Restaurace u mořské panny

To by si měl. Neboj se já ti neublížím. Jsi jiný než tam ten. Když se on podívá do oči. Oči zase byli červené. Mrkne a oči jsou zase v normálu.

Uklidni se Jobo. Já ti doopravdy nic neudělám. Nezabíjím když nemám důvod.
Démoni vycítí strach, proto mu to  řekla. Usměje se jako vždy.

Pootevře lehce rty,když jí oči náhle zčervenají.Vypadali dost děsivě ještě,když je viděl tak zblízka.Vydechne,jak ty oči hned zase zmizí a mají zase barvou takovou,jakou mají mít.Jo,já vím,že mi neublížíš..Teda,doufám,ale..Kdybys chtěla,už to uděláš dávno.Polkne.Je trochu mimo z toho,co právě viděl,ale ani tak se od ní neodtahuje.Nebojí se jí,když ho i pořád přesvědčuje o tom,že mu neublíží.Věří jí to,jen musí ty její oči rozdýchat.Viděl něco takového poprvé zblízka.

Promiň. To jsem nechtěla. Nezmění se nic mezi námi? Podívá se na něho to by doopravdy nechtěla. Chápe, že to co teď viděl musí vydýchat. Neublížila by mu. Naposledy kdy někoho zabila bylo také poprvé a doufá, že i naposled. Nechce být ta zlá. Narodila se taková. Nemůže za to. Ten kluk si to zasloužil takže co.

Ne,nezmění se mezi námi nic..teda pokud to sama nebudeš chtít.Já budu v pohodě.Ty jsi taky překousla to,že jsem čaroděj..Usměje se mile.Ona toho zvládla hodně,tak on musí taky.Byla by chyba,kdyby od ní odešel jen kvůli těm očím.Nedala mu zatím jiný důvod k tomu,proč by měl utéct jako malý kluk.Můžeme pokračovat na tu akci...?Aby jsme tam nepřišli pozdě..Ne,že by mi to nějak vadilo.Usměje se lehce a vydechne.Nevadilo by mu prošvihnout tu akci,ale ona tam chtěla jít.Navíc už se na tom domluvily,tak proč to zase měnit a zůstat stát na místě,jako by se nemohli hnout.

Tak to jsem ráda. Myslí to vážně. Popravdě se jí na tu akci ani moc nechce.Nepůjdeme se jenom tak projít? Mě se ani na tu akci nechce. Nebude ti to vadit?
Vím, že jsme si domluvili ale? Je ráda, že to co teď řekl, že ji bere pořád stejně.

Nebude mi to vadit,v pořádku..Půjdeme se teda jenom projít bez cíle.Usměje se mile.Je mu jedno,že nepůjdou na tu akci,ani jeho to tam moc nelákalo.Vždyť bavit se můžou kdekoliv jinde a na to,aby se někde napil,to si může jít taky sednout třeba do baru.Stejně cesta bez cíle byl první návrh,tak se k tomu prvnímu návrhu zase vrátíme..Usměje se zeširoka.

Můžu otázku? Podívá se na něho. Co si o mně teď myslíš?
Jaký máš pocit když jsem ti řekla co jsem? Zajímá se o to co si o ní myslí.

Jaký mám pocit?Pozvedne obočí.Překvapilo ho trochu tou otázkou,ale s klidem jí na to odpoví.Pořád si myslím to samé.Že jsi milá,přátelská a rozhodně nejsi zlá.I když jsi mi řekla,že jsi démon.Člověk co neví,že jsi démon by to neřekl ani na vteřinu.Usměje se mile.Myslí svá slova vážně.pořád si o ní myslí totéž,co si myslel když jí prvně poznal.

Snažím se. Chovat jako člověk. Jak vidím tak mi to jde.... O čem si budeme povídat teď? Nic mě nenapadá a o mně se přestaneme bavit. Zjistil co jsem, co jsem udělala jednomu čaroději ale stejně jsi tady se mnou. Bud se bojíš odejít a nebo .... Nechá doznít větu do prázdna. To je fajn takhle být venku s někým. Neřešit nic co nechce. Mluvit o všem co chce.

Ano,jde ti to dobře.Kývne s úsměvem.Nebojím se odejít..Nejsem tak úplně bezbranný,abych se musel bát,ale já s tebou chci být.I když jsi tím,čím jsi..Pokrčí ramena a mile se usměje.Ale nevím o čem se budeme bavit.Existuje tolik témat,že vybrat si z nich to pravé je těžké.Polkne a pořád si drží na tváři úsměv.Máš tady nějaké své oblíbené místo?Napadne ho otázka,kterou by mohl začít.Nechtěla se sice bavit o ní,ale přijde mu lepší,že se budou vzájemně poznávat než aby byli ticho.

Rozejdu se dopředu. Tak děkuju. Hodně témat. Moc témat ale jak najít to pravé...... Já moc ven nechodím. Málo času. Takže toho tady ani moc neznám. Vím kde je knihovna, můj dům, firma, posilovna, obchodní centrum a možná bych trefila i do baru. O vodopádech jsem jenom slyšela ale kde přesně jsou nevím. Ty tady asi znáš víc míst nebo ne? Na můj věk je to divné, že tady moc míst neznám. zasměje se. Je to pravda na svůj věk by tady měla znát asi všechno ale realita je jiná.

Já tady těch míst taky moc neznám,ale kde jsou vodopády vím,tam jsem už párkrát byl,jinak bych na to ani nekývl.Usměje se.jde přitom mluvení pomalu po jejím boku.Proč je to na tvůj věk divné?Vždyť není podmínku,že tady musíš znát úplně všechno,ne?Já teda taky po venku moc nechodím,takže ti tak nějak rozumím.Kdo by potřeboval znát všechny místa,které tady jsou,když mu stačí jen těch pár kam chodí často.Nemám pravdu?Pozvedne s úsměvem obočí.Podle něho to tak určitě je.

Ty mě mluvíš z duše. Zasměje se. Proč nechodíš moc ven?
K tomu máš nějaký důvod? Nebo jenom tak?

Mebaví mě chodit po venku samého a nikoho tady moc neznám.takže se spíše zdržuju tam,kde je nějaká zábava.Což venku moc není,tak proto ta knihovna nebo místa,kde je občas aspoň někdo.Usměje se mile.Nemá k tomu nějak velký důvod,jen prostě nechce chodit po městě sám,

Tak se můžeme jednoho dne domluvit a vyrazit poznávat město. Když tady ani jeden nic moc neznáme..... Já nemám čas a ty nechceš chodit ven sám. My jsme dvojka teda. Usměje se když nahlas řekne pravdu.

Jo,to by jsme se mohli domluvit,aby jsme to město poznali.Je pro aby šli někdy spolu poznat město,ve kterém už nějakou dobu jsou.Ano,jsme dobrá dvojka.Oba máme něco,proč nechodit ve po městě a přitom jsou ty důvody takovou maličkostí.Usměje se.Kdekdo by mohl říct,že jsou to jenom výmluvy.

Maličkosti. Uchechne se nad tím.
Je pravda, že ho chce poznat víc. Vidí, že ji přijmul taková jaká je. Usměje se.

Co ti na tom přijde vtipný?Myslíš,že to není pravda?Jen to řekni jestli si myslíš něco jiného,já to pochopím..Usměje se.Chce aby popřípadě řekla,zda si myslí opak než on.někdy se stává,že má někdo na něco rozdílný názor.

To ne jenom mě napadá. Že se jenom vymlouváme. Ale přitom to tak není.
Řekne svoji myšlenku na hlas.

Ah,tak..jo to mě taky chvíli napadlo,že se jenom vymlouváme,ale jak jsi řekla,tak to není.Usměje se mile.kdyby se jenom vymlouval,nekývl by jí na to,že někdy půjdou poznávat město společně,ale našel by si další výmluvu proč s ní nejít.

Ale neber si to osobně to jsem nechtěla. Jen mě to tak napadlo. Podívá se na něho. Nemyslela to vážně.

Já si to neberu osobně,buď v klidu..Usměje se mile.Nebere si to osobně,když on sám si tohle chvíli taky pomyslel.Nakonec by si to určitě pomyslel o nás i někdo jiný.Určitě nejsme v tomhle jediní.Řekne nahlas svoje myšlenky,co se mu před chvíli trochu honilo hlavou*

Toho se právě bojím.
Co když si to vezmeš osobně a co já potom budu dělat............... Co víš třeba jediní jsme, ikdyž si to nemyslím ale i tak. Zasměje se.

To já nevím,co bys potom dělala.Asi to co vždycky.Pokrčí s úsměvem ramena.Neví,co by dělala kdyby si to vzal osobně a odešel.Naštěstí nad tím ani nemusíš přemýšlet,protože já jsem pořád tadyUsměje se mile.Neodejde od ní jen kvůli tomuhle.No,tak pokud jsme opravdu jediní,kdo si to myslí,tak...Tak nevím,asi jsme od ostatních dost odlišný.Pokrčí lehce ramena a mile se usměje.

Jde je ráda, že tu je pořád i to co řekla a on zůstal. Dobře nebudu na to myslet. ...Asi možná.....Jak myslíš odlišní? Usměje se a zase ji zdémoní oči. Toto je špatné. Moc špatné. Chytne si za hlavu slyší pisklavý zvuk. Zastaví se a zhroutí se na zem a pořád se chytá za hlavu. Ať to přestane Prosím.