Plesový sál

Jakmile došla domů začala se chystat. Nečekala, že na to bude mít tak málo času. Sice byla v časovém presu, ale byla ráda že přišla pozdě kvůli dobré věci. Oblékla si své šaty a začala se česat, chvilku jí to trvalo, jelikož na to byla sama, ale nakonec si na hlavě vytvořila nějaký účes. Na uši si dala speciální zlaté náušnice a namalovala se.
Poslední pohled do zrcadla. Ano s tím by mohla být spokojená. Není si jistá jestli na ples přijde pozdě nebo moc brzo, ale je jí to jedno. Jednoduše dojde. Nejdřív si obuje botasky, se kterými se jí bude lépe řídit.
Nasedla do auta, šaty se jí rozprostřely po celém voze, takže šlo vidět jenom je a její hlavu. Opatrně dojela k plesovému sálu, zaparkovala a vystoupila. Upravila se, šaty, vlasy...jé boty. V botaskách tam jít nemůže. Přezuje se to zlatých střevíčků a vejde velkými dveřmi do sálu. Několik lidí tady opravdu je, ale žádná hrůza. První nepřišla a poslední očividně taky ne. Pomalými kroky scházela do plesového sálu. Nebyla zvyklá na tak honosné šaty jako byly tyhle. Cítila se v nich sice jako princezna, ale na druhou stranu byla nervózní a to pořádně.
Vešla dovnitř, začala cvakat podpatkama na taneční ploše a došla až k baru, kde si objednala zatím pouze vodu. Alkoholu pro dnešek bylo nejspíš dost.

Teleportoval se domů a okamžitě se začal chystat. Sice nespěchal, ale ten kostým měl mega moc vrstev, to by člověk nečekal. Oblékl si takovou tu nejvíc chudou košili, kterou princové očividně nosili pod každým tím svým extra high oblečením.
Na chvíli si sedl a odpočinul si. Potom se začal chystat dál. Cestu dalekou neměl, teleport fungoval dokonale. Doma se tedy nachystal, trošku zkrotil své kudrliny, sice to dalo práci, ale povedlo se. Připadal si teď sice divně, ale nemůže vypadat jak hastroš, přece jen, je to ples. Je to na úrovni. Sky taky určitě přijde jako ta největší hvězda a ještě by se k němu neznala, kdyby vypadal jak šupák. Proto si taky s oblečením dal tak moc záležet. Neholil se, to on nikdy, prostě jinak by vypadal jak hlupák. Prostě bude zarostlej no a co.
Teleportoval se do sálu o několik minut později. Lidí tu bylo už docela dost, ale stejně se nahrnul jako první k baru, kde s objednal bourbon, jak nečekané, a sledoval kdo kolem něj prochází.

Bylo to příjemné, jen koruna jí dost těžkala hlavu, ale cítila se úžasně. Na téhle akci zase po dlouhé době bude s Tonym  žádné hádky, jenom oni dva a tahle krásná noc. Doufá, že bude stejně krásná jako ta o které mu četla. Scházela ze schodů, šaty si přidržovala, ale jen lehce. Sšla jedny schody a poté zabočila doleva a zastavila se. Chtěla využít toho, že má rozhled a najít Tonyho, ale nikde neviděla jeho tvář. Už se lekla, že to zabalil. Povzdechla si a poté si upravila korunku a scházela dolů, tentokrát už nechala, ať  se okolo ní vlní a aby každý mohl obdivovat, ak dokonale dneska vypadá. Všimla si, že kde kdo se po ní otočil, ale ona v davu hledala jen jednoho, který se však zdál být  k nenalezení. Kde jsi ty moje kudrlinko?

Stál u baru a stále si upravoval vlasy, vypadal jak blázen, ale jednoduše mu to pořád někde divně odstávalo. Viděl se, v odrazech skleněných dveří viděl jak to hrozně vypadá. Ale když se rozhlédl a spatřil Sky oněměl. Vlasy v tuhle chvíli neřešil. Upravil si své oblečení a vydal se vstříc té královně.
Zlaté šaty se kolem ní vlnily a jeho oslňovaly třpytem. Když k ní došel, stoupl si před ní a jen se na ni krásně usmál.
"Sky...nemám slov." řekne s údivem a prohlíží si ji. Zrak mu spočine na korunce a nedá mu to musí se jí dotknout. "Bože neupadne ti z toho hlava?" zažertuje, už na omak vypadá hrozně těžce.

Posmutněla, když ho nikde neviděla. sevřela své šaty v pěstičkách a postupně se rozhlížela. Poodešla kousek stranou a přemýšlela, jestli je to dobrý nápad sem vůbec chodit. Vzala si skleničku šampaňského a vypila ji najednou. Když ale uslyšela ten hlas, pousmála se. Cítila jeho dech na své lícní kosti a pomalu se otočila. Skleničku odložila na procházející tácek.
To co ale viděla, nečekala. Takhle Tonyho neviděla nikdy. Troch use zasmála, ale hned si zakryla ústa.

"Promiň. Nechtěla jsme se smát, ale vypadáš tak... jinak, jako hezky jinak.. .sexy jinak..." začne si ho hned udobřva,t i kdžyž věří, že to nebude tak potřeba.
Podívala se na jeho vlasy a musela se jich dotknout. "Kde máš svoje čertovské kudrlinky?" prohrábne mu vlasy a zatváří se zklamaně. Poté se však nakloní a rychle jej políbí.
Pak ustoupí dozadu a v šatech se zatočí. "Krásnější než pytel od brambor." nakonec vezme svoji korunku a dá ji Tonymu na hlavu a poté s úsměvem ustoupí a sleduje jak by Tony vypadla jako princezna, nebo spíše královna.

Nad její reakcí se pozastavil. Nahodil vážný výraz a zadíval se jí do očí. "Opravdu se mi teď směješ?" nahnul se k ní a pozorně se na ni podíval.
"Myslím, že mi to neskutečně moc sluší. Ty vlasy jsem třeba tužil hodinu." ukáže na sv vlasy. Stále vypadají přirozeně, očividně kvalitní lak. "Vypadám jinak, cítím se jinak. Cítím se jak hodný princ. Docela rozdíl oproti čerta, kterého jinak vídáš viď?" zasměje se a polibek jí oplatí. "Bohužel kudrlinky se nehodily k celkovému vzezření." ušklíbne se a ještě si vlasy upraví.
Když mu na hlavě přistane korunka, udělá divadlo jakože ho to přišpendlilo málem k zemi, ale potom se se smíchem na rtech zvedne a vrátí ji Sky na hlavu. "Jedině královna musí mít korunu." mrkne na ni a potom ji chytne kolem pasu a vede k baru. "Co si dáš? Má drahá?" udělal pukrle jak pravý princ.

Nechtěla se mu smát, tak si ho přitáhla za jeho dokonalý kostým a vynahradila mu to dokonalým polibkem, jaký mu snad ještě nikdy nedala. Více vášnivější důvěrnější a láskou nabitý.

"Nemrač se na mě," řekne a začne ho ďobat do břicha, aby se rozesmál.
Zavrtí hlavu nad jeho monologem. Kdyby jej neznala a nevěděla, že je démon, rozhodně by to dneska neuhodla. "Já mám ráda... ne počkat! Já miluju každou tvou buňku, ať je démoní nebo ne. Mám tě ráda takového jaký jsi... ale jestli má náš vztah fungovat, už musíš mít na hlavě jenom kudrliny jasné?" snaží se žertovat, dokonce se svému vtipu i sama zasměje, už jen protože tu vážnost nedokázala hrát.
Korunku si spravila, jelikož ji neměla rovně a poté provedla dokonalou úklonu až k zemi. Zachytila se jeho rámě. "Dám si to co si dávám vždycky." odpoví mu stučně.

Polibek ji se stejnou intenzitou vrátí a potom se na ni usměje. "Omlouvám se, už si to nikdy nedovolím." ušklíbne se na ni a zatahá ji za volný natočený pramen, který po natažení a upustění znovu skočí do vlnky. Puf.
"Sama moc dobře víš jak zbožňuju své kudrliny. Ale pro dnešek se jednoduše nehodily." nahodí vážnou tvář, jako pravý namyšlený princ. Ale dlouho mu to nevydrží, zasměje se a dovede ji k baru, kde objedná pití pro oba dva.
"Myslím, že tenhle ples vypadá zatím velice zabitě. Támhle samotná dívka ve žlutých šatech. Občas tady někdo proběhne, ale jinak...Alespoň máme parket sami pro sebe. Smím prosit?" lehce se ukloní a vyzve ji k tanci.

Sledovala jeho počínání s jejími vlasy a zasměje se nad tím. "Jako malý kluk." neodpustí si poznámku, ale říká to se smíchem. "Evidentně se ti líbí i moje vlásky." podotkne zkoumavě a zahmmuje na něj zdlouhavě, poté jej drcne do boku.
Když se zatváří jakou nafoukanec, napřímí se vedle něj a zatváří se jako královnička tohohle plesu.
Čeká než jí donese drink, ale sama sleduje okolí.
Moc lidí tu skutečně nebylo. "Je ještě brzy," připomene mu a přebere si od něj drink. Vypije si své víno a skleničku zase odloží. Kdžy jí nabídne tane,cc jenom se pousměje a chytne jej za ruku. "Jak bych mohla říct ne princi Krasoňovi?" zeptá se jej s hranou vážností.

"Taky jsem se démonem nestal jako úplně vyspělý, takže co odemě očekávat, že ano." zasměje se a potom si ji znovu prohlédne. Nemůže z ní spustit oči, jednoduše to nejde.
Stojí tam jako dva nafoukanci, kterým tenhle ples patří..No tak trošku. Ona má pod palcem všechny domy v tomhle městě a on všechna práva. Oni kdyby chtěli, vládli by tomuhle městu a nikdo by jim v tom nezabránil.
Když mu barman podá drink, kopne ho do sebe na ex a poté vyzve svou královnu na parket. "Přesně tak, jsem princ krasoň. Ech echm.." namyšleně si odkašle, ale musí se smát. Když dojdou doprostřed, chytí ji a na rytmus hudby začnou tančit. To oni umí, jsou profíci, takže předvedou ladnou a krásnou taneční šok pro všechny, kteří sedí a tváří se jak kakabusi.

Musela se usmát, přeci jen na to všechno nebyla sama. Cítila jemné tahy štětce na své kůži jak jí líčí s přesností tak jak by to chtěla jistě ona. Děkuji, co bych si bez tebe počala? Jsi tak moc ochotná, že mám chuť ti někdy zulíbat ruce." Sama se nad tím musela po ušklíbnout jak blbá ta věta byla. Odpovědí jí byl jen zvuk podobný tomu, který člověk vydá někdy s úšklebkem a pak mohla cítit zase šimrání štětce. Odfrkla si drobet, když jí štětečkem pošimrala na nose. "Máš to, princezno, jistě by se to Kindredovi líbilo, kdyby tu ještě byl" zamumlala dívka a Siriah se opatrně zvedla. Cítila jak jí šaty, které měla vykasané docela vysoko kvůli pocitu, který zase měla padaly na zem. Oklepala se a něco ještě zamumlala na vyznání díků. Pak se již nějak vydala na místo určení, tedy tam kam měla dojít. Necítila se z toho moc šťastná, ale tak co měla dělat jak vlastně bude moc tančit? Vlasy měla ještě od dívky spletené do copu, který měla přesně jí ztvárněná postava skoro na všech fotkách. Je to vlastně dobrý nápad? Budu se někomu vůbec líbit? Pocit nejistoty jí pomalu zaplavoval každým krokem, kterým se tam blížila. Nakonec narazila do dveří jak byla zabraná do svých myšlenek a promnula si nos. Boha, Siriah, chovej se konečně rozumně nejsi nějaké malé dítě, aby si tu vrážela do dveří a chovala se jako úplný magor Okřikla se v mysli a konečně normálně vkročila do sálu. Její uši uchvátila hned muzika na kterou jako zpěvačka měla chuť zpívat, ale přeci se jako již něco rozumnějšího odhodlala to překonat. Ani netušila jak, ale dostala se do rohu, kde jen sklopila hlavu a čekala.

Nikdy jsem se necítil tak na živu! Jakožto Měsíc a hádanka, ztracen všemi a sám v noci. Rozdvojená osobnost. Naplněn divným pocitem však skutečně naživu! Je to pravda kterou nelze popřít.. Je to ten pocit být tím čím jste..
Počkat, co je to? zamračí se druhé já v mé mysli když vidí co si obléká. Chceš jít za Petra pana? ušklíbne se pobaveně Ne nechci... Ray se jenom pobaveně ušklíbl a dooblékl se Joo tohle bude ještě zajímavý.. Ještě že se rozhodl pro Kapitána Hooka.
Hej! Proč vlastně jdeš na ples? To je nuda... moc lidí..a bůh ví čeho ještě! Ray jenom zavrtí hlavou a pobaveně odpoví. "Ale no tak.. Zabíjet můžeš jindy dej mi chvíli klidu" V tu chvíli do něj již někdo vráží a díky tomu strácí Hookuv hák a všichni dobře víme že bez háku by to prostě nebyl Kapitán Hook .. No nic pozorně se rozhlížel před vchodem a hledal kam se mohl hák zakutálet.

Povzdech, přeci jen jak je to již dlouho, co se naposledy bavil? Koukal do zrcadla na svůj finální vzhled, který se mu docela dost líbil. Opravdu Kuroko? Opravdu se budeš takhle oblékat na kulturní akci? Budeš tam úplně poprvé a uvidíš ostatní obyvatele města, co si o tobě s tímhle pomyslí?! Že si blázen,
ubohý blázen, co nic jiného neumí než jen utíkat před svojí minulostí, kdybych byl tebou tak svůj život dávno vzdám a jdu se utopit do svěcené vody Ozýval se neodbytný hlas v něm a on jen musel protočit očima. Abych v ní brzo neutopil tebe, můžeš sakra mlčet, Jaxi? Na tvůj názor pokud si hodně dobře pamatuji sem se neptal a ty se hned začneš ozývat tím svým otravným hlasem jako bys byl pán všeho a posmíváš se mi tu! Tak drž už sakra hubu nebo ti jí zase budu muset zavřít já. Chtěl sem si promluvit o něčem úplně jiném a kdyby si mne to nechal oznámit, tak by ses tu nemusel ve mne tak tupě smát každému tvému pitomému slovu, která byla opravdu trapná...Takže ta věc, kterou sem s tebou chtěl probrat je to, jestli by ses nemohl poslední dobou klidnit. Ano, nemůžeš mne pořád ovládnout jestli se chceš zeptat právě na tohle...máš na rozmyšlení celou bodu, zatím! Umlčel ho a více se na otravný hlas nesoustředil. Dostat se na to místo mu trvalo opravdu chvilku a když otevřel dveře tak si všiml lidí v kostýmech spíše princů a princezen. Ušklíbl se a vydal se spíše ke straně místnosti. Nečekal bych, že se něco takového chytne. Poznamenal zase hlas v něm. Už ses konečně rozhodl? Zeptal se ho raději. Teď drž tlamu zase ty, Kuro, chci se soustředit. Zamručel hlas v něm nespokojeně a utichl. Kuroko jen protočil očima a na více se ho neptal. Nemělo to smysl. Stáhl si klobou raději více do obličeje, aby se k němu jen tak někdo nepřiblížil a mlčel dále.

Rampelník..Rampelník..Rampelník! Ne fakt líčit se vážně nebude to by bylo směšné... ještě by to spatlal více než by bylo být. Proč tam vlastně jde? Co tam siréna bude dělat? Ačkoliv těd ho napadá jsou tu další sirény? Jestli ano nesetkal se s nima..to je smutné..
Dooplékl se tedy do obleku a zkontroloval poslední věci. Thierry Blanchard siréna majitel fitness centra jde na ples za Rameplníka..Je tohle normální? Ne není..Ale co aspoň bude sranda
V hlavě se mu přoád připomínala jedna osůbka..Siriah.. Ach je to divné velice velice divné..Dřív by se k ní tak nechoval jako nyní. A myslel by na ní úplně jinak. Ale těd? po tom všem? Je to jiné změnil se k lepšímu nyní už to ví. A přesto hluboko v něm něco kvůli tomu doslova vrčí nespokojením. Zbytky jeho dřívějšího já? Toho nechutného děvkaře ? Asi ano..to je však jedno..Ten už je pryč.
Když vstoupil , všiml si jedné osoby jak byla v rohu okamžitě k ní došel. "Siriah? To jsi ty? Skoro bych tě v těch šatech nepoznal. Jsi úžasná v těch šatech, ale to si stejně i bez nich" usmál se

Natočila na něj hlavičku a natáhla k němu ručičku. "Thierry? Si to opravdu ty? Skoro bych v to ani nečekala, že tě ještě uslyším, ale jak se zdá tak to si ty" Něco v ní jí donutilo se usmát a teď již správným směrem čili celý její vřelý úsměv byl jen jeho. Proč to jen udělala? Nelitovala pořád něčeho? Ona je tu právě za nějakou z těch pohádkových postav, kterou si ještě dlouho bude vybavovat z toho, co jí kdo o ní říkal. "Jo, bohužel se to já snad v těch nejtrapnějších šatech jelikož mojí nejoblíbenější pohádkovou postavou je ta blondýnka z Frozen. A modlím se, abych vypadala aspoň trochu dobře jelikož celé tohle sem nechala na jedné osobě, já sem jí jen dala nápad na to jak by to asi mělo vypadat." Povzdechla a rukou, kterou neměla nataženou jeho směrem si opravila nějak šaty, které cítila že moc nesedí na její drobné postavě. Byla oproti němu tak moc drobná, že kdyby chtěl tak jí tu před všemi může bez problémů oddělat. Však věřila mu, že on by to neudělal přeci jen tomu mladíkovi začala aspoň trochu po tom incidentu v lese věřit. "A za co jdeš ty? Jistě si sem nepřišel bez nějaké masky, to by byl vskutku odvážná čin pokud se nepletu...jen jestli mohu mít další otázku, za čím vlastně přišel tak milý mladý muž jako ty na takovouhle sešlost bláznů se slepcem v čele?" Její vyslovování slov bylo dokonalé, každému uměla dát vlastní váhu a ten její hlas k tomu. Musela se znovu usmát tím jejím sladkým úsměvem a konečně k němu natáhla i druhou ruku jako by se chtěla ujistit, že před ní opravdu stojí. Je jen na něm jestli ony ruce chytí.

"Já jsem se taky upírem stala mladá, ale řekla bych že během těch 500 let už jsem trochu dospěla... trochu..." zdůrazní hned, protože očekávala nějaký výraz hodný toho, že ona opravdu nedospěla.
Nechala se odvést na parket. Jeho šaškování se však musí ještě jednou zasmát. Uměl to předvádět tak jako by tomu i věřil. "Ale já jsem pořád lepší, přece jenom jsem dneska královna Locika." povýšeně se usměje. To jsou však již na parketu a dají se do tance. Rytmus, hudbu a lidi okolo jsou to poslední co by řešila. Důležitý je, že byla u něj v náručí, tak si ten tanec užíla tak, jako by stála někde na silnici a tancovala pod hvězdami.

Když hudba skončila, hleděla mu zase do těch modrých očí a cítila se doopravdy šťastná, tak jako nikdy. Věnovala mu krásný úsměv a poté si opřela hlavu o jeho hruď. "Nedokážu si představit, jaký by byl můj život, kdybych tě nepoznala. To ty jsi mě naučil si sama sebe vážit, bavit se, měl jsi trpělivost se mnou, když jsem se učila tancovat a především jsi mě naučil milovat." odtrhne se od něj a podívá se mu do očí, úsměv jí ale za celou tu dobu nezmizel, mohl to také cítit, když mluvila, ačkoli se na něj nedívala. "Milovat tebe." řekne dovětek.

"Ale opravdu jen trochu." zasměje se a ukáže malou mezírku mezi palcem a ukazováčkem. Potom ji odvede na taneční parket, kde si ji k sobě přitáhne a začnou spolu tančit. Nejdřív pomalý ploužák, který se jemně změní ve valčík, který si oni ale jako obvykle trochu obměnili. Tančí jinak než ostatní kolem nich, více vášnivě, více energicky.
Když skončili a ona se k němu přitáhla připadal si úžasně. Tuhle ženu mu jednoduše nikdo nevezme. Zaposlouchal se do jejího hlasu a usmíval se u toho. "Ale větší trpělivost jsi měla ty se mnou, na to nesmíš zapomínat." zasměje se a dá ji malou pusu do vlasů. "Sky jsi nejúžasnější žena kterou jsem kdy potkal..jakože opravdu. Jestli se někdy objeví někdo, kdo nám tohle bude chtít rozbít. Rozbiju já jeho." zasměje se, ale myslí to vážně, až smrtelně.

I když hudba už skončila, ona se vlnila v bocích dál, hlavu položenou na jeho rameni a poslouchala jeho hlas. Když ucítila jeho rty ve svých vlasech, je strašně ráda, že nepoužívá žádný lak ani nic, to by zrovna teď nebylo příjemné. Vlasy si vždycky nechávala přirozeně krásné a vlnité.
Odtáhne se od jeho ramene a trochu zvláštně se na něj podívá. Položí mu dlaň na tvář a pohladí ho. "V takových chvílích, lituju jen jediného..." řekne se sklopenýma očima a zachytí se jeho dlaní. "Že my dva spolu nikdy nebudeme mít dítě. Vím zní to bláznivě, ale já jsem si to představovala, jaké by asi bylo? Mělo by mou tmavší pleť, tvoje překrásné modré oči nebo mé hnědé? Mělo by kudrlinky nebo lokny?" zavrtěla hlavou, aby zaplašila takové myšlenky. "Já nechci být upír." řekne smutně a doslova praští svou hlavou, nijak však aby mu ublížila, o jeho rameno.

Jen tam tak stojí, on ji drží v náručí a ničeho jiného si nevšímá. Ona ale promluví. Myslel si, že tenhle večer proběhne v klidu, bez slz, jen s úsměvem, ale to se spletl.
"Sky..." začal mluvit, ale ona ho přerušila a mluvila dále. Když mu praští hlavou do ramene lehce se zakymácí a podívá se na ni. Chytne ji rukou za bradu a zvedne její obličej k tomu jeho. "Skylar, jsi ten nejlepší upír kterého znám. Nejde na tom nic měnit. Dítě by bylo krásné..." lehce se otřepe. Ne, nad tímhle snad nikdy pořádně neuvažoval. On si na svou démonskou osobnost zvykl a neměnil by. Ale jí to očividně trápí, je to žena, to je pochopitelné. "Nevím jak ti pomoct." řekne upřímně. V téhle chvíli vážně netuší. Upír děti nemá, to je dané. Démon je mít může, je to stále člověk, jen je v jeho těle něco temného, ale reprodukce stále funguje. A toho se možná Sky bojí. Ne teď na to nechce myslet.
Obrátí se na ni a usměje se. "Teď nesmíš být smutná. Jsi královna Locika a ta nebrečí." řekne s náznakem úsměvu a pohladí ji po tváři.

Usmieva sa a sama vie, že nie je moc originálna, predsa len sa obliekla za princeznú Auroru. Ako Šípová Ruženka je celkom zlatá, ale rada by aj hrýzla, ale to nie je jej vec, ako sama dobre vie, tak dlho by nevydržala byť zlá a nakoniec by aj tak sa začala blbnuť. Predsa rada zablbne a nie len ako takto, ale aj normálne sa občas prezlečie, za niekoho iného a snaží sa z neho spraviť blbca.

Jednou rukou mu zajede na záda a druhou si utře slzu, jako by tam ani nebyla. Ano miluje být upír, ale ne když je s Tonym, cítí se sice nad věcí a patrně by se tehdy ani nedali dohromady, kdyby v sobě neměla tohle kouzlo upíra. Ale právě teď chtěla znát jeho názor na to jaká by byla Skylar matka, protože halo... ? Jsme ve světě nadpřirozena, určitě by byl způsob jak jim zařídit malé dítě, ale takové odpovědi se nedočká. Smutně si povzdechne. O tomhle už nikdy nepromluvím.
Odtrhne se od něj jako by ji popálil a setře si poslední zbytečky slziček, anížby si poničila make up. "I Locika plakala, třeba když Flynn umíral." pokrčí rameny a poté se rozhlédne kolem. "Potřebuju si odskočit." řekne pouze a ve vteřině už odchází na záchod. Ironie, že to ani toto upíří nepotřebují.

Její pohled mluvil za vše. Zase to pokonil. Je těžké být naladěný na její vlnu, když on je diametrálně odlišný. V těchto věcech. Děti a Anthony, to je jak nebe a dudy, prostě nikdy ho to ani nenapadlo. Sice teď když s tím Sky začala nad tím pomalu taky uvažoval, ale není východisko. Ona je upír, nejde to.
"Ale já neumírám." usměje se na ni a chce ji políbit, ale to ona už utíká od něj. Odskočit? Upír? Jen pokrčí rameny, nejspíš potřebuje být chvilku sama. Dnes se nechce hádat, tohle měl být kouzelný ples a zatím se to mění v něco uplně jiného. "Vrátíš se že jo?" zavolá na ni ještě a prohrábne si své vlasy.

Trvalo mu to však déle než předpokládal. Neodolal a musel alespoň jednou se podívat do jejího pokoje, no nakonec mu to trvalo dlouho a na ples dorazil neuvěřitelně pozdě. Přesto však vypadal dokonalost sama. Jeho postoj se však nyní změnil, to by poznal, každý kdo ho viděl před pár hodinami a to ne díky tomu, že na ples došel s rukama zastrčenými v kapsách, ale celkový jeho postoj. Hlavně už protože to nebyl anděl strážný... ale padlý anděl. Zaprodal svou duši a teď je padlý anděl. Dokonce jeho výraz o tom vypovídal, ale upřímně? Cítil se o tolik lépe, už jenom protože ho teď nic netrápilo. Žádná bolest, žádné city, nic, jako by byl démon, akorát v sobě měl ještě pořád dobroty. Ale díky jeho mrtvé sestřičce to potlačoval, jak jen mohl. Nic kolem něj ho nezajímalo. Jako by měl najednou radost škodit a co víc? Skončil v práci a už není policista. Má v plánu předělat dům, z celé té běloby se mu dělalo špatně. Teď je tady nový Josh.
Sešel schody s rukama v kapsách v dokonalém obleku prince Adama z kráska a zvířete. Nechtěl se tu ani s nikým moc bavit. Jenom sebral sklenku z jednoho tácku a procházel davem. Stále jedna ruka v kapsách. Došel až k baru, kde se pohodlně usadil. Hned jak dopil skleničku si dal další. Podíval se na odraz v baru a přikývl. Tohle bude ještě zajímavé.

Stála u baru a popíjela svou vodu, občas se očkem mrkla na mobilní telefon aby zjistila, kolik je hodin. Minuty ubíhaly a měnily se v hodiny. Její úsměv pohasínal a ona si už ani nemyslela, že by Josh mohl vůbec dorazit. Bonfire párty se opakuje.
Místo vody si i přes těžkost v žaludku objednala víno, skleničku držela v rukách a sledovala okolní tanečníky. Sál se už docela naplnil a ona cítila v krku větší a větší knedlík. Nádech, výdech, tak jsi taky opět sama. Vždycky jsis našla někoho ke konverzaci, tak snad ani dnes to nebude rozdílné. řekne si sama pro sebe, hodí do sebe víno na ex, položí skleničku zpátky na bar a jde mezi lidi.
Proplétá se se zlatýma šatama mezi tanečníky a snaží se zaregistrovat jestli přišel někdo koho by znala. Žádná známá tvář na obzoru. Poupraví s šaty a jde zpátky k baru, očividně se dneska opije, co jiného taky. Najednou ale začne hrát její oblíbená píseň, na chvíli se skoro před barem zastaví a zatočí se šatama, které se nádherně rozprostřou kolem ní.
Potom si ale v otočce všimne známé tváře, jak stojí u baru a sleduje okolí. V očích ji zajiskří, ona nabere znovu balanc a vydá se směrem k baru. Stoupne si před Joshe a změří si ho pohledem. "Adam? Vážně? Tak to je vtipné." zasměje se a poupraví mu odstávající límeček.