Skylar´s house

"Jasně, povídej si co chceš, sama tomu uvnitř nevěříš. Kdyby ano, probodla by jsi mě tím nožem. Ale ty jsi raději probodla sebe! Záleží ti na mě, někde v hloubi srdce." řekne vážně a poupraví si sezení na gauči. Pohlédne na ni a nechápe proč je zase v téhle situaci a bojí se že jediná možnost jak tohle zrušit je najít Mer, protože stále nevěří, že umřela a že to nějaké tělo je ona.

Kvůli tomuhle ale už otevře oči. "Ne ty idiote, nebodla jsem tě protože jsem věděla, že to s tebou ani nehne, ale dá ti to co jsi chtěl. Zaplé emoce. Tak jsem bodla sbee, abych ti ukázala, že ve skutečnosti mě nechceš vidět trpět. Nikdy neuděláš nic co by mi skutečně ublížilo. Takže tu budu sedět klidně i několik let, než tě pohled na mé seschlé já přestane bavit a nakonec mi sám dáš napít." pokrčí jednoduše rameny a pak zase oči zavře. "A teď neruš, chci v klidu seschnout."

"Kdyby jsi mě probodla zaply by se ti emoce? I když by mi to vlastně nic neudělalo?" pozvedne nechápavě obočí, rozhodně si nemyslel, že zrovna tahle prkotina ji znovu vrátí zpět. "Ale neudělala jsi to, protože něco uvnitř tebe ti to zakázalo a ten kousek chci dostat na povrch znovu." podívá se jí do očí a přistoupí k jejímu svázanému tělu, nakloní se k ní a chvíli na ni jen tak hledí. Poté se k ní přiblíží ještě více a políbí ji, jemně, klidně až poté vášnivěji a dává do toho mnohem víc než obvykle. Očekává kousnutí, uhnutí a cokoliv, ale zkoušet to prostě bude.

Jako před tím jinak, nereaguje na něj už ale vůbec. Jenom se pohodlněji se uvelebí a snaží se nevnímat tu bolest, co jí způsobují provazy, které se jí zařezávají do kůže. Už jí ale vytvářejí červené kruhy, které se hojí, ale než se zahojí jsou tam zase. A tak pořád dokola.
Pak jí ale políbí a ona se snaží odlepit. Odtáhne se obličejem tak, ať se od ní odtrhne a pak mu dá pořádně hlavičkou do jeho čela. Za to jí naběhnout žilky pod očima a narostou zuby. "Ukousnu ti jazyk, jestli to ještě jednou zkusíš." řekne mu, ale tentokrát to myslí smrtelně vážně.

Po týdnu
Pořád sedí na tom samém křesle, i když jí pořád ovlivňuje sporýš, jeh účinek už pomalu vyprchal z provazů. Stejně se ale nemohla dostat pryč, jelikož jí už začal sužovat hlad, ještě nezačala sesychat, ale zemdlená už byla. Ani už nepočítala čas co tu strávila. Už je to jenom otázka hodin, kdy se její tělo zažne měnit v živou mumii.

Když ho bouchne do hlavy, na chvilku to s ním otřese, ale raději to nekomentuje. Tak tohle nepomohlo, to jsem si mohl myslet.

Po týdnu:
Stále se snažil najít nějakou stopu k Merlii, stále nechce věřit tomu, že je mrtvá. Se Sky nepohnul ani po píď, tak nějak se zasekl na mrtvém bodě. Zjišťoval si nasáknutí provazů sporýšem a zjistil, že to není nic moc, tak namíchal další dávku. Bohužel přijde k tomu horšímu, prostě ji musí vrátit tak nebo tak.
Vezme si nádobu s vylouhovaným sporýšem ve vodě a dojde ke Sky. "Pěkný den přeji, už jsi zpět?" zeptá se ale je mu jasné že není. Takže jí jednoduše vodou poleje ruce a nohy tam, kde je má zavázané provazem. Musí to bolet a pálet jak čert, ale co. Potom ho ale napadne ještě něco, něco co je ale snad poslední možností, jelikož by to taky nemusel přežít on. Ale jestli ho miluje...

Už pomalu ani nevnímá svět, jak je mimo z toho. Na jednu stranu, drsné probuzením sporýšem sice v menší míře uvítá, jelikož ji to probudí. Automaticky začne syčet, škubat sebou a pootevře oči. Na druhou stranu, ale má chuť za to vymýtat z něj ďábla. Podívá se na něj, zatímco prudce oddechuje. "Jedna věc je---mě nechat hladovět, ale tohle mučení ti nikdy nezapomenu. Nikdy" uplivne si u něj a pak bolestně zkříví zrak a zase zavírá oči. "Nemáš žádnou duši."
Pak jí ale něco napadne. Co kdybych ho donutila veřit, že jsem to zapnula? Pak by mě možná pustil. Ještě víc zkřiví zrak, jakože je to strašně bolestivé, což jí jde lehko předstírat, jelikož je to z části pravda. Musím dát ale pozor, abych to mezitím nezapla. Chvíli drží oči pevně semknuté, jakože se na něco děsně soustředí, tady to vypadá, jakože se snaží zapnout emoce, ale přitom se snaží svévolně vyvolat slzu. Nesmím to zapnout. Nakonec otevře oči a bolestně se podívá na něj, trochu vlhké oči má, ale více to nejde. Nemíní riskovat spuštění emoci. "Tony." zašeptá. Dokonalé divadlo tu předstírá.

"Je mi to jedno." řekne suše a doleje na ni poslední kapku. "Nemám duši, to jsis všimla až teď? Jsem démon, dává to smysl." řekne a jen protočí oči. Poté se na ni podívá a sleduje ten vývoj situace. Něco se mu na tom nezdá. Když mu řekne jménem nakloní se k ní a zahledí se jí do očí, stále v nich ale nevidí tu lásku. Jen nevěřícně přivře oči a lehce se odsune. "Řekni mi která nejkrásnější vzpomínka se ti objeví, když si vzpomeneš na mě?" řekne a založí si ruce na hrudi.

Má pocit, že jí to nevěří, tak na něj upřeně hledí a snaží se vypadat nejvíce emotičtěji, ale vzhledem k tomu, že se jí bolest stále zařezává do dlaní, sem tam selže. Nad jeho otázkou se jenom v duchu ušklíbne. Vážně?
Nasadí úsměv, takový rozjařený, ale pak jej hned omezí a začne škubat rukama, bolestně se podívá na provazy. "Před pár dny bych asi ještě řekla ten ples, o kterém jsem ti četla." podívá se na něj trochu s přivřenýma očima, přece jenom, je skoro vysušený upír. Pot jí začne stékat po tváři, známka toho, že se z ní stává sušenina. Musím jednat, dokud ještě můžu.
"Ale teď... Je to noc před několika dny, kdy jsi mě požádal o ruku." Pokusí se rozesmát, ale pak se rozkašle. "Prosím, Tony, rozvaž mě." Zatvaří se jako holky, které se akorát chystají rozbrečet.

Nevěří jí to, ne, tohle není jeho Sky, tohle je stále jen chudá napodobenina něčeho, čím bývala. Ty oči, ty na ni prozradí všechno. Podívá se na ni a jen zakroutí hlavou. "Opravdu? Napadne tě poslední den, kdy jsme spolu byli?" jen pozvedne obočí a rozesměje se. "Myslíš že to nepoznám? Těkáš očima sem a tam, jen občas ale děláváš to když lžeš." řekne rozhodně a posadí se do křesla naproti ní. "Zkus mě ještě nějak přesvědčit, madam ulhaná." řekne vážně a sleduje ji.

"TOny, zkus si mluvit, když se ti sporýš zařezává do dlaní, tvoje láska tě tu mučí a ty jsi za poslední týden nejedl." ano když se vzteká připomíná více skye se zapnutými emocemi a ani si to neuvědomuje. Párkrát se zhluboka nadechne. co všechno musím udělat? Počkat... Už jednou jsem je zapnula, co jsem dělala?
Snaží se uvědomit a rozhlédne se po dmě. Pak uvidí spadlý tvister a zakrvácený koberec. Jasně upír,
co zapne emoce neví na jakou emoci se má první soustředit, protože je cítít všechny naráz. Šokovaně se rozhlédne. "Panebože!" rozhlédne se a pak začne vrtět hlavou a předkloní se jakože se nechce dívat na tu spoušť co způsobila. Vzlykne. "Co jsem to udělala? Co jsem to udělala? Zabila jsem, ublížila jsem ti, panebože, co jsem to provedla?" Takhle pokračuje, nasadí třas dlaní, zrychleně dýchá. "Proč mi nevěříš?" Vykřikne nakonec bolestně a upře na něj uslzené oči. Vyda tak dokážu plakat a nezapnout emoce. Tohle představení chce oskara.

Sleduje ji a tak nějak neví co si myslet. Nechce ji pustit dokud si nebude uplně jistý. Přemýšlí, upřeně a naprosto nejvíc jak kdy přemýšlel. Sleduje ji, každý její pohyb.
Z ničehožnic se nezapne a on neudělal nic než že ji polil sporýšem, což je sice bolest ale není to spouštěč lidskosti, to moc dobře ví, takže ne, nevěří ji.
"Lžeš!" zvedne na ni hlas, nemá rád, když si z něho někdo dělá legraci. Naštve se a nakloní se k ní tak, že ji dýchá skoro do obličeje. "Lžeš! Hraješ si se mnou abych tě pustil, tohle je přesně to, co by Sky v téhle podobě udělala!"

Když řekne, že lže, začne vrtět hlavou. "Ne," zašeptá mu do obličeje. Už jí to divadlo přestává bavit. "Moc mě to mrzí Tony. Nic z toho, co jsme řekla jsem nemyslela. Dobře nepouštěj mě, ale prosím věř mi, když říkám že mě to mrzí."pořád má sklopený zrak. Poslední pokus, pak už to vzdám. "Pochopím, když už mi to nikdy neodpustíš, řekla jsem ti hrozné věci, ale sám říkáš, že je to jenom napodobenina, nic z toho jsem nemyslela vážně. Prosím, aspoň tohle mi věř.." bože jak patetické. Pche, bych chtěla vědět, co by dělal, kdybych to doopravdy teď zapnula. Skloní se ještě více, její kůže začíná nebezpečně šednout. Unaveně sesune hlavu na rameno, vlasy má přehozené přes obličej. Její dech pomalu ustává.

Kroutí hlavou. Ne ne na tohle jí přece neskočíš Anthony! Nebuď blbej. Protočí očima a podívá se na Sky.
"Omlouvej se jak chceš, ale nepustím tě. Už jen za to, že jsi se mnou neprobrala tak důležitou věc jako je udajná smrt tvé dcery a rovnou jsi se vypnula, stojí za tuhle bolest." nemyslí to tak uplně vážně, ale naštvalo ho to. Mohli to vyřešit a ne udělat tohle.

Když řekne, že ji nepustí, šokovaně se na něj podívá. "Cože?" šeptne, ale selže jí hlas. A co bys ty idiote ještě chtěl?
Pak ale dostane poslední nápad, když sesychá, ani se už nenamáhá otevřít oči. "A teď jsem ztratila vás oba." pokusí se mírně pousmát, ale už to nejde. Má už sílu jenom na poslední slova. "Já na tebe vždycky počkám." a pak jde hybernovat. Její kůže už se kompletně změní v šedou, vysušenou. Po tomhle už nebude ani vnímat. Je to jako mumie.

"Vidličky a nože." protočí oči a jen ji sleduje, na tohle nemá co říct. "Jasně počkáš, ale nezapneš se." řekne vážně a když před ním zhybernuje jen to s ním škubne, ale tohle očekával. Takže donese z kuchyně jeden sáček z krví a trochu jí naleje do úst. To by mělo pomoct, udělal to docela rychle a ona nebyla ve spánku tak dlouho.
Čeká než se probudí a dívá se na ni, nechce se mu věřit, že tohle se stalo z jeho lásky, přece... proč?

Nespí ale dlouho, ono to ani nejde poznat, jak se upír cítí jako vysušený, snad jediné že každou vteřinu vnímá jedině a pouze hlad. Její utrpení ale dlouho netrvá. Krev cítí hned jak se k ní blíží, je to jako osobní droga. Když tu chuť ucítí i ve rtech, hned se začne probouzet. Její pochoutka je ale hned odepřena. "Víc." zachrčí snad ještě před tím, než se úplně změní do normálu. Konečně ale může rozlepit oči, krev jí teče po bradě. "Proč jsi to udělal?"

"Víc nedostaneš." řekne vážně a položí pytlík s krví na stůl, ale tak aby se nevylil, přece jen krev jde špatně vyčistit. Ale tak v tomhle pokoji bylo krve docela dost, takže...
"Proč jsem to udělal? Protože tě nechci ztratit jasné? To ti nedochází, jsem tady jen kvůli tobě, tohle dělám jen kvůli tobě. Kdyby jsi mi byla uplně jedno, tak tě pustím a dělej si co chceš, ale ne... to já neudělám" řekne vážně.

Trochu si zase poposedne, kdžy řekne, že více nedostane.
"Vážně? Z mého pohledu mě totiž teď více ubližuješ než pomáháš. Držíš mě proti mé vůli přivázanou na židli, mučíš hladem, sporýšem a když se vysuším, nastartuješ mě zase, aby jsi mohl začít zase od začátku? Zvláštní projev lásky." vyplivne krev, co má v puse a pak se na něj podívá. "A co když jsem to doopravdy zapnula? To žádná buňka v tvém těle tomu nevěří? Pokračuj a budeme zase tam kde jsme byli, protože tuhle bolest nevydrží každý upír. Nakonec by to vypnul každý, aby mu to bylo jedno a tu bolest nevnímal." potočí oči k oknu, kterým se začnou linout sluneční paprsky přímo k jejímu křeslu .Automaticky se podívá na svůj prst a nadzvedne ho tak, aby viděla, že na něj svůj denní prst nemá. Ne! Ale její křik v hlavě nezabrání tomu, aby na ni paprsky dopadly. Automaticky se jí začne pálit kůže, po chvíli dokonce i vzplane, ale slunce pokračuje dále po její kůži. Samozřejmě, že na tohle už umřít může.

Poslouchá ji a začíná ještě více uvažovat nad tím, jestli náhodou neříkala pravdu. Možná přestřelil a teď ji ztratí navěky, nebo taky ne a jednoduše bude taková napořád. Když se k ní dostane slunce a začne spalovat její kůži okamžitě chytne křeslo a odtáhne ji do stínu, kde slunce nedojde.
Podívá se na ni a jen zakroutí hlavou. "Je mi to jedno, udělala jsem dost..." Ještě něco udělat můžu a možná to udělám, jakmile ji pustím a zjistím, že mi lhala.
Odváže jí ruce i nohy, ale denní prsten jí nedá. "Fajn, vyhrála jsi." řekne a posadí se na křeslo. Teď pozná zda měl pravdu nebo ne.

Po chvíli se jí slunce dostane na tvář, začne vřeštět i křičet, ale to je pak už zase ve stínu. Zhluboka oddechuje. Její kůže se začíná hojit. Stěží vnímá jeho slova, je zpocená, zemdlelá a vyčerpaná. Pak ji ale začne rozvazovat. Pozoruje ho, jak si jde sednout. Gentleman by mi pomohl alespoň vstát. Má chuť po něm hned skočit a začít ho mlátit hlava nehlava, co si to dovolil, ale nemá na to sílu. Zachytí se krbu, u kterého se teď její křeslo nachází a snaží se s jeho pomocí zvednout. Hned ale jakmile si stoupne na nohy, sletí k zemi. Pohled se jí zabodne do Tonyho a pak se podívá na sáček. Aby se k němu dostala musí přejít přes slunce, ale v hlavě má jediný pokyn, je jako predátor, co se honí za kořistí. Posbírá poslední sílu co v sobě má, ať se odrazí. Upíří rychlostí proběhne kolemstolku, sebere krev a narazí do stěny, kde je zase stín. Slunce se jí tak sotva dotklo a ona se může v klidu napít. Sáček vypije do dna a sebere tak dostatek sil. PO chvíli už vypadá jako ona Prázdný sáček odhodí a zvedne se na nohy. Líně se podívá na Tonyho, nejradši by ho zabila za to co jí udělal, ale ještě více ho chce vidět trpět. "Za to co jsi mi udělal... Nemůžu být s někým, kdo by mi tak ubližoval... Já bych tvoje slabosti proti tobě nikdy nevyužila. Ať už jsi mi ublížil sebevíc, nikdy jsem nesáhla po svěcené vodě, nikdy jsem neprovaděla exorcismus. Nikdy... Vypadni z mého domu, už tě nechci vidět." zachrčí na něj a pak se upíří rychlostí přemístí do koupelny, ať se může konečně okoupat a převléci.

Sleduje ji, sedí na gauči a sleduje ji, když se dostane k sáčku docela ho překvapí, ale potom mu dojde že je to vlastně Sky a ta dokáže všechno.
Když ho začne vyhazovat jen založí ruce na prsou. "Neodejdu dokud se zase nezapneš." řekne vážně a jen zakroutí hlavou, opravdu nemá v plánu odejít dřív.

Vleze si do vany a smívá ze sebe pot, špínu, krev všechno. Je sama sebou znechucená a pak se konenčě převleče do čistého oblečení a jde dolů. Když ho ale najde v pokoji ještě pořád, protočí oči a zaupí nahlas. "Čemu na tom vypadni jsi nerozuměl?" zavrčí na něj, když šl dolů sušila si vlasy, ale teď už toho má plné zuby. Odhodí ručník na zem a vrhne se na něj, ať o může násilím vyhodit z domu. "Já ti pomůžu." zařve na něj a vyhodí ho z křesla, pak se k němu otočí čelem, ať může konečně očekávat proti úder. "Klidně ty emoce ze mě vymlať. Stejně větší ubožák v mých očích už být nemůžeš."

Je mu jasné že je nezapla, tohle ho přesvědčilo. Když ho vyhodila z křesla a postavila se před něj, nebude ji mlátit nazpátek, proboha to neudělá, ale udělá to co chtěl jako poslední možnost.
Z jejího sevření se teleportuje a ihned se vrátí s docela velkou lahvičkou v ruce.
"Nezáleží ti na mě, nepotřebuješ mě, vypnula jsi se a já měl jen tebe...co je to život bez tebe?" pokrčí rameny a sleduje její výraz. "Nedokázala jsi mě propíchnout protože ti na mě očividně někde hluboko záleží..." podívá se na lahvičku a jen se nadechne. "Takže to propíchnutí udělám za tebe. Tohle je voda přímo z Vatikánu, mám jí doma už nějakou dobu. Je posvěcená přímo papežem...takže sílu má podobnou jakou exorcismus...Dokážeš si představit co to udělá když se jí napiju." řekne vážně a přiloží si lahvičku k ústúm.

Když zmizí, začne se rozhlížet, protože čeká, že se objeví někde za ní, on se ale objeví před ní a v ruce něco svírá.
Znechuceně se na něj podívá, když začne mluvit. Další kecy? Založí si ruce na hrudi a unaveně se se nadechne. Jenom nad jeho slovy zavrtí hlavou. "Blafuješ!" vykřikne nakonec, ton ale jakým to řekne ji překvapí. Něco se v ní pohne. Že by strach? Mihne se jí to ale i v očích. Ale odmítá se tomu strachu poddat. Co když ale neblafuje! Ne! Blafuje, hraje si s tebou. Celou dobu to zkouší. Lže ti.

Její pohled se mu líbí, tak nějak v tom hlase uslyšel tu Sky, kterou chtěl slyšet. Ale ne neblafuje, tohle je jediná možnost jak ji vrátit zpátky. "Myslíš? Jseš si tím doopravdy tak jistá?" podívá se na ni a poté znovu na lahvičku, kterou bez dalšího kecání a upozornění do sebe jednoduše kopne.
Chvilku se nic neděje, ale po pár sekundách se rozkašle a z jeho úst jde kouř jakoby se mu tělo zevnitř rozžíralo. Padne na zem a chytne se za hlavu, s pocitem, že mu za chvíli upadne.
Takže takhle vypadá smrt démona? Takhle to je když vypijete svěcenou vodu?