Tony´s house

"Ale stejně to bylo zvláštní, mám docela chuť zjistit jak je to možné." zasměje se svému nápadu, jak by to asi tak zjistil? Testy DNA? jen nad tím zakroutí očima a podívá se zpět na Sky. "Takže sestra to není...teď už nikdo jiný nezbývá.." zamyslí se znovu, možná ho něco napadlo, ale říkat jí to nebude, je to nevhodné a už to, že ho to napadlo je přes čáru.
"Já bych se prosím už nehádal, mám pocit, že další hádku by nemusel někdo přežít...jako třeba já nebo ti které bych po té hádce náhodně potkal na ulici." přizná. Už teď byl na kraji všeho, myslel si že se vrátí do starých kolejí, ale zvládl to. Díky Joa, jak ironické.
Když mu skočí do postele jen se na ni chvilku spokojeně dívá. "Vypadá to, že nezapomněla." zasměje se a skočí za ní. Otočí se na bok a přitáhne si ji k sobě. "Myslím, že šlehačky dneska bylo až až...teď se věnuj jen mě a šlehačku necháme na příště. A třeba ji potom použiju já na tebe." mrkne na ni a znovu se jejich rty spojí.
Po půl hodině
Ležel vedle Sky a objímal ji jednou rukou. "Myslíš že nám tohle vydrží? Nebo se začneme hned zase hádat?" řekne upřímně, docela se toho bojí, nechce se už hádat. "Jen si skočím do sprchy." políbí jí na čelo a zvedne se z postele, doslova z toho saténu sklouzne na zem. "Ne že mi utečeš." ušklíbne se a zapadne do koupelny.

"Radši nic nezjišťuj. Prosím tě... Jak říkám podobnost mezi lidma neznamená že jsou příbuzní." už se o tom ale nechce bavit, jde to poznat z tónu jejího hlasu. Snad protože ví, co jej napadlo, ale na si to nemíní připustit. Prostě je nemožné aby zrovna ona byla její dcera, ke všemu když s ní probírala neshody s Tonym.
"Náhodou mě se naše usmiřování líbí snad ještě víc, než když nás popadne chuť jen tak večer když není co lepšího dělat..." podotkne zamyšleně. Ale je pravda, že s ním je to vždycky dobré, ale když se pohádají a pak usmiřují je to něco jiného, to se každý snaží toho druhého uspokojit. "A mimoto myslíš si, že já nikdy nikoho nezabila, tedy už dlouho ne. Už se celkem ovládám při pohledu na krev. Dobře mám chutě a udělají se mi ty žilky ale neutrhnu proto někomu hlavu... což mi připomíná, dneska bych se měla jít nakrmit nebo ti tu zítra budu sesychat... a to nechceš vidět." to mimochodem taky zkoušela dva tři roky, co odešla od Tonyho, dokud jí nějaký kretén nenakrmil. Jako upřímně kdo jen tak dá tomu druhému krev?
Otočí se k němu na bok, když skočí vedle ní. Zhluboka se nadechne a pohladí jej po tváři. Jak ráda ho má blízko sebe. Pak se ale jejich rty spojí.


Po půl hodině.
Ležela k němu zády, ale vnímala každý jeho výdech a musela se usmívat. Jednou rukou kopírovala tu jeho, kterou měl okolo ní. Když konečně promluvil otočila se k němu. "Doufám. Ale já si vážně myslím, že nám dnešek pomohl. A pokud se pohádáme... moje srdce si vždycky najde zpátky cestu k tobě. Ale věř mi radši se pohádat a říct to na rovinu, než to v sobě dusit. Musíme se spíše naučit, jak ty naše hádky zvládat..." nakonec se k němu otočí čelem a lehce jej políbí, než se zvedne.
"A ty si myslíš, že tě tam nechám jít samotného." zvedne se v celé své kráse. Nikdy se spolu nesprchovali, tak počítala, že jej trochu zarazí. Ladně prošla kolem něj do jeho koupelny a přímo do sprchy.

"Dobře zrovna jsem umlčel toho detektiva v sobě." zasměje se a podívá se na ni. Myslela to vážně, on se v tom už hrabat nebude, sice ho to zajímá, ale co...nic není důležitější než ona. "Usmiřování je sice super, ale stejně se budu snažit tě nenaštvat.." ušklíbne se a pohladí ji po vlasech.
"No doufám, že to bez tebe tu chvilku vydržím..Snad se mi brzo vrátíš." usměje se a políbí ji nazpátek.
...
"Budem na tom pracovat, ale teď to nebudeme řešit...teď si jen užijeme tenhle den." řekne vážně. Dneska už nechce žádné drama, žádné terapeuty, nic...chce jen klid a pohodu. To si snad zaslouží.
Když se zvedne a zavelí že jde do koupelny ona chce jít s ním? Podívá se na ni a jen zvedne obočí. "Jako vážně?" zasměje se když ho předběhne a skočí přímo do sprchy. Jen se smíchem zakroutí hlavou a dojde za ní.
Vleze za ní do sprchy. "Měl bych pořídit větší sprchu..nebo vlastně ne, tahle intimita se mi líbí." usměje se na ni a společně se vysprchují. Když vodu stopne, otočí si ji na sebe a zahledí se jí do očí. "Jsi krásná..i když jsi mokrá a máš rozmazané oči. Vypadáš jak panda." zažertuje a otře ji kousek řasenky z tváře. Potom vyjde ven a obalí se ručníkem. Otočí se na ni. "Budeš ještě se mnou nebo se půjdeš najíst a pak se vrátíš?" celou si ji prohlédne, vážně nechápe jak může mít takovou holku.. vlastně ano, podívejte se na něj, moc dobře ví jak vypadá.

Vleze do sprchy a otočí se na něj, jak tam jenom tak stojí a musí se zasmát. To ho vážně tak překvapilo, že chce jít s ním. Opřela se tedy o stěnu a čekala, až vleze za ní.
Když řekne, že chce tu sprchu vyměnit, praští ho po rameni a natlačí na dveře. "Opovaž se na tomhle něco měnit... nebo tě budu mučit... šlehačka není na tebe dost drastická, tak med, ať si celý ulepený a sladký..." tváří se tak vážně, že to působí až vtipně. Nakonec se zasměje a přitáhne si jej k polibku.

Nechápala, že se spolu nesprchovali zatím... I když před dvě stě lety něco takového ještě nebylo, ale byl to zase jiný zážitek. Když mu umývala záda a sledovala jak stéká po něm mýdlo, začala jej hladit, všude. Nakonec jej spíše líbala, než aby se sprchovala. Nakonec toho ale i ona měla dost.
Když se jí začne posmívat, ze studu si zakryje obličej a zakňučí. "Já nechci být panda!" počká až vyleze a poté se na něj znovu podívá. Opře se o kraj sprchy a podá si ručník. Začíná se pomalu sušit. "Nejdřív musím uschnout. Dlouhé vlasy schnout dlouho... a já nikam nepůjdu když vypadám jako panda." oznámí mu a poté se obalí do ručníku.

"Nic neměním, vzdávám se.." zasměje se a když ho začne znovu líbat, neprotestuje.. jednoduše si to užívá.. Ta teplá voda, jejich těla, pára..všechno bylo tak intenzivní.
Když vylezl ze sprchy a podíval se na ni musel se smát. Nebylo to tak hrozné, taková poloviční panda. "Ale no tak.." dojde k ní a sundá jí ruce z obličeje. "Jsi krásná panda." ušklíbne se a dá jí letmou pusu na čelo.
Potom se zabalí do ručníku a zůstane stát mezi dveřmi, sleduje ji a vůbec mu to nepřipadá divné.
"Rád bych ti z pandí podoby pomohl, ale nemám tady žádné ty vaše udělátka..sám tomu nerozumím." zasměje se. Opravdu, dívčí věci, nějaké líčidla..to vážně nikdy nepochopí. Dojde poté zpátky do ložnice a posadí se na postel. Čeká na Sky až ze sebe udělá znovu člověka, teda upíra.

Byla opřená o stěnu, když jí došel sundat ruce,  počkala až jí je sundá a vyplázla na něj jazyk. "Taky nevypadáš špatně... škoda jen té páry..." zavrní mu do obličeje a počká, až odejde.

Dojde k umyvadlu a málem se vyděsí. Ježiši kriste to je ale škaredá panda... Zasměje se tomu ao pláchne si obličej vodou, sice jí tam zůstanou červené fleky, ale furt lepší jak černé. Stejně za chvíli zmiznou. Nakloní krk na stranu a zamračí se. Je to...? To je cucflek. Nakvašeně se otočí ke dveřím a zavrtí hlavou. Chlap jeden, příště po něm budu trousit čokoládu. Jaktože se to ale nezahojilo? Nemá tady ale zase žádné šaty na převlečení, tak si vezme Tonyho košili, na ní to vypadá jako šaty s knoflíkama a jde za ním. Opře se o zárubeň "To bys mi musel vysvětlit, kdybys tu měl ženské serepetičky... stejně jako mi musíš vysvětlit toto." řekne pouze a odkryje mokré vlasy z krku, kde má cucflek. Pořád ale zůstává tam kde je. Sleduje ho na posteli a nehne se ani o píď.

Čeká na ni v ložnici, než se upraví. Když vyjde ven a má na sobě jeho košili pořádně si ji prohlídne. "Myslím že ti sluší víc než mě a to je co říct." zasměje se a potom se na ni podívá pořádněji. Vypadá lehce naštvaně..proč?
"No kdybych to tady měl, vypadalo by to opravdu divně.." zasměje se ona mu poté ukáže ten cucflek. Musí se zasmát. Zvedne se z postele a dojde k ní. "Možná jsem se až moc rozohnil, ale prosímtě, však ti za chvilku zmizí nebo ne?" ušklíbne se a upraví jí mokré vlasy z obličeje.

"To si piš že sluší víc mě... Asi ti ji zabavím..." vyhrožuje mu naoko, ale aspoň tady má co nosit. Jakmile ale půjde ven obleče si ty šaty, ale teď nechce mít prostě uplý hrudník. Fuuuuj, když si vzpomenu na korzety.
Když k ní dojde, skloní hlavu k rameni a usměje se nevinně. Nad jeho slovy si ael azrazí. Ignoruje že jí spravuje vlasy a jde si stoupnout před zrcadlo, znovu ten cucflek zkontroluje.

"To je právě ono, u mě by se mělo všechno hojit a dokonce i cucflek... ostatně je to modřina ne? Nebo ne...?" zarazí se a pozvedne obočí. Promne to prsty a zamračí se na to. Vážně nechápe proč to nezmizelo. Pak se ale obrátí zpět k Tonymu. "A co chceš dělat, než půjdu?"

"To si ještě rozmyslím, je to jedna z mých oblíbených." usměje se a podívá se na její krk. "Nevím nerozumím hojení upírů, ale možná že když ti udělá cucflek nebo cokoliv démon, tak to jednoduše jen tak nezmizí.. Aspoň na mě budeš mít památku když budeš doma." mrkne na ni. Tak nějak to nehrotí, ono se jí to určitě zahojí, přece jen na cucflek ještě nikdo neumřel a určitě ne upírka.
Když se ho zeptá co by chtěla dělat jen se zasměje a položí se na postel. Zahledí se do stropu. "Popravdě? Jsem vyčerpaný, rád bych si zopakoval kolo, ale to by jsi musela pracovat ty." ušklíbne se, podepře si hlavu a zadívá se na ni. "Nebo napadá tě snad něco?"

Když jde do postele, položí se vedle něj a zahledí se na jeho strop. "Tak to mi ji budeš muset vysléct, protože já to nedávám..." zavrtí hlavou a zavře oči. Poamlu se přivine k jeho hrudi a položí se tam, kde by měl mít srdce, ale nic neslyší. Jak nečekané.
"EEE ne, já už dneska veškerou svou fantazii vyplýtvala na otázky Merlii a na tvoji odměnu... můžeme ale chvíli ležet, než tě něco napadne..." popravdě řečeno, teď se jí už nikam nechtělo. Sice ano, musí se nakrmit, ale když vstane brzo ráno... Přinejhorším jí sem Tony někoho dotáhne. "Řekni mi nějaký příběh." vyzve jej po chvíli a přikryje se dekou. opět se položí na jeho hruď a zavře očka.

Když se na něj položí pohladí ji po hlavě. "Dobře takže chceš příběh? Možná něco vymyslím." usměje se na ni a zamyslí se.
"Takže, byl jednou jeden chlapík, docela nevýrazný, takový ňouma spíše. Proplétal se životem a neměl skoro nikoho, jen svého otce. Ale jednoho dne se něco pokazilo a jeho otec onemocněl...musel se jít projít, protože netušil co bude dělat. Nevěděl jak mu pomoct, připadal si jako v pasti. Ale to není ten příběh. Příběh začal když se stal temným a objevil se v bublině. V hnusné neproniknutelné bublině. Procházel se novým městem a zkoumal kde co je. A najednou ji uviděl. Objevila se jak blesk z čistého nebe. Stála před domem, přímo před tímhle...a ukazovala ho jednomu páru. Vypadala krásně. Měla na sobě modré šaty, vlasy rozpuštěné a natočené. Odešel ale o chvilku později se vrátil, ale už tam nebyla. Od té doby chodil po ulicích a sledoval které doby jsou na prodej aby zjistil kdo ona dívka je. A zjistil to, jmenovala se Skylar Emerson a byla to ta nejlepší makléřka...Ta která chlapíkovi našla tenhle krásný dům. Šel za ní o dva dny později, poprosit o dům. Moc dobře věděl kde bude, ale stejně si připadal jako dítě...dítě které se bálo s ní promluvit. A od té doby na ni myslí a teď? Teď ji má tady." usměje se na ni a pevně si ji k sobě přitiskne.

Když začal vykládat, zavřela oči a natáhla svou ruku přes něj. Usmála se pro sebe. Srdce jí hlasitě tlouklo, že jej klidně mohl slyšet. Bylo ale zvláštní, že ona u něj neslyšela nic. Povzdechla si a zaposlouchala se do příběhu.
Když začal vykládat o svém otci, už se chtěla zvednout a zarazit, že o tomhle doopravdy nemusí vykládat. Nadzvedla hlavu a už chtěla něco říct, když se jeho příběh zcela změnil. On mi jde vykládat o tom, co se stalo, když se sem dostal, Zůstává stále opřená o jeho hruď, ale kouká mu do očí. Když začne mluvit o dívce a do detailů jí popíše co měla na sobě, odvrátí od něj zrak a snaží se vzpomenout. Pak jí to ale cvakne. Ty modré šaty. Vlastně ten kus hadru, který si sebou přitáhla ještě zeshora. Ale co víc, dneska je tu viděla. On si je nechal. Podvědomě se otočí na Tonyho a ke dveřím, kudy by si šla pro šaty. Pak ale jeho příběh pokračoval. On mě znal dříve něž já jeho?
"Páni," zašeptá a otočí se k němu s úžasem. Musí se na něj zářivě usmát.

Hned se natáhne a políbí jej na rty. "A ona zůstává..." Posadí se, ale neví co mu na to má říct více. Oddychne si a začne jej hladit po vlasech."Taky mám jeden příběh." pokračuje jinak, než původně chtěla.

Když ho tak pozorně poslouchá je docela rád, tak nějak jí tohle nechtěl říkat, chtěl si to nechat jako svoje tajemství. Jako kus ní který bude jen jeho, ale řekl jí to...mají být k sobě upřímní tak budou.
"To jsem moc rád." polibek jí oplatí a zadívá se jí do očí. Upraví se na posteli, spíše si sedne když si sedla i ona. Opře se o záhlavník a zadívá se jí do očí. "Taky mi řekneš pohádku na dobrou noc? Dobrá, to si rád poslechnu." řekne upřímně, zakryje se lehce dekou a usměje se. Je rád, že je tady s ní a opravdu by ho zajímalo co mu chce říct. Je napnutý jak kšandy...sleduje ji, chytí ji za ruku a začne si hrát s jejími prsty.

Když si vezme její ruku, tedy tu druhou, než jej hladí po vlasech a začne si hrát s jejími prsty, se musí usmát. "Jako malý kluk..." poznamená a poté si odkašle. Dá se do vyprávění.
"Byla jednou jedna dívka, neměla moc v životě štěstí, píše přes její mládí se halil černý stín, který ne a ne zmizet. Nakonec se dostala do jedné bubliny, z které není místa pryč. Ke všemu se teprve učila, jaké to je býti upírem, nekontrolovala se a zabíjela. Ale to je také jiný příběh. Časy plynuly, doslova uběhlo dvě stě let, než si částečně zvykla. Našla si krásný dům, díky její práci, kterou naprosto zbožňovala. Měla kolegyni s kterou si rozuměla. Čím déle tu však byly, čím déle se město rozrůstalo bylo těžké zvládat všechny klienty... Ta dívka o níž mluvíme byla dosti žádaná u zákazníku, protože... Já ani sama nevím proč... Asi... Uměla prodávat domy nejlépe na světě. Jejich počet se rozrostl na tři a tak dívka obětovala některé své nové zákazníky, aby měla její nová kolegyně něco do začátku. Ta dívka vydržela v bublině jenom rok. Než se zabila, jelikož to nemohla vydržet tady. Musely si tedy rozdělit její případy, které mezi sebou stejně střídaly jak ponožky, už jen protože každá byla dobrá na něco jiného. Zvláště pak naše hrdinka prodávala nejlépe párům domy, proto si jednotlivce jenom málokdy brala do parády. Celý den studovala zákazníky a jejich požadavky, až se jí do ruk dostala žádost jistého démona, měla s ním schůzku ještě ten den. Když jí oznámili, že je již tady, vstala, aby se s ním přivítala... Když jej uviděla vypadly jí všechny papíry z rukou. Byl... jiný, i když byl démon, cítila z něj něco co ještě nikdy necítila. Udělal něco jiného než kdokoli předtím... Překvapil ji, byl tak krásný a jeho oči, jako obloha za letního dne... Pomohl jí posbírat papíry a byl tam jeden moment, kdy se náhodou jejich ruce dotkly, když zvedly stejný papír. Podívala se mu do očí, on do jejich a musela se začít usmívat. Procházely spolu domy a ona se poprvé snažila, aby si zákazník nevybral první dům, jenom proto aby s ním mohla trávit více času. Trvalo to několik dní, než vybraly ten správný. Ne protože by chtěla, aby už jejich putování skončilo, ale protože cítila, že je to pro něj ten pravý... když jí vyhledal znovu... pozval ji na schůzku a jediný důvod proč ona tehdy řekla ne, byl, že ucítila krev a pomalu se přestávala ovládat. Odvrátila se od něj a požádala jej, aby odešel... Věděla že je démon, ale přesto nechtěla riskovat, že by se na něm krmila a vůbec, jak by se potom na ni díval, když by se z něj nakrmila. Nakonec ale jej vyhledala sama... A musím říct, že i po tolika letech nedokáže pochopit, jak si ten mladý muž vybral právě ji..."

dokončí svůj příběh a poté se na něj obrátí. Je zvláštní, že nakonec mu vybrala dům jenom díky tomu, že se jiná zabila a ona od ní přebrala její zákazníky, i když jí ten kšeft první dala, zase se k ní vrátil.

Pozorně ji poslouchal. To vůbec nevěděl, to že jí umřela spolupracovnice a oni se díky tomu potkali. Je to docela smutné, ale na druhou stranu...kdyby se to nestalo nepotkali by se. Jako určitě by si to nějak zařídil, protože on byl ochoten zajít do kanceláře a vyžádat si přímo tu brunetku, ale osud to vymyslel trochu jinak. Sice lehce depresivně, ale jinak.
Poslouchal ji a usmíval se. Když došla do fáze vypadnutí papírů z ruky zasmál se. To si přesně pamatoval, sledoval její pohyby a snažil se jí dotknout...a jednou se mu to podařilo, měl v tu chvíli v hlavě hotový ohňostroj.
"Popravdě? Nechtěl jsem si vybrat, chtěl jsem s tebou po domech chodit do konce života...protože jsem nečekal, že by mezi námi mohlo být něco víc. Tak bych si vybíral až do konce věků." řekne upřímně a přitáhne si ji k sobě.
"Myslím, že kdyby jsi se ke mě přisála, zamiloval bych se do tebe rychleji. Vždycky jsem měl rád tuhle tvou temnou stránku." zasměje se. Pravda, on byl vždycky spíše na ty bad girl, než na ty hodné miloučké, které by ani mouše neublížily. Musel se usmát, byl rád, že mu tohle řekla, že mu všechno řekla.
"Takže takhle to celé bylo, natahovala jsi prodej domu...a já ho natahoval taky. My jsme neskuteční." zasmál se a podíval se na ni.

Pomalu se sehne do jeho úrovně, přesto stále nechá svou dlaň v jeho, aby si mohl dále hrát. S pobavením v očích to sledovala. Trochu pohodlněji si lehla a přitáhla k sobě duchnu.  a poté se opět přivinula k jeho hrudi. Je to zvláštní, ona je mrtvá, ale srdce má, dokonce i pořád dýchá, on je živý,
ale srdce nemá.
"Její smrt už jsem překonala, ale náš šéf je nevybíravý, kdyby nezemřela a ty jsi přesto trval na mě, nepohnulo by to s ním... měl bys ji, i kdyby jsi mu hrozil posednutí démonem... Ale zemřela a my se díky tomu potkali...nevěřím na náhody. Tohle byl osud. To on chtěl, abych tě potkala a zamilovala se do tebe. I když se pořád hádáme, jeden druhému jsme přinesli to co jsme nejvíc postrádali... Lásku... Naději... všechno..." zašeptá a zavře oči, už chtěla jenom spát. Chtěla zůstat přesně tak jak je, šťastná stulená v jeho náručí a po chvíli skutečně usnula.

Položil se na polštář a podíval se na ni. "Zní to strašně, že kvůli našemu štěstí musel někdo zemřít, ale nevadí mi to...možná protože jsem ji neznal. Říkat, že jsem rád , že umřela je strašné...ale je to trošku pravda." řekne váhavě, nechce aby se naštvala..neví jak moc si byly blízké nebo ne.
"Ty jsi moje všechno a kdybych tě náhodou znovu ztratil.. Jakkoliv, buď by jsi znovu odešla, nebo jsi se znovu vypnula, nepřežil bych to...zbláznil bych se a nechci ani vědět co by se ze mě stalo." přizná se. Ano vedle ní je to pořád ten hodný Tony, ve společnosti bez ní už moc ne, ale už nikdy nebude utržený ze řetězu. Ne že by mu to vadilo.
Když se k němu přitulí jen se usměje a pomalu začne zavírat oči. "Dobrou noc Sky, po dlouhé době konečně usínáme spolu. Doufám, že tě tady ráno najdu." řekne s lehkým strachem v hlase a potom zavře oči.

Hned jak se nakrmila, se šla převléknout domů. Rovnou si vzala nějaké oblečení s sebou, protože se plánuje chvíli zdržet u Tonyho a aby nemusela každou chvíli domů. Také si vezme několik sáčků krve a nezapomene Tonymu koupit jahody. Se vším jde k Tonymu domů.
Jahody i krev dá do ledničky a poté zamířila do ložnice, kde Tony ještě spal. Oblečení si schovala do jeho skříně a bundu, co měla na sobě si sundala a dala ji na židli. Došla k jeho posteli a musela se usmát. Vypadal tak klidně, když spí. A ona to za chvíli zničí. Za tři. Dva. Jedna. Skočila mu na břicho, aby jej probudila. "Paráda, jsi vzhůru." zasměje se a chvíli počká než se uvědomí. Její štěstí, ale skrývat nejde. Nahne se před jeho hruď a políbí jej. Dlouho jej takto nepolíbila, tak plně otevřeně a energeticky, samozřejmě nechyběla ani vášeň. Dlaně položila na jeho hruď. "Tak jsi možná měl pravdu s tou příbuzností mezi mnou a Merliou..." načne a prsty začne jako by chodit po jeho hrudi. Na tváři má kulišácký úsměv. "A koupila jsem ti ty jahody a donesla jsem si sem náhradní oblečení. Rozhodla jsem se si vzít dneska v práci volno a být jenom s tebou. Co říkáš na můj plán?"

Spal klidně, opravdu se mu dobře leželo. Ale když na něho naskočila Sky polekal se a vytřeštil oči na to co se děje. Chvilku mu trvalo, než se vzpamatoval, ale potom si znovu lehnul a podíval se jí do očí.
"Nooo, teď už vzhůru jsem." ušklíbne se.
"Počkej, na mě musíš pomalu, můj mozek se zatím ještě probouzí." zasměje se a hodí si jednu ruku za hlavu. Chvilku mu trvá, než všechny informace pobere a potom se jen usměje. "Takže vážně? Opravdu? Já měl pravdu!" usměje se, je ještě docela ospalej, nebo spíše neprobuzenej, takže mu to ještě uplně nedochází...
"Tak to je skvělé. Ale nevím jestli budu dneska něčeho schopnej, nejraději bych proležel celou dobu v posteli." zasměje se a přitáhne si ji k sobě, pevně stiskne jakoby ji nechtěl už vubec pustit.

Musí se zasmát jeho výrazu, když se probudí. Její plán vyšel. Začneho hladit po vlasech. Moje kudrlinky, tedy jeho, ale moje...
"Ale no tak starouši... to já jsem se stihla najíst, udělat si sprinta do lesa, najít ztracenou dceru, převléct se a dojít probudit jednoho důchodce." ušklíbne se a poté se položí vedle něj. Samozřejmě, že se první vyzula.
"A v čem jsi měl pravdu, že tu do rána zůstanu nebo že ti přinesu jahody nebo že jsme příbuzné?" pozvedne obě obočí a povzdechne si. Teď budu čekat hodinu než se probere. Znudeně se zatváří a zavře oči. Dobrou noc tedy. "Probuď mě, až budeš schopny rozhovoru." odvrátí se k němu zády a položí na polštář.
Nechá se k němu přitáhnout a povzdechne si. "Tak budeme dneska jenom ležet a spát, když to chceš."

Posloucha ji, ale pomalu upada do spanku. Nene to nesmi, znovu se probudi a usmeje se na ni. "Takze jsem tatinkem?" Zazertuje. Proboha to je strasne divne. Jeho Sky ma dceru. Merliah je jeji dcera. Jeho terapeutka ktera o nem vi vsechno. Fuuu...ale je vazana lekarskym tajemstvim takze skvele. Boze a on se ji snazil pozvat na kafe? Teda no "kafe"? Fuj. Ted by to bylo krajne nevhodne.
"Nejsem duchodce!" Rekne vazne a zvedne se do sedu. Opre se o polstar a podiva se na ni. "Mel jsem pravdu ve vsem ocividne" mrkne na ni a pohladi ji po ruce.
"Neee nejdeme spat. Uz jsem probuzeny." Zasmeje se. A nelze, predstava ze Mer je vazne jeji dcera jo docista probudila. "A co by jsi chtela delat ty? Pochlub se. Vypadas nabuzene." Zasmeje se a protahne.

"Ty a otec jo? Vždyť kvůli tomu jsme se tak moc pohádali, protože nevidíš mě sebe a nějakého malého démona slash upíra... tak s tímhle radši ani nezačínej." Nad jeho vtipem se však zasměje, ale to je snad vše. Přehodí si jednu ruku přes oči, ale nedokáže skrýt ja je právě šťastná. Mám dceru, moje dcera je naživu, moje dcera je Merliah... ona žije.
Ani nehne vrbou, když se začne hájit, jenom trochu rozšíří úsměv, přesto se ale ani nehne. Nemá teď co by mu řekla jen plní jeho přání ležet v posteli. Snad jej to naburcuje, abychom dělali i něco víc. Když ji pohladí po ruce, odsune ji nad hlavu a otevře oči. "No já si myslím!" řekne hned se smíchem, ale pořád se ani nehne. Dokud neřekne, že má program vymýšlet ona. Zvedne druhou ruku a zamává mu jedním prstíkem před obličejem. "Eee. V žádném případě, neexistuje... já vymýšlela program včera, teď je řada na tobě." ukáže na nej prstíkem a poté zvedne hlavu opře si ji o dlaň. "Takže čím ty překvapíš dneska mě?" zeptá se jej a nakloní hlavu mírně na bok.

"Právě to je to.. malého. Já bych to rozmáčknul." udělá vtipný výraz a podívá se na Sky. "Ale Mer je velká, tu nerozmáčknu." zasměje se. Tohle vážně vyznělo děsně, ale co, on ještě tak plně nevnímá.
Potom se posadí a podívá se na hodiny. No je kolem deváté, to on obvykle spí, takže jeho mozek nepracuje na 100%, spíše jen tak na 30%. "Ale no ták, míváš mnohem lepší nápady než já. Však mě znáš. Nejsem na vymýšlení zrovna expert." zasměje se. "Pokusím se něco vymyslet, když ti to udělá radost." plácne sebou znovu do lehu a podívá se na strop.
"Hm...Hm...piknik?" pozvedne jedno obočí a čeká na reakci. Zase jídlo, samozřejmě co jiného taky.

Rozmáčnul... Dítě? Proboha... ty se k mé dceři nepřiblížíš ani na pět set metrů... A komu to v hlavě říkám? Ha, ha. Nějak nemá chuť se tomu smát, dneska ne. Nepřipadá ji to totiž vůbec vtipný, tak jenom na něj trapně zírá, snad čeká, až se nějaké reakce dostaví sama, ale nic... Prostě nic.
"Jen protože mívám lepší nápady, neznamená, že nechci být taky někdy překvapená, ale jestli dneska nechceš, můžeme to nechat na jindy. Ostatně co je to za překvapení, když jej čekám." řekne jako by o nic nešlo a poté se zase ladně zvedne z postele a přejde k oknu, aby se podívala na ten krásný výhled tady. Povzdechne si a posadí se na posezení u okna, už má chuť říct Tonymu, aby se nepřemáhal, ale nějak ji opouští nálada. "To je dobrý, klidně se ještě prospi." řekne mu pouze a opře se hlavou o okno.

Tupě na ni zírá, však vymyslel piknik. Ona to chtěla jako překvapení? Jako že by jí taky zavázal oči a to všechno? Jen se na ni nechápavě dívá.
"Však jsem vymyslel piknik." zívne a zvedne se do sedu a přehodí nohy přes okraj postele. "Takže bude piknik!" zavelí a vstane. Dojde k oknu a podívá se ven. Je tam krásné, svítí slunce, žádný mrak nic...Takže prostě to tak bude. A tečka!
"Tak počkej tady." ušklíbne se a seběhne ze schodů. co že má na sobě jen kalhoty, nějak mu to žíly netrhá. Ano přesně to si myslel, hospodyně je už u něho doma a poklízí kuchyň. Poručí ji aby mu laskavě připravila to nejlepší jídlo a ať je ho hodně, šampaňské, drinky a podobné ptákovinky a nachystala do pěkně venku na trávníku před domem. Jednoduché.
Potom doběhne zpátky za Sky a posadí se vedle ní. "Už se všechno chystá." políbí jí do vlasů.