Skylar´s house

Když řekne ty dvě věty, trochu se zatřepe a jenom ho sleduje. Myslí si, že v poslední vteřině tu lahvičku sklopí, jakože doopravdy blafoval, ale když to vypije udělá krok dopředu a pak ho jenom sleduje. Trochu se jí uleví, když se nic neděje, pak se ale rozkašle a ona vytřeští oči. "Ne!" Vykřikne a rozeběhne se k němu. Znovu vykřikne a zachytí ho do náruče, akorát když má pocit, že spadne. Položí se s ním na zem. Z jejího oka unikne teď jenom jedna jediná slza. Pak to příjde.Automaticky se chytí za srdce, protože s tímhle přichází velká bolest. V její hlavě je to teď jako jedna velká karůzo show. Jako zatracený halloween. Všechny emoce co existují najednou je cítí všechny najednou. Už ví, že se musí soustředit jenom na jednu z nich, ať jí z toho nepraskne hlava a právě teď je to smutek. Drží tonyho v náručí a sesype se na jeho hruď rozbrečí se. "Ne prosím ne, Tony, vrať se." Začne mlátit jeho hruď pěstičkama z číré zoufalosti.

Padne na zem, tak nějak ještě ucítí že nedopadl na nic tvrdého, ale nejspíš na její ruce i když to mu teď přijde jako ve snu.
Ztratil se totálně, oči má zavřené, skoro nedýchá a z úst mu jde stále kouř, který ale pomalu mizí. Srdce mu nebije, jelikož ho nemá, ale dech se mu zkracuje až na chvíli přestane dýchat uplně. Leží tam - mrtvý. Nebo alespoň si to myslí.
O několik minut později se jeho hrudník opět zvedne a on opatrně otevře oči. Nechápe co se stalo, kde to je a proč nad ním je brečící Sky. Ale potom mu to dojde...svěcená voda ho nezabije, pouze ho omámí a jelikož tohle byla opravdu síla tak ho to na chvíli odvedlo ze světa živých/mrtvých. Zrychleně zamrká a podívá se na Sky. Zvedne opatrně bolavou ruku a položí ji na její tvář. "Jsi to ty?" zašeptá.

Leží na jeho hrudi, on v jejím klíně rukama ho objímá a brečí mu do košile. Pak ale cítí, že přstává ddýchat a ona se nadzvedá, ať se o tom přesvědčí. Začne vrtět hlavou a pak bolestně zaječí na celé kolo zase to jedno slovíčko. Tohle nejde. Tohle ne.
Zase se sesune na jeho hruď a rozbrečí se ještě více. Nějakou chvíli tam leží, než se jeho hruď zase nadzvedne. Otevře pusu a zadívá se na něj, jak otvírá oči. Jednu ruku mu dá na tvář a začne ho hladit. ŽIJE! ON ŽIJE! Její tělo zaplaví najednou neuvěřitelná radost. Po tvářích jí stále tečou slzy, ale teď jsou to slzy radosti. Začne jej mírně kolébat ve svém klíně. Když se jí zeptá, zda je to ona, zasměje se a plačtivě přikývne. "Ano." potvrdí mu to a pak ho radostně políbí.

Sleduje ji a na tváři se mu objeví letmý úsměv. Nemůže moc mluvit, všechno uvnitř těla má popálené a neskutečně ho to bolí, ale žije a to je nejdůležitější nebo ne?
Když ho políbí lehce zaúpí bolestí, ale poté jí polibek opatrně opětuje. "Neopouštěj mě už...tam na druhé straně, bylo prázdno." řekne lehce nepřítomně, stále se necítí nejlíp. Byla to docela síla, myslel si že umře.

Když vidí jak trpí, bolí jí to ještě více. Pomalu se začne zvedat. "Připrav se! Alespoň uvidíš, jak se cítím při teleportu." snaží se to odlehčit, ale nerada mu působí ještě větší bolest. Upíří rychlost ho přesune do své postele a pak jej jen sleduje. Jí na tohle pomáhá krev, co ale pomůže démonovi? Neví, tak si vyleze za ním a začne jej hladit. "Brzy bude dobře. Slibuju." Ujišťuje ho. Chce ho nechat vyspat, pak ale na ni doléhá ten zbytek. Zabila jsem,
on mě mučil, zabila jsem, Merliah je mrtvá. V jejích očích se začínají tvořit další a další slzy.

Její slova vnímá tak nějak vzdáleně, ale když se jeho tělo najednou ocitne někde mezi nebem a zemí jen zakřičí bolestí. Ano takhle se asi Sky cítí když se teleportují, ale tohle fakt dost bolelo. Nic příjemného.
Ucítí pod sebou měkké peřiny a a oddechne si. Poté otevře oči a spatří Sky. "Musí být..." zvedne k ní ruku a pohladí ji po tváři. "Omlouvám se...za to všechno." vydá ze sebe z posledních sil.

Když vykřikne, hned je u něj, políbí ho na čelo a hladí jej po tváři. "Omlouvám se, promiň mi to."
když na ni otevře oči, povzbudivě se usměje. Lehne si vedle něj, ale loktem se zapře tak ať na něj vidí a ať on vidí na ni. Přiloží mu prst na ústa. "Teď nemluv. Tohle potom." i já se mám za co omlouvat, ale první ať si v pořádku.

Podívá se na ni a rukou začne šátrat v nočním stolku, na který dosáhne...Ano jsou sice u ní, ale on ho tam schoval. Vytáhne v polospánku prstýnek, který jí dal a natáhne se s ním k ní. "Už mi ho prosím nevracej." řekne s lišáckým úsměvem a potom zavře oči. Docela to přehnal, dávka ho skolila.. sice očekával smrt, ale tohle je mnohem horší, ta bolest.

Když se začne pro něco natahovat, chce ho stáhnout zpět do postele. "Nehýbej se." poručí mu, ale on si nedá říct. Pak jí něco podává. Hledí zase na ten krásný prstýnek a natáhne se pro něj, ale pak se zarazí. "Ty si mě po tom všem ještě chceš vzít? Po tom všem co jsem řekla a udělala?" zeptá se ho nevěřícně.

"Já taky nebyl uplný svatoušek." podívá se na její ještě lehce popálené ruce, přece jen sporýš se jen tak rychle nezahojí. Už se začíná cítit docela dobře, takže se posadí do sedu a podívá se na ni. "Každý z nás něco udělal, ale není důvod abychom to dál probírali a hrotili." řekne vážně a přitáhne si ji k sobě.

Sklopí zrak ke svým dlaním, když se podívá tam také a najednou má potřebu to skrýt. "To- to nic nebylo." Hned ho začne ujišťovat, ale v duchu ji napadne, jak dlouho se to asi bude hojit.
Když se posadí, sleduje jej, jako by se měl rozpadnout. Jeho slova jí dodají alespoň trochu útěchy, ale ne moc. Beze slova se k němu přitáhne a obejme jej. Prsty mu zajede do vlasů. Pak se skloní a převezme si o něj prstýnek. "Omlouvám se, že jsem ho nazvala cetkou a že jsem ho chtěla hodit do drtičky." Sklopí zrak, z jejího pohledu to vypadá tak, že si ho nezaslouží. Zlobivé holky šperky nedostávají.

"V pořádku." řekne jí znovu. "Všechno je v pořádku jasné? Já se skoro zabil, taky nejsem uplný svatoušek." zasměje se a podívá se na ni a zvedne jí obličej k tomu jeho a políbí ji. "Ten prsten je tvůj, jen tvůj, dal jsem ti ho a nic na tom nehodlám měnit." Usměje se a pak jen vážně dodá. "Ale příště všechny vážné věci chci řešit s tebou jasné? Tohle už nechci nikdy zažít." řekne a nakonec se usměje. Položí se, poklepe na hrudník aby se položila na něj a zavře oči.

"Jo a mučil jsi mě." dodá mu jen tak mimochodem a pak se zase zadívá na prstýnek, než jí zvedne obličej a políbí ji. Polibek mu oplatí a usměje se do něj. "Dobře." souhlasí nakonec, prstýnek si ale nenandá, dá jej na stůl, ať si ho může obléci ráno. Pak jí ale dojde, kde je její sluneční prsten. Mávne nad tím rukou a ze sperkovnice si podá nový. "Víš, možná bych mohla nechat ten zásnubní nechat začarovat nebo snubní, abych ho mohla mít jako denní." poznamená, pak se ale znovu ozve a ona přikývne. "Slibuju." poznamená. Když ale zavře oči a poklepe si na hruď, ušklíbne se. "To budeme spát oblečení?" poznamená a zavrtí hlavou. Pomalu se zvedne a začne se svlíkat, přímo před Tonym, když je nahá jednoduše oblečení nechá na zemi a začne svlíkat Tonyho.

"Omlouvám se." řekne upřímně. "Kdybych věděl, že te vrátí moje smrt udělal bych to hned." špatnej vtip, ale už je unavený. "To je dobrý nápad alespoň ho potom už nebudeš moct sundat." zasměje se a když ho začne vyslékat jen se ušklíbne. "Dobře nebudeme..." rozesměje se a když ho vysleče přitáhne si ji k sobě, pořádně ji obejme a políbí jí do vlasů. "Jsem rád, že jsi zpět. Už se mi neztrácej." řekne vážně, zavře oči a usne.

Na druhý den
Cítí se už dobře, vyleze z postele zase jako první a jde do sprchy, jako obvykle. Ale poté si znovu lehne ke Sky a políbí ji. Je mu jedno jestli ji vzbudí nebo ne. "Měli bychom zapracovat na tom malém." rozesměje se. "Chápu před svatbou ho nechceš, ale bůhví co se ještě stane." řekne starostlivě a vzpomene si na Mer, stále ji bude hledat, je hloupost aby to černé tělo byla ona. Poznal by ji. Je to přece jeho kamarádka!

Nad tím, že kdby se zabil hned, mu jednu ubalí. "Tohle už nikdy neříkej! Nehledě na to v jakém stavu budu, pamatuj si teď má slova, miluju tě a pokud zemřeš zničí mě to. Tebe už ztratit nemůžu." vykřikne zoufale, v jejích očích se zase objeví slzy. Pravda, když zapne emoce je trochu labilní. I když něco na tom bylo, když jsem řekla, že nemůžu být s někým kdo mě mučil.
S touhle myšlenkou usíná, ale neleží u něj nebo na něm. Když Tony usne, odvrátí se na druhý bok a podívá se prsten na nočním stolku. Jak jsi si mohl myslet, že přinést mi fyzickou a psychickou bolest,
mě vrátí zpět?

Na druhý den
Vlastně ani vůbec v noci nespala, spíše usnula až k ránu, s podivem na to, jak je unavená. Přemýšlela, zda doopravdy bude schopna Tonymu odpustit tu bolest, co jí přinesl. Ale ty taky nejsi úplně bez viny... Ale nic jsem necítila a on cítil vše a přesto to udělal... Když se probudil Tony, ona ještě spala. Probudila se teprve, až byl ve sprše a vzbudila jí upomínka. Tohle měla naplánované, ještě předtím než zapnula emoce. Schůzka s čarodějkou, která by jim zajistila dítě. Posadí se a sevře mobil v dlaních. Tohle mu neřeknu, bude zklamaný když to nevýjde. Telefon odloží a poté si znovu lehne. Pak jen čeká, až Tony zase příjde."A co když to bude malá? Už plánuješ dítě... Mám se ptát, zda už jsi vybral i jméno?"

Kouká na ni a jen se usmívá. "I kdyby to byla malá, miloval bych ji. Ale bude to malej." ušklíbne se a prohrábne si mokré vlasy. "Jméno nechám na tobě, přece jen ty ho budeš nosit." řekne vážně. Ano má návrhy, ale stejně ona si to rozhodne, to je mu jasné. Zasměje se a podívá se na místnost. "Umíš si tady představit postýlku?" řekne zasněně a zadívá se na volné místo v pokoji.

Nechápavě si jej prohlédne, když s takovou jistotou řekne, že to bude malej. "Jak to vidím, tak radši ať čekám rovnu dvojčata a je to holka a kluk, abychom se nehádali." poznamená a protáhne obličej. Zatím si to pořád nedokáže představit, že by otěhotněla.
Chvíli poté ji začne zvonit budík. Zachrčí a jednoduše jej zamáčkne a otočí se na Tonyho. "Práce." vysvětlí mu výmluvně a pak se na posteli posadí a rozhlédne se po pokoji. Upřímně ne, nedokáže si představit, že tenhle její prostor by se promněnil v dětský koutek. "Ne." řekne pouze, zvedne se z postele, zabalená v dece a jde ke svému pracovnímu stolu. Vytáhne nějaké složky a s nimi se vrátí do postele. "Co kdyby jsi mě vyzvedl v práci, jak skončím a pak bychom se jeli podívat na některé z těchto míst?" jsou to složky s domy, těmi samzřejmě nejluxusnějšími ve městě. pokud jsem teda za ten týden absence nedostala výpověď... ale jelikož i v práci to na mě poznali, že mám vyplé emoce, hádám t nebude zas takový problém vysvětlit. Jo a mimochodem, omlouvám se, že jsem tu za poslední týden nebyla. Můj snoubenec pře přivázal ke křeslu abych zapnula emoce...
"Nebo by sis mohl jen projít složky, já ale budu muset jít." oznámí mu, poté se natáhne a políbí jej, pak se jde obléci do věcí do práce. Než odejde rozloučí se s Tonym a dokonale upravená a elegantní odchází do práce. Bože ať už je večer.

"Myslíš že bych se hádal kvůli dětem?" podívá se na ni nevěřícně. Tohle si o něj opravdu myslí? Že by mu vadilo kdyby měli jedno dítě a byla by to třeba holka?
Když mu podá složky jen je s díky přijme a prolistuje několika papíry. "Dobře podívám se na to a najdu to nejlepší." usměje se na ni a sleduje ji. Uvelebí se na posteli a dá si polštáře pod hlavu. "Ale vrať se mi brzo prosím." usměje se na ni a začne si listovat těma lejstrama co mu dala.