Plesový sál

Ikdyž se ji na ten ples moc nechtělo tak se samu sebe přesvědčila, že půjde. Přemýšlí za co by mohla jít. Je to pohádkový ples tak. Myslí si, že tam půjde hodně princezen, královen a tak dále. Chce být originální. Přemýšlí hodně hodně dlouho až ji napadne zrzavá holka. Jak se ta holka jmenuje? Jo už vím půjdu za Rebelku. Vytiskne si obrázek Rbelku a jde do skříně najít nějaké modré šaty.
Žádné ve skříni nemá tak z druhé skříně kde jsou látky, vytáhne modrou látku.
Když nemám žádný modrý šaty tak si je budu muset ušít. Musím říct, že se tetokrát hodně povedly. Najde svoji zrzavou paruku kterou  neví jak se tady objevila, do ruky si vezme svůj starý luk, který nechce vyhodit. Přes sebe ještě hodí plášť. Naposled se podívá do zrcadla a vyrazí.

Vejde do sálu, kde pár lidí tančí. Sama si myslela, že tu bude daleko více lidí. Sundá si kapuci od pláště a jde k baru. Kde si objedná džus s vodkou.

Skleničky se jenom vršili, ale s ním to ani nehnulo. Jako by pil normální džusík. "Nemáte tu něco silnějšího?" zeptal se barmanky, přičemž se natáhnul, aby jí poupravil jmenovku. Ginna... Hmmm. "Hezké jméno" pochválil ji a čekal, než mu donese další drink. Pak začali hrát docela dobrou písničku, kopl do sebe drink, chtěl vstát a jít se rozhlédnout, co je tady za materiál, když na něj někdo promluvil. Otočil se za známým hlasem a pozvedl obě obočí. "Ale, ale... jestlipak to není Belle." řekne a prohlédne si její šaty, přesto má však prázdný pohled. Skoro až děsivý, sveze sveze židličky a stoupne si před ní. Zvedne na boku její šaty a promne v prstech látku a ušklíbne se. "Jaká ironie," řekl jako by tou situací byl zhnusený, i když to tak asi ve skutečnosti nebylo. Poté však zajel rukou přes její stehno, na záda a poté níž, čímž si ji k sobě přitáhl. "Ale až moc tě zakrývaj," zavrtněl ji do obličeje, jenom tak aby se roztoužila, pak se však ale rozesmál, jako by řekl něco vtipného a odstoupil od ní na délku paže a otočil se k dívce co zde přišla. Chvíli si ji prohlížel a pak mu svitlo. "Ale, ale... jestlipak to není Merida aka Isabela?" s posledními dvěma slabikami si zvláštně pohrál na jazyku.

Sledoval jsem svůj odraz v zrcadle. Bože, Joe, co tě to zas napadlo. Vsadím se, že kdyby byla soutěž o nejvíc neodpovídající kostým tématu, vyhrál bych. Ples bude plný princezen a princů. A pak se tam zjevím já, pohádkový sněhulák. Když si pak představím, jak si s nějakou nebohou holkou zatančím, chce se mi smát a litovat jí. Bude tančit se sněhulákem. Neboli s jedním mrňavým klukem oblečeným do pyžama. No nic, jdu dovnitř. Přece jen, radši budu zvláštní a jiný než ostatní, než nudný a nezajímavý. To je celkem děsivá představa.
Předpokládal jsem správně. Jakmile jsem vešel, spatřil jsem šaty a obleky ve stylu Disney. Ale to nevadí. To vůbec nevadí, protože vzápětí jsem spatřil pár bytostí, které taky nebyly oblečené do sváteční roby, ale do nějakého střeleného kostýmu. Pořád to ale nebylo pyžamo. Procházel jsem sálem kolem lidí, na rtech zářivý úsměv. Nadšení z mého obličeji jen sršelo, ale jelikož jsem měl kapuci, která mi skrývala oči, bylo to poznat jen na rtech.
A najednou jsem spatřil Sky. Vypadala nádherně, jako opravdová princezna. V šatech šla ladně, až mi připomínala nějakou bytost z úplně jiného světa. Což jsme vlastně tak trochu my všichni. Takovým hopkáním jsem se přibližoval pomalu blíž k ní. Těsně před ní jsem se zastavil, čímž jsem jí asi trochu zabránil v průchodu. V hlavě mi bliknul nápad, jak originálně pozdravit. Cuknul jsem hlavou, takže mi spadla kapuce. ,,Ahoj!'' Mávnul jsem na ní s úsměvem a rozhodl se pokračovat.

,,Já jsem Olaf a mám rád hřejivá objetí!'' Prohlásil jsem s úsměvem a roztáhnul ruce tak, abych ji mohl obejmout. Teď až jsem si uvědomil, že je vyšší než já, a nevěděl jsem, zda to dělají podpatky a nebo má skřetí maličkatost.

Sledovala ho jak se baví s barmankou, ale když se k ní otočil usmála se. "No je to Belle a ty jsi zvíře, tak to je velmi legrační." zasměje se a zadívá se mu do očí. Něčím jsou jiné, před pár hodinama v nich viděla tu vřelost a klid, ale teď? Byl to divný pocit, jakoby se ani na ni nedíval, jakoby viděl přímo skrz ní.
Když si ji k sobě přitáhl byla zmatená. Po jeho projevu bůhví čeho se od něj odtáhla. "Až moc mě zakrývají? Ty jsi opilý?" podívá se na něj a nakrčí nos, snaží se zjistit co se tady děje a proč je takový. A kdy se z něj stalo tohle.
Potom se podívala na dívku vedle nich. Jak očividné. Nahodila příjemný výraz, přece jen nebude ze sebe dělat chudinku. "Jé Merida, moc pěkný kostým." pochválila neznámou dívku vedle sebe, potom pomalým krokem obešla Joshe a nahla se na barmanku. Poprosila ještě skleničku vína, kterou když dostala co nejrychleji vypila.
Chvilku tam ještě tak postávala, ale bylo vidět, že Josh není ve své kůži. Necítila se teď nejlépe. "Omluvte mě..." řekne slušně a potom se vydá mezi dav lidí, ve kterém se postupně ztratí oboum z dohledu.

Odcházela a držela se pevně látky šatů, snad jenom protože se chtěla do něčeho zabořit nebo na v druhé verzi něco rozdrtit a šaty jí sloužily v obou účelech. Rozhovor pro ni byl jako probuzení do reality. Nikdy nebude matkou, nikdy neuvidí své dítě vyrůstat, smát se, udělat první krok, nic z toho nikdy nezažije. Pravděpodobně se ani nikdy nevdá. I když je to velká zlá upírka, tyhle věci si vždycky přála, někde ve skrytu duše, ale nyní... Rozhodně tím její život nekončí, ale uvnitř jí to svíralo, už jen protože jedno dítě už ztratila. Co ale mohla čekat? Miluje démona... už jenom to slovo démon znamenalo, že jeho takové věci nezajímají. I kdyby tu možnost měli, nechtěl by to... Tak je možná i dobře, že to nejde. Uslyší jeho zavolání a pouze se otočí hlavu, i když nezastavuje. Vidí jak si prohrábne vlasy a už jenom kvůli tomu gestu se otočila zpět. Nemusela na něj zírat s tak ztrápeným výrazem. Povzdechla si. Může mi tedy Tony dát to co doopravdy chci?
Poodešla o pár metrů dál, když jí někdo skočil do cesty, trochu se lekla a vykulila oči. Olaf? Pak mu ale spadla kapuce a ona se musela rozesmát. "Joe!" plácla ho do ramene a poté si prohlédla jeho kostým a zavrtěla hlavou. "Trubko, my všichni máme rádi vřelá obětí." natáhne se k němu a obejme jej. Poté o krok ustoupí.

Zářivě jsem se usmál a pevně jí obejmul. A i přes to, že Sky je upírka a já jsem vodník, bylo to to nejhřejivější objetí, co jsem zažil za poslední dobu. Odtáhnul jsem se a prohlédnul si Skyin kostým stejným způsobem, jako si ona prohlédla mě. Sluší ti to, vypadáš jako opravdová princezna. Mile jsem se na ni usmál. Kdyby tu byl ten démon, Anthony, pravděpodobně už bych dostal ránu. Jenže já to nemyslel jako balicí hlášku, ale jako přátelský kompliment. A tak to zůstane, ať si on myslí, co chce. Nehodlám nic měnit, protože takhle to vyhovuje nám obou a protože já se zrovna v tuhle chvíli do žádného vztahu neženu.
Rozhlédl jsem se kolem a pak zpátky na Skylar. Doufám, že jsi nikam nespěchala. Když už jsem tě viděl, chtěl jsem pozdravit. Objasnil jsem, ačkoli to bylo naprosto jasné. Proč bych ji jinak zastavoval, abych ji ukázal můj supr kostým? Ehm, to byl možná druhý důvod, ale to není podstatné. Taky jsem ji chtěl pozdravit tím nejšílenějším způsobem - což se myslím povedlo. Jsi tu s Tonym? Zeptám se mile, doufaje, že se třeba zrovna nepohádali a já jí tím nějak neublížím. To je to poslední, co bych dneska chtěl udělat. Dneska jsem Olaf. Dneska budu roznášet radost pětkrát víc, než obvykle. A ten démon by si ze mě měl brát příklad. Já se na něj i zeptám, no on se zeptá jen proto, aby na mě mohl zle koukat.

Čekám než mi ta barmanka udělá to pití. Otočím se abych na všechny viděla a uslyším hlas který jsem si myslela, že ho už neuslyším. Ale to ne. Koho to slyším? Podívá se na něho a pozvedne obočí. A není to náhodou Josh aka nevím kdo by si mohl být.... Jinak máš pravdu. Zasměje se.

Oplatila mu úsměv, i když vypadala jako vyhasínající hvězdička, která i v tak dokonalém oblečení nezáří, jak by měla a jak normální září. "Děkuji, Joe, i když bych teď nejradši se narvala do toho tvého kostýmu..." Jen aby mě nikdo nepoznal a aby mohla nenápadně zmizet.
všimla si pohovky, která byla za velkým obloukem. Ostatně tyhle oblouky byly po celém obvodu. Chytla Joeiho za ruku a šla si s ním sednout. Její šaty zabraly alespoň polovinu pohovky, ale pořád spousta místa pro joeiho. Sundala si podpatky a nohy si vytáhla na lavičku. "Ne nespěchala jsem, jen jsem chvíli chtěla být sama, ale... teď jsem ráda, že jsi mě vyhledal" prozradí mu a tak nějak přikývne na všechny strany. Podepře si hlavu do dlaně a na vteřinu semkne víčka. "A jo jsem tady s Tonym..." řekne pouze a opře se zády o opěradlo na ruce u pohovky. Nohy si pokrčí a hlavu opře na bok sedačky. Hlasitě si povzdechne.

"Bohužel opít se je pro mě zapovězeno..." řekne pouze a pokrčí rameny.  Sleduje ji jak odchází a zavrtí hlavou, však on si ji poté najde. "Uvidíme se." zakřičí za ní a objedná si další drink, s kterým se přesune za Isabel. "Princ Adam? Z krásky a zvíře? Víš ta pohádka o tom, jak se překrásná dívka zamiluje do muže za maskou zvířete?" dává jí nápovědy, docela se divil, že to nepoznala. To by měl poznat každý. Vždyť ten příběh je známý všude po světě.

Mluví jako bych tu pohádku neznala. Já jsem chytřejší než si ostatní myslí. Zasměje se.
Já vím o čem ta pohádka je. Jen jsem tě nepoznala. To je vše.
A za prvé je to hodně známá pohádka a za druhé kde máš svoji krásku? Zmizela? Nebo ji teprve hledáš? Nebo ti jedna nestačí? Řekne směšným tónem. O té krásce by ji zajímalo. Ikyž se vsadím, že poslední odpověď je ta správná ale necháme se překvapit. Konečně dostanu ten drink tak se ihned napiju. Tohle střízlivá asi nezvládnu. Zasměje se.

Zavrtí hlavou. Ta holka si neuvěřitelně protiřečí. "Pokud je to tedy tak známá pohádka pro tebe, jak je možné, že nepoznáš nejznámější kostým z pohádky, ten při které zvíře tancuje s kráskou." pozvedne obě obočí a zašklebí se. Odloží prázdnou skleničku na pult. Plácne jemně rukou du pultu a přisune se k ní ještě blíž. "Mámm pocit, že jsi ji právě odehnala, tak musím najít náhradu." pokrčí jednoduše rameny a poté jí zastrčí jeden pramen za ucho, než si ale mohla cokoli pomyslet, že to znamenalo odvrátí se. Nemám rád paruky. Mávne na barmanku pro další drink.

Jak já toho kluka nemám ráda ale lepší než bych tady jenom stála. Zasměje se nad tím.
Protože jsem moc nepřemýšlela. Na to potřebuju trochu víc mozkovým buněk. Náhrada? Tvoje náhrada? Na to potřebuju panáka. Mávnu na barmanku a objednám si dva panáky rumu. Co to sakra dělá s tou rukou? Jsem zaskočená. Vezmu si jeden z těch panáků a hodím ho do sebe.

Nelíbil se mu její pohled, byl takový falešný a plný nechutě. Nemá rád takové lidi, co se přetvařují jenom protože nechcou být sami, ale aspoň se dovtípil. "No víš co, vidím, že jsi z mé společnosti nadšená, tak se jdu zabavit jinam s někým jiným, užíj si samotu na baru." zasměje se tomu, co řekl a pak se prostě otočí k odchodu. Ostatně proč zůstávat, když ho evidentně nenávidí, i když jí nedal důvod... Nebo aspoň o žádném neví... že by něco řekl v posilce? Mhmmm to už je dávno, navíc teď má jiné věci k řešení než si vzpomenout co kdy... jako třeba přejítí na temnou stranu nebo mrtvá sestra...

Jakmile jsem přišla domů, tak jsem se začala připravovat. Přitáhla jsem si z města hromadu látek, abych svůj kostým mohla ještě došít. To bylo taky jedno z věcí, co mi šlo. Moda a vlasy. Potřásla jsem hlavou, abych se zbavila nepotřebných myšlenek a pustila se do dokončování šatů. Dlouho jsem přemýšlela za koho jít a nakonec jsem si vybrala Alenku z Říše divů. V salonu jsem si vzala blond paruku, která při nasazení vypadala jako opravdové vlasy.
Šaty mi končili někde v půlce stehen. Přemýšlela jsem, že si udělám tu děsivou Alenku, ale nakonec jsem se rozhodla pro normální. Lehký makeup a rozpuštěné dlouhé blond vlasy. Asi bych se mohla nechat i přebarvit. Proběhlo mi hlavou. Ale nakone jsem tu myšlenku zapudila. Přeci jen mám své zrzavé ráda.
O nějakou chvíli později jsem vkráčela do plesové místnosti na podpatcích, které Alenka určitě neměla. Rozhlédla jsem se a zamířila rovnou k baru, kde jsem si sedla vedle nějakého prince a objednala si slekeničku červeného.

Ta pachuť na jazyce od něho krásný pocit. Jestli jen ten pohled ho odradí tak ho bude používat častěji. Zasměje se.  Jsem úplně nadšená nevidíš?Copak našel jsi náhradu? Zakřičí za ním a zasměje se. Hodí do sebe druhý panák. A přemýšlí nad tím nad Joshuem. Byl to krásný pocit s ním být. Usměje se nad tím.

Stál u baru a podíval se ještě směrem kam odešla Sky. Ale zmizela někam za roh, takže na ni neviděl, ale tak ani mu neodpověděla...Ne nebude to řešit, zase by se jen naštval. Popíjel svůj bourbon, sledoval tančící páry a nakonec si lehce upravil vlasy. No jo už s tím nic nenadělá, kudrliny se vrátily na scénu.
Když se vedle něj objevila zrzavá hlava otočil k ní zrak. Tak nějak nedokázal odhadnout za co jde. Šaty jak Alenka, ale ty vlasy? Pozvedl nad tím obočí, upil si svůj drink. Ale možná si ji prohlížel až moc dlouho. Po chvilce zrak znovu odvrátil a dopil svůj drink a vrátil prázdnou skleničku barmance.

*Dozvěděl se o tomhle plese jen tak náhodou.Chvíli se chtěl někam schovat jak je zvyklí a prostě být od lidí nebo si zatím do knihovny něco přečíst.Nakonec se ale rozhodl,že se tam půjde podívat.I kdyby se tam měl zdržet jen hodinu a pak odejít.Ne vždy musí být takové akce nudné a o ničem.Sehnal si tedy kostým,ale jelikož ho sháněl na poslední chvíli,našel si jen kostým šaška.**Nic jiného ho stejně nenapadalo,jelikož na pohádky moc není.V kostýmu šaška vejde do toho sálu a rozhlédne se kolem,kolik už tam dorazilo lidí.Udivuje ho,že sem přišlo tolik lidí.Vydechne a rozejde se někam do davu.Nikoho moc nezná,tak se ani nesnaží koukat,zda je tam někdo,koho třeba zná.Prostě jen prochází a kouká co tam všechno je a jestli vůbec je tam něco víc,než bar,parket a plno lidí v kostýmech.Nakonec se dostane k baru a objedná si tam pití,aby nebyl na suchu,když už tam dorazil.*

Natáhla se pro svou skleničku a trochu se napila. Chutnalo jí, takže si dala ještě kousek, ale ne moc. Cítila na sobě pohled toho vedle ní, ale nic neříkala. Když už to ale nějakou dobu trvalo, tak s pohledem na své skleničce, jakoby se nic nedělo, řekne: "To jsem tak krásná, že na mě musíte koukat? Já nejsem výstavní zboží ve výloze. Ještě chvíli se dívala pryč, ale pak se s úsměvem na rtech na něj otočila. Prohlédla jsem si ho a pak pochvalně kývla na jeho oblek.

Když na něj promluvila, tak se jen otřepal. Očividně jeho pohled byl opravdu delší než chtěl. "Proboha ne, já jen přemýšlím jestli je to paruka nebo přírodní barva." upije z drinku a znovu se na ni zadívá. Spatřil její pohled a upravil si kostým. "No jo, sice okoukané, ale stejně...každý chtěl být někdy princem." zasměje se a dopije pití. Může pít jak chce a neopije se, to je snad prokletí. Položí s oddechnutím prázdnou sklenici na bar a znovu se podívá na svou společnosti. "Jsi tady sama?" tohle ho tak nějak docela zajímá, kdyby tu s někým byla bylo by to asi lepší, ale Sky je očividně někde daleko. Naštval ji, tak si zaslouží aby tu zustal sam.

Seděla sama na jednom z gaučů, které byly na místech mimo taneční parket. Ale už dopila svou poslední skleničku vína. Bude si muset dojít pro další. Unaveně vydechne a zvedne se. Zatočí se jí hlava takže si znovu kecne na zadek. Hm, takže takhle to nepůjde. Vyzuje si boty, protože na podpatcích prostě opilá nepoleze. Do jedné ruky chytne boty a do druhé skleničku a pomalu cupe mezi lidmi.
Bez podpatků je opravdu malá a šaty, které měla akorát teď bez podpatků tahá po zemi. Ale upřímně, to je jí jedno. Dojde k baru a vecpe se mezi nějakou další princeznu a šaška. Poprosí o ještě jedno víno a spokojeně na něj čeká. Boty položí na zem a klepe holýma nohama o podlahu do rytmu hudby. Když jí barmanka podá pití otočí se a ramenem bouchne do šaška vedle sebe. "Proboha, omlouvám se. Nepolila jsem vás?" řekne vylekaně, zkontroluje víno a taky toho vedle sebe.

Poděkuje barmanovi,když mu podá jeho pití a nechá si ho zatím položený na barovém pultu.Dívá se zamyšleně před sebe,takže si nevšímá lidí kolem něho.Neví kdo si co objedná,ani kdo kolem něho projde nebo neprojde.Ze zamyšlení ho dostane až dívka,které ho něho bouchne.Otočí hlavu a koukne na ní.Lehce se na ní usměje a raději koukne na svůj kostým,zda něco neschytal.Sice by to bylo jedno,kdyby to víno na něho vylila,ale pro její klid se podíval.Ne,v pořádku..Jsem dobrej.Zvedne zase hlavu,aby na ní viděl.Co by,neschytala jste to?Pozvedne obočí a teprve potom jí sjede pohledem,Neví sice za co jde,ale ať je to kdokoliv,sluší jí to.Mimochodem,moc hezký kostým.Pochválí její výběr a mile se usměje.

Nemohl jsem si nepovšimnout té vyhasínající jiskry v jejích očích. Tohle nebyla Sky, kterou jsem znal. Naštvaná nebo veselá, v očích jí tančily jiskřičky. Tohle byla úplně jiná Sky, taková Sky, jakou jsem ještě nezažil. Tohle byla… smutná Skylar. Pohlédnul jsem na svůj kostým a pohlédnul zpět do jejích očí. Když ti to zvedne náladu, rád jej zapůjčím. Zavtipkoval jsem, ale to už mě někam táhla. Já na to byl ale zvyklý, i když obvykle já táhl někoho. Šla dost elegantně a bez zaváhání na to, jaké měla podpatky. Proplétali jsme se mezi lidmi tak snadno, až mě to podivovalo.
I když jsem kvůli její sukni neseděl hned vedle ní, byl jsem dost blízko na ní, abych teď mohl cítit ten smutek, který z ní vyřazoval. Možná jí ty boty nejsou tak pohodlné, jak jsem myslel. Už jsem párkrát zkusil chodit v podpatkách a obvykle to skončilo skoro mou smrtí. Už už jsem chtěl vstávat a rychle se omlouvat, že nebudu rušit. Ale má přítomnost Sky očividně nevadila, podle jejích slov dokonce naopak. A tak jsem se i přes její sukni, kterou jsem malinko zmáčknul, přisunul blíž a položil jí ruku na rameno. Musím jí být nablízku, jak jen nemůže.
Sakra, přesně, jak jsem se bál, šlápnul jsem špatně. Neměl jsem Tonyho vůbec zmiňovat. A nebo měl? Seděla jako smutný člověk. Úplně stejně, jako já před pár dny v taxíku. Zkroušen, osamocený. Ale ona není sama. Jsem tady já a musím to prokázat. Pokud možno, abych všechno nepokazil, tak jako obvykle. Přišlo mi, že ptát se na to, co se mezi nimi stalo, se mě vlastně netýká a je to jejich věc. Můžu ti nějak pomoct? Zašeptal jsem a lehce jí stisknul rameno. Už teď jsem nesnášel smutný výraz v jejích očích. Mrzelo mne jí takhle vidět. Nerad tě vidím smutnou. Nechci, abys byla smutná. Hned jsem vypustil z úst to, na co jsem právě myslel.

Stojí a kouká na šaška vedle sebe. Po jeho odpovědi si oddychne a raději položí skleničku na bar. "Ještě že tak..Já?"Prohlédne si šaty, ale nikde nic. Jen pár kapek na sukni. "Jen trošku, ale co z toho...to je dneska už jedno." řekne tak nějak neutrálně, lehce sklíčeně.
"Opravdu se líbí? Děkuji. Vy jdete za šaška že ano? Hloupá otázka, já jen, asi jeden z nejoriginálnějších kostýmů..jinak jsou tady samí princové a princezny. Jako já že jo, málo fantazie." lehce se zasměje, vezme skleničku z baru a napije se. "Jinak jsem Annie." řekne zdvořile.

"Ráda bych řekla, že přírodní, ale bohužel ne. Já mám vlasy jiné a o něco kratší." Zasmála se a dala nohu přes nohu. "Ale sluší vám. Já chtěla být princeznou, ale bála jsem se, že tu takové budou všechny. A Alenku mám moc ráda. Je nebojácná a přitom milá a vstřícná ke všem okolo." Uvědomila si, že asi moc mluví až moc a trochu omluvně se usměje. "Jinak. Já jsem Angelika Clarkson." Podala mu ruku.

Proč je to dneska už jedno?Chcete odsud odejít a dostat ty šaty ze sebe?Pozvedne s lehkým úsměvem obočí.Ano,já jdu za šaška.Ne,že bych za něho chtěl jít,ale nesehnal jsem nic lepšího a chtěl jsem se sem aspoň podívat.No a jít sem v civilu,asi bych se tu dlouho nezdržel.Hlavně,když je to tady opravdu samí kostým.Usměje se.To tak nemůžete brát.Dívkám stejně šaty sluší nejvíc,tak proč se maskovat jako já.Pokrčí rameny a uchechtne se.I kdybych tady znal polovinu lidí,tak mě pozná možná tak čtvrtina a to nejspíše přeháním.*Usměje se zeširoka*Ach,omlouvám se,ani jsem se nepředstavil..Jsem Joshua.Představí se jí na oplátku a mile se na ní usměje.