Plesový sál

Poslouchá ji a u toho pomalu upíjí pití, nejraději by se teď opil, ale smůla. Smůla! Teda tak ta má slovní zásobu docela obstojnou, to jsou snad všechny ženské stejné? Podrbe se na hlavě a potom se jen mile usměje. "Alenka je skvělá, ale já byl vždycky fanoušek spíše rudé královny. Přišl ami taková zajímavější." ušklíbne se. No jo nečekaně, démon který nefandí kladným postavám. Tomu by nikdo nevěřil.
"Anthony Henderson, těší mě Angeliko." chytne ji za ruku a políbí ji na její hřbet. "Jak dlouho už jsi ve městě? Smím li se zeptat." řekne tak nějak normálně, udržet si konverzaci by možná nebylo zase tak špatné.

Zhluboka oddechovala, když si přisedl k ní blíž, pouze se pousmála. Chtěla mu říct všechno, chtěla, aby byl první kluk, co s ní nebude spát a přesto o ní bude vědět každé tajemství, jenom protože kamarádi tajemství sdílejí. Když jí položil ruku na rameno, sundala ji a sevřela v obou dlaních. "Obávám se, že tady není nic co bys mohl udělat..." řekne a poté se rozbrečí, nechtěla plakat, ne v tento den, ale její emoce už prostě nešly kontrolovat.
Chvíli ji trvalo než si uvědomila, kdo je. A ta osoba nikdy takhle veřejně nedává najevo pocity. Když okolo nich prošla servírka, sebrala jí dva drinky a usadila se zpět, že si při tom skopla palec neřešila, přece jenom ta bolest byla to vteřiny pryč. "Já... byla jsem u toho, když se tahle klec pro nás nášla, chtěli pro nás najít domov daleko od nich, původně byl v plánu měsíc, ale to by byly náklady... Každpádně... Než jsem se stala upírem, měla jsem dceru... V té době to bylo nepřípustné, abych měla dceru a nebyla provdaná... Dítě dali pryč a já ji už nikdy neviděla. Muž s kterým jsem měla u dceru, mě nechal kvůli mé nejlepší kamarádce, která konec konců je v téhle báni taky. Nakonec jsem si strčila hlavu do oprátky a zabila se. Nejsem si moc jistá, jak se dostala upíří krev do mých žil, ale probudila jsem se jako upír... pak mě strčili sem a... jakožto upír nemůžu mít děti a má dcera už pravděpodobně nežije..." dovypráví mu a poté vypije drink na ex. Hned jak to udělala, uvědomila si, že on vlastně nepije, tak mu drink sebrala a vypila ho taky na ex. "Mám ti zajít pro něco nealko?" zeptá se jej rychle a poupraví si sukni. "Protože moje prohnilá minulost sahá ještě dál..." dořekne a pevně semkne látku svých šatů v rukách, pak se ale napřímí. Zdálo se jí že slyšela Tonyho hlas s někým mluvit. "Hned se ti vrátím s pitím," řekne a výjde zpoza rohu, jenom aby viděla, co Tony dělá. Nezajímalo jí, že je neobutá. Právě teď jí zajímalo, co se děje u baru. Zavrtí hlavou, jako by tomu obrázku nechtěla věřit. Hned na to ji popadl vztek. Otočila se na Joeiho a hned zpět. "Možná by se mi hodilo jedno Olafovo obětí hned teď."

"Možná to bude znít hrozně pesimisticky, ale nikdy se na nic netěšte. Protože to vždycky padne." řekne na vysvětlenou proč je už jedno co má dnes na sobě a jak to vypadá. "No nejraději bych to sundala, ale domů se mi ještě nechce, hrají docela dobře." řekne na svou obhajobu, ani neví proč mu to tak vysvětluje. No jo, to víno v krvi.
"Myslím, že máte opravdu dobrou masku. Mě se teda líbí, hned bych šla raději za šaška než za tuhle "krásku"" u slovu krásku udělá z prstů uvozovky ve vzduchu a lehce se zasměje. No aspon by se jako šašek necítila ale i tak vypadala. "Já vás sice neznám, ale zase jsem vás poznala v kostýmu a to je docela bonus." usměje se a lehce se napije vína, popravdě měla by už přestat. "Těší mě Joshuo, neviděli jsme se náhodou už někde?" zadívá se mu do obličeje, nemůže si ho nikam zařadit, ale je možné že někdy prošel nemocnicí, nebo se o něj starala. Tolik pacientů ji prošlo pod rukama, že to nelze si vše pamatovat.

Chytl její ruku tak lehce jako kdyby byla z porcelánu. „Ano, Siriah, sem to já.“ Zamumlal a musel se nad tím děvčetem pousmát. Uvnitř něj to vřelo pocity, které si nechtěl od prokletí přiznat a ani si nechtěl přiznat to, že na to droboučké děvče myslel celou dobu, co jí neviděl. Ne nemůže takhle to určitě není. Srdce si s ním pouze zahrává určitě! Nebo ne?.
„Ale nedělej si ze mne srandu, ty šaty jsou naprosto dokonalé, kdybys mohla vidět mne tak by ses tu válela smíchy po zemi.“ Zamumlal a prohlížel si jí. Slušelo jí to a opravdu budila dojem, že je ledovou královnou. „Já? Jdu za rampelníka jinak přišel sem, protože sem myslel, že bys tu mohla být ty.“ Řekl popravdě a ani si to neuvědomil. Jeho myšlenky jeho staré já se zase na chvílí budilo. Bude za své následky pykat nebo je dávka přijde? Ona nebyla blázen, však neuměl to vyslovit nahlas bylo to moc brzy, aby si to všechno uvědomil. Nakonec chytl i druhou ruku do té své, byla tak drobná. Povzdechl a sledoval jí. „Nechtěla by sis zatančit když už si sem přišla? Neboj povedu tě, kdyby si nevěděla kam s nohama.“ Ušklíbl se a čekal.

Otočím se proti baru a koukám kolem sebe. Jak si ostatní povídají mezi sebou, někteří tancují. Vzpomene si na sebe před lety. To byly všude plesy, pilo se jenom víno. Vzpomínky jsou na stejné brdo. Zasměje se. Otočí se zase k baru vezme si do ruky svůj džus, napije se a otočí se zase zpátky. Má výhled na tento ples. Je zajímavé být na plese sama, kolem sebe plno lidí. Všichni se baví. Nikdo nic neřeší. Užívají si každý tón muziky.

"Každý je na jiný vkus. Já mám ráda Alenku. Ale třeba ve sněhurce mám raději zlou královnu." Ušklíbne se. Přeci je jen anděl půl na půl. "Anthony? Mohu ti říkat jen Tony? Je to kratší." Zasměje se a přiloží si ruku k ústů,, když ji políbí na ruku. I když to popravdě čekala. Přeci jen, je to princ.
"Noo. Nedávno jsem se znovu přistěhovala. Hodně cestuji, ale vždy se sem vrátím. I když jsem ještě úplně od jinud. A co ty? Zeptá se, aby rozproudila nějakou koncerzaci. "Osobně na tyto akce moc nejsem, ale řekla jsem si, že by to tentokrát mohlo být hezké.A zatím jsem spokojená."

To je dobrá rada.Kývne uznale a mile se usměje.Něco na tom pravdy bude,když se sem šel podívat jen tak,aby zjistil co že to je a potkat tady jí.I když to byla spíše náhoda.Hrají dobře?tak tohle já posoudit zatím nemůžu.přišel jsem před chvílí,takže jsem zatím slyšel jen dvě písničky.Usměje se a napije se trochu ze svého pití.Šla by jste raději za šaška?Pozvedne překvapeně obočí.On ten kostým má i své proti.Jenom čekám,kdy za mnou někdo přijde a bude chtít,abych něco předvedl.Uchechtne se.Má sice kostým šaška,ale na takový ty hlouposti,co šašci dělají,nemá.je to bonus?Až odsud odejdu a potkáme mě někde na ulici,tak ani nebudete vědět,kdo jsem.To Vám přijde jako bonus?Usměje se zeširoka.Nevzpomínám si,že bychom se někdy potkali.Zavrtí hlavou.Kdyby jí někdy potkal,určitě by si jí pamatoval,aspoň podle její tváře.

"Nejlepší je prostě jít a přečkat všechno." řekne lehce zklesle, ale potom se na něj usměje. "Ano hrají docela dobře, tak rytmicky. Snad se na to i dobře tančí, to tak nějak nemůžu posoudit." zasměje se. To je pravda, dnes ještě ani netančila a to je na plese. Nádhera.
"Popravdě, taky mě to už napadlo, ale to by bylo hrozně neslušné." řekne vážně. To by fakt nemohla, ptát se někoho nebo někoho prosit o to aby šaškoval na veřejnosti.
"Právě že poznám, tenhle obličej si zapamatuji. Takže vás poznám už kdykoliv." ušklíbne se a dopije skleničku vína a položí ji na bar. Předkloní se aby si vzala boty, ale zatočí se jí hlava, lehce ztratí balanc a dopadne přímo na Joshuu.

"Já na pohádky nikdy moc nebyl. Já raději tu realitu." pokrčí rameny a dopije pití, kter položí na bar. Potom se ale zrakem obrátí zpět za Angelikou. "Samozřejmě, že můžeš...většina lidí mi tak říká. Anthony je moc dlouhé, to věřím." zasměje se a podívá se na lidi v sále. Očima se snaží zahlédnout Sky. Zdálo se mu, že někde vzadu viděl kousek jejich šatů, ale to mohl být kdokoliv.
"Já jsem v tomhle městě už nějakou řádku let, tak nějak to už ani nepočítám. On si člověk zvykne, když nemá navybranou." pokrčí rameny. "Tenhle ples je docela zajímavý, všechny ty pohádkový kostýmy a tak. Ale ten princ, docela jsem si na něho zvyknul." řekne aby řeč nestála. Znovu zaběhne očima do davu. Tak kruci, kde je? Že by se jí něco stalo? To není možné. Určitě se někde zapomněla...Ale s kým? Že by potkala tu rybu? Ale to mu má být přece jedno, ryba je kámoš.

Rukou jsem neucuknul, i když mne její gesto mírně překvapilo. Volnou rukou jsem zas posunul tu pitomou sukni, která mezi námi tvořila mezeru. Ne proto, že bych se na ní chtěl lepit, ale protože jsem jí chtěl být blízko mentálně i fyzicky. Nadzvednu obočí. Vždy je něco, co bych mohl udělat. Už jsem to chtěl vyslovit nahlas, když v tom najednou Sky začala brečet. Můj bože, sukně nesukně, přisunul jsem se blíž a rukou jí objal kolem ramen. Než bych jí ale mohl aspoň zkusit pomoct, svůj pláč... no vypadalo to, jak kdyby jej vypnula. Od servírky vzala dva drinky a hned seděla zpět u mě.
Vrazila mi jeden drink do ruky. Položil jsem jej na stolek a naslouchal. Opravdu už je tak dlouho? Za takovou dobu musela stihnout zažít tolik bolesti. Zvednul jsem pohled od skleničky a pohlédnul s pootevřenou pusou na ní.

Ani jsem nedutal. Jen jsem vrátil ruku do minulé pozice, a to tak, že jsem jí znovu obejmul kolem ramen. Nechápal jsem, jak mohla mít po většinou tolik radostných jisker v očích. Vždyť - jak bylo možné po tolika bolesti normálně smýšlet? Tichounce jsem jí poslouchal. Když domluvila, mlčel jsem. Seděl jsem téměř vedle ní a rukou jí hladil po rameni. Znala svět lidí? Jaké to tam asi bylo? Stejné, jako tady? Najednou jsem se cítil tak, tak nezkušený. Přišel jsem si, jako novorozeně. Nic jsem nezažil, nikdo mi neublížil. Ona už toho zažila tolik. Znala tolik míst, lidí, měla, co chtěla - ale za obrovskou cenu.
Hleděl jsem, jak vypila rychle i můj drink. Bylo to pochopitelné. Překvapila mne její otázka. Počkej, nemusíš teď pro nic chodit, já budu poslouchat i bez pití... Už vstávala, rovnala se a odcházela. Zaslechnul jsem hlas, který jsem nechtěl. Nesmí tam jít. Sky, opravdu to není nutné- Zmizela za rohem. Sledoval jsem místo, kde před pár sekundami stála. A najednou tam byla znova, ve tváří směs vzteku a lítosti. Olaf je připraven ti jej věnovat. Zašeptal jsem a už ji pevně držel v rukou. Nehodlal jsem ji jen tak pustit. Jsi tak neskutečně silná. Zažila jsi věci, které mnoho lidí nikdy nezažije a nepozná. Tvé slzy nejsou znamením slabosti, ale síly. Klidně je nech téct. Šeptal jsem a přejížděl jí dlaní po zádech. Jsem tady a vždy budu.

Na plese za princeznu a ještě netancovala?Jak je tohle možné?Žádný princ neoslnil?Pozvedne lehce obočí a zeširoka se usměje.Co sem říkal.Uchechtne se a zavrtí lehce hlavou.Tak já bych to tak nebral,když vím co mám na sobě.Ale stejně by z toho nic nebylo,protože mám jen kostým.Ve skutečnosti takový šašek nejsem.Zasměje se krátce.Nedokázal by jenom tak skákat a tvářit se nějak vtipně,aby někoho rozesmál.Tak dobře tedy.Kývne s milým úsměvem.Moc jí tohle nevěří,ale proč to rozebírat.Uvidí až jí někdy opravdu potká,zda ho pozná nebo ne.Koukne na ní jak se sklání a hned na to na něho dopadá.V pořádku?Pomůže jí dostat se trochu na nohy a i tak jí raději ještě přidržuje,kdyby náhodou.Chtěl jsem se zeptat,zda by si princezna nezatancovala aspoň s šaškem,ale to asi nebude moc dobrý nápad,co?Pozvedne obočí.Měl nutkání se tomu zasmát,ale udržel se.

Začervenala se. „Thierry, netušila sem, že bys sem mohl ještě vůbec přijít, ale proč zrovna já? Koukni na všechny ostatní dívky, jsou jistě ještě hezčí něž sem já.“ Usmála se na něj sladce a nechala svoje ruce v těch jejích, že by konečně byla na krátkou dobu šťastná? Zavrtěla hlavou jako by se chtěla probrat ze snu a povzdechla. „Opravdu bys nechtěl raději za jinou? Nezdá se mi, že by sem byla nějaká výhra v loterii.“ Zamumlala nejistě a cítila jak jí volné pramínky napadali do obličeje. Nechtěla pouštět jeho ruce, ale tak co se dalo dělat. „S tebou? Ráda bych si zatančila, když už si přišel a já tu nezůstala sama.“ Zamumlala šťastně a pak se trochu odtáhla, tohle bylo brzo a oba dva cítili, že je na tom něco špatně, co když to byl zase někdo, kdo se z jejího života vytratí? Zavrtěla hlavou znovu v opakovaném taktu a cítila jak jí cop daný na stranu trochu překáží. "Nevím jestli je pro mne tenhle účes zrovna to pravé oříškové a jestli mi to opravdu sluší tak jak ty říkáš, ale prosím již to neřešme..ty a já cítíme, že mezi námi je napětí a oba dva jsme si prožili bolest. Tak prosím zahoďme za hlavu pocit, že to je špatné a jdeme tancovat." Usmála se na něj zase a sklopila hlavu k zemi. Její srdce bilo jako o závod a ona se ho pokoušela uklidnit, přeci jen to nebylo vůbec správné a jak ona řekla budou to muset hodit za hlavu jestli spolu chtějí právě tenhle večer využít pár volných chvil. Jen se bav, květinko, sem rád že si konečně po mé smrti šťastná...nikdy sem v to nedoufal, jen se toho neboj Ozval se jí hlav s hlavě a ona se zarazila. Byl to opravdu on? Nebo si s ní již hraje její pomatená mysl? Nadechla se a pokusila se potlačit slzy, nebude zase před Thierrym brečet přeci jen by se ztrapnila ještě více než při jejich prvním setkání. "T-tak jdeme na to?" Její hlas zněl úzkostně a byl v něm slyšet onen zadržovaný pláč. Jestli si toho všimne tak se jistě bude vyptávat a to moc nechce.

"Princové se v dnešní době až moc přeceňují. Očividně šašci jsou na vyšší úrovni než oni." řekne s lehkým vtipem v hlase a usměje se. "Nemusíte být šaškem, hlavně že se s vámi dá bavit. To je podle mě nejdůležitější." usměje se a potom se snaží sklonit k botám, ale její hlava a víno v krvi tomu očividně odporují, skácí se na bok. A jen díky Joshuovi to ustojí. "V pořádku, žiju, děkuju..panebože to je trapas!" zakryje si rukama obličej aby neviděl jak zrudla. Opravdu se cítí hrozně. Hlava se jí ještě trošku točí, ale už je to lepší. Rychle si objednala sklenici vody, kterou po přinesení okamžitě vypila. Tak, tohle je už lepší.
"Já si myslím, že princezna bude velice poctěna, když si bude moct s šaškem zatancovat. Ale snad promine pošlapané boty." zasměje se, podívá se na něj, lehce ho chytne za ruku a dotáhne ho na parket. Bez bot, je malá, ale jí to vyhovuje. Boty nechala u baru, stejně by se na nich teď neudržela. Takže si jednou rukou přichytila šaty a zvedla sukni aby si na ni nešlapala.

Objevil se tu sotva před pár dny. Ani neví jak se sem dostal. Tam nahoře žil velmi živým životem samá párty, kluby a tak podobně nikdy prostě nesnášel budu. Jednoho dne po oslavě narozenin usl a probudil se tady.
Nezná tu nikoho a ani ven moc nevylízal, protože nevěděl co tu má dělat. Dneska se měl konat pihádkovej ples a na ten se rozhodl přeci jen jít taky proč né že. Přemýšlel co si veme a nakonec se rozhodl že půjde za piráta to mu sedí nejvíc.
Nakoupil vše potřebný, oblíkl se a vydal se tam kde se měl konat ten ples. Bylo tam celkem hodně lidí když vešel a tak šel k baru kde si objednal burbon a podíval se okolo sebe a pozoroval ty lidi.

Dívá se jeho pohledem a asi jí dojde, že je tu trochu navíc. "Ráda jsem tě poznala, Tony. Ale asi opravdu tyto párty nejsou pro mě. Snad se ještě někdy uvidíme." Usměje se na něj a odchází pryč ze sálu.

Její reakci nepochopí. Však se nechoval nijak zle...To jsou dneska všechny ženy tak náladové, nebo on si připadá už naprosto neschopně aby jim porozuměl? "Dobře Angeliko, určitě se uvidíme, město je malé. Měj se." řekne na rozloučenou a zůstane trčet u baru znovu sám. Chvilku tam jen tak stojí, přemýšlí zda si objednat další drink, ale spíše ne.
Nebude stát na místě, už tu prostál snad důlek. Rozhodne se tedy se projít. Jde přes parket až do jedné z chodeb, kde si myslel že zahlídnul Sky. Naklonil se aby tam viděl, ale nikdo tam nebyl. Jen pokrčel rameny, docela by ho zajímalo, kde je. Ale tady ji nejspíš nenajde, i když s tou korunou na hlavě nejde přehlídnout. Začíná se procházet po sále a po vedlejších chodbách, třeba na ni narazí.
A opravdu se to povedlo. Vešel do jedné chodby a uviděl její korunku. Chtěl se k ní vydat, ale uslyšel jejich poslední rozhovor...Zahleděl se a spatřil jak ji nějaký sněhulák hladí po zádech. Ryba. Jasné, že je s ním. Kamarád, kamarád..snaží si to opakovat stále dokola aby tomu sám uvěřil.

Tak tohle se tedy děje, když není poblíž? Však věděl,a že to s Caroline bylo víc, než jen přátelský pokec a teď tohle. Odvrátila se od té podívané a opřela se o sloup, aby ji Tony neviděl. Nemohla tomu věřit, jak si může dovolit s ní takto jednat. A ještě si dovolil se na ni urazit, když se ho na tohle téma ptala. Jak by uražený, jak jí nechal se ponižovat, jenom aby ji odpustil Vztek v ní narůstal. Chtěla křičet, chtěla řvát, ale všechno to v sobě dusila. Když se vedle ní objevil Joe, za ruku, kterou ji chytl si jej k sobě přitáhla a objala ho. Teď už je jí jedno, co se bude dít. "Prosím, dostaň mě odtud." zaprosila do ucha a pak se svezla po sloupu dolů a přitáhla si k sobě nohy. Hlavu položila na ně. Pouze šeptala, že chce pryč, že tu nechce být.

Když dopije svůj drink tak se otočí k baru a objedná si panáka bourbonu a ještě jeden džus s vodkou. Vezme si svůj luk který dá na záda a sedne si na židli.
Objeví se vedle ni nějaký kluk a objednává si nějaký alkohol. Ale neřeší to. Zvedne hlavu a projede ho pohledem. Ten kluk není k zahození. Usměje se.
Kopne do sebe panák bourbonu a ještě se napije džusu. Otočí se zádami k baru a rozhlíží se kolem.

Lichotky,jak milé.Usměje se a vydechne.Čekal spíše,že se mu každý bude za ten kostým smát a držet se od něho dál nebo za ním chodit jen s problémy,aby se trochu vyzpovídali.Ale rozhodně nečekal,že se s ním bude bavit někdo jako Annie.Možná by se měl přestat podceňovat,co se týká lidí kolem něho.Proč trapas?Spadnout může každý a hlavně,když v tom hraj roli alkohol.To pak nemůžete brát jako trapas.Měla by Jste být spíše ráda,že Jste dopadla na mě a ne na zem nebo na bar.Myslím,že to by pak hodně bolelo.Usměje se.Nevadí mu,že na něho dopadla Svá slova o tom pádu jinám myslí vážně.Promine..Kývne s úsměvem a když ho vezme za ruku,kde s ní na ten parket,aniž by dopil své pití.Jakmile s ní dojde na ten parket,vydechne a začne s ní tancovat na hudbu,která právě hraje.Není sice úplně nejlepší tanečník,ale snaží se být aspoň dnes,aby si ten ples trochu užil.Když už se na ten ples rozhodl jít.

Překvapeně jsem zamrkal a smutně na ní hleděl, když se svezla po sloupu. Okamžitě jsem si dřepnul a chytnul její dlaně do těch svých. Vždyť už také jdeme. Zašeptal jsem a malinko se na ni pousmál, i když na mne nehleděla. Myslel jsem, že na tomto plese budeme déle, ale to je všechno jedno. Skylar je hlavní. Mnohem důležitější, než hloupý ples. Pevně jsem chytnul její dlaně a postavil se. Pojď, jdeme. Zvednul jsem jí a utrápeně sledoval její tvář. Tohle mě ničilo.
Najdeme východ, já zavolám taxi a odvezeme tě domů. Mluvil jsem na ni trošku jako na malé dítě, ale ani jsem si to neuvědomoval. Jediné, co jsem viděl, byla bolest v její tváře. Jediné, co jsem cítil, byla potřeba vrátit jí na tvář úsměv a pomoct jí s této příšerné situace. Pustil jsem její ruce a rozhlédnul se na špičkách přes dav lidí. Tamhle je východ. Projdeme tudy a jsme hned venku. Zašeptal jsem a objal jí kolem ramen. Prstem jsem ukázal na východ. Už jsem jen čekal, zda je připravena jít.

"Co by to byl za svět, kdyby si lidé neříkali hezé věci." usměje se na něj. "Už tak jsme tady zavření a nemůžeme jinam." pokrčí rameny a potom ho bez upozornění dotáhne na parket. No popravdě její zábrany jsou tytam, prostě jedná tak jak jí to zrovna napadne. "Není čas na to abychom si tykali? To vykání mi dneska nějak přijde moc formální." řekne upřímně a podívá se na něj. Nejspíš to vypadá vtipně jak princezna tančí s šaškem, ale popravdě je jí to jedno.
Na chvilku ji na mysl přijde jaké to mohlo být s Joshem, on šel za Zvíře a ona za Belle, nedomlouvali se, ale stejně to tak vyšlo...ale osud tomu chtěl jinak. Tak je tady s Joshuou, ale ani trošku si nestěžuje. "A ohledně toho pádu, ještě jednou se omlouvám. A je pravda že na zemi by mě to asi bolelo více." lehce zrudne, ale ted jestli je to z jeho přítomnosti nebo z toho jak se cítí trapně. To ani ona sama neví.

Sledoval je, neslyšel je, ale stačilo mu to pouze vidět, audio si k tomu domyslel. Když se Sky sesunula po zdi k zemi, tak to nechápal, její výraz nechápal..Něco se muselo pokazit, ale očividně je na tom ryba bez důvodu, protože ho od sebe neodehnala. Sledoval je, ruce měl sevřené v pěsti a nemohl skoro dýchat. Když viděl co tam dělají a že ji dokonce odvádí pryč, napřímil se a teleportací se dostal před ně. A tím pádem je zastavil v jakékoliv další chůzi. Podíval se na Joeho a kývl na něj.
"A tady se děje jako co? Můžeš mi vysvětlit co jsi Sky udělal? Nebo proč ji očividně odvádíš pryč, když přišla se mnou?" snaží se potlačit vztek, nechce na něj křičet, ale nejraději by mu rozbil hubu. Je opravdu naštvaný. Sky ho tam nechala sedět, čekal na ni a ona je tady s ním a odchází s ním? No to ne!

Když jí pomohl na nohy, zachytila se jeho paží. Boty neřešila, i když se jasně viděla, jak leží před sedačkou. Už je nechtěla, takhle se dneska oblékla kvůli němu oblékla a teď ať si ty boty vezme kdokoli, ona už je nepotřebuje.
Hlavu mu položila na rameno, nechala aby jí lokny zakryly obličej. Poslouchala jej, ale domov bylo to poslední, kde chtěla zůstat, ale na druhou stranu, je tam Sammy, musí se vrátit.
"Proč mi tak ubližuje?" zeptala se jej šeptem, že se bála, že ji snad ani neuslyší, ale kdo ví. Když už se blížili k východu, zase se narovnala. Vzala si uvýchodu svou pláštěnku a počkala na Joeiho. Slyšela že venku hřmí. Jaká ironie.
Pak se ale objevil Tony, nemohla tomu uvěřit. Hned se ale vyhnula jakémukoli kontkaktu s očima. Teď ho ale nemohla ani vidět, ale to co řekl... "Co mi Joe udělal?" zeptala se ho, jako by snad špatně slyšela. "CO MI JOE UDĚLAL?!" zakřičela na něj znovu, vztek jako by v ní se rozvířil do všech stran. Upíří silou jej odhodila několik metrů daleko, poté se otočila k Joeimu, ať už byl připravený nebo ne, vyběhla s ním upíří rychlostí ven.

Do města se dostala nedávno, no pár let zpátky to bude. Docela si to tady zalíbila, co jí taky zbývalo, že ano. Na poslední chvíli se dozvěděla, že je ples. No a jelikož byl s pohádkovými postavami, tak si musela na poslední chvíli něco vymyslet. Přemýšlela, myšlenky jí lítaly hlavou jedna za druhou. Postavila se před zrcadlo a otevřela svou skříň s šaty. Napadlo jí že by si mohla vzít ty modré s rozparky a jít jakoby za Jasmine. Chvíli nad tím přemýšlela a nakonec to tak udělala. Vlasy si upravila a nahodila modré šaty. Naposledy se podívala do zrcadla a usmála se. Mer Mer, myslím, že tohle by šlo.

Objednala si taxíka, který ji k plesovému sálu dovezl za pár minut. Zaplatila a vystoupila. Ještě před vstupem se upravila a potom vešla. Nesla se lehce důležitě. Taková byla tak nějak vždycky. Věřila si, měla svůj vlastní názor, byla tvrdohlavá občas trošku nevypočitatelná. Nikdy nevěděla po kom to má, usuzovala to tomu, že taková prostě je. Vešla dovnitř. Prošla kolem pár skupinek lidí. U jedné se trochu pozastavila. Stála tam dívka se dvěma muži, jeden byl za sněhuláka, vtipné. Prohlédla si onu dívku a připadalo jí to velmi divné, ale moc se nad svýma myšlenkama nezastavovala a vešla do hlavního sálu, kde se to všechno třpytilo a hrálo barvami šatů žen kolem.

Tak to netuším..Pokrčí s úsměvem ramena.Neumí si takový svět moc představit,kdyby na sebe všichni byli jenom zlí.To by se tu všichni asi utrápili nebo by se dobrovolně zabili,aby v takové atmosféře nemuseli žít.Normálně bych začal hned,jak jsem se dozvěděl jméno,ale nechtěl jsem urazit princeznu.Každopádně jsem pro.Usměje se mile.Mnohem raději tyká,když zná jméno,ale zrovna teď nějak neměl odvahu na to začít.Netřeba se omlouvat,opravdu...Nejsem sice princ,ale i tak jsem měl tu čest zachránit princeznu v nesnázích.Usměje se zeširoka.Ačkoliv je to škoda.Možná kdybych byl princ,dostam bych i pusu.Zavtipkuje.Nemyslí to úplně vážně a proto se ihned usměje.Nic se mu jejím pádem nestalo,tak z toho nechce dělat drama a stále poslouchat to,jak se mu omlouvá.