Joseph´s house

Cesta taxíkem přece jen chvíli trvala. Nežil jsem ve městě, protože tam na mne bylo moc rušno a nebyla tam nablízko voda. Rád jsem tam trávil čas na večírkách, s přáteli a hlavně ve škole, ale vždy když jsem se vrátil do mého domku na pláži, cítil jsem se úžasně. Vždy tu pofukoval mírný vítr směrem od moře. Ráno okny procházely paprsky a já měl výhled na azurovou hladinu moře. V noci tohle všechno kouzlo Sky neuvidí, protože bude zabalené do noční tmy, ale myslím, že až se probudí, bude se jí tu líbit. I když pravděpodobně hned brzo ráno odjede domů.
Taxi zastavilo v zatáčce na malinkém parkovišti o třech místech, které patřily k mému domu. Jaká škoda, že nemám auto. Vlastně to taková škoda není, aspoň se víc projdu, ale když zrovna spěchám, musím si platit taxík. A kdybych všechny moje výdaje za taxi dostal zpátky, už bych na nějaké menší autíčko našetřeno měl. Už jsme tu. Pohladil jsem Sky po vlasech a počkal, než se posadí. Řidiči jsem podal příslušnou částku plus něco málo navíc za to, jak musel čekat, a vystoupil z auta. Obešel jsem, otevřel Sky dveře, a zase je za ní zavřel. Tak tudy po cestě, snad ti to nebude bosky vadit. Mírně jsem se pousmál a ukázal na kamennou cestičku, vedoucí mezi palmami a plážovými křovinami.
Cestička nebyla nějak dlouhá, chvilku se šlo tím menším tropickým lesíkem a pak už vedla na terasu mého domu. Z kapsy pyžama jsem vyndal klíče a zamířil k hlavnímu vchodu, který se skrýval za posezením. Odemknul jsem a nechal Sky, ať vstoupí. Vyzul jsem si boty a rozhodl se jí to tady trochu ukázat. Nalevo je kuchyň a koupelna, napravo je obyvák a ložnice. Jo a tady naproti nám je druhá ložnice, ta je pro hosty, ale vyber si, v jaké budeš spát. Pousmál jsem se na ní a udělal krok směrem do kuchyně. Chceš třeba čaj, a nebo půjdeš rovnou spát? Otočil jsem se na ni a malinko se pousmál. Mimochodem, ve skříni mám nějaké oblečení po sestře, tak v něm můžeš spát. Bylo to asi zvláštní, ale dřív tu se mnou byla i sestra. Ta se pak ale odstěhovala.

Pevně semkla víčka doufajíc, že jí to třeba uchrání, před všemi těmi myšlenkami, ale bylo to ještě horší.Nic nefungoval, v hlavě měla jenom jeho. Když sebou auto cuklo, pomalu se začala zvedat. Jakmile však Joe začala vytahovat peníze, zarazila jej jediným vytažením ruky. Natáhla se pro svoji kabelku a vytáhla z ní příslušnou částku a o dost navíc, jen proto aby o tomhle nikde nemluvil. Chtěla vystoupit sama, ale Joe ji nedal příležitost, zvedla si šaty do výšky a vylezla z auta. Jak si všimla u lemu už je měla špinavé a to nemluvě o jejich nohou. Už moc nevykládala, vlastně od slova děkuji neřekla ani popel. Došla do jeho domu a rozhlédla se. I odtud ještě cítila vůni moře nebo to je jenom protože je Joe mořskej panák nebo siréna? To ještě neví.
Sledovala jeho ruce, jak jimi čachroval jenom aby jí ukázal, kde co v domě má. "Ty máš sestru?" zeptá se najednou. To jsem nevěděla. Najednou se cítí děsně sobecky, protože pořád mluví jenom o ní. Dneska ale ne, slíbí si, že když budou mluvit o něm, prospěje to oběma.
"Šálkem čaje bych nepohrdla. Sice jsem upír a chlad necítím, ale je mi jako by mě vytáhli z kostky ledu... Pokud by ti to ale nevadilo, první bych použila koupelnu a převlékla se." počká na jeho svolení a poté se vydá do koupelny, počítajíc, že on jí ty šaty přinese. Jakmile je uvnitř, prohlédne si svůj výraz. Takhle ještě nikdy nevypadala. Zuboženě, rozmazaný make up, neupravená, neučesaná. Jako normální troska. Otočí se zády k zrcadlu, aby viděla na zip a pomalu jej rozepne. Šaty ze sebe svlékne, že je jenom v košili pod ní. Šaty vezme na jednu dlaň a dá je k topení, aby uschnuly a nezabíraly tolik prostoru. Poté si dá vteřinku, aby se očistila od špíny a následně upravila obličej. Počká, než jí Joe přinese to oblečení, aby si jej mohla obléct a vyjít za ním.

Ohlédnul jsem se na Sky a překvapeně nadzvednul obočí, když položila dotaz. Zhoupnul jsem se na špičkách a podrbal se zátylku. No, mám. Ale před třemi roky se odstěhovala bez toho, aby mi to řekla, a od té doby jsem ji neviděl. Nepodařilo se mi ji kontaktovat. Jediné, co mi po ní zbylo, je několik jejich osobních věcí, fotky a dopis, na rozloučenou. Nikdy jsem ho nečetl, protože když bych si ho přečetl, došlo by mi, že je opravdu pryč a vykašlala se na mě. Pokrčil jsem ramínky a prohrábnul si vlasy. Asi takovouhle odpověď nepotřebovala, ale co už. Je to má kamarádka, má právo to vědět.
S úsměvem jsem přikývnul. Dobrá, použij koupelnu, jak potřebuješ, já mezitím najdu to oblečení a donesu ti ho. Kdybys chtěla do sprchy, tak si tam vem v poličce nějaký ručník. Vlastně si vezmi, co potřebuješ, chovej se tu jako doma. Mile se na ni usměju a zamířím do ložnice pro hosty. Přece jen, to byl její pokoj. Otevřel jsem skříň a vytáhnul volnou košili na spaní, i nějaké čisté spodní prádlo. Bylo to zvláštní, ale nikdy jsem se těch věcí nezbavil. Věděl jsem, že někdy se to hodit bude, a teď ta chvíle přišla. Došel jsem ke koupelně a zaťukal. Donáška oblečení. Pootevřel jsem dveře, položil na zem oblečení a dveře za sebou zase zavřel.
Přesunul jsem se do kuchyně. Musel být na mě celkem zajímavý pohled, když jsem byl v kuchyni. Konvice se vznesla do vzduchu, voda z dřezu najednou letěla a obloukem dopadala přímo do konvice. Když bylo vody dost, nechal jsem konvici vrát se zpět na stojan a přitančil k ní, abych ji zapnul. Když se voda začala ohřívat, z poliček vyletělo několik různých pytlíčků s čaji, které se skládaly na tác položený na kuchyňské lince. Z poličky jsem vyndal talířek a z krabičky vyletěly kostky cukru, které udělaly na talířku pyramidu. To šlo taky na talíř, společně s dvěmi barevnými hrnky na stejnobarevném talířku. Teď jen počkat, než přijde Sky a jít si sednout do obýváku. Teda jestli už nepřišla a teď mě pobaveně nesleduje u dveří. Nebyl jsem šťastný, mrzelo mne, že Sky není úplně dobře. Ale připravovat čaj byla maličkost, ze které jsem si vytvořil nikdy neunavující zábavu.

Nevěděla, že měl Joseph tak strašnou minulost. Jak ho mohla opustit sestra. Panebože, má největší chuť tu mrchu a vrazit jí svůj podpatek do krku, jak si to mohla dovolit. Alespoň se její smutek na nějakou chvíli změnil ve vztek. I když to asi taky není dobře.
Když se Joe objevil s věcma v koupelně prohédla si ho. "Děkuji ještě jednou." Sundala si spodničku a doslova všechno co na sobě měla a dala to schnout. Tohle půjde rovnou do čistírny. Oblékla si věci po jeho sestře. Z kabelky si vytáhla gumičky a udělala si jednoduchý drdol. Kouknula na mobil kolik je hodin a zarazila se u své tapety. Byl tam Tony, jejich dokonalé úsměvy vedle sebe. Po tváři jí stekla nostalgická slza. Zmáčkla tlačítko na boku a potvrdila, že jej chce vypnout. To jen pro jistotu, kdyby jí Tony chtěl volat. Jakmile vypadala, alespoň ne zrovna jako strašidlo, vylezla ven z koupelny. Došla na kraj kuchyně a opřela se o obrubeň, aby mohla Josepha chvíli pozorovat. Jak čaroval, věci lítali vzduchem, což jí vyloudilo úsměv na tváři, nechtěla se ale nahlas smát, aby se neprozradila. Chvíli jej ještě pozorovala, než si stoupla vedle něj. "Seš blázen víš to? Ale v dobrém slova smyslu." pousměje se a pohlédne na pyramidu z cukru. Dá ruku na jeho rameno a jemně jej pohladí. "Je mi líto, co tvá sestra udělala, ale teď máš mě. vím, že sestru ti nenahradím, ale chci tady být pro tebe stejně jako ty jsi tu pro mě."

Konvice cvakla a vzápětí se vznesla. Párkrát jsem zamrkal a otočil se z Sky, která stála blízko mě. Děkuju za kompliment. Naznačil jsem malou poklonu a chňapnul po konvici, která kvůli mému šaškování málem dopadla na zem. Postavil jsem ji na linku a otočil se na mou kamarádku, která mě, přesně jak jsem očekával, pobaveně sledovala. Radši budu blázen, než obyčejný člověk. Všichni mají radši blázny, jen si to neuvědomují. Nadzvednul jsem obočí, nafoukl pusu a pokrčil rameny.
Byla to pravda, nikdo se nechce bavit se sucharem.
Pohlédnu na její dlaň a pak zpět do jejích očí. Mírně se pousměju a zavrtím hlavou. To je v pohodě, já už jsem to zkousnul. Sice mě to občas mrzí, protože nevím, co jsem udělal špatně, ale jsem moc zbabělý, abych tu obálku otevřel. Byla to pravda. A nikdy jsem nevěděl, proč mi to dělalo takový problém, ale prostě dělalo. Opravdu mi přišlo, že je jenom na dovolené. Že prostě odjela, protože musela, ale zase se vrátí. Nechtěl jsem vidět, že odjela, protože jsem třeba něco udělal. To by mě zničilo, o tom jsem si byl jistý. Jsem tak rád, že se známe. Zašeptal jsem a pevně ji obejmul.
No dobrá, má někdo chuť na čaj? Prohlásil jsem, když jsem se odtáhnul. Naučil jsem se na Zoe nemyslet. Byla to minulost, a minulost zůstává za námi. Jaký si dáš čaj? Mám černý, zelený, nějaké lesní plody, citrónový… no nevím, odneseme to do obýváku a tam si vybereš. Pohnul jsem oběma rukama, načež se zvednul tác i konvice a vznášely se za mnou. Nejsem nejsilnější v okolí fyzicky, ale své schopnosti jsem si celkem vypiloval. Pochlubil jsem se a zamířil společně se Sky do obývacího pokoje.
Tác jsem položil na malý dřevěný stolek a usadil se na bílou pohovku. Rukou jsem poklepal vedle sebe a zazubil se na Sky. Konvice doletěla ke stolku a bez jakékoli katastrofy na něj dosedla. Sám jsem si vzal malý pytlíček se zeleným čajem a položil ho do hrnku, který byl blíž ke mně. Dlaň jsem pozvednul, načež se zvedla konvice a do hrníčku nalila vroucí vodu. Když nad tím tak přemýšlím, jsem asi dost línej. Ušklíbnul se a konvici položil zpět na tácek. Tak vybírej, ať ti ho můžu zalít. Pobídl jsem jí s úsměvem.

Docela chápala, jak se musí cítit, ale že neotevřel tu obálku. Ona by ji už dávno otevřela. "Možná jenom potřebovala nějaký čas pro sebe, třeba ti to v tom dopise píše, ale určitě se vrátí. Věř mi." ujistí ho a poté pomalu zamíří do obýváku, kam ostatně měli namířeno. Sednula si a nohy si dala do tureckého sedu. Počkala, až dojde s připraveným čajem.
Dala si jeden prst k ústům a začala si vybírat čaj podle příchutě, nakonec zvolila heřmánkový, aby se jí lépe spalo. A to ostatně začalo zabírat po pár minutách, že se cítila, tak vyčerpaná, že si musela lehnout. Šálek odložla a uvelebila se na gauči. DO pár vteřin spala jako zabitá.

Takže Sky říká, že bych tu obálku měl otevřít. Možná má pravdu. Možná by bylo dobré vědět, co se stalo. Třeba odjet musela a já si celou dobu myslel, že se na mě prostě a jednoduše vykašlala. Budu nad otevřením toho dopisu uvažovat. Pověděl jsem s mírným úsměvem a sám dlouho zvažoval, jak dobrý nebo špatný nápad to je.
Sledoval jsem, jak si Sky vybírá čaje. Heřmánkový, dobrá volba. Aspoň se dobře vyspí a nebude myslet na nic, na co nechce. Zvednul jsem ruku a konvice nalila horkou vodu do jejího šálku. Z obou šálků se kouřilo, a tak jsem se jich dotknul, a vodu v nich jen o trošku ochladil. Tak aby se dal pít, ale zároveň byl stále dostatečně teplý.
Tiše jsme popíjeli čaj. Tohle ticho mi vyhovovalo a Sky asi taky. Pohlédnul jsem na ní a pousmál se. Musela být z toho všeho tak hrozně vyčerpaná a usnula okamžitě. Napil jsem se čaje a postavil se. Nemůžu jí nechat spát na gauči, vždyť by byla ráno celá rozbolavělá. Sebral jsem všechnu sílu, kterou jsem v sobě měl, a zvednul ji do náruče. Rychlým krokem jsem s ní v rukou došel do ložnice pro hosty a položil ji na postel. Ne, že by byla těžká, ale já nebyl nějaký silák. Navíc si opravdu myslím, že jsem nižší. Přikryl jsem ji a lehce se usmál. Snad už jí bude dobře.
Vrátil jsem se do obýváku a dopil si svůj čaj. Její čaj jsem tiše donesl do ložnice a položil ho na noční stolek vedle její hlavy. Zbytek tácu jsem v kuchyni poklidil a opřel se o linku. Sledoval jsem oceán a dostal chuť si zaplavat. Vtom mne ale napal ještě lepší nápad. Sky byla z Tonyho zničená, ale kdyby se kvůli němu takhle netrápila, nemilovala by ho. Musím si s ním promluvit a doufat, že mě rovnou nepohřbí. Převléknul jsem se z převleku sněhuláka do normálně černých džínů a tmavě zelené mikiny. Na stolku vedle Sky jsem nechal malinký vzkaz. Brzy se vrátím. Zamknul jsem dům, ale Sky měla náhradní klíče vedle hrnku. Zavolal jsem si taxi a nadiktoval adresu parku. Tam začnu s hledáním.

Když se probudila, neležela na gauči. Ležela v něčí posteli. Hned se napřímila a začala se rozhlížet. Proboha. Kde to jsem? Kouknula pod peřinu. Pořád měla Joeiho oblečení. Pohled jí padl na stolek vedle. Strhla ze sebe peřinu a jako opilá se soukala z postele. Přečetla si vzkaz. To se jí nelíbilo. Kam mohl jít? Netrvalo však dlouho než jí ta myšlenka napadla. "Ach Joe, co jsi to provedl?" Vyletěla z postele jako píchnutá včelou a šla si pro své věci. Celou cestu k sobě běžela a to jen protože jí první napadlo, že šel Tonyho hledat tam, ale nikdo tam nebyl. Odhodila tedy svoje věci a převlékla se. Poté šla hledat do města. Běhala upíří rychlostí snad po všem místech, dokud nenašla to správné.

Rozloučil jsem se s oběma a už jim nechal ten drahocenný prostor, který sakra potřebovali. Jelikož jsem dneska jezdil taxíkem jak šílený, rozhodl jsem jít domů pěšky. Cesta pěšky byla dnes, kor když je noc, úmorně dlouhá. Měl jsem chuť skočit do moře, přeměnit se a doplavat. Jenže vlastně… proč ne. Měl jsem u sebe jen klíče a oblečení uschne. Vlezl jsem do vody a ponořil se. Vysvlékl jsem se a přeměnil. Nadšeně jsem mávnul svou azurovou ploutví. Už dlouho jsem tu nebyl. Popadl jsem oblečení, boty a klíče a přitisknul si je na hruď. Přivřel jsem oči a pak začal rychle plavat. Oblečení jsem k sobě pevně tisknul, aby se neztratilo.
Bylo to mnohem rychlejší. Přeměnil jsem se zpět na člověka a oblékl si mokré oblečení. Vylezl jsem na pláž a musel se ušklíbnout. Teď jsem opravdu vypadal jak vodník. Zatřásl jsem hlavou, abych dostal z vlasů trochu vody. Ve vzduchu jsem pohyboval rukama a voda z mého oblečení stékala po mých nohách do písku. Taková menší sušička, ať nemám doma úplně mokro. Hodil jsem klíče do vzduchu a zamířil k domu. Odemknul jsem a ihned zamířil do koupelny. Mokré oblečení jsem dál rovnou do pračky, jinak by ho ta sůl rozežrala. Dal jsem si dlouhou sprchu. Usušil jsem se a zabalil do ručníku, i když tu nikdo nebyl. Převlékl jsem se do šedých spacích tepláků a došel pověsit ručník do koupelny. Vyčistil jsem si zuby a zamířil do ložnice. Jediné co chci, je pořádně se vyspat. Tohle byl náročný den. Ale hlavně, že skončil dobře. Lehnul jsem si na postel a za pár vteřin spal.

Propána. Tady jsem už dlouho nebyla. Pomyslela jsem si, když jsem vystupovala z toho velkého auta, co mě sem dovezlo. Stýskalo se mi po tomto domě a vůbec po tomto městě. Jojo. bylo super, ale asi třikrát se mi stalo, že mi chtěli vykuchat Leviho. Chápu no. V tom kraji, kde jsem byla, bylo jezení psů na denním pořádku. A když máte psa jako tele, tak to přináší různé chutě. Ale nakonec jsme to bezpečně přežili a teď tu oba stojíme. Nebo tedy on tu poskakuje. Joea měl vždycky rád. On má totiž rád snad všechny. No nic. Musím tam jít. Ale co když na mě zapomněl. No Budu doufat, že ne. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Právě jsem na sobě měla bílé tílko a džíny. Přes tílko jsem měla svojí oblíbenou červenou košili. Dobře no. Byla to bráchova košile, ale to nikde kromě ně a jeho neví, takže pšššt.

Posunula jsem si své sluneční brýle blíž na nos a udělala pár kroků směrem k domu. Vypadala jsem dost exoticky. Venku je ještě docela zima a já si tu takhle vykračovala. Ale mně to nevadilo. Najednou na mě zařval tén chlápek, co mě sem dovezl. Rychle jsem se otočila, až jsem svými dlouhými vlasy švihla Leviho do čumáku. Chlap jak hora ukázal na zadní sedadlo, kde jsem měla svůj kufr na kočkách.
„Díky moc. Jste zlatíčko.“ Usmála jsem se na něj a vytáhla svoje zavazadlo z auta. Byl to úplně normální kufr černé barvy, který i sahal asi po pas. Hodila jsem tomu chlapíkovi, jehož jméno jsem si ani nezjišťovala, několik bankovek a tentokrát už opravdu jsem se vydala směrem do domu. Levi kolem mě nadšeně běhal, takže jsem ho musela chytit na kůži na krku a přitiskla ho k zemi, aby se uklidnil. „Pšt. Chceme ho přeci překvapit.“ Přiložila jsem si prst ke rtům a on to pochopil a zůstal potichu ležet.

Tiše jako myška jsem došla k hlavním dveřím, sáhla do kapsy a vytáhla svůj starý klíč. Strčila ho do klíčové dírky a otočila jsem jím. A dveře se otevřely. Levi vstala a potichu šel vedle mé nohy.
„Jsem doma!!“ Vykřikla jsem, pustila kufr na zem a běže za Joem. Nikde jsem ho neviděla, tak jsem se vydala na průzkum baráku. Nakonec jsem vlezla k němu do pokoje a byl tam. Usměla jsem se a párkrát do něj šťouchla. Jakmile se zbudil, tak jsem začala. Měla jsem dost dobrou náladu, e ho konečně zase vidím. „Chyběls mi. není nic moc. Vracím se sem. Čekala jsem jestli přijedeš, ale ty nikde. Tak se vracím zpět.“

Do nosu mě uhodila vůně mořského vzduchu. Vlasy mi čechral silný vítr, díky kterému mi dávalo dost práce udržet se na nohou. Otevřel jsem kukadla a spatřil svou sestru. Překvapeně jsem zalapal po dechu. Hleděl jsem na ni jako na přízrak. Stála na kraji útesu a sledovala mne neutrálním výrazem. Udělala krok ke mne a já automaticky zacouval. Tohle nemohlo být reálné... tohle musel být sen. Najednou se objevila přesně přede mnou, stejně jako to dělal Tony, a šťouchla mne do ramene. Nechápavě jsem na ni hleděl. Najednou bylo šťouchání intenzivnější...
Cuknul jsem sebou a otevřel oči. A vzápětí je do široka vyvalil. Nechal jsem vyletět peřinu do vzduchu a sám se rychle převalil na druhou stranu. Vyskočil jsem z postele a překvapeně, možná trochu vyděšeně sledoval Zoe. Ignoroval jsem fakt, že před ní stojím jen v teplákách, byla to moje sesta. Sledoval jsem ji jako přízrak, přesně jako v tom snu. Vůbec jsem nevěděl, co říct, co dělat. Stála tady, po třech letech. Po třech letech se jen tak zjevila a usmívala se na mne jak divá. Zhluboka jsem dýchal a hleděl ji zpříma do očí.
Párkrát jsem zamrkal. Mé překvapení najednou vystřídal vztek, smutek a částečné zoufalství. Všechny emoce, které jsem v sobě držel, vyšly na povrch. Do očí mi vhrkly slzy. O č-čem to mluvíš? Jak, co? Můj hlas se zasekával, asi poprvé v mém životě. T-ty... po třech letech se tu zjevíš a usmíváš se? Čekáš, že ti skočím kolem krku? Nic jsem nechápal. Byl jsem zmatený, smutný a cítil bolest z jejího odchodu. Zkousnul jsem si ret. Byl jsem tady celou dobu sám. Jen tak jsi odjela. Víš, jak to bolelo? Zašeptal jsem a cítil na mé tváři stékající slzu. Nedokázal jsem mít radost z toho, že je tu, když jsem stále uvnitř bolestně naříkal nad tím, že mne opustila. Já opravdu nevím, co mám teď cítit. Jestli radost nebo bolest, na kterou jsem zapomněl.

Stála jsem tam a usímívala jsem se na něj. Ale jeho pohled mi ten úsměv zničil. Nechápala jsem. „Joe.“ Řekla, jsem ale on mluvil dál. Dívala jsem se na něj a říkala si jak dospěl. Už není dítě. Ale je zlomený. Kvůli mně. Nečekala jsem takovoutu reakci. Nevěděla jsem co dělat a nervozně e koukala kolem sebe a na něj. Cítila jsem se hrozně. Levi zatím někam zmizel neznámo kam. Podrazák jeden.
Dolomila mě slza na Joově tváři. Teď už jsem to nevydržela a vrhla se mu kolem krku. Objímala jsem ho a nehodlala ho pustit. I kdyby měl nějaké námitky, nebo mě odstrkoval, tak já bych zůstala na něm přilepená. Stýskalo se mi po něm. Zabořila jsem hlavu do jeho ramene a začala odpovídat na jeho otázky.
„Psala jsem ti dopis. Ty sis ho nepřečetl? Všechno jsem tam vysvětlila.“ Nadechla jsem se a začala s vysvětlováním, které bylo i v onom dopise na rozloučenou. „Už u to tři roky. Byla jsem zrovna na nakladatelství, když mi zazvonil telefon, že mám nějaký urgentní dopis na poště. Šla jsem tam a byl tam dopis od našich rodičů. Těch pravých. Otec umíral a psal, ať přijedu, že už nemá nikoho. Nemohla jsem ho tak nechat. Měl rakovinu v pokročilém stadiu a já se o něj celé ty roky starala. Psala jsem ti dopisy, ale hádám že nepřišly. V tom dopise, co jsem tu nechala bylo vše vysvětlené a čekala jsem že přijedeš. Ale ty nikde. Tak jsem si řekla, že k němu chováš zášť a nechceš přijet. Bohužel před pár týdny zemřel a já se vracím sem.“
Začaly se mi objevovat v očích slzy. Párkrát jsem se nadechla, že jsem vůbec mohla znovu začít mluvit. Pustila jsem ho, udělala krok dozadu  a otočila se zády, aby mě neviděl v takovém stavu. „Omlouvám se ti. Omlouvám se, že jsi kvůli mně prožíval takovou bolest. Kdybych to věděla, tak bych nikam neodjela. Pochopím, když už mě nebudeš chtít ani vidět. Klidně odjedu z města a už se nikdy neukážu.“ Bude to lepší, než ti působit další bolest.

Zlomeně jsem jí sledoval. Byl jsem tak ztracen v myšlenkách, že jsem ani nestihl zareagovat na to, že se ke mne přiblížila a pevně mě objala. Nedokázal jsem ji obejmout nazpět. Bylo to divné. Byla zas u mě, zase jsme byli tak blízko u sebe. Neměl jsem srdce z kamene. Bylo zlomené, ale bylo. Ruce jsem pomaličku zvedal. A teď až mi došlo, jaká byla chyba, že jsem si ten dopis nepřečetl. Bylo mi tak hrozně. Měl jsem chuť ji obejmout nazpět takovým způsobem, jakým to Suggové dělají. Ale nedokázal jsem tam. Jen jsem tam stál, ale neodstrkoval ji.
Čím déle jsem jí poslouchal, tím jsem si přišel zoufalejší. Otec umíral? Nikdy jsem ho nepoznal. Nikdy jsem ho neviděl, nikdy jsem s ním nemluvil, ani se nerozloučil. A i když to byl úplně cizí člověk, pocítil jsem neskutečnou lítost a jakýsi typ viny. Já tu nebyl, když bylo třeba. Měl jsem si přečíst ten dopis. Když já se bál. Ucítil jsem na mé rameno dopadnout pár kapek vody - neboli její slzy. Bylo jí to líto. Celé to bylo jedno velké nedorozuměni a zas to byla má chyba.
Zoe, počkej. Vyhrknul jsem. Z očí mi tekly slzy. Oba jsme brečeli. Otřel jsem si oči, i když to moc efektivní nebylo. Měl jsem si ten dopis přečíst. Omlouvám se. Zašeptal jsem a sklonil pohled. Mohla jsi mi o svém odjezdu aspoň říct. Dodal jsem tiše a vzhlédnul. Už jsem v sobě nedokázal dál držet emoce. Vrhnul jsem se k ní a pevně jí stisknul v objetí. Tolik se mi stýskalo. Šeptnul jsem. Ruce jsem měl obmotané kolem Zoe. Stále jsem byl asi o ten centimetr vyšší. Tak neskutečně moc. Pronesl jsem skrz slzy a nehodlal už ji nikdy pustit. Jak jsem mohl dopustit takovou věc? Už nikdy ji nenechám odejít, už nikdy.

Otočila jsem se zpátky na něj. Měla jse hrozné výčitky. Myslela jsem si jen, že nechce potkat našeho otce, ale on si ho nepřečetl. Zatímco já si užívala, tak on tu trpěl. Kdybych to tušila, tak bych ihned přijela. Nasedla bych na první auto a odjela za ním. Měla jsem to tušit. Je to můj malý bráška. Několikrát jsem přemýšlela, že se vrátím zpět, ale nemohla jsem tam otce tak nechat. Přeci jen to byl můj otec a já ho narozdíl od Joa znala a i když jsem to několikrát zkoušela, tak jsem se vždy nakonec vrátila.
Jakmile mě oslovil, tak jsem se na něj otočila. Oči jsme měla pořád plné slz a nedokázala se mu podívat do očí. Poté mě, ale objal. Zarazila jsem se, ale o vteřinu později jsem ho již objímala také. Přitáhla jsem si ho co nejvíce k sobě, jakobych ho už nikdy nechtěla pustit. A já také nechtěla. "Tak hrozně jsi mi chyběl. Chtěla jsem se ti ozvat, ale musela jsem okamžitě vyrazit. Proto jsem ti nechala ten dopis. Chtěla jsem ti i zavolat, ale ztratila jsem mobil a víš, že si nepamatuju čísla. Poslala jsem ti ještě jeden dopis, ale asi se ztratil na poště. Moc se ti omlouvám. Neměla jsem tě tu nechat. Myslela jsem si, že jsi se na mě naštval a už mě nechceš vidět." Držela jsem ho, jako bychom se viděli naposled, i když to bylo zcela obráceně. 

A tak jsme tam stáli, v objetí, plní emocí a dojmů, se slzami v očích. Nevěděl jsem, co jiného říct, tak jsem tam jen stál a drtil ji v objetí. Nebyl bych na tebe naštvaný, kdybych to věděl, ale to je konec konců moje chyba. Hlavní je, že už jsi zpět. Zašeptal jsem a odtáhnul se. Otřel jsem si oči a pousmál se. Najednou na mě skočila velká koule chlupů a já skončil na zemi. Levi, přestaň, přestaň! To lechtá! Smál jsem se a snažil ze sebe sundat toho obrovského miláčka, který se právě snažil vyčistit mi obličej svým jazykem. Taky tě rád vidím, klid! Nějak se mi podařilo zapřít se a vstát. Pořád do mě pošťuchoval. Natáhnul jsem se a objal ho kolem krku.
Vzhlédnul jsem k Zoe a znovu se usmál. Vyskočil jsem na nohy (před tím jsem ještě musel podrbat Leviho, aby mne nechal) a prohrábnul si naprosto rozcuchané vlasy. No, tak asi si běž vybalit, já se půjdu osprchovat a pak nám připravím snídani, hmm? Navrhnul jsem s úsměvem a ruku natáhnul ke skříni. Zevnitř vyletělo obyčejné černé tričko, šedé džíny a čisté spodní prádlo. Usmál jsem se na Zoe a zamířil do koupelny. Svléknul jsem ze sebe tepláky a vlezl do sprchy. Při sprchování jsem si hlasitě prozpěvoval. Ze smutku a bolesti se znovu stala radost. Nemůžu být smutný, když ji mám konečně zpátky.
Nesprchoval jsem se nijak dlouho. Osušil jsem se, převlékl do čistého a vyčistil si zuby. V zrcadle jsem se učesal, upravil si vlasy a vyšel z koupelny. Okamžitě jsem zamířil do kuchyně, přece jen, už jsem měl hlad. Pánvičku jsem položil na plotnu a začal vzpomínat na recept. Vajíčka, mouka, mléko, máslo... Postupně jsem tahal suroviny z poliček a ledničky. Z šuplíku vyletěla miska a já začal postupně tvořit těsto. A přitom jsem si - jako vždy - zpíval. Zoe, pojď mi pomoct! Houknul jsem. Vím, že zbožňuje palačinky, ale ještě radši má vaření, takže čekám, že se přiřítí jak tornádo.

Jakmile na něj skočil Levi, který byl bůh ví kde, tak jsem se začala strašně smát. Levi Joa miloval. Byl to jeho takový človíček na hraní a teď znovu upozorňoval na svou pozici. Ale stejně bylo velice zábavné sledovat psa, jehož plemeno má skolit medvěda, jak bojuje s mým bratrem. Když se konečně přestali prát, tak jsem kývla na Joův plán. "Budu ve svém pokoji. Doufám, žes tam nikoho nenastěhoval, nebo si z toho neudělal hernu." 
Zasmála jsem se, nečekala na odpověď, vzala kufr a šla do svého starého pokoje. Před nimi jsem se zastavila a pomalu otevřela a čekala jestli se to změnilo. Ale ono ne. Všechno zůstalo tak jako dřív. Jen se na skříňkách a zrcadle objevila smítka prachu. Otřela jsem ho ze zrcadla a podívala se do něj. Jediné co jsem ale zaznamenala byla změna mé osoby. Byla jsem o něco vyšší a dospělejší, než když jsem odcházela. Potřepala jsem hlavou, abych zahnala myšlenky. Vybalila jsem si většinu věcí, když jsem najednou ucítila tu vůni a bratrův hlas. Okamžitě jsem poznala o co jde.
Rozrazila jsem dveře a plnou rychlostí vyrazila do kuchyně. Pravda je, že jsem se skoro několikrát přerazila, ale nakonec jsem doběhla do kuchyně a narazila do bratrových zad, abych se zastavila. Postavila jsem se na špičky a hladově koukala na připravující se palačinky. "Miluju tě, víš to?" Řekla jsem a zezadu ho krátce objala a začala nosit na stůl nějaké marmelády, cukr, lískooříškové máslo a tak podobně. Milovala jsem vaření a palačinky. Ale nechtěla jsem ho rušit a nedočkavě jsem po přípravě stolu stála za ním a sledovala ho a čekala, až padne první palačinka.

Do ruky mi přiletěla vařečka. No, stejně nikdy nepochopím, jak z několika surovin dokážou vzniknout tak úžasné věci, jako palačinky. Začal jsem míchat ingredience a než jsem se nadál, na zádech jsem měl nalepené to malé klíště. Ach jo, nedokázal jsem se zlobit. Vlastně to ani nebyla její chyba. Byla to částečně chyba nás obou. Už jo. Poznamenal jsem tiše a přes rameno se na ni usmál. Slyšel jsem otvírání lednice a přehrabávání v šuplíkách, tak jsem usoudil, že Zoe nosí na stůl nosí všechno možné, co se k palačinkám jí.
Naběračkou jsem nalil těsto na pánev a dal tak vzniknout první palačince. Chvilku jsem jí nechal smažit, pak jsem pánev sundal ze sporáku a rozhodl se napodobit světové šéfkuchaře. Moc se mi to teda nepovedlo, palačinka nepřistála na pánvičce jak bylo plánováno, ale skončila Levimu před čumákem. No dobrá, zasloužil sis to. Zazubil jsem se a nalil na pánev další várku těsta. Snad už úspěšně.
Chvilku jsem ještě smažil, a pak jsem s talířem plným palačinek zamířil ke stolu. Položil jsem ho doprostřed mezi všechny ty nádoby a usadil se ke stolu. Bon Apetite. Pronesl jsem s příšerným francouzským přízvukem (určeno pouze Kat- víš, na koho jsem si vzpomněla?) a usmál se na Zoe. Vzal jsem si jako šéfkuchař první palačinku a položil ji na talíř. Posypal jsem si ji skořicí a zabalil ji do ruličky. Chvilku jsem si mé veledílo prohlížel a pak si ukousnul. No, palačinky stále umím. Prohlásil jsem s plnou pusou a pokračoval v jídle.