Tony´s house

Povzdechne si znovu, ani vlastně neví, proč má najednou takovou náladu. Přitáhne si k sobě kolena, ale hlavu otočí na Tonyho. Nijak se k tomu nevyjadřuje, ostatně když už se rozhodnul, tak to nemá smysl, ale co by o ní Tony mohl vědět, že ona dobrovolně nikdy nesedí v trávě. Ti brouci a všechna ta havět. Nic pro Skylar, ale co už. Holt bude dneska trošku kazišuk.
Počká, až je z dosahu a mírně zaupí. Natáhne nohy a dívá se z okna, dokud se Tony nevrátí. Nechápavě se na něj dívá, když se vrátí a nemá s sebou nic. Když si chce sednout, jenom zvedne nohy, počká až si sedne a položí mu je přes jeho stehna. Nad jeho větou se pozastaví a nakloní hlavu na stranu. Zaposlouchá se do ticha, než uslyší v kuchyni jeho hospodyni. Samožejmě, když chce piknik, tak proč připravovat jídlo sám... Umí vůbec Tony vařit. Zavrtí hlavou a zadívá se z okna. "Merliah mi řekla, že i když můj otec mě jí vzal, dále ho výdala jako jediného člena své rodiny... Čímž mi vlastně řekla další dvě věci... Moje sestra a moje matka v té době už nežily... a také, že i když se o ni můj otec staral, i přesto si Merliah myslela, že jsem ji pustila, což znamená, že jí to patrně řekl on nebo se jí nenamáhal říci pravdu a tak na to došla sama... Zatímco on v jejím životě fungoval jako naprostý hrdina, co se o ní staral, já jsem vždycky byla ta hrozná ženská co ji opustila." Konečně ze sebe vypustí co ji trápí. I když si není jistá, že ji Tony vnímá, přece jenom napůl ještě spí.

Když k ní dojde, nějak se mu nelíbí její výraz. Podělal zase něco? Za tu dobu co byli spolu a jsou spolu by mohla vědět, že když ho probudí je jako smyslu zbavený. Jednoduše nevnímá, ale to se po několika minutách až hodině upraví.
Zaposlouchá se do jejího vypravování. A ke konci se zamračí, vnímal všechno, každé slovo. Sice je unavený tak že by usnul i v sedě, ale důležité věci dokáže vnímat. Chytne ji za ruce a podívá se jí do očí. "Sky, ale ona už přece ví, že ty jsi ji neopustila. Možná si to celou dobu myslela, ale není to pravda. Ty to víš, teď už i ona. Není tohle nejdůležitější?" mírně se pousměje. Je zase v náladě, kdy by mohla bezmyšlenkovitě začít křičet a jednoduše mu zase odejít. Je připraven na všechno.

Tak prostě byla nadšená, že našla svou dceru a čekala, že on z toho bude taky nadšený, vzhledem k tomu, že ona na to čekala tak dlouho, ale co už. Je to přece moje štěstí ne jeho...
Povzdechne si. Opět. Když dovypráví otočí se k oknu a jedním prstíkem začne kreslit po okně, než jí on její ruce zabaví. Zmateně se podívá první na své ruce a poté do jeho očí. "Ty tomu nerozumíš co... Celých pět set let." ty slova zdůrazní. "Jsem sama sebe přesvědčovala, že má dcera je mrtvá, abych si nemusela připustit, že je možná tam někde naživu, protože jsem věděla, že pokud ano, pravděpodobně mě nenávidí. A kousek jí stále dost možná ještě mě nenávidí, protože nemůžeš během pár minut změnit názor co tě provádí celý tvůj život... a můj otec, můj otec, co mě miloval a poté zradil tím nejkrutějším způsobem mě ke všemu ještě vymazal, vymazal moji existenci, jako bych nikdy neexistvala" zavrtí hlavou. Samozřejmě že to nechápe... Jak by mohl? PO chvíli se neudrží a rozpláče se. Preskočí tu mezeru, stáhne nohy za sebe a položí mu hlavu na hruď. "Já nevím, co mám dělat." drží ho kolem pasu.

Myslel si že tohle bude klidný den, ale ne. Očividně v jeho životě už nebude klidného dne, kdy si jen vyvalí pupek na posteli a nebude nic dělat. Ne že by si stěžoval, ale někdy je toho dramatu až příliš.
"Nerozumím to máš pravdu. Já totiž nemám už nikoho z rodiny." řekne docela klidně, ale v jeho hlase jde slyšet náznak bolesti a křivdy.
"Neříkám, že ti to hned opustila, ale nebude nejlepší když si to potom vyříkáte? Takhle si můžeš myslet cokoliv. Můžeš přemýšlet nad čímkoliv...a nikdy se nedozvíš pravdu když se na ni nezeptáš." řekne vážně.
"Teď si uděláme piknik, potom se uklidníš, prospíš. A třeba zítra nebo klidně i dříve s Merliah znovu setkáš. Vyříkáte si to. Musí to být šok jak pro tebe tak pro ni. Ona je sice profesionálka ve zvládání psychických situací, ale možná tu svou nezvládá a teď nad tím přemýšlí. Ale to nezjistíš dokud se nezeptáš." usměje se.

Když začne mluvit o své rodině, odvrátí se a semkne víčka. Fajn, tak teď se cítím naprosto sobecky. Odtrhne se od jeho hrudi a zvedne se z posezení. "Máš pravdu." řekne pouze, ale nezní to tak jako by to myslela. "Omlouvám se," dodá ještě tentokrát už upřímněji. Vyvalí se na jeho posteli a zírá do stropu, jako by tam viděla něco zajímavého. A taky vidí. Mouchu.

Konečně dojel z obchodní cesty, je z toho nadšený protože je konečně doma a tam je to přece nejlepší. Také dnes očekává Skylar u večeře. Samozřejmě nevařil, ale má na to lidi, takže předpokládá, že to bude dobré. Co z toho, že ona je upír a on démon? Jídlo si dokáží vychutnat tak či onak.
Obleče si kalhoty od obleku a k tomu bílou košili, přece jen trošku elegantní by se hodilo. Vlasy si nechá rozcuchané v kudrlinkách, tak jak to má Sky ráda, tak proč ne.
Dojde do jídelny kde je připravený stůl pro dva s květiou uprostřed. Dva talíře, dvě skleničky na víno, prostě vše geniální. Poté přejde do obýváku kde se posadí do křesla, naleje si skleničku skotské a jen čeká na tu dámu, která má dojít.

Když jí Tony řekl, že odjíždí, bylo to pro ni těžké a říkala si, že to těch pár měsíců bez něj nevydrží, ale zároveň to pro ně byl test, jestli dokáží fungovat takovou dobu jeden bez druhého, zůstat si věrni a Skye je na sebe pyšný, že to zvládla. Sem tam přišla do baru a někdo to na ni zkusil, ale hned dostal po tlamě a ten pocit důstojnosti a možnost říct: "promiň jsem zadaná a mimochodem upadlo ti tělo,' byl opravdu dobrý. Včera od něj dostala zprávu, že ji dneska čeká na večeři a ona se na to těšila celý den. Byla by i dojela dřív, ale musela pracovat. Stejně z té práce neudělala velké nic a jenom myslela na večer.
Dala si trochu načas s tím se připravit tak, aby Tony oněměl úžasem jenom když před ní otevře dveře, ale výsledek stojí za to. Vystoupí z taxíku a jde ke dveřím jeho domu a zazvoní. Byla by i vešla, ale chce to udělat dojemnější, když ho uvidí ji otvírat dveře.

Jakmile uslyšel zvonek, vystřelil z křesla démonickou rychlostí, že málem zapomněl položit skleničku na stoleček, ale nakonec to stihl. Ještě před dveřmi si upravil oblečení, prohrábl si vlasy a nakonec ležérně otevřel dveře a opřel se o futra. Sjede Sky pohledem a poté se zastaví u jejích očí.
"Krásko, ztratila jste se?" zažertuje, ale potom se neudrží a chytí ji do náruče a pořádně ji stiskne. Zaboří hlavu do jejich vlasů a nasaje její vůni. "Chyběla jsi mi." zahuhlá do vlasů a ještě pevněji ji stiskne. Poté jí pustí aby ji nerozmáčknul, přece jen je maličká a hubená. "Jsi pořád stejná, jak to jen děláš?" znovu zažertuje a pozve ji gestem dál.

Čekala přede dveřmi a cítila se jako když s ním šla poprvé na schůzku, srdce ji bolelo od neustálých prudkých tepů, že měla pocit, jako že ji hruď snad i pukne. Tak moc se na něj těšila. Pak se ale otevřou dveře a na její tváři se rozhodí rozjařený úsměv, který mírně povadne, když řekne tu první větu, jelikož ji na vteřinu napadne, že ji nepoznal. Pak je ale v jeho náručí. Drží se ho jako klíště za krk a směje se jak malá. "Taky jsi mi chyběl." přizná a pak se na chvíli odtáhne od jeho krku a zadívá se mu do očí. Tak moc jí ten pohled chyběl. Chyběli jí jeho doteky, jeho polibky, chyběl jí celý. "A moc. Tak moc, že už tě nenechám nikam odjet." zapřísáhne se a pak mu přiloží dlaně na tváře. "No možná je to tím, že nestárnu, už pět set let?" Pokrčí rameny a pak se od něj odtáhne a vejde dále. Vlec se to tam nezměnilo. Začne si sundávat černou bundu, i když ji nepotřebuje, je to jenom dobrý doplněk. "Tak ty jsi dneska vařil osobně nebo jsi to nechal na služce?"

Nad jejím výrazem se rozesměje. Moc dobře věděl, že to s ní něco udělá, ale potom se neudržel a musel jí obejmout. "Nenecháš? To si ještě pořádně rozmysli, dokážu být pěkně otravný." ušklíbne se a pustí ji dovnitř, samozřejmě si ji celou prohlédne, především zezadu, jelikož ten pohled mu chyběl snad nejvíce. No jo je to chlap a to se nezapře.
"Zkus hádat, určitě to bude tak dobré, že mi ani neuvěříš, že bych to vařil sám." rozesměje se a dojde do jídelny. Stihne ještě zapílit svíčky aby to bylo romantické. "Vuala, vítej v restauraci de Henderson." zasměje se a odtáhne jí židli aby se mohla posadit.

Nad jeho průpovídkou se ušklíbne. Ale ona to myslí vážně, tak se otočí a založí si ruce na hrudi. "Říkáš to tak, jako by zůstat se mnou místo jet na nudnou obchodní cestu bylo to nejhorší na světě." POzedne obě obočí a vyzývavě se usměje. Moc dobře ví, že to tak není, ale chce ho jen provokovat. Bundu nechá na chodbě a poté se s ní vydá do jídelny. To co vidí ji vyrazí dech. Zapálené svíčky, květina uprostřed stolu, luxusní šampaňské a ona se bála, že bude moc nastrojená. Udělá pár kroků dopředu, až její podpatky zazvoní o podlahu. Otočí se na něj. "Kdo by řekl, že budeš taková romantická duše?" Neodpustí si a poté se posadí na židli co ji odsune. On se na mě připravoval.
Ubrousek si složí do klína, přece jenom má bílé šaty a nepotřebuje se zašpinit. "Je to vážně krásné, Tony." řekne mu a znovu si to prohlídne.

"To jsem samozřejmě neřekl. To bych si nedovolil." řekne naoko dotčeně, ale poté se usměje. Dovede ji do jídelny a sleduje její výraz a naprosto ho to uspokojí. "A nejsem snad? Nelíbí se ti to? Klidně to můžu zrušit a pustíme si film na gauči." ušklíbne se a políbí jí do vlasů.
Poté se posadí a podívá se na ni. "Ale prosímtě, víš že jsem to nechystal já, jen jsem říkal kde co má být." přizná se. "Ale co, je to pro tebe, tak proč ne." usměje se na ni, mávne na číšníka - ano má číšníka. A donese předkrm, husí paštika z Franice s opečenou bagetkou. "Snad ti to bude chutnat, vybral jsem jen ty největší delikatesy." zasměje se.

To si piš, že by sis to nedovolil, protože bych tě hnala, pometlem, kdyby jo. Ušklíbne se nad tou myšlenkou, ale nahlas nic neřekne. Nechá se odvést do jídelny, kde zase tolik času nestrávila, upřímně tohle je snad poprvé co tu jí s ním, nebo je to tak dávno, že si to ani nepamatuje.
"Hm, gauč a film." Zatváří se jakoby nad tím doopravdy uvažovala, pak se ale natáhne k Tonymu a po dlouhé době ho políbí, vřele a vášnivě. "Ale to nechám na jindy." zašeptá mu poté.
Nad jeho obhajobou jenom mávne rukou, má snad právo to pochválit nebo ne. Šokuje ji, když vidí se objevit číšníka, jak ji donese pokrm. Podívá se na to, co ji před ni přinese. Sice to nikdy neviděla, protože to vypadá luxusně, ale i kdyby ji to nechutnalo, bude předstírat, že ano, protože nechce Tonymu zkazit tohle velké gesto. Nabere si na vidličku a ochutná. Naštěstí ale pro ni ten problém s předstíráním mít nebude. Moc jí to chutná. "No vidím, že tvá nudná obchodní cesta se stejně motala kolem myšlenkách o mě, tak mi řekni alespoň jak ses měl. " vyzve ho, ať konverzace nestojí a ochutná i bagetu. Čerstvou a křupavou.

Polibek si užije a potom se usměje. "Gauč a film si můžeme nechat na potom." zasměje se a podívá se na ni. Je opravdu krásná. "Dobře, takže na jindy." zasměje se.
Sleduje ji jeslti jí to vůbec bude chutnat, opravdu se snažil aby to nějak vypadalo. "Jak si slečna myslí, že to bylo jen kolem ní." ušklíbne se a rozesměje. "Máš pravdu, když jsem zrovna neměl nos v papírech tak jsem myslel na tebe." řekne upřímně. "A co ty? Nějaké novinky?" usměje se na ni a čeká co z ní vypadne, přece jen se dost dlouho neviděli.

Spíše na úplně jiný den, i když by mi nevadilo se k tobě tulit celý večer. Její myšlenky ale jdou čím dál tím více do nemravnějších a nemravnějších.
Předkrm si doopravdy užije a brzo jej má snědený. Ještě že je upír a hlad ji netrápí, tudíž ji nikdy ani nebude trápit obžerství, takže se nemusí bát o svou postavu během dneška.
"A nebylo snad?" zeptá se ho provokatérsky a upije si ze šampaňského. Velmi ji potěší, když to nakonec přizná. Kdyby mohla tak se i zardí, ale je to upír a nečervená se. "No snažila jsem se co nejvíce času trávit s Merliou, sblížit se a poznat ji a musím říct, že je naprosto skvělá. Vynahrazujeme si všechno, co jsme ztratili během jejího dospívání a vět mi, vidět nás dvě na kolotočích je zážitek na celý život." A tys to propásl. "Co se týká práce, vrší se mi, jelikož nových lidí do města přibývá a tak jsme zrovna najali posilu a započali jsme stavbu nového domu. Je to pro starostu, čeká nový přírůstek, tak chce nový dům a bude to ta nejluxusnější věc, co jsi kdy viděl." Moc se ale těší, až dům bude hotový, jelikož je to něco opravdu impozantního jenom vidět to v nákresech. Natož tak v realitě.

"Vás dvě na kolotočích? Tak to bych opravdu rád viděl." ušklíbne se a snaží si to představit. Ty dvě, jak se smějí a baví se? Zajímavá představa. Ne že by se ty dvě neuměly bavit, ale stejně.
"Starosta čeká přírůstek? Ale ale co jsem to propásl?" zasměje se a dojí paštiku, máchne na číšníka, ten talíře odnese a poté donese polévku. silný kvalitní vývar s nudlemi a játrovými knedlíčky. vývar je to nejlepší co může být. Spokojeně se na no usměje a dá se znovu do jídla. "Dnes budeš tak plná že se to postele budeš kutálet." zavtipkuje.

Zasměje se nad tím, jak řekne, že u toho by chtěl být a na tváři se ji rozhostí krásný úsměv. Protože to byl opravdu krásný den. Projeli se na všech kolotočích, ochutnali cukrovou vatu, celkově jim seznamování se a poznávání jedna druhé prospělo.
Když se ale zeptá, co propásl, dojde jí hned, že si neuvědomí, co vlastně řekla. "Co jsi propásl?" zeptá se ho a čeká jestli mu to dojde nebo ne. "Že nemožné se stává možným." Pozvedne obě obočí a čeká, až mu to v jeho mozku sepne.Starosta je přece upír, nemůže se rozmnožovat. Ale jako vždy v tom roli hraje magie.
Nechá si odnést talířek a čeká na polévku. Kolik bude chodů?
"Ne nemyslím si" odporuje Tonymu a zavrtí hlavou. Bože však jsem upír. "A kdyby, tak si mě do té postele odneseš sám. "
Pozvedne obě obočí.

"No počkat..." začíná mu to v hlavě šrotovat. "Jak jen mohl starosta.. vždyť přece?" pozvedne obočí a podívá se na ni. Vytřeští oči a zahrají mu v něm plamínky překvapení. "Oni něco vymysleli?" řekne možná až příliš nadšeně. Ano možná na obchodní cestě přemýšlel nad tím vším co řešili, nad dětmi a tak.
"Samozřejmě že si tě donesu do postele, i bez toho aniž by jsi se koulela, to je přece jasné." zasměje se a podívá se na ni. Když číšník odnese dojezenou polévku, donese hlavní chod. Nějaké velmi drahé něco -teď mě žádné jídlo nenapadne. "Neboj už bude jen tohle a dezert, pak už končíme." zasměje se, otevře ale láhev šampanského a naleje jim ho do skleniček. Poté svou pozvedne. "Tak na co si připijeme?"

Když mu to konečně sepne, rozhostí se ji na tváři úsměv a pak pokrčí rameny. "Nevím, neptala jsem se." přizná a čeká že ho to překvapí.

"Chtěla jsem počkat na tebe, abychom si o tom mohli prvně promluvit. Přece jenom jsme spolu po tak dlouhé době a vcelku krátko, ta jsem nechtěla se ptát a nezeptat se tě, co si myslíš." Přizná se a pak si vydechne, protože je tak moc ráda, že o tom může mluvit a co víc, tady by šlo o to, zda by byla ochotna se nechat nafouknout do dvakrát tak větší velikosti.
S tím, že skončí v posteli počítá i bez jeho ujištění, proto ty šaty. Když se ale před ní postaví hlavní chod, vydechne, protože už trochu s polívkou měla problémy, ačkoli ji chutnala, ale líbí se jí, že to není žádné těžké jídlo. "Na otevřené začátky?" Zeptá se ho  a pozvedne svou sklenici a natáhne ji k němu přes stůl.

Neptala se? Sky, která nad tímhle přemýšlí takovou dobu se neptala? Že by jí na tom přestalo záležet? Pomyslí si. Ale její další věty ho z toho omylu vyvedou.
"A o čem přesně se chceš bavit? O tom jak je možné že starosta upír a paní starostová upírka mají dítě? Ty chceš taky dítě, tak v čem je problém. Zjisti to." řekne a ušklíbne se.
Poté pozvedne skleničku a jen se nad jejím návrhem usměje. "To by šlo, na otevřené začátky." pousměje se a přiťukne si s ní.

Když se jí tak zeptá, dost se podiví. Otevře překvapeně pusu. "Jo chci, ale ... ty..." zarazí se a vybaví si jeho reakci, když o tom mluvila posledně a upřímně ta reakce nebyla hezká. Vlastně to byla tehdy jejich největší hádka vůbec. "Ty to snad chceš?" zeptá se ho nakonec, protože si to nedokáže představit. Tony jako hrdý otec?
Ťukne si s jeho skleničkou a poté se napije. Nakonec se dá do jídla, ale sní už jenom polovinu. Dezert už do sebe asi nedá.

"Já?...přemýšlel jsem o tom. Vlastně hodně jsem o tom přemýšlel, ta naše hádka. Nelíbilo se mi to už to nechci zažít. Jsi žena, jasně že chceš dítě proboha, jste takové." řekne upřímně a usměje se.
"A nejspíš bych to zvládl. Nejsem uplně otcovský typ, ale co bych pro tebe neudělal." zasměje se a dopije skleničku. Když uvidí, že nedojedla ani druhý chod rozesměje se. "Dezert nejspíš necháme na potom." přivolá číšníka aby to odnesl ale dezert nechal stále v ledničce.

On o tom přemýšlel? Dneska ji dost šokuje a už pomalu ani neví, co mu říci dřív. Ale má pravdu. "Hele, nesrovnávej mě s kdejakou druhu, to za prvé, za druhé chci dítě, ale mám v životě zpátky Merliu, tak se s tím spokojím, za třetí nebudu to chtít, pokud to budeš brát na tak lehkou váhu a říkat, že to chceš, jenom protože to chci já. Chci abys to chtěl sám od sebe a za čtvrté zrovna teď nemám náladu narůst do velikosti nafukovacího balónu." Dokončí to a odloží si ubrousek z klína na bok. "Dobrý nápad." zhodnotí to a pak se úlevně opře o židli. No a co teď?

Když mu řekne aby ji nesrovnával, rozesměje se.
"Myslíš, že bych tě dokázal s někým srovat? To přece nejde." ušklíbne se a podívá se na ni. "Ano máš Merliah, ale co já? Určitě za ní nemůžu přijít Hej čauko dcerko. To by se mi asi vysmála." zasměje se ještě jednou a podívá se na Sky. Myslí to vážně, přemýšlel o tom a dost. "A mě by nevadilo kdyby jsi narostla, přece jen dole to budeš mít hned." pozvedne obočí a zadívá se na její břicho.
Poté se zvedne, svou rychlostí ji chytne do náruče a skočí s ní přímo do postele. Zas tak hrozná teleportace to nebyla aby jí z toho bylo špatně - snad. Položí ji na postel a začne ji hned líbat. Na tohle čekal tolik měsíců!

Když se rozesměje, pozvedne jeho obočí. A to je přesně to o čem mluvíš. Směješ se a nebereš to vážně. Zavrtí nad tím hlavou a pokračuje ve svém proslovu. Teprve až skončí, dá prostor mluvit jemu. "Mohl bys to zkusit, ale moc dobře by to nedopadlo." řekne pouze a moc dobře ví, že je to pravda. Kdyby se jí pokusil srovnat s jakoukoli dívkou, hnala by ho.
Ale ta představa, že se Tony chová k Merlii jako k dceři je dost vtipná, vždyť ona sama si na to teprve zvyká. "Věř mi, za chvíli by ti to vadilo, protože bychom drželi celibát několik měsíců..." pokrčí rameny. Sakra je to démon, to by nevydržel s ní tak dlouho nebýt a co ví? Třeba by to šel zkoušet někam jinam, zatímco ona by seděla doma nafoukla jako pumpičkou. Takový životní styl asi není pro ně.
Pak se ale stane něco jiného. Ani se nestihne zastavit nad jeho slovy a už je v posteli. Zavrčí na něj, protože její hlava se ozve, sice je to jenom taková bolest, když se jí hlava zatočí, ale nesnáší to. Vadí ji, že je Tony už i líný vyjít pár kroků po schodech. A co víc, nedá ji ani vteřinu se zpracovat a uvědomit se a už ji začne líbat. Ráda by si sundala alespoň boty či si zašla umýt ruce po jídle, ale teď leží pod ním a on ji líbá. Teprve až když se jí hlava přestane točit mu to zdráhavě oplatí. Ale nakonec se u toho i usměje. Přece jenom chyběl ji.