Restaurace u mořské panny

Tak dobře no. Povzdychne si. Těma růžemi ji zaskočil. To pro ní doopravdy nikdo nedělal. Líbí se ti víc v knihovně. Chápu já to mám taky tak. Jenom já na tu knihovnu nemám moc čas což mě mrzí. Takže někdy posloucháš cizí rozhovory jo? Víš, že se to nemá, že jo?
Ví jak to myslel ale i tak se radši zeptá.

Ano,já vím,že se to nemá..Ale někdy není možné se tomu nijak vyhnout.Navíc si myslím,že nejsem jediný,kdo to dělá.Podle mě každý,kdo se nudí a nemá co dělat,tak poslouchá,aby se trochu zabavil.Neříkej,že ty to neděláš.Pozvedne lehce obočí a mile se usměje.Překvapilo by ho,kdyby si ona nikdy neposlechla cizí rozhovor.Em..Dáš si ještě něco k pití?Zeptá se,když mu po delší době dojde,že mají oba už nějakou dobu prázdné sklenice a přesto tam pořád sedí a povídají si.

No dobře přiznávám, když se nudím tak poslouchám ale to je hodně málo. Jsem spíš zaměstnaná prací. Takže nezbývá čas moc poslouchat. Zasměje se. Teď je ta pravá chvíle mu to říct. Asi spíš ne. Já bych se radši šla projít nebo prostě ven. Půjdeš taky? Podívá se na něho upřímným pohledem a usměje se. Doufám, že řekne ano. Nebo jo. Prostě bude souhlasit s mým návrhem. Ale když řekne, že ne tak se nedá nic dělat.Mrzelo by mě to. To jo. Ale nic bych s tím neudělala. A tahat ho někam kam se mu nechce taková já nejsem. Takže je to čistě na něm.

Tak vidíš,taky to děláváš.Přiznala jsi to.Usměje se zeširoka.Chceš se projít?No dobře,já nemám nic proti.Jestli ti ještě nelezu na nervy,tak s tebou půjdu rád.Usměje se mile.nemyslel tak vážně to,že by jí měl lézt na nervy.Snaží se o to,aby to tak nebylo,protože se s ní vážně baví a nerad by to jakkoliv pokazil.A kam bys chtěla jít?Máš nějakou představu?Pozvedne lehce obočí.Půjde s ní kamkoliv,ale zajímá ho,zda má nějaký cíl nebo chce jít někam bez cíle.Vytáhne zatím pár drobných a položí je na stůl za to jídlo a pití.

Ale málo kdy, takže toho nech jo. Řekne pevným tónem a potom se začne smát.
Ty a na nervy? Neblázni prosím tě? To v tom koktejlu něco bylo když máš tak špatné otázky? Pověz mi to co sis tam dočaroval? Zvedne jedno obočí. Myslí to vážně. Na nervy mě nelezeš a myslím si, že by to ani nešlo takže. Usměje se. Já bych šla prostě ven. Kam dojdem tam dojdem. Nebo máš nějakej zajímavej nápad? Jsem s ním. Usměje se.

I ta trochu se počítá.Uchechtne se,když se ona začne smát.Já jsem si tam nic nedočaroval.Kdybych něco takového udělal,poznala bys to.Navíc k tomu nebyl ani důvod,proč bych něco takového měl dělat.Pokrčí s úsměvem ramena.Dokáže se s ní bavit i bez toho,aby si něco do koktejlu přičaroval nebo tak.Myslíš,že by to nešlo?Tak to si myslíš špatně.Usměje se zeširoka.Je si jistý,že by to dokázal.Ne,já nemám žádný nápady,proto sem se ptal tebe.Odpoví na její otázku a znovu se mile usměje.Tak půjdeme?Pozvedne obočí a drží se na tváři ten milý úsměv.

Nech toho. Jen aby. Možná bych to poznala ale jistá s tím nejsem. Usměje se.
Doopravdy si s tím jistá není. I když tohle by přehlídnou nešlo to sama ví. Sama ví jaký to je když je člověk začarovaný. Byla taky začarovaná. Stalo se něco na co chce zapomenout. Dala hlavu dolů. Cítí jak ji slzy padají po tvářích.

Já si tím ale jistý jsem.Určitě bys postřehla,že se o něco snažím.Usměje se taky a vydechne.Kouká na ní,jak sklopí hlavu a polkne.Řekl jsem něco špatně?Pozvedne obočí.Nepostřehl,že by řekl něco nevhodného,ale podle toho,jak ona sklopila najednou hlavu,si tím není tak jistý.Nerad by jí jakkoliv ublížil,když si s ní tak rozumí.

Utře si slzy. Zvedne hlavu a podívá se na něho. Ne neřekl si nic špatného. To co prožila ona by asi brečel každý. Doufá že si nemyslí, že je nějaká fňukna ale doopravdy to není lehké.

Dobře.Kývne lehce hlavou.Ulevilo se mu,že to není jeho chyba.A můžu vědět,co se stalo,že jsi najednou tak skleslá?Pozvedne lehce obočí.Ví,že mu do toho asi nic není,ale zajímá ho,co bylo tou příčinou.Aspoň by věděl,o čem raději nemluvit,aby jí víc netekli slzy a byla pořád jen usměvavá.

Nevím jestli jsem ti to říkala, že nemám ráda čaroděje, čarodějky.
Doufá, že se tě to teď nedotklo? Jen k tomu mám doopravdy důvod. Řekne smutně, protože má k tomu doopravdy důvod. Doufá, že se ho to nedotklo.

Ne,to jsi mi neříkala.Zavrtí hlavou.Kdyby to věděl,nekouzlil by před ní.Dotklo?Mě?Proč by mělo?Pousměje se.Víš,co jsem zač a přesto tady se mnou sedíš a mluvíš.Takže hádám,že já ti asi nevadím.Jinak už bys odsud dávno někam utekla.Vydechne.Doufá,že tady s ním nesedí jen proto,že jí přijde hloupé od něho utíkat.Nerad by,aby si kvůli němu hrála na něco,co není.

Ano dotklo. Jsi čaroděj.
Snažím se na to zapomenout a vycházet a čaroději. Jenom to někdy nejde. Ale potkala jsem tebe a ani mě nevadí, že jsi čaroděj. Potom všem se trošku usměje i když to moc nejde.

Jsem rád,že ti nevadí,co jsem zač.Protože to bych jenom těžko změnil..Pozvedne koutek v úsměv.Bral by,kdyby mu to řekla dříve,ale je rád,že se to dozvěděl aspoň teď.Lépe teď,než nikdy nebo hodně pozdě.Děkuju,že jsi mi to řekla.Poděkuje jí s lehkým úsměvem na tváři a vydechne.

No asi bych měla jít. Vidím jak se na mě koukáš. A to nechci. Já se omlouvám. Ale ty by jsi na mém místě udělal to stejné kdyby jsi nebyl čaroděj. Vytáhne z kapsy peníze, které dá na stůl. Zvedá se ze židle.

To nemůžu potvrdit,ani zapřít,protože nevím co bych na tvém místě dělal.Polkne.Opravdu neví,jak by se zachoval na jejím místě.Nemusíš odcházet,já se omlouvám jestli jsem se podíval nějak špatně.jen mě to trochu překvapilo,nic víc..Vydechne.Nechce,aby odcházela takhle.Tohle si vezmi zpátky,oběd byl na mě.Vezme ty peníze,které položila na stůl a dá jí je do ruky.Pozval jí a to taky platí i po tom,co přiznala.

Ne, já chápu jaké to pro tebe je. Chceš vědět proč váš druh nemám ráda? Jestli mu řekla tohle měl by vědět všechno. Podívá se na něho.

Ano,rád bych věděl,proč náš druh nemáš ráda.Kývne.Když mu to nabízí,rád se dozví co je příčinou toho,že jeho druh nemá ráda.Rád by slyšel odpovědět na spoustu dalších otázek,které mu leží na srdci po tom,co řekla,ale pro teď mu bude stačit odpověď na tohle.Třeba se tím dozví víc,než by čekal a dostane tak odpověď i na otázky,které neřekl nahlas.

Zase si sedne. Moc se netváří. Ale musí mu to říct.Když mi bylo tak osmnáct devatenáct potkala jsem kluka, byl hezký hnědé oči černé vlasy krásný úsměv, každá holka by ho chtěla jen já ho nechtěla. Ale vybral si mě jak on říkal. Od pohledu byl zlý šlo to vidět. Byl to obchodník jednou jen někam teď už nevím kam. Mávla rukou. Já musela jet sním. Rodiče byly šťastní byl bohatej a já jsem s ním teda jela i když se mi moc nechtělo ale jela jsem. Přijeli jsme do toho města on si šel něco vyřídit. Neřešila jsem to. Proč bych měla? Když jsme jeli zpátky bylo ticho. Přijeli jsme domů. Já šla do svého pokoje spát, protože jsem vstávala brzo. Zdál se mi sen.
Ráno jsem se probudilo do krásného dne a myslela jsem si, že bude i noc ale nebyla.Bylo krásně tak jsem šla k vodopádu  přišel tam ten kluk. Byl naštvaný. Povídali jsme si spolu. Potom jsem asi něco špatného řekla a on se zase naštval. Řekl něco šeptem, nevěděla jsem to tak jsem šla domů.
Přišla jsem domů akorát na večeři. Bratr doma nebyl. Takže jsme byly u stolu já, mamka a taťka.
Když jsme se najedli šla jsem umýt nádobí. Byl tam nůž. Vzala jsem ho do ruky. V hlavě mě pořád dokola říkal, že mám zabít rodiče, říkal to pořád a pořád dokola. Tak jsem je zabila. Když jsem se ráno probudila.Šla jsem do kuchyně viděla jsem tam mrtvá těla rodičů vedle nich stál ten kluk a řekl že to kouzlo funguje. Začaroval mě abych zabila moje rodiče. To co se mi zdálo nebyl sen ale byla to pravda. Proto nemám ráda čaroděje kůli nim jsem zabilo svoji mamku a otce. Teď chápeš proč váš druh nemám ráda. Kůli čarodějům jsem přišla o rodinu. Když se bratr vrátil tak ho ten kluk začaroval aby na mě zapomněl aby si pamatoval jenom to že naše rodiče někdo zabil. Od té doby jsem svého staršího bratra neviděla. A i kdybych ho viděla tak by nevěděl kdo jsem tak že by to bylo nastejno. Musela jsem z vesnice odejít. Dořekla to. Čekala na jeho odpověď. Jak zareaguje.

Poslouchá každé její slovo,aby nepřeslechl nic,co by mohlo být důležité.Občas nad nějakým jejím slovem pozvedne obočí,někdy i trochu zavrtí hlavou,ale neříká nic,dokud nedopoví celý ten příběh.Jo,teď už to chápu.Kývne lehce hlavou.Rozumí její nenávisti k jeho druhu.Měla pravdu v tom,že kdyby byl na jejím místě,měl by to stejně.Ale všichni nejsou stejní.Jsou mezi námi i ti hodní.Nejsou všichni tak zlí,jako ten kluk o kterém jsi tady mluvila...neříkám tím,že mě kvůli tomu musíš mít ráda.Je to v tobě,já to chápu a i když si moc neumím představit,jaký to je.Musím uznat,že dokážeš být asi hodně silná,když i přesto všechno jsi tady se mnou až doteď seděla a povídala si.Vydechne.Neví co by jí k tomu ještě měl říct.Mrzí ho,že něco takového prožila a chtěl by jí pomoct,ale zrovna teď neví jak.Mrzí mě to..Řekne jako poslední slovo a polkne.Neví co by jí k tomu víc řekl,než jen tohle.

Chtěla by obejmout. To jde vidět. Jde vidět od pohledu, že nejsi jako ten kluk. Povídá se s tebou hezky. Proto tady ještě sedím jsi hodný, milý a přátelský. Já vím, že jsou tady i hodní čaroději ale po téhle minulosti. Tomu málo uvěříš. Řekne s klidem. I když to takhle necítí.

Ano,to je asi pravda.Kývne hlavou.Bojíš se,že si na toho hodnýho jen hraju a že se ze mě časem vyklube stejný hajzl jako byl ten kluk o kterém si mluvila?Pozvedne zvědavě obočí.Je mu jedno,jak na to odpoví,pochopí jakoukoliv odpověď.V jejím případě se tomu ani nemůže divit.Pokud jí za tu dobu co s ní je,nepřesvědčil o tom,že není zlí nemůže s tím už víc dělat.

Podívá se na něho. Tak že mě chápeš. Bojím se. Nevím jaký si doopravdy. Možná takový jaký se teď jevíš. Ale co když se z tebe stane někdo jiný? Nemyslím si to. Ale co když jo......
Mohla bych tě o něco poprosit? Podívá se na něho prosebným pohledem.

Co když...Zopakuje její slova a polkne.Nemyslel si,že si o něm bude něco takového myslet,ale to jenom tak nezmění.Třeba na něco přijde nebo tomu bude muset dát jen čas.Čas hlavně jí,aby ho třeba více poznala a pochopila,že on takový není.Jistě...Kývne na její žádost.Neví sice,co od něho bude chtít,ale ať už to bude cokoliv,pokusí se to splnit.

Vidím, že takový nejsi jen potřebuju čas... Kdybych to nevěděla že takový nejsi neřekla bych ti to. Ty jsi první člověk, který mu jsem to řekla. Věřím ti. Doufám, že se to nezmění. Podívám se na něho. Můžeš mě obejmout? Prosím. Cítí se smutně a osamoceně.