Tony´s house

"To moc dobře vím." zasměje se a potom se zamyslí nad jejími dalšími slovy. "Ale víš o tom, že to není zakázané? Že je to docela i propěšné? Nemusíš držet celibát." rozesměje se, něco si o tom už přečetl. Když neměl co dělat studoval, proč taky ne.
Poté se spolu teleportují k němu do ložnice. "Já vím, nemáš to ráda, ale nemohl jsem si pomoci." ušklíbne se mezi polibky a dále pokračuje.
Po chvilce se zvedne z postele a podívá se na Sky. "Mám pro tebe překvapení, ale musela by jsi přežít ještě jeden teleport, takový menší, pár kilometrů." poškrábe se na hlavě a nevinně se na ni zadívá.

A nebylo by to pak nebezpečné? Kdybych byla ve vysokém měsíci a měla s tebou sex? Bůhví co by to s tím děckem udělalo. Za mě... Vyber si dítě nebo sex... Nijak se k tomu, už ale nevyjadřuje, protože pořád si o Tonym nemyslí, že svá slova myslí vážně. Nezdá se jí, že jednou mu z toho tématu málem prdne guma u trenek a pak najednou jo udělejme si dítě. To fakt ne. Pokud to tak myslí, musí jí to dokázat a to zatím neudělal.
Nad jeho slovy jenom otráveně protočí oči. Už si začíná zvykat, že ohledně tohohle jde její hlava stranou, jeho lenost je přednější než její pohodlí a už jí to leze krkem. Pak jí ale řekne, že se musí znovu teleportovat. Začne vrtět hlavou a posadí se na posteli. "Nevím, co plánuješ, ale teleport ti  už zakazuju a zakazuju ti to dělat, anížby ses mě první zeptal." Zní už fakt naštvaně. Zvedne se a došlápne na podpatky a jde k němu do koupelny, kde si jde konečně umýt ruce po jídle.

Čeká na její odpověď, ale tak nějak je mu jasné, že mu to zakáže. Jen se od ní na chvilku otočí a protočí očima. Teleport by všechno zrychlil, teď bude muset volat taxika. Nejezdím taxikem, jsem démon. řekne si v duchu.
"Fajn, takže taxi." řekne smířeně a vytočí na mobilu číslo, chvíli s ním volá a pak zavěsí. "Takže se připrav." usměje se na ni a když ona odejde do koupelny ještě si připraví pár věcí, hodí na sebe oblekové sako a čeká až vyjde.
Když o chvilku později dojede taxi, dovede Sky k němu a nasedne. Snad ona taky jinak by to bylo hodně špatné. Jedou docela dlouho, tak půl hodiny. "A takhle by to byly dvě vteřiny teleportem." zaúpí v taxiku a podepře si hlavu.
Když dojedou na místo vystoupí. Objeví se u malého lesíka, chytne Sky za ruku. "A teď, zavři oči!" zavelí. A jestli poslechne, doufá, že ano tak ji dovede pár metrů hloubš do lesa, kde se před nimi objeví svíčky na pařezech a něco jako gaučík.
"Už můžeš otevřít oči. Snad se ti to tady bude líbit. Tak nějak jsem se snažil." usměje se a prohrábne si své kudrnaté vlasy. Chvíli stojí a lehce nervózně přešlapuje. Poté něco vytáhne z kapsy saka a ukáže jí to.

Umyje si ruce v koupelně a poté vychází ven, už trochu uklidněná. Projede si prsty vlasy a jde k němu. Je ráda, že ji nenutí teleportovat se. Jde s ním k taxíku a nasedne do taxíku. Během jízdy se k němu přivine a chytne ho za ruku, pak ale řekne tu větu a ona má chuť na něj zavrčet, ale ovládne se. "Ale kdybychom se teleportovali, bolela by mě hlava a tvoje překvapení by bylo zkažené" Odvětí mu a moc dobře ví, že by to byla pravda. Několik kilomerů, bolela by ji hlava a mohla by třeba i omdlít. Sice by se za chvíli probudila, ale i tak. Co by to potom bylo za překvapení?
Dojedou k nějakému lesíku a ona nechápe, co se to děje. Kde to jsme? Co se to děje? Vystoupí ven a chytne se Tonyho ruky. Jde po hlíně v těch jehlách, takže je to dost obtížné, ale zvládá to. Pak jí ale řekne, ať zavře oči, po krátkém zaváhání to udělá. Chytne se jeho ruky a druhou si kryje oči. Sem tam zapackuje, takže se ho zachytí oběma rukama, trochu se jí podrápají nohy, ale hned se to zahojí. Je přece upír. Pak jí řekne, ať otevře oči, tak sundá ruku a pak otevře jedno oko, a když vidí to před sebou, otevře i druhé. Její výraz se změní v šokovaný a pootevře pusu. Jde kousek k tomu gauči a prohlíží si ty svíčky. Z nějakého důvodu se ale musí otočit, protože v periferním vidění vidí, že Tony něco vytahuje. Otočí se a vidí malou krabičku. "Co to?" zeptá se. Když otevře krabičku, vidí něco blištivého a v zápetí jí to dojde. Šokovaně otevře pusu. "Ano." zakřičí, ačkoli Tony ještě nic neřekl a skočí mu kolem krku.

"To je pravda, takže taxik je lepší." zasměje se a dojedou na místo určení. ...
Když jí poté ukáže krabičku s prstenem, chce říct ještě docela dlouhý proslov, ale ona mu k tomu nedá ani příležitost. Jen se rozesměje a když řekne Ano, spokojeně se ušklíbne.
Ano! zakřičí mu v hlavě a chytí ji když na něho skočí. "Tak teda ano." Ještě jednou se rozesměje a prstýnek jí navleče na prst.
"Jaký jsem?" mrkne potom na ni a pokyne k tomu aby se posadili. "Nečekala jsi to, že ne?" vyptává se, protože ona je chytrá a kdyby to čekala, byl by docela zklamaný.

Samozřejmě, že věděla, že bude mít dlouhý proslov. Není to tak, že by jej nechtěla slyšet, samozřejmě že chce, ale její radost jí ovládla. Když vidí jeho výraz, protože ano vykřikla zrovna, když se chystal něco říct rozesměje se. Skočí mu kolem krku a obejme ho, pak se ale odtáhne, ať jí prsten může zase navléci.
Když ho vidí na svém prstě, je to zvláštní pocit. Pět set let a nikdy se nevdala, ne že by nedostala nabídku, když měla nějaký vztah, ale Tony je jediný muž co miluje a co si ho chce vzít. Jediný koho si pak chtěla vzít je otec Merlii, ale jakmile ji odmítl, když byla těhotná, začala ho nenávidět. Takže už je to jenom Tony.
"Naprosto úžasný, jako vždy." řekne mu a poté jde s ním ke gauči. Nechá ho se posadit a ona si sedne tak, ať má hlavu a kousek zad položenou z části na jeho rameni, z části na jeho hrudi. Opět se podívá na prsten, akorát, když se jí zeptá, zda to čekala. "Jak bych to mohla čekat?" zeptá se ho a je to pravda, od Tonyho totiž nikdy neví co čekat. "Je to zvláštní pocit, víš? ... Mít ho na prstě." přizná a spraví si prsten. Překvapuje ji, že ji sedí přesně jako ulitý. "No a teď bych ráda ten proslov, co jsi měl nachystaný."

Sleduje ji a nemůže se nabažit toho pohledu na její radostou tvář. Tohle neplánoval moc dlouho, jednoduše to udělal, spontánní nápad, ale očividně vyšel ještě lépe než očekával.
"Já nevím, jsi chytrá, většinu věcí prokoukneš, tak mě napadlo, že jsi to třeba uhádla. Třeba jsi mě viděla jak krabičku dávám do saka, máš oči všude." zasměje se. "Zvláštní pocit? Je to dobře nebo špatně?" zeptá se pro jistotu a přivine si ji k sobě.
Když ho požádá o proslov jen se ušklíbne. "Teď už to k ničemu není. Už to nebude mít takové to kouzlo." zasměje se. "Ale jestli o to vážně stojíš..." odkašle si.
"Skylar, byla jsi ženou, kterou jsem sledoval, do které jsem se zamiloval na první pohled, aniž bys o tom věděla. Nakonec jsme se potkali, sice plánovaně, ale zamilovali jsme se. Prošli jsme snad vším možným. Milovali jsme se, nenáviděli jsme se, odpustili jsme si. Poté jsme se poznali znovu a znovu to přišlo. A opět padly překážky, které tohle všechno mále rozbouraly, a já se bál, že tě ztratím. Tak jsem vymyslel tohle, teď jsi moje a nikdo mi tě nevezme. Miluji tě a chci s tebou strávit zbytek života. A chci aby jsi se nafoukla, chci chovat NAŠE dítě, Merlii už chovat nebudu." nakonec se usměje.

Jo je chytrá, ale není vševěd, aby věděla něco takového, když to ani nikdy od něj nečekala.
"To sice ano, ale dívám se jenom, když něco čekám a teď jsem nic takového nečekala, tak jsem se nedívala." pokrčí jednoduše rameny, docela jí to příjde divné, protože Tony to podává, jako by byla sousedka co číhá přes plot sousedů.
"Já ani nevím. Když se na něj podívám, vidím takovou jistotu." Zakloní hlavu a podívá se mu do očí. "Že na mě někdo bude dohlížet nehledě na to co se stane." pokrčí rameny a znovu se zadívá na prsten.
Když se ale dostane k proslovu zas se stočí k němu a s prstenem si hraje druhou rukou. Plánovaně, ale zároveň neplánovaně, nebýt Jean, která zemřela, nehledala bych ti dům. Když začne říkat, čím si všechno prošli pokýve hlavou ze strany na stranu, ale ona by tam několik věci přidala.Konečně se mu ale do toho rozhodne vstoupit. "Vždycky jsem byla jenom tvoje a nepotřebuju k tomu diamant na ruce, abychom si tím byli oba jisti." opraví ho.Je ale zvláštní mluvit o zbytku života, když jsou oba nesmrtelní, pokud teda někdo nezačne vyhánět ďábla nebo Skye neprožene srdce kůlem, ale jelikož v tomhle městě je nejdéle ze všech, kromě jedné dívky, její frienemy, ale ta si na ni netroufne. "Budu tě milovat navěky a když říkám navěky, tím myslím navěky, jelikož jsme oba nesmrtelní." poté se k němu natáhne a políbí jej.


"Ale právě teď se chci vrátit a připomenout ti, co ti vlastně tak moc dlouho chybělo za ty měsíce"

"Dobrá, už tě nebudu podezírat." zasměje se a posadí se s ní na gauč. Skvěle to připravil, nic extra. Nejraději by ji vzal někam do zahraničí, no to se tak nějak v téhle bublině zúžilo na gauč v lese. "To si piš, že tenhle prsten na tebe bude dohlížet, přece jen dal jsem ti ho já." řekne hrdě a usměje se.
"Já vím, že nepotřebuješ, ale tak nějak se mi tohle líbí více. Ne že bych si tě okroužkoval jako holuba, ale znáš mě." ušklíbne se. "Mám rád jistotu." Ne že by jí nevěřil, jen je prostě takový.
Když mu řekne, že se chce vrátit jen mu vyskočí obočí. "Prosím prosím, ať už jsme doma. Můžu?" Ano chce zase použít teleport, taxik už jednoduše znovu nezvládne.

To by sis mohl zkusit. Ušklíbne se nad tím, když mu leží v náručí usmívá se a hraje si s jeho rukou. Pa se ale znovu ozve, potěší ji, co řekne, ale zároveň se podiví, protože ona to myslela trochu jinak. "Ačkoli to snad ani nepotřebuju, vím, že tu pro mě budeš, nehledě na to co příjde." vysvětlí mu, jak to myslela a pak zavře oči a položí se mu do klína. Užívá si ten pocit, no nakonec neodolá a zase otevře oči a podívá se na ten prsten. V tu chvíli na ni promluví, tak se k němu otočí. "Takže já jsem pro tebe holub?" zeptá se ho šokovaně, ona by se totiž viděla jako nějakého orla nebo sokola, ale proč zrovna holub. Fuj.
Když se jí nadšeně zeptá, zda může, dojde jí, co myslí a přikývne. Zachytí se jeho rukou a pevně semkne víčka, jelikož čeká šílenou bolest. Přece jenom jeli sem půl hodiny a zrhuba tak dlouho ji bude trvat se dát dohromady.

"Dobře" jen s úsměvem přikývne a pak začne kývat hlavou k nesouhlasu. "Ne ne ne tak jsem to nemyslel. Jen říkám že holub se kroužkuje, nic víc." plácne se dlaní do čela, to zase něco podělal.
Když mu to svolí, jen se radostně zasměje, chytí ji pořádně do náruče a teleportuje se s ní zpět k němu domů.
"Dobré zvládáš?" dá jí chvilku na zotavenou, ale poté jí už povalí na postel a zbaví jí šatů, které má na sobě. Ne trhnutím, ale pomalým vyslékáním, moc dobře ví jak je na oblečení háklivá. Sám si potom sundá sako i košili.

Leží mu v jeho náručí a jak správně čeká, jakmile přikývne, skončí v jeho posteli. Sice se nedívá, ale tu změnu prostředí pocítí hned a pak příjde ta bolest hlavy. Automaticky ještě více semkne víčka k sobě a zatváří se opravdu žalostně jak ji to bolí. Trvá to zhruba asi dvacet minut, než je schopna mu odpovědět na jeho otázku. "Teď už ano." přikývne a otevře oči. Než se naděje je jenom ve spodním prádle. Nadzvedne se a sleduje jej, jak si sundává sako a košili. "To nech přístě na mě" poručí mu a za ruce si ho k sobě přitáhne a začne ho líbat. Pak ho povolí do polštářů a natáhne se přes něj. Jeho krk má ve svých dlaních a líbá ho. Pak se dlaněmi sehne k jeho kalhotám a začne ho rozepínat.

"Příště určitě, ale ne teď když jsme se neviděli takovou dobu." ušklíbne se a nechá si rozepnout kalhoty a následně stáhnout. Poté se k ní nakloní a zbaví ji i ostatního oblečení.
Začne ji pomalu líbat na celém těle, začíná na rtech, přestupuje přes krk, klíční kost, přes břicho až dolů.
Užívá si každý dotyk jejího těla, tak moc mu to chybělo a teď je skoro jeho ženou! Proboha, jaká slast. Dlouho to nevydrží a jde přímo na věc, nejdřív opatrně, ale poté do toho dá vše.
Byť "necvičil" několik měsíců, trvá to docela dlouho než skončí. Poté si s vyčerpáním lehne vedle Sky a zadívá se na strop, poté otočí obličej k ní a usměje se. "Chyběla jsi mi a teď to myslím ještě vážněji než předtím." zasměje se.

Pokýve hlavou ze strany na stranu, jakože má pravdu. Když mu stáhne kalhoty vezme s sebou i trenky. Pak je i ona nahá.
Nechává ho líbat ji po celém těle, úžívá si jeho polibky, nakonec ale neodolá, chce ho v sobě cítit. Moc ji chyběl a nedokáže to vydržet. Dává do toho veškerou svou vášnivost, lásku k němu. Nakonec když skončí se svalí vedle něj, protože skončili, když byla ona nahoře a přitáhne se k němu a položí se mu na hruď. "To jsem poznala, ale je hezké to slyšet." pak ale zavře oči a pomalu usíná. Usíná s největším pocitem štěstí na světe. Usíná a stále cítí nový prstýnek na ruce, i když ho odložila na stolek a cítí ten pocit jistoty.

Jakmile se z něj svalí, přikryje oba dva peřinou a přitáhne si ji k sobě. "Já vím, ale rád ti to říkám." usměje se na ni a políbí jí do vlasů. Pevně ji obejme, jakoby se bál, že o ni přijde, ale to moc dobře ví, že se nestane. Teda jestli nic nepokoní, což snad ne, bude se snažit.
Zavře oči a pomalu usíná, v hlavě se mu ale rojí plno myšlenek - na dítě, na svatbu a hlavně na to, jak to teď všechno bude.

Ráni se probudil dříve než Sky, ani ho to nepřekvapovalo, měl docela plytké spaní. Na chvíli jen zíral do stropu a střídavě na Sky, byl opravdu nadšený z toho všeho. Ale doufá, že nedostane něco jako svatební horečku, to by nejspíš nezvládl. Nejraději by byl, kdyby svatba proběhla v klidu, klidně jenom oni dva. Ale určitě tam Sky bude chtít Merliah, to je mu jasné, ale on nikoho nemá, takže to bude i tak poklidná svatba.
Poté se zvedbe z postele a jde si do koupelny hodit sprchu, docela dlouho se sprchuje a když se vrátí, obmotaný jen v ručníku Sky stále sí, rozhodne se tedy udělat si kafe a tak jde do kuchyně, kde postaví na vodu. Jídlo uvařit nedokáže, ale kafe to mu ještě jde.

Po dlouhé době spí docela dlouho a poklidně, většinou má docela lehké spaní. Když se probouzí leží na břichu a nahá. Chvíli jenom mžourá očima, ať si přivykne na světlo, které je pro upíry samozřejmě nebezpečné. Ona ale ona nosí proti slunci šperky s kamenem, který zabraňuje upírům aby se pálili na slunci. Doslova na to má celou šperkovnici. Když ale úplně otevře oči, zjistí, že Tony v posteli už není, tak se otočí na posteli a přitáhne si k sobě peřinu. Ale ani v pokoji nikde není. A zase jsem si zapomněla vzít věci na sebe...
Podívá se na stolek vedle sebe, kde leží odložený zásnubní prstýnek, veze ho mezi prsty a automaticky se začne usmívat. Nandá si jej na prsteníček a dá si pár vteřin na to, ať ho obdivuje, ale za tu chvíli se Tony neobjeví. Tak sleze z postele, zabalená v dece a jde jej hledat. Nakonec jej najde v kuchyni. Opře se o futro a čeká, než si jí všimne. "Dobré ráno, skoro manželi." u toho oslovení jí zacukají koutky. Jde k němu a políbí jej.

Stojí u kuchyňské linky a čeká až se mu konečně uvaří voda, tak nějak si myslí, že když na to bude hledět,zrychlí to. Tak to není pravda.
Když za sebou uslyší kroky, jen se pro sebe usměje a nad oslovením ještě více. Když ho políbí zadívá se jí do očí. "Že tobě se zdálo o svatbě?" zasměje se a znovu ji políbí, ale to už cvakne voda. "Dáš si taky?" pousměje se na ni a automaticky vytáhne další hrneček a dá do něj kávu a zaleje oba dva horkou vodou.

Nad jeho otázkou jenom pozvedne obočí. "Ne, vlastně ne." zavrtí hlavou a pak se jde opřít o linkou. Přitáhne si k sobě tenkou pokrývku blíže k tělu. Pak ji ale znovu políbí, než cvakne voda. To pak trhne vodou ke konvici a dostane další otázku. Než ale stihne i odpovědět, už ji chystá kafé. Takže si asi dám. Protočí nad tím oči a pak se jde zase nahoru alespoň obléci, nechce si dávat šaty, které měla včera na sobě, tak si ukradne Tonyho košili, jak jinak a zamíří dolů. "Víš přemýšlela jsem." řekne když dojde zpět dolů. Opře se horní polovinou o linku a sevře kafé v dlaních, ale nenapije se. "A příjde mi trochu nepraktické, abychom..." na chvíli se zarazí a začne mávat rukou z jedné strany na druhou. "to víš jednou byli u tebe, pak u mě a furt se tak měnili. Tak co kdybychom se sestěhovali?" navrhne. Ale svůj dům neopustím.

Ještě že tak. Řekne si v duchu a zasměje se. "Tak to jsi snad jediná nevěsta." když od něj potom uteče jen na ni v poklidu čeká. Když za ním dojde v jeho kuchyni, jen se ušklíbne. "Ale ale...sluší ti víc než mě." zasměje se a když začne mluvit jen na okamžik mu vyschne v krku, dobře ano tohle předpokládal, ale tak rychle? Nebo vlastně...vlastně proč ne. "Sestěhovat se? A kam? K tobě? Já jen, na tenhle dům jsem si zvykl." ušklíbne se.

Jediná nevěsta? Na to aby se mi o tom zdál jsem měla pět set let.
Ale nijak na jeho slova nereaguje, pak dojde k němu do kuchyně v jeho košili a rozhodne se udělat nějakou menší snídani. "To říkáš vždycky." podotkne pouze. Už si vymysli něco nového.
Rozhodne se udělat snídani jako v anglii a to slaničku, vajíčka a toasty. Pak ale přejdou na jiné téma, ale ona nemá moc čas se na něj dívat. "To je právě ono a myslím, že to bude ten největší problém." řekne a převrátí slaninu na pánvičce a toasty dá do toastovače, takového toho co ty toasty vystřelí, když jsou hotové. "A nepřipadá mi fér, abychom se jeden pro druhého obětovali, tak mě napadlo... Co úplně něco nového? Pokud tedy chceš nějaké to mini já nebo mini ty aby tady běhalo, musíš uznat, že tvůj dům na to není připravený a můj není zrovna v prostředí, kde bych naše dítě chtěla vychovat." Stejně na to první budu chtít připravit Merliu, než se do něčeho takového pustíme po hlavě.

"Já vím, ale stále to má své kouzlo." usměje se na ni. A když začnou mluvit o bydlení, jen ji poslouchá. Není z toho dvakrát nadšený, ale je mu jasné, že tohle přijít muselo. Prostě jo.
"Nového? To zní dobře, ale tenhle dům nepustím. Nechci ho prodat, přece jen, tohle je moje." ušklíbne se a rozhlídne. "A co se ti nelíbí na mém domě? Dítě by tady vyrostlo naprosto normálně." zažertuje. Dobře některý nábytek a detaily nejsou zrovna přijatelné pro výchovu, ale aspoň by se to dítě naučilo hned od začátku na to nesahat a nedělat všci, které se nemají. Ale sestěhování taky zní dobře.

Nad jeho slovy jenom protočí panenkami, jelikož jí už to zas tak kouzelné nepřipadá, naopak už je to pro ni dost ohrané, ale nemohl to vidět, jelikož je otočená k pánvičce. Jenom udělá krátké hm a nachystá talíře.
Nějak cítí, že se mu ten nápad o sestěhování nelíbí, tak rezignuje. Jen mi příjde divné, aby snoubenci bydleli zvlášť, zvláště pak, když tony plánuje mě nechat narůst do dvakrát tak větší velikosti, možná i třikrát...
"Normálně?" otočí se k němu a pochybovačně nakrčí obočí. "Tak nevím, ale jelikož už jsem jednou dítě měla, můžu s klidem v duši říct, že pokud jde o dítě, chceš mu dopřát to nejlepší, aby vyrůstalo v tom nejlepším prostřědí... Ne v normálním ale pokud ti jde o tohle, v tom případě je můj dům více připravený na to mít dítě. Ale chápu, že se ti do tohohle nechce, tak už tohle téma nevytáhnu." Během toho co mluvila, servírovala jídlo na talíře. Ten talíř mu položila tak, aby jej nerozbila, ale z jednoho tohohle gesta, bylo jasné, že je popuzená. Říkala jsem, že na to není připravený. Posadí se ke stolu a mlčky se pustí do jídla. Jo a vidličku mu nepodala.

Sleduje ji a jeji hm ho bodne do usi. Nechtel aby to vyznelo spatne tak k ni dojde a obejme ji kolem ramen zezadu "Vis ze jsem to nemyslel spatne, ale pro tebe taky nebude nejjednodussi se odstehovat, mas rada svuj dum a to nezapres." Zasmeje se a da ji ruce na bricho "preji si aby tady neco vyrostlo, aby to bylo nase! A aby nase laska behala po obyvaku!" Rekne vazne a otoci si ji k sobe, uzdobne slaniny a da si ji do pusy. "Moc dobre" zasmeje se.

V klidu pojídá svou snídani, když k ní příjde, ona ale ani nevzdechne. Spíše dále předstírá, že tam není a věnuje se snídani před sebou. "Možná máš pravdu." odsekne mu, otočí se k němu čelem na barové židličce, čímž se mu vysmekne z náručí. "Možná nebudu schopna se přestěhovat stejně jako ty, tak se stěhovat nebudeme." uzavře to nakonec a otočí se zpět ke snídani. To bude zajímavé manželství. Protočí nad tou myšlenkou a poté si ukousne kousek ze slaniny.
Pak ji ale dá ruce na břicho a ona si povzdechne. "A co chceš vlastně první? Svatbu nebo dítě?" odsekne nevzrušeně. Z toho co o ní ví, je jasné, že nemíní být na svatbě velká jako balón a svatbu nenaplánuješ za jeden den. Pak jí vezme slaninu a ona odloží vidličku na talíř a zase se k němu otočí. "Jsem ráda, že ti chutná. Což mi připomíná, snídaně pro upíra..." prudce se zvedne ze židličky a jde nahoru se zase převléci do svého. Další věc co tvůj byt nemá, vybavenou ledničku upíří krví...