Plesový sál

"Pořád tě straší to , že budeš lítat ?," musel pozvednout obočí a pak si jen sedl vedle ní a jen se usmíval teďka když vypadal jak kočka a ne jako drak mu to i slušelo a ladilo jak s očima tak i se zubama " a co kdybych řekl , že ti to odpustím a byla to jen sázka abych tě vyhecoval ??" pozvedne ob¨bočí a pak jen udělá z rukou tlapky a zamňouká ze srandy "smím tě poprosit o tance ?" s těmi slovy vstal a uklonil se .

"Nemluv o tom, jako vážně, nemluv o tom." ukáže na něj výhružně prstem a mírně se usměje. "Ještě jednou o tom promluvíš a přestávám se s tebou bavit, oficiálně." pohrozí mu a potom se podívá na dav kolem nich. Když ji nabídne, že sázku jednoduše vymaže pohlédne na něj jedním okem a zamyslí se. "Opravdu by jsi to udělal? Tak jo, vymazáno, nic z toho se nestalo, super." spokojeně si zatleská a potom se zvedne. "Budu s tebou tančit, ale jedině jestli tohle už nikdy neuděláš. Kocour v botách měl svou hrdost." řekne vážně ale koutky úst ji nahoru vyletí.

Věděl , že jí to udělá radost a tak se musel stále usmívat . "Dobře mělo to být na odlehčení aby ses usmála a netvařila se jak nafouklej balón " pak jí nabídne rámě a dovede jí doprostřed sálu a postaví se do tanečního postavení a začne i s ní pomalu kroužit v rytmu waltzu . Ukazuje jí a představuje jako by ona byla hlavní ozdobou této události . Je štastný , že je zde alespoň opětovně se baví a nemusí jen doma seděl s čajem a knihou .

"Tak uvidíme, ale rozhodně to nechci přivolat. Jen ať jsi zdravý." usměje se, ale potom vyletí ze sálu. Rozdýchává se co to jde, nemůže se před ním vyvrátit znovu. To by ji rovnou odvezl na pohotovost. skvělé do práce, juchů.
"To je sice pravda, že každý kdo občas pije není alkoholik, ale já se tak opravdu cítím..Je mi neskutečně zle." upraví si vlasy a snaží se nahodit úsměv. "Ale zase tak hrozné to nebude ne?" otočí se na něj a snaží se zjistit, jak doopravdy vypadá. Chce pravdu i kdyby jí řekl že vypadá jak zombie obalený ve hnoji. "Asi to bude znít divně, ale myslíš že by jsi mi nemohl dát své číslo? Třeba abychom se mohli domluvit na příště nebo tak něco. Vyjít si, když budu střízlivá a v pořádku." zrudne, stydí se za sebe, nikdo ji v tomhle stavu neměl potkat. Pozdě holka.

"Já se netvářím jako balon" řekne rozhodně a zamračí se na něho. No jo ten umí opravdu rozdávat poklony, potom se nechá dotáhnout na parket a pomalu začne tančit. Tanec ji vždycky bavil, takže s tím nikdy nemívala problém. Docela ji v tanci zavazel jeho kord, ale patřilo to ke kostýmu, takže nemohla nic říct. Přece jen, ona taky měla šaty velké jak dort.
"A co tě přimělo dojít na ples až takhle na poslední chvíli?" podívá se na něj a lehce se usměje.

Zle bývá asi každému,kdo toho vypije víc,než je zvyklí..Pousměje se.Tohle taky zná,i když to u něho nebývá tak časté,protože se většinou barům a takovýmhle akcím vyhýbá,aby ho to nenutilo moc pít.Koukne na ní,když se na něho otočí a chvíli jí jen sleduje.Přemýšlí přitom zda říct pravdu nebo být milý a vydat ze sebe nějaká hezká slova o tom.Emm...Mohlo to být horší.Polkne.Nemohl se tak narychlo rozhodnout,která slova zvolit spíše a tak zvolil něco mezi.Své číslo?Podiví se,ale během sekundy se usměje.Překvapilo ho trochu tím,že se zeptala dříve,než to stihl on.Dlouho takovou holku nepotkal.Rád ti dám své číslo.Půjčíš mi mobil?Napsal bych ti ho rovnou tam.Nemám u sebe papírek ani tužku.Usměje se mile.

"Už nebudu pít, nikdy, je to hnus." zamračí se nad svou vlastní hloupostí. Po jeho odpovědi se ale rozesměje. "Děkuji, přesně tuhle upřímnost jsem potřebovala." podívá se na něj a podá mu mobil. "Ano číslo, je to snad tak divné? Možná se to takhle nedělá, možná se čeká až kluk požádá o číslo holku, já nevím." ušklíbne se. Ona nikdy nepovažovala tyhle nepsané pravidla za důležité, prostě jednala tak jak jí to v tu onu situaci nejvíc připadalo vhodné.
Když jí napíše číslo do mobilu, vezme si ho zpět. "Nejspíš je nejvhodnější doba na to abych šla domů. Proboha, boty jsem nechala u baru." rozesměje se, no jo tak půjde bosá, zpátky se jí už nechce. "Nechci tě tady nechávat, ale opravdu se cítím unavená." omluví se. Škoda, že ho potkala až tak pozdě.

Zasměje se krátce nad její větou o tom pití.Kolikrát tohle slyšel a sám řekl a stejně to je vždycky jinak.Vezme si od ní ten mobil a začne tam psát své číslo.Hned k tomu napíše i své jméno,aby věděla kdo to je.Divné to asi není,jen mě to překvapilo.Nejsem na tohle moc zvyklí..Řekne upřímně a vrátí jí mobil s lehkým úsměvem.To je v pořádku,já to chápu..Víš co?Mám nápad..Polkne.Počkej tady na mě.Já dojdu k baru,vezmu ty tvoje boty,pokud ti je už někdo nesebral..Usměje se zeširoka.A pak tě kousek doprovodím.Pokud nemáš nic proti...Stejně už taky půjdu,protože ten ples nestojí za nic.Tancovat stejně neumím a pít můžu i jinde.Pokrčí rameny.Bereš?Nebo máš jiné plány?Nechce se jí vnucovat a proto se jí raději zeptal,aby to pak nevypadalo jako,že jí nutí k tomu,aby s ním kousek šla a on tak nemusel celou cestu jít sám.

"No občas dělám věci jinak než všichni kolem." zasměje se a podívá se na něj. "No jeslti se ti pro ně chce. A snad je nikdo nvezal, nejspíš by se do nich ani nikdo neobul, mám malou nohu." pousměje se na něj a zahoupe nohama ve vzduchu. "A za doprovod budu opravdu ráda." Teď si vzpomene že vlastne dojela autem protože nechtela pit. No smula, auto tu nechá a dojde si pro něj později.
"Tak já tu na tebe počkám, jestli mi teda chceš donést ty boty." usměje se a trošku ho popožene, opravdu je nesmírně unavená.

Někdy je dobrý lišit se od ostatních.Pokrčí s úsměvem ramena.Aby ses nakonec nedivila.Zasměje se krátce.Fajn..Dej mi chvilku.Budu tu co nejdříve.Usměje se mile a zvedne se z té lavičky.Odejde zase do toho sálu a rozejde se mezi lidma pomalu k baru.Chvíli mu u baru trvá než se dostane na místo,kde seděl,ale po chvíli to místo najde a najde i její boty.Aspoň doufá,že jsou její a nenechal je tady nikdo jiný.Sebere je tedy z té země a rozejde se zase od baru k východu.Podívá se přitom párkrát na pódium jak tam někteří ještě tancují a jakmile dojde k východu,už se ani neotáčí.Vyjde zase ven a vrátí se za Annie k lavičce.Tady jsou ty boty.Usměje se mile a podá jí je.Tak můžeme jít?Nebo chceš ještě chvíli sedět?

Čeká na něj, chvilku mu to trvá, nejspíš je nemůže najít, nebo tam už jednoduše nejsou. Ale když je donese zářivě se usměje. "Tys to dokázal. Jsi hrdina. Můj dnešní hrdina." zasměje se a pomalu se zvedne, zkusí bolest hlavy, ale zatím žádná nepřichází.
"Myslím, že jsem připravena vyrazit." řekne mile a pomalu vykročí. Bosky, na podpatcích by se neudržela. Převzala od něj boty, které chytla do jedné ruky a pomalu s nima za chůze klimbala. "A opravdu ti nevadí že mě doprovázíš? Ani nevím kde bydlíš, třeba je to uplně na druhé straně města." řekne vystrašeně, opravdu by ho nerada táhla na jeden konec aby musel pak na druhý.

Ano,dokázal..Nebylo to tak těžký.Usměje se mile.Potěšila ho těma slovama o tom,že je její dnešní hrdina.Sice mu to přijde jako normální věc,ale slova o hrdinství jí vyvracet nebude.Dobře.Kývne.Počká na ní než se postaví a potom se společně s ní rozejde směrem,kam jde ona.Já taky nevím,kde bydlíš a přesto jsem ti nabídl,že tě doprovodím.Nevadí mi to,i kdyby to bylo na druhé straně města.Aspoň se trochu projdu.Usměje se mile.Nemůže věčně sedět doma nebo v knihovně.Musí občas někam chodit a teď má aspoň důvod,proč někam jít,aniž by se musel dlouho přemlouvat.Kde vůbec bydlíš?je to odsud daleko?Ne,že by mi to vadilo.jen se ptám,abych věděl.Zeptá se na otázku a hned i vysvětlí důvod,aby si nemyslela,že ho opravdu nutí nebo,že se mu nikam nechce.

"Dobře už se nebudu vyptávat." zasměje se a pomalým krokem jde po ulici. "Ale jen tady kousek tak dva tri bloky. Neni to daleko, takze neboj." no sice říkal že by mu to nevadilo, ale stejne se jí zdálo jakoby jo. Ale co už, ona je opilá, tohle řešit nebude, už se tak akorát vidí v posteli. Bůhví jestli se zvládne vysléct.
Pomalu projdou pár ulic a ona se zastaví. "Tradá, dokázal jsi to dovedl jsi princeznu domů." rozesměje se a otočí se na něj. "Opravdu ti strašně moc děkuju a prostě se opakuju pořád dokola." udělá pár kroku k němu, zvedne se na špičky a znovu mu dá pusu. Tentokrát takovou děkovnou. Potom se odtáhne a pomal jde k vchodovým dveřím. "Tak se měj hezky a snad se ještě někdy uvidíme." řekne mile a vejde dovnitř. Tam ze sebe ani šaty nesundá jak je unavená a usne v nich na gauči.