Tony´s house

"Ale budeme, jelikož to překonáme tak jako všechno. Naše domy si jednoduše necháme." spokojeně se usměje a poté se na ni nechápavě podívá. "O dítě se můžeme pokoušet. Svatbu nechci nějak obří, takže chystání nebude nějak dlouhé." zasměje se. "A jelikož tě moc dobře znám je mi jasné že budeš chtít vypadat v šatech skvěle, takže nejdřív svatba, to dává rozum. Porodit dítě to neúplné rodiny se mi nelíbí." řekne vážně a usměje se. "Upírskou snídani budu muset ještě zařídit, jsem neschopnej." pokrčí rameny a pak už jen sleduje její záda. Tohle bude ještě složité, vytáčeli se jako milenci, teď se vytáčejí jako snoubenci, co přijde potom? Město spadne!

Nevidí důvod, proč by si měla nechávat dům v kterém pak bydlet ani nebude, když do města teď přibývají další a další příchozí a nemají kde bydlet. Příjde jí to od Tonyho trochu sobecké, ale nemíní mu to vysvětlovat.
A jak vidí ani na svatbě jak si ji představují se neshodnou. Bože to manželství bude katastrofa. pomyslí si, když odchází do jeho pokoje. Obleče si šaty a začne mu stlát postel, když ji zazvoní telefon. Neznámé číslo. Přesto to zvedne. "Halo?" řekne a přiloží si sluchátko k uchu, akorát aby slyšela jméno její dcery a slovo mrtvá. Telefon jí padne od ucha, peřina, kterou svírala, vypadla z dlaní a její zada narazily do velkého zrcadla, které poté spadlo na zem a rozbilo se. Skylar tam sedí mezi těmi střepy v bílých šatech, rány od střepu už pomalu mizí a slzy neutichají. Takovou bolest nedokáže vystát. Ne! To nejde! Nemůže být mrtvá.

Když z horního patra uslyší ránu a poté padající střepy, automatiky se tam teleportuje a přistane přímo před Sky. Když ji tam uvidí, nechápe to. "SKY! Co se děje?" přiběhne k ní a chytne její ruce do dlaní.
"Co se stalo?" podívá se na zem a tam uvidí ležet telefon. Telefonovala? Ale s kým? "Sky mluv na mě!" řekne jí rázněji a chytí její obličej do dlaní. Je opravdu vyděšený, ona nevypadá vůbec dobře, skoro se mu rozpadá pod rukama.

Začne hystericky plakat. Přesně proto nikdy opravdu Merliu nehledala, protože by ji pak její osud zase vytrhl. Přiloží si ruce k obličeji, nic nevnímá, dokud jí je Tony od obličeje neodtrhne. Podívá se na něj, ale jako by hleděla skrz něj. Pak jí oči padnou dolů a ještě více se rozpláče, když s ní mluví takovým tónem. Radši se rozhlédne, ať vidí tu spoušť. Zrcadlo rozbité, sklo na zemi, rozbitý telefon a skoro ustlaná postel. No spíše, jak padala dozadu, strhla tu peřinu na zem, takže to dopadlo ještě hůř, než to původně bylo. Ještě hodně dlouho mlčí, nevnímá snad ani Tonyho přítomnost. Tu bolest prostě nedokáže vydržet. Tak na pár vteřin zavře oči a když je otevře její výraz se úplně změní Slzy přestávají téct. "Co by se mělo stát?" odsekne Tonymu a zvedne se. Aníž by Tonymu cokoli vysvětlila, odchází z jeho pokoje.

Snaží se ji uklidnit, neví co se stalo, ale určitě nic dobrého, uačíná z toho být celkem nervózní. "Sky..." snaží se říct ještě něco, ale ona se postaví. To co uvidí se mu nelíbí a je mu to hned jasné.
Bolestně zavře oči a začne kroutit hlavou. "To jsi neudělala." řekne sklesle a jeho zrak spočne na jejím prstýnku. Potřebuje si být 100% jistý, že se to stalo, třeba je jen v šoku.
"Sky? Jak se ti líbí zásnubní prsten?" je první věta, která ho napadne. Na její reakce teď záleží všechno.

Prochází se po rozbitém skle a usmívá se u toho. I když cítí, jak se jí zabodávají do holých nohou, přináší jí to největší potěšení. Po cestě si sebere boty, které si před jeho pokojem začne nazouvat. Jeho řeči nevnímá, dokud se neobjeví před ní a nepoloží jí tu otázku, nad kterou se povýšeně zasměje. "Tahle cetka?" podívá se na svůj prsteníček a znechuceně si jej prohlédne. "Měl jsi prve pravdu, je to dobrý způsob jak si mě okroužkovat jako holuba." přivře oči a bez emocí si jej prohlédne, pak si založí ruce v bok a nakloní hlavu na stranu. Jedním podpatkem začne kroutit na podlaze, jako by se snažila do ní vyrýt díru. "Ty sis vážně myslel, že bych si tě vzala nebo hůř, že bych s tebou měla nějaké děcko?" Pak se rozesměje takovým smíchem, který rozhodně nepřipomíná Skye. "Tak naivní Tony, tak na-i-vní." posmívá se mu. Pak se zhluboka nadechne a vykouzlí neupřímný úsměv. Zvedne ruku, na které má prsten. "Vypadal by leda tak dobře v drtičce na odpad." Pak jako by si uvědomila svá slova a ty se přesunula do jejího mozku. Její výraz teď říkal: Pojďme to vyzkoušet. Upří rychlostí se přesunula do jeho kuchyně a šla přímo k drtičce na odpad, kterou zapnula a začala si sundávat prsten. "Sbohem." loučí se s prstenem, ačkoli to vůbec není upřímné.

Její slova ho zabolí, takhle to vypadá když se Tony otevře, začne cítit a do někoho se zamiluje. Vždy je tu ta možnost, že ten člověk uteče, změní se nebo v tomhle případě - vypne.
"Cetka? Je to prsten po mé babičce, žádná cetka!" řekne naštvaně a poté jí sleduje. Každé slovo se mu zabodává do hrudi na místo, kde by měl mít srdce, ale nemá ho, možná proto ho to tolik nebolí. Protože kdyby srdce měl, umřel by - znovu.
Drtička na odpad? prolétne mu hlavou a když mu zmizí, teleportuje se okamžitě za ní a stiskne jí ruku ve kterém třímá prsten. "Opovaž se!" zavrčí jí do ucha a vymaní prsten z její dlaně dřív, než se rozhodně ho navěky zabít. Navlékne si potom prsten na malíček aby ho neztratil, přece jen, stále má na sobě jen ručník.
"Kdo ti volal?" řekne rázně, potřebuje zjistit co se stalo. Ona se nevypíná jen tak z ničeho nic.

Než jej ale pustí, Tony ji prudce stiskne ruku, trochu ji to zabolí, ale přežije to. Nechá si vytrhnout prsten z ruky a pak se ušklíbne, ale ne takovým tím způsobem jak to Skye dělá, teď spíše trochu znechuceným, ale spíše posměvačným způsobem. Nechá mu ten prsten a pak zvedne ruce v obranném gestu. "Bože slyšela jsem, že když je někdo těhotný, má nálady, ale to jsem netušila, že to platí pro obě pohlaví a ještě i před porodem. Nechutné..." nakrčí znechuceně nos a ruce si založí na hrudi. Pak pozvedne obě obočí. "Navíc co z toho děláš takové drama? Tvoje babička už nežije. Ani by ji to nebelelo. Vlastně nikdo z tvé rodiny nežije." Pokrčí rameny a nechápavě trhne hlavou. "Ale aspoň jsme si konečně rovni, protože jediný člověk z mé rodiny, zemřel před pěti minutami..." Zhruba. Ale teď vypadá, že ji to vůbec nezajímá a nebolí. "Ale nejlepší na tom je, že ona jediná mě mohla přívést zpět..." skoro lítostivě mlaskne, ale až na to, že v tom není ani trocha lítostivě to není, protože lítost je emoce a ty ona nemá. "Hádám tady naše zasnoubení padá. S tím se oba nějak vyrovnáme." mávne nad tím rukou, jelikož je její dcera mrtvá, je Tony jediný, kdo ji může přivést zpět, tak chce být od něj co nejdále. Stejně v tomhle případě by pomohlo jenom mučení. Odchází k hlavním dveřím.

Její poznámky o těhotenství raději přejde. Zadívá se jí do očí a její poznámka o rodině ho nechá chladným, teda možná trochu. Po její další větě se ale zamyslí... Merliah..Merliah...MER?
"Co se jí stalo?" vyhrkne ze sebe a nemůže si dát pomalu ani dvě a dvě dohromady. Mer že by umřela? To je hloupost, to přece nejde. Začne zrychleně mrkat. Byla to jeho kamarádka, snad jeho jediná kamarádka. Sky pro něj byla vždycky bohyní i na začátku. A teď je mrtvá? To je hloupost.
"Nikam nejdeš." teleportuje se před ní a zatarasí jí dveře. "Nepustím tě nikam, ne v tomhle stavu!" řekne vážně a zadívá se jí do očí.

"Zemřela." řekne to tak, jako by to pro ni nic neznamenalo, a s vyplými emocemi ani nezajímá. Ji teď nezajímá nic.
Když ji ale zatarasí dveře svým tělem, znudeně protočí oči a založí si ruce na hrudi. Nad jeho oslov se zase uchechtne. Nahodí pohled co prosím. "No nejsem těhotná, díky bohu, neumírám, nejsem nemocná... " pokrčí rameny, jako by nechápala, o jakém stavu to mluví. "a nejsem tvoje nic, tak mi nebudeš říkat, co mám dělat." chytí ho pod krkem a hodí ho směrem do jeho bytu. Teď ale neodchází, naopak se k němu otočí jako boss a stoupne si před něj. "To jsem už dlouho chtěla udělat." promne si zápěstí a zasměje se. "Říká se, že jen slaboch uhodí ženu, ale ještě větší slaboch říká, že pro ženu udělá cokoli a když jde do tuhého stáhne ocas mezi nohy." znechuceně si jej prohlédne a pak se otočí zase k odchodu.

To slovo ho udeří, přímo a nenávratně. Jen se na ni podívá a její další věty mu jen proletí kolem uší. "Js má snoubenka!" zakřičí na ni, ale o pár sekund později se ocitne na druhé straně pokoje. Rána docela bolela, jelikož ji nečekal, ale okamžitě se objeví zase před ní - teleport je super věc.
"A co mám pro tebe teď udělat? zavřít tě do sklepa a počkat až se zase vzpamatuješ?" zavrčí na ni a podívá se jí přímo do očí. Neví co má dělat, miluje ji a tohle ho zničilo. Už viděl jejich svatbu, malou, ale krásnou... a teď tohle?
Musí zjistit podrobnosti ohledně Mer, není možné že by umřela, jen tak a jeslti ji někdo zabil doplatí za to!

Když na ni zařve, protáhne obličej a začne se smát, jako by řekl něco vtipného. "Ne nejsem." prstíkem ukáže směrem ke kuchyni. "Asi před minutou jsem řekla, že si tě nevezmu. Co si myslíš, že jsem? Já si tě nikdy nevezmu." řekne a pak si konečně oddechne. "Bylo to tak flustrující předstírat všdchny ty city." zavrtí se jako by šlo o nějakou vysoce nakažlivou nemoc. "Ale teď všechny emoce udělaly puf a už jsem od tebe osvobozena a můžu být volna a dělat si co chci. Zabíjet koho chci, spát s kým chci. Uuu třeba bych konečně mohla ti dát důvod k žárlivosti... Kolikrát jsi mě obvinil, že jsem s Joeim spala? Možná to konečně udělám." stočí pohled do boku, že nad tím přemýšlí a párkrát pokýve hlavou. "Zkus si to a vykuchám tě." začne mu vyhrožovat, ale trochu při těch slovech z nervózní, protože ví, že tak už jednou emoce zapnula.

"Ale vezmeš" řekne rozhodně a podívá se jí do očí. Když začne mluvit o Joeim, zatne pěsti, ano vyříkali si to, ale stejně mu na něm něco nesedí - ta jeho dobrá nálada. "Neuděláš..." přecení mezi zuby a hledí jí upřeně do očí. Tohle neudělá a jestli ano skončila u nej, emoce neemoce, bude konec.
"Vykucháš? Ale prosímtě." mávne nad tím rukou. "To by jsi neudělala, sice jsi vyplá, ale něco tam uvnitř tebe, to zrnko prachu by ti to nedovolilo udělat." řekne vážně a podá jí do ruky nůž. "Ukaž." řekne vážně a zadívá se jí do očí, snaží se tam najít kousek něčeho, čehokoliv čeho by se mohl chytnout!

Když řekne, že vezme, neuvěřeně si jej prohlédne. "Co prosím? To mě jako přitáhneš před oltář a budeš mě nutit říct ano?" zavrtí hlavou a přiloží si ruku k ústům, ale tak, aby viděl, že má co dělat, aby se nerozesmála, ale když ji znovu řekne, že něco neudělá. "Vážně a kdo mi to zakáže? Ty?! Ten který nutil ženy, aby s ním spaly?" Nakloní hlavu na stranu a založí si ruce na hrudi. Když ji ale podá do ruky nůž, převezme si ho. "Ty mysíš, že to neudělám?" zeptá se ho šokovaně. "Víš, že v mém těle už není jediná buňka, které by na tobě záleželo, tak mi řekni, proč se spoléháš na to, že to neudělám?" zeptá se ho a nůž si přiloží k prstu, tak, až se objeví červená, dojde k němu a tu jedinou kapku krve mu rozmaže po obličeji. "Lahoda, že?"

"Nějak to prostě udělám, i kdybych tě mel vysušit jako list aby jsi se vrátila." řekne vážně a zadívá se jí do očí.
Když jí poté podá nůž do ruky, nečeká nic, jelikož věří tomu, že to prostě neudělá. Její věty ohledně nucení žen, raději nevnímá. "Protože by jsi to už udělala? Místo tohohle vykecávání?" řekne klidně a zadívá se jí do očí, upřímně a vřele. Když se mu na obličeji objeví její krev, mírně se zachvěje. Je to démon, krev mu chutná, ale není to upír, který by se po tom umlátil. "Totální." řekne sakrasticky.

"Ale víš, že kdybych emoce zapnula, pamatovala bych si, jak jsi mě mučil a pak bych tě nenáviděla? Opravdu ti to stojí za to mě přivést zpět?" pozvedne obě obočí.
Nad jeho větou, proč to neudělá, pokrčí rameny a loktem ho přirazí ke stěně a už se mu chystá zabodnou nůž do srdce, které ani nemá, ale něco ji zarazí. "Ne." zašeptá najednou a o pár kroků ustoupí. Otočí nůž proti sobě a zabodne si ho sobě do srdce, tohle ji nezabije, muselo by to být dřevo, ale na to, aby ho vyděsila, to jistě stačí.

"Ano, protože to pak budeš ty. Budeš mě nenávidět a to bude značit že jsi zpět, že máš emoci, jelikož nenávist je jedna z nejsilnějších." řekne klidně a vážně.
Sleduje ji, sleduje její nůž a je mu jasné že to neudělá, už by to udělala a na nic by nečekala. Její reakce ho překvapí a vyleká zároveň, ale na druhou stranu i potěší - nepropíchla ho, někde tam uvnitř ještě je.
Okamžitě k ní přiskočí a nůž jí z hrudi vytáhne. "Neudělala jsi to...ještě tam uvnitř tebe je ten člověk, kterého miluju." řekne a chytne ji za ruku, je mu jasné, že se mu vytrhne, ale potřebuje cítit její dotek.

Samozřejmě, že čeká to, že jí ten nůž zase vytrhne, ale na to ona tu spoléhá. Nad jeho slovy se jenom ušklíbne. "Ale také to ukázalo, že mě nechceš vidět trpět, takže bys nikdy neudělal nic co by mi skutečně ublížilo." pokrčí nevinně rameny a pak se zase začne zvedat. "Takže se nemusím bát, že bys to snad byl ty kvůli komu bych ty emoce zapnula."

"Když tě vidím s nožem v hrudi tak to je k ničemu. Tahle bolest nikomu nepomůže ani mě ani tobě. Ale bolest, díky které bych tě vrátil, to bych podstoupil." řekne vážně a zadívá se na ni, nůž odhodí na druhou stranu místnosti až se zapíchne do dřeveného obložení.
"Merliah není mrtvá, nemůže být!" řekne vážně. "Někdo si z tebe jen vystřelil a ty jsi mu hned uvěřila!"

Jeho slova nevnímá, dokud kolem ní neproletí nůž a nezabodne se hned vedle její hlavy do obložení. Šokovaně se na něj otočí. "Volali mi z nemocnice, řekli mi, máme tu vaši dceru v márnici, jmenuje se Merliah Emerson, našli jsme u ní její kabelku s peněženkou a průkazem. Její tělo je tak poničené, že nejde rozeznat, zda je to opravdu ona, ale testy DNA to potrvdí." Zavrtí nad ním hlavou. "Bože jen tu ztrácím čas rozhovorem s tebou." Mávne nakonec nad tím rukou a jde ven z jeho domu.

"DNA to potvrdí, ale ty jsi tomu uvěřila dřív než ti řekli důkaz? Jsi normální?" řekne vážně, chytne ji za ramena a zatřepe s ní. "Mě kdyby někdo volal, že jsi mrtvá hned se tam objevím a zjistím to na vlastní oči! Proboha!" řekne nechápavě a dotřepe s ní.
"Nikam nepůjdeš." znovu se teleportuje před ní a zastaví ji. "Neskončili jsme."

Nelíbí se jí, jak s ní třepe, tak mu ruku zkroutí za záda a nakopne ho do zadku. "Jak se opovažuješ na mě šahat?" zakřičí na něj a pak odejde
Ani jeho řeči už ji nezastavují, když se objeví před ní, jenom ho obejde a pak jde dále. "Já ano." odsekne pouze a pokračuje.

"Skylar Emerson, okamžitě se zastav!" zavolá za ní když se vzpamatuje z té rány. Proč do něho kope! Znovu se před ni teleportuje. "Dokážu ti, že ta osoba není Merliah a až ji před tebe postavím, budeš vědět, že jsi udělala obří chybu!" řekne vážně, ještě chvíli ji hledí do očí a poté si do odkráčí zpátky domů.

Je jí jedno, co na ni řve, nic to pro ni neznamená. Ale když vidí, že jde zpět do domu, potěšeně se usměje. "Tolik k tomu, že bys udělal cokoli, abych si nahodila emoce." zakříčí na něj zpět. "Kdes nechal koule Anthony?" zasměje se mu a pak pokračuje dále. Ani jeden z nich netuší, že Merliah ráno odjela pryč z města a že si někdo hrál s testy a nějak vyšly pozitivní, i když to vlastně je jenom jeden velký omyl.

"Však počkej." zavrčí za ní ještě. Nad poznámkou o koulích jen protočí oči. Vypnutá Sky je protivná Sky, ale na to si už zvyknul...teda vlastně už ví co od ní očekávat. Ale musí zjistit co je s Mer, tohle mu přijde divné, jednoduše, ona by neumřela jen tak proboha, vždyť se umí bránit.