Tony´s house

Nechápe ty jeho průpovidky, ale ostatně neměla ani moc čas je řešit. Protože už byli pryč z parku. I když to tentokrát čekala, byla to mnohem větší vzdálenost, než jenom před bar. Doslova se jí v hlavě spustil kabaret, hlasitá opera. Na to kolik ona může způsobit bolesti, jí teleport způsoboval o dost větčí. Když jí pustil, hledala místo kde by se zachytila. Naštěstí za ní byl gauč, tak spadla na něj. Chytila se za hlavu a mnula si spánky. Že by to však bolest urychlilo se říct nedá. Nevnímala co on dělá. V hlavě měla zrovna miliardu střepů. Že nenavrhla jít pěšky. To by ale on určitě zavrhl. nesnáším teleportaci.

Kdyz domluvil otocil se na Sky. Vytrestil oci a okamzite k ni pribehl. "Jsi v poradku? Priste bych mozna mezi teleportacemi mel delat pauzy a ne to hodit napoprve. Omlouvam se." Rekne znepokojene, nechce ji ublizovat ale on teleport vnima jako neco naprosto prirozeneho.
"Domluvil jsem s Merliah a udela si na nas cas. Ma toho sice hodne, ale do par hodin bychom se mohli stavit. Myslis ze se na to citis? Jeste to muzu odvolat." Podiva se ji do oci, posadi se vedle ni a pritahne si ji k sobe aby se o nej oprela. "Chci to vyresit...uz nechci zazit ten pocit kdy jsem chtel vyplout za barieru a uz se nevratit." Prizna se.

Když se ocitl vedle ní, snažila se co nejvíc tvářit je v pořádku. Otočila se k němu a naposledy si promnula spánek. "Ne to je v pořádku, do pěti minut určitě budu v pohodě. Jenom pět minut a budeme moct jí." pak se podívala na své kraťase a rozhodila rukama. "Takhle tam ale nepůjdu." díky téhle větě, jde vidět, že se již vrací do normálu.
Otočila se k němu a pokusila se o nevinný úsměv.

Když si ji k sobě přitáhne, uloží se zády na jeho hruď a opře se o něj i hlavou. "Já taky. Včerejší noc, byla pro mě peklo. Když jsem odjížděla, viděla jsem všechno co jsme prožili, každou vzpomínku, prostě všechno a bála jsem se, že to je doopravdy konec." zakloní hlavu, aby mu viděla do tváře a mírně se pousměje. "Najednou je dobře, že Joe existuje, že?"

Sledoval ji, ocividne to prehnal. Priste jen s prestavkama. Teda za chvili, nebo se jednoduse k Merliah dostanou taxikem, ale to jsou ztracene drahocene minuty! Jen zatrepal hlavou a nad poznamkou o obleceni se pousmal. "Dobre, mam tady jeste nejake tve obleceni. Je v loznici ve skrini, kdyby jsi chtela. Docela dost veci jsi u me zapomnela." Rekne s usmevem a pohladi ji po vlasech.
"No neveril bych ze je Jo takovy. Popravde, docela me prekvapil...je az moc hodny. Takovy ja nikdy nebudu..." na chvilku se odmlci. To je pravda nikdy nebude jak Jo, on ma v sobe temnotu a ta ho ovlada s tim se neda nic delat. Opustit tohle telo nemuze, nejde to.

Když řekne, že tu má šaty které tu u něj zapomněla, musí se zasmát. "Všechno už je tak 200 let staré." poznamená, ale pak si vezme jeho paži a nechá ji ovinou pod její hrudí. "Mohli bychom jet taxíkem první ke mě?" zeptá se jej patrně, nad jeho poslední větou se ale zarazí a otočí se. On vážně o sobě zase pochybuje. Vezme jeho obličej do svých dlaní a jemně ho políbila. "Ano Joe je hodný, což je změna, ale není to ty. Ty jsi ty Tony a nikdy bych neměnila, jaký jsi jenom protože ti chybí jeden orgán... Taky bys mě nevyměnil kdyby mi třeba chyběla jedna ledvina ne?" poznamená, ale neodtáhne se od něj.

"I kdyby byly jeste starsi, slusely by ti." Usmeje se, ale je pravda ze tohle moc nedomyslel. No jo takove veci mu jednoduse nedochazeji...stane se.
"Takze taxik." Zasmeje se. "Myslim ze bychom to mohli stihnout, ale museli bychom vyjit okamzite. Jelikoz taxik je pomaly a ty bydlis na druhe strane mesta." Zasmeje se a pomalu se zacne zvedat.
"Ja vim, uz o tom nebudu mluvit...ale znas me, moc nad timhle premyslim. Nekdy me proste musis zastavit." Usklibne se a nez se doopravdy postavi, pritahne si ji k sobe a velmi intenzivne a vasnive ji polibi. "Ja jen aby jsi nezapomnela jak to chutna." Rekne se smichem na rtech a zvedne se, potom ji poda ruce aby ji do stoje pomohl take. "A ne nenechal bych te kdyby jsi mela jednu ledvinu, dal bych ti tu svou."

Pravda. Ona vždycky vypadala dobře, ale netušila, že tu má u něj ještě nějaké věci. A zvláště pak, že si nechal její šaty. Automaticky se zadívala nahoru na patro. "Proč sis je vůbec nechával?" zeptá se jej zvědavě a poté k němu stočí zrak.
Když si ji k sobě přitáhl, šťastně se pousmála. "Myslím si, že már pár dobrých způsobů jak tě umlčet." řekne se smíchem. Když jí políbí, oplatí mu to stejně vášnivě, možná jenom o trochu více. "Na to bych nezapomněla, ani kdybych měla amnézii... A mimochodem, tohle byl první způsob jak tě umlčet." Chytne jej za ruku a vede jej ven. Stejně cestu zná jako své boty. "Já myslela, že ledvinu ti může dát jenom příbuzný." zašeptá zmateně, nakonec nad tím ale pokrčí rameny.

Dobře si všimla jak Tonyho překvapila, když Merlii poděkovala, taky jí to stalo hodně usílí. Věnvala Merlii poslední usměv a pak s Tonym odešla ven. Chtěla jít úplně ven, ale on jí zastavil. Pozvedla obě obočí, protže nevěděl,a oc má v plánu. Hned ale jak si ji k sobě přitáhl, usmála se a polibek mu oplatila. "Ne to ty jsi byl úžasný."

Zasměje se když ji zvedne do vzduchu. Ruce dá nahoru a udělá jimi malý oblouk poté se vrátí zpátky a a po jeho tváři jede dlaněmi dolů.
Když se jí začne omlouvat, začne vrtět hlavou. Chytne jeho obličej do dlaní. "Nenenenene... neomlouvej se. Pro mě to znamená vážně hodně, že jsi mi konečně řekl pravdu... No lepší teď než nikdy ne?" poznamená ale poté si ji k sobě přitáhne a ona se jej chytne v domění, že chce obětí, ale pak řekne tu větu a ona se mu snaží vyškubnout. "Ne!" vykřikne ještě než se deleportují, ale je pozdě.
Jakmile jsou doma, automaticky přepadá dozadu, protože dneska už teleporty vyčerpali natolik, že prostě už je naprosto grogy.

Musí se pořád usmívat, nečekal tak dobrou reakci, nečekal, že to bude všechno tak skvělé. "Jsi vážně skvělá." řekne znovu a začne se potom omlouvat. Ale ona jej chytí a nesmlouvavě kroutí hlavou. "Dobře, vlastně máš pravdu, řekl jsem ti to nejtajnější co jsem snad mohl." přizná, ale je rád že ona to ví. Jeho minulost s otcem ho poznamenala, docela dost. Proto mu tak chybí jeho staré já, mělo tátu. Nesnáší být démonem.
Když Sky vykřikne jen stiskne oči. Když se portnou k němu domů automaticky ji chytí a přitáhne k sobě. "Promiň promiň, to bude dobré." hladí ji po vlasech a pevně ji drží, cítí jak je slabá na nohy. Zvedne si ji tedy do náruče a donese na gauč, kde ji opatrně položí. Posadí se vedle ní a nechá její hlavu dopadnout na jeho nohy. "Za chvilku bude dobře, dnes už tě teleportace nečeká, to ti můžu slíbit." usměje se.

Padá dolů, ale on jí naštěstí zachytí. Kdyby jí nedržel, už by spadla dolů jako hruška. Chytne se opatrně jeho krku a nechá se odnést na gauč. Tam se však už pádu neubání. Lehne si na jeho klín a zavře oči. Nemíní spát. Jenom potřebuje vstřebat tu bolest, což ostatně také chvíli trvá. Jde ale vidět, že v tu danou chvíli trpí těmi bolestmi hlavy.
Trvalo to bezmála čtvrt hodiny, než se konečně posadila a podívala se mu do očí. "A to jsem ti chtěla udělat překvapení... ale ne v podobě, že se ti tu budu válet po klínu... něco mnohem lepšího..." zavrní a zvedne se. Nejdřív ale k tomu něco potřebuje. Na chvíli se zamyslí ao otočí se na Tonyho. Zavři oči a počkej než se vrátím. Upíří rychlostí je na patře, i když málem se u toho pozvrací, jak to s ní otřáslo. "Tak to byl blbej nápad." a chvíli se opřela, aby to vstřebala. Jak předpokládala její šaty byly přesně tam kde je nechala. Ona ale potřebovala jenom jedny z nich. Na ty si vzpomněla hned, že je tu zapomněla a to konkrétně tu noc, o které mu četla. Vzala stuhu z těch šatů a vracela se dolů, teď už normálním krokem se vracela zpět. Anížby Tonymu něco řekla zavázala mu oči a poté si sedla před něj. "Merliah má své způsoby jak nás naučit důvěře, já mám svůj. A nekoukej nebo nebude žádné překvapení a půjdeme spát bez toho, abychom dnešek oslavili." Chytla ho za ruce a zvedla jej. Držela jej za jednu ruku a vedla jej do jeh kuchyně. Takhle jí musel věřit, že nikde nespadne a nezakopne. Když byli v kuchyni, odsunula dvě židle od stolu a postavila je na proti sobě. Na jednu posadila Tonyho a šla k jeho lednici. Byla plná. Jak jinak. Hledala něco, čím by navnadila atmosféru. Velmi ji potěšilo, když našla jahody, čokoládu a šlehačku. Připravila vodní lázeň a nechala čokoládu rychle rozpustit. Šlehačku si nechala na konec. S tou teprve bude vyvádět psí kusy. Když byla čokoláda rozpuštěná, začala v ní namáčet jahody a skládat je na talířek. Když jich bylo dost vzala talířek a šlehačku a šla si sednout naproti Tonymu. Šlehačku dala na zem vedle své židličky a vzala jednu jahodu, která na sobě již čokoládu měla ztuhlou. "Oteři pusu." vyzvala ho jemně s mírně pokušitelským hlasem.

Čeká než se probudí, čekal by klidně i věčnost, ale díkybohu byla to jen čtvrthodinka. Když se Sky zvedne mile se na ni usměje, je rád, že je v pořádku. "Já si nestěžuju, klidně se na něm válej jak jen budeš chtít." ušklíbne se a zvedne z gauče. Chce jít za Sky, ale ta ho zastaví a poručí mu zavřít oči. "Takže teď hrajeme nějakou hru?" ušklíbne se a zavře oči. Čeká než se vrátí, připadá mu to jako století. Když se ale vrátila chtěl se na ni podívat, ale to mu už přes oči zavázala stužku. "Sky? Jako vážně?" ted se fakt rozesměje, má zavázané oči, nic nevidí, je naprosto mimo obraz a ona ho ještě někam táhne?
Pomalu jde za ní, snaží se nezakopnout, ale jeho chůze musí vypadat velmi komicky. Jde trhaně, protože ted je schopný se vyvrátit a zbořit celý dům. "Merliah má způsoby, které jsou ověřené léty praxe...nevím co na mě chystáš, ale začínám se bát." ušklíbne se a poslušně se posadí na židličku, kterou mu připraví.
Slyší že rachotí s ledničkou a nádobím, ale nemá ani malou představu o tom, co by tak mohla vyvádět. "Já ti chci věřit, ale mm strach." ušklíbne se, ale nakonec pusu otevře.

"a o to právě jde, Tony, nic nevidíš, jsi jen odkázaný na mě... ale neboj. Bude se ti líbit vše co pro tebe mám nachystané. I když asi z toho většinu neuvidíš." Provokuje ho. Strčí si jazyk mezi zuby a jakoby se zasměje, ale neslyšně. Přece jenom je to liška šibalka. Když otevře pusu, chvíli jej nechává čekat a pak jej začne krmit jahodami. Sem tam si vezme i některou ona. On ostatně ji může krmit taky, jen bude mít problém najít její ústa. Ona však je připravená mu pomáhat. Když jsou všechny jahody v čudu, jde odložit talířek do dřezu. Hned se k němu vrátí a trošku mu spraví šátek. Jedním kolenem se opře o židli mezi jeho nohama a nakloní se k jeho uchu. "Věř mi." zašeptá svůdně a poté se na chvíli odtáhne. Sehne se k lemům jeho trička a táhne nahoru. Počítá s tím, že mu dojde, že má dát ruky nahoru. Nakonec mu opatrně sundá tričko tak, aby mu zůstala její mašle ze starých šatů. Ale pořád slouží. Pro jistotu ji znovu trochu spraví a sehne se por šlehačku, trochu ji protřepe a nakloní Tonyho krk na bok. Nastříká trochu šlehačky na bok jeho krku. Poté se sehne a jazykem jí slízne. Trochu zde zůstane, tak se vrátí se rty a věnuje mu polibek na krk, přičemž sebou vezme i poslední zbytky šlehačky. "Mám pokračovat?"

"Docela mě to děsí, sama víš že jsem raději v roli toho vůdce než teď slepý a nevím co se kdy stane." ušklíbne se a když ho začne krmit jahodama jen radostně oddechne. "Ty sice měly být do koktejlů, ale takhle je to nejspíš lepší." zasměje se. Když všechny jahody sní, tak mu začne vyhrnovat tričko. "Ale ale, madam je nějaká nedočkavá." usměje se, dá ruce nahoru aby mu mohla triko převléct přes hlavu. Už s myslel, že mu dá dolů i šátek, ale to byl chyba. Ještě mu ho dokonce upravila aby dobře držel.
"Víš že tohle hraničí s mučením?" zasměje se, ale když na něj stříkne šlehačku zastaví se a mlčí. Její rty byly tak hebké, jeho tělo se začalo probouzet. "Já jsem spokojený, klidně pokračuj." usměje se, rukama nahmatá její boky a stiskne je.

Tahle jejich hra se jí líbila. Pousměje se, když Tony přizná, že se necítí nejlépe, ale tuší, že co příjde se mu líbit bude. "Koupím ti nové." slíbí mu a poté nakloní hlavu na stranu. "Ostatně mi tohle můžeš kdykoli oplatit." nahne se k jeho uchu a tiše dodá, že ona se tomu rozhodně bránit nebude. Pak mu stáhne tričko a začne se věnovat slěhačce.
"Tak to je poprvé co slyším, že někdo někoho mučí obyčejnou šlehačkou." poznamená, i když je jí jasné, že o šlehačce tu není řeč. Ale o tom že mu odpírá víc. Ale všechno má svůj čas. Když jí chytne za boky ruce mu zase sundá a nesouhlasně zamlaská. "Ty si to jen užíj." Klekna si na paty a rukama se zapřela jeho stehna. Volnou dlaní jej pohladila po jeho dokonalé hrudi a zvedne se na kolena. Trochu jej zakloní a šlahčka teď příjde přímo na jeho hruď. Opakuje ten postup znovu, tentokrát ale přišla větší várka, tak to chvíli trvalo. Nakonec jí tam zůstalo akorát tak na prst. Setřela to ukazováčkem a nahnula jej k Toynho ústumm. Trochu jím zamávala před jeho obličejem, i když to nemohl vidět. "Chceš trochu?"

Jen souhlasně přikývne na to, že mu koupí nové jahody, tak nějak mu docházelo slov. "Tak to si piš, že ti to oplatím a nebudeš vědět ani jak" ušklíbne se a potom si ji k sobě přitáhne, nebo spíše chytí její boky. Ale ona mu ruce dá pryč? Jako vážně? Nesouhlasně rukama rozhodí. "Ale no tak, Sky! Tohle mi nedělej." zavrčí a nahne se k ní, kde teda doufá, že bude mít obličej.
Ale její ruce na jeho stehnech ho přinutily se zase napřímit, ale ne na dlouho, za chvíli se opírá o židli a cítí studenou šlehačku na svém těle. "Já si snad ani nepamatuju, kdy jsi byla takhle odvázaná. Ten dnešek nám vážně prospěl." ušklíbne se a čeká co přijde dál. Nevidí nic, pouze stíny. Teda stín který mu mává před očima. "Já si počkám na finále." řekne nadšeně a čeká na to co přijde dál. Neví co očekávat, opravdu si připadá zvláštně, nic nevidí a tím je zcela omezen, on by nikdy nemohl být slepý to by nezvládl.

Když si začne stěžovat, musí si zakrýt pusu, aby se nerozesmála. Byl tak roztomilý. Když však začal máchat rukama, odstoupila a nechala ho máchat ve vzduchu, dokud dlaně zase nesklonil. "Neboj dostaneš šanci, jen se mnou musíš mít trpělivost." skousne si ret a pomalu se k němu vrátí. Trochuse zase sehne. Jeho komentář přejde trochu s další provokací. "No jestli se ti to nelíbí, můžu přestat." nabídne nevinně, ale ani ona sama by už nebyla schopna přestat. Začalo jí to bavit, to škádlení, jak ho roztoužila obyčejnou šlehačkou. "Chci, abys věděl, že oceňuju, že jsi mi řekl pravdu, i když ti cvokařka nedala moc na výběr. Ale řekl jsi to a za to musíš být odměněn, no ne?" zavrní mu do obličeje a zase potřepe šlehačku. Když si šlehačku nevezme, potrápí ho ještě víc. Slízne ji sama a nakloní se k jeho obličeji. "To je škoda, protože za to byl příplatek šlehačky na tvé rty." přejede mu prstíkem po jeho dolním rtu a konečně se na něj obkročmo posadí. Počká než si uvědomí, o co přišel, přičemž se ale stále usmívá. Chytne jej jednu rukou za krk a zakloní jej, tak, aby mu mohla šlehačku nastříkala a napadala mu. Dá ale jenom malou vrstvu na jeho ústa a políbí jej. Musí se ale první probojovat skrz šlehačku. Volnou rukou mu sundá šátek. Teď už může.

"Ale ty víš jak to mám s trpělivostí, nikdy jsme nebyli moc kamarádi." ušklíbne se a čeká co se bude dít dál. "Nemusíš přestávat, já jen.. bože.. to je neskutečně sexy a to tě ani nevidím." zavrčí a snaží se rozkoukat zpod šátku, moc to nejde..K čemu je být démonem když ho omezí obyčejný šátek?
"No nedala, to ona dělá, zatlačí lidi do kouta a oni vyzradí uplně všechno." usměje se, snad teda na ni, opravdu nemá šajnu kde zrovna její obličej je.
"Ale no tááák, já to tak nemyslel." zaúpí a když se na něj posadí lehce zkoprní, teda spíše určitá část těla. "Sky! Sky! Já tě varuju." teď už je mu jasné kde sedí, kde je její tělo, takže při polibku ji chytí za boky a stiskne, přitiskne si ji blíže k sobě.
Když mu potom sundá šátek, chvilku mu trvá než si zvykne na světlo, ale zadívá se do jejích očí a to mu pomůže. "Zlobíš víš o tom?" podívá se na ni a pevně ji drží, teď ji nehodlá pustit.

"No tak škoda, že to nevidíš z mého pohledu. Je sexy jak jsi teď bezbraný a zcela v mých spárech" nazvala to sice dosti hanlivě, ale nemusela pochybovat, že se mu to líbí. Doslova to z něj sálalo.
Pravě teď seděla přímo na jeho údech. "A před čím mě varuješ? Myslím že všechno cítím já sama." Mrkne očkem dolů a zase zpět a zavrtí hlavou. Nemůže se přestat usmívat. Když mu sundá šátek jenom ho líne odhodí na zem, šlehačku však normálně postaví. Čekala, až přivykne jasu. Samotná teď skákala nadšením, že viděla jeho modré kukadla. Úsměv se jí ještě více roztáhnul. Ruce mu dá kolem ramen a více se natáhne k jeho obličeji. "Já zlobím? Ale ne... to bys mě měl potrestat, zvláště když ti udělám něco takového..." řekne a využije svých schopností upíra, aby se mu vyprostila z náruče a ocitne se mezi dveřma. "Tedy pokud mě chytneš a nebudeš při tom podvádět." poté se dá na útěk. Za cesty zahodila podpatky. V nich fakt utíkat nebude.

"Přece moc dobře víš, že kdybych chtěl mohl bych si ten šátek normálně sundat a zvednout se. Takže zase tak moc ve spárech jsi mě neměla. To by chtělo více síly." ušklíbne se a prohlédne si ji.
"Já si zase myslím, že necítíš vůbec nic." mrkne na ni. Když se k němu přitáhne tak na její otázku ohledně zlobení jen přikývne a políbí ji. Prostě to nevydržel, musel ji znovu cítit na svých rtech.
Než se nadá tak ona mu uteče, a je přímo mezi dveřmi. "Myslíš si že já někdy hraju fér?" otočí se na ni a potom se jen usměje.
Ale neudělá to. Vlastně jen trošku. Teleportuje se jen o pár metrů dopředu, ale ne tak aby ji chytil. Možná jen aby ji vylekal. "Utíkej, nebo tě chytím." ušklíbne se a rozeběhne se za ní místností. Chvíli ji chytá, je docela mrštná ale on nechce podvádět, tohle si chce užít. Chvilku mu to trvá, ale nakonec ji chytí. Pevně ji stiskne a otočí k sobě. "Tak a teď mi neutečeš." skoro to ani nedořekne a už se vrhne na její rty.

Když se teleportuje přímo před ní, prudce se zastaví, až jí horní polovina těla přepadne. Přehodí si vlasy zpět za hlavu a zahledí se na něj trošku nazlobeně, dlouho jí to však nevydrží, protže se zase usměje. ale hned se zase rozeběhne jiným směrem. Skáče přes nábytek, klouže, uskakuje ale ani jednou nepoužije upíra v sobě. Pořád se směje hlavně když ji několikrát málem dostane, má ji na dosah ruky, ale ona se mu vždycky vyhne a uteče jinam.. Po pár minutách smíchu a běhání se snad nechá i dobrovolně chytit. Zachytí se jeho ramen a oplatí mu stejnou vervou jeho polibky. Přesto se ale do toho polibku musí ještě smát. Nakonec ho povalila na zem. Ne nijak aby mu ublížila a sedne si na něj. Polibky se vrhne na jeho hruď. Chce zulíbat každá centimetr jeho těla.

Najednou se ocitnou na zemi, konečně ji chytil nebo se nechala chytit? To v tuhle chvíli moc neřešil, věděl jen jedno že teď ji rozhodně nepustí, usměje se na ni a najednou se ocitne pod ní. "Tohle se mi začíná líbit." zasměje se.
Ale nechá ji, užívá si každý její dotek, ale o chvilku později ji chytí a opatrně přetočí pod sebe. Ještě že mají pod sebou koberec, na holé zemi by se moc dobře neleželo. "Miluju tě.." zašeptá jí do ucha a potom ji začne znovu líbat. Rukou začne jezdit po jejím těle, šaty ji zatím nechává, to si chce nechat až na uplný konec, teď chce aby ona pocítila to co on. Ale zavazovat oči ji nebude, chce aby ho viděla. Začne ji hladit po těle, občas se dostane do míst, kam zatím dojít nechce. Sleduje ji, dívá se jí do očí. Lehce si odkryje její krk a začne ji líbat na něm, poté přestupuje na klíční kosti. Líbá pomaličku každý milimetr její kůže. Teď už šaty nepotřebuje. Opatrně je z ní sundá, doufá že mu v tom pomůže. Když se před ním objeví jen ve spodním prádle tak ji začne líbat na bocích, na břiše, pomalu přechází z místa na místo. Nechce tuhle chvíli ničím pokazit, nejlépe kdyby se zastavil čas...ale vlastně oni mají čas celého světa.

Nemohla si však jeho hrudi nabažit dostatečně, jelikož po chvíli skončila pod ním. Ani jí to ale nevadilo, spíše naopak se tomu zasmála. Lehce pokrčila pravou nohu. Ruce měla hozené za hlavou, snad aby po něm nevystartovala? Kdo ví. Docela ale pochopila, proč ji nedokázal nechat nahoře tak dlouho. Právě ho mučila šlehačkou. "A pak kdo je tu nedočkavý." zašeptá jednoduše a zadívá se do těch modrých kukadel. Po dnešku nechápe jak se jich mohla doopravdy vzdát. "A já miluju tebe. Jr to zvláštní, že mi ta zlodějka obličejů ukázala, co se skutečně děje v mém srdci. Ty. Byl jsi to ty. Vždycky jsi to byl ty."
Stočí hlavu tak, aby jej viděla, to jak jezdí rukou po celém jejím těle a nepatrně se občas dotkne míst, kde je mírně citlivá. Hned jí ale dojde o co se snaží. "Myslíš, že nevím, o co ti jde. Nakonec se stejně neudržíš." zasměje se, to už se však ocitne u její hlavy. Nakloní krk na stranu, když jí odhrne vlasy z krku, jediné co už zavazí jsou její šaty. Když na ně konečně příjde řada, posadila se a otočila se a zvedla vlasy, aby jí je mohl rozepnout, načež se zvedla a nechala si je přetáhnout přes hlavu. Hned jak z nich byla ven, lehla si dozadu přímo do jeho klína a dívala se mu do očí. Její ruka vystřelila k jeho tváři, kde jej pohladila. Tohle je tak krásný večer. Nechce jej ničím pokazit.

"Já určitě ne." ušklíbne se na ni. Když zmíní zlodějku obličejů zamyslí se a podívá se Sky do očí. "Ale musíš uznat, že je to strašně zvláštní. Není možné aby někdo jen tak ti byl tak strašně podobný. Vždyť vy jste jako sestry, nemáš nějakou?" zasměje se. Sky a sestru? To by mu už řekla, ona je spíše samostatná jednotka.
Potom to ale nechce řešit, přitáhne si ji k sobě a sundá jí šaty, ze kterých mu sama moc ráda pomůže. "Já si myslím, že oba dva víme o co nám jde." ušklíbne se a znovu ji pohladí po těle. Když se na něj položí a pohladí ho jen se usměje.
"Upřímně, nechci aby tahle chvíle skončila...ale už to nejspíš nevydržím." lehce stiskne oči a potom je zase otevře. Otočí si k zpátky k sobě, chytí do náruče a nese do svého pokoje. "Ložnice se nezměnila, snad si ji pamatuješ." zasměje se a položí jí opatrně do postele. Políbí jí na rty...a pokračování každý zná.

"Dobře byla mi trochu podobná, ale to neznamená, že jsme příbuzné... Ostatně by to ani nebylo možné ne...? A mimoto jsem sestru měla, ale nikdy nezapomenu jak vypadala." odpoví stručně. Na tohle téma už se nechce vyjadřovat, i když jí to bude muset vysvětlit.
Zavře oči když mu leží v klíně a otočí se na bok. Podvědomě se usmála, když jí řekl že nechce aby to skončilo. "Oba máme věčnost na to, abychom si takové chvilky užili, máme věčnost abychom se pohádali, usmířili, pomilovali,hlavně ale když zůstaneme nakonec spolu." je ráda, že když říká navěky, je to doopravdy navěky. Tedy pokud někdo Skylar nezabije. To je ale málo pravděpodobné, jen málokdo se vyrovná její síle...
I když jí zvedne, neotevírá oči. Pomalu byla stále více a více unavená. Když jí řekl o ložnici jenom přikývla. Když jí donesl do pokoje vysmekla se mu a skočila do postele.

Hned zavřela oči a pohladila jeho saténové povlečení. Pevně to stiskla a usmála se. Jak jí ta postel chyběla. Když otevře oči, Tony je u ní. "Mám ještě přinést tu šlehačku? Docela vím, kam by šla další várka." zasměje se při pohledu na něj.