Restaurace u mořské panny

Já si taky myslím,že by to nebylo nejlepší.Než by jsi to všechno napsala.Myslím,že by jim ani nestačil řádek,co na to většinou bývá.Usměje se zeširoka.Neumí si ani představit,jak by tam všechny ty jména dostala.Vymyslíš mi jméno?Tak to zkus,schválně...Jaké bys mi dala jméno?Koukne na ní s lehce pozvednutým obočím,milým úsměvem na tváři a trochu nakloněnou hlavou do strany.Na to její poděkování jen kývne.Rád jí pomohl,i když to nebylo úmyslně.Chtěl dobře spíše pro sebe,ale takhle je ještě raději.

No to by asi nestačil. Tak bych zmenšila písmo ať to nejde přečíst. Nějak to odůvodním proč jsem to udělala tak nepřečitelné. Pokrčí rameny a potom se začne po chvíli smát. Tak že teď budu Izzy Parker, to se mi líbí. Musíme se zase spolu sejít aby se hodně nasmála. Tak jo. Tvoje jméno bude Joshua Nikolas Frodo .... Jaký máš příjmení? To jii docvaklo až teď, že nezná jeho příjmení. Zasměje se nad sebou. Doufá, že si o ni nic zlýho nemyslí.

To je dobrý řešení,zmenšit písmo.Kývne s úsměvem.Tohle zase nenapadlo jeho a že měl spoustu nápadů,jak by to mohla udělat.Třeba to napsat na dva řádku nebo jen ve zkratkách,ale zmenšení písma mezi jeho možnostmi nebylo.Poslouchá pak jaké jméno mu vymyslí a musí se nad tím zeširoka usmívat.Bailey.Prozradí jí své příjmení a vydechne.Udivuje ho,že nad tím ani moc nepřemýšlela a hned věděla,jaké by mu dala jména,aby měl víc jak jedno.

Bailey. To je hezké hodně hezké.Ale pšššš.Bailey. Joshua Bailey. To je hezké jméno hezčí než to moje. Tak že budeš Joshuo Nikolas Frodo Bailey. Je to vymyšlené. Ještě tu přezdívku....Joshua Bailey. Joba to je ono. Takže další úkol splněn. Dopije skleničku pomerančového džusu, který byl výborný.Už to mám. Tvoje přezdívka bude Joba. Já jsem chytrá. Poplácá se po rameni a potom se začne smát. Ale ta přezdívka se ji hodně líbí. Doufá, že se líbí i jemu. Necháme se překvapit na tu jeho reakci.

To je dobré jméno a hodně rychle vymyšlený,to jsem ani nečekal.Já bych asi hodně dlouho přemýšlel,než bych vymyslel nějaké jméno.Usměje se zeširoka.On sám by jí hodně dlouho vymýšlel nějaké jména,kdyby měla taky jen jedno.Uchechtne se a zavrtí hlavou,když hned vymyslí i přezdívku.To by mě zajímalo,jak to děláš.Vydechne s úsměvem na tváři.Tak brzy vymyslet jména a ještě přezdívku,jako bych to měl někde napsaný.Rozhlédne se raději,jestli opravdu nikde není nic,čeho by se mohla chytit.Když ale nic nenajde,koukne zase na ní.Takže odteď žádný Joshua a Isabel,ale Izzy a Joba.Zasměje se krátce.Líbí se mu to,co spolu vymysleli.Hodně si s ní rozumí.

Vymyslet jméno je hračka alespoň pro ni.Je to jednoduchý, když se člověk může něčeho chytit. Alespoň něčeho malinkýho. Přezdívky jsou těžší, ale jde to taky. Já si myslím,
že by tě taky rychle něco napadlo u některého člověka. Někdy to tak lehké není ale u tebe jo. Usměje se na něho. To jsem ráda, že se mu líbilo jméno. Hned má lepší náladu a to pochybovala jestli to ještě jde. To víš talent. Určitě taky nějakej máš. Nebo si ho můžeš vyčarovat ne?
Nebo jsou nějaký pravidla co čarovat můžeš a co zase ne?.....Takže Izzy a Joba. Těší mě Jobo. Jsem Izzy. Podá mu ruku u toho se směje,protože jí to přijde vtipný.

No vidíš,teď jsi přiznala,že to není vždycky tak lehké,tak si nemůžeš být jistá,že by mě něco napadlo.Usměje se mile.Ví,že v tomhle případě by mu to opravdu dlouho trvalo.Já nevím,nikdy jsem o takových pravidlech neslyšel,ale kdybych to udělal,byl by to podvod.To bych pak mohl dělat všechno,co by mě jenom napadlo a to by asi nebylo nejlepší.Navíc takový kouzla neumím.Učím se takový,které vím,že opravdu využiju.Pousměje se.Mě taky těší Izzy.Podá jí taky ruku a přitom se zeširoka usmívá.Je to vtipný,když se znovu představují.

No ale ty jsi chytrý takže bys na něco zajímavého přišel. Já jsem vždycky chtěla být čarodějkou, ale nesplnilo se mi to. Škoda no. Tak to máte kouzla na všechno ne? Tohle by ji zajímalo. Bylo by zajímavé kdyby řekl že jo. To bych se cítila hodně blbě. Nevím vlastně ani proč. Bylo to komický když jsme se představovali ještě jednou. Ještě teď se směje.

Jsem chytrý jak v čem.Ne vždy mám dobrý nápady nebo plány.Zavrtí lehce hlavou.Kdyby uměl všechno a byl takový,nejspíše by měl víc přátel a byl obklopen partou.Nebyl by tak sám.Jo,tak nějak.Ale ne každý má na to sílu.Jsou kouzla,který zvládnu jako bych neudělal nic a jsou kouzla,který nezvládnu,ani když se hodně soustředím.Odpoví na její otázku a znovu se mile usměje.Rád by uměl všechno,ale to bohužel nejde.

Ale věřím, že někdy jo. Je z toho výborný nápad. Poslouchala jak mu říká o kouzlech. Byla zvědavá jak to u čarodějů chodí. No být démonem není moc hezký, ale člověk si zvykne. Chtěla být něčím jiným, ale tohle si člověk nevybírá. Ikdyž je to někdy škoda, ale i tak. Je ráda to co je ikdyž to někdy není moc dobrý ale i tak.Takže nemáte kouzla na všechno? Třeba támhle ta váza nechce se mi kupovat tak si ji vyčaruju? Takhle to asi nefunguje že?
Je zajímavý tě poslouchat. Usměje se.

Proč by ne?Dá se toho hodně,když bych se chtěl předvádět.Usměje se zeširoka.To bych pak mohl udělat třeba něco takového.Koukne na tu vázu,o které mluvila a začne něco šeptat.Po chvíli už se u nich na stole objeví ta jistá váza a v ní rudě červená růže.Následně se na ní s úsměvem koukne a pokrčí nevinně ramena.Ale já si radši hraju,než abych těch kouzel využíval na to,abych si ušetřil práci nebo tak.Mile se usměje a vydechne.Mohl by toho vykouzlit hodně,když by chtěl.protože tohle nejsou těžký kouzla.

Kouká na něho jak čaruje. Podívá se na ty nádherné červené růže, které jsou před ní. No páni. Vytáhne jednu růžu. Červené růže mám hodně ráda Usměje se na něho.

Jsem rád,že jsem se trefil.Usměje se.Jsou tvoje.Dodá a s úsměvem na tváři vydechne.Kouká na ní,jak drží v ruce tu růži a zatím dopije svůj koktejl,který upíjí pořád jen pomalu.A ne proto,že by mu nechutnal,ale spíše proto,aby s Isabel mohl být co nejdéle,když si spolu tak rozumí.Dlouho už se takhle dobře nebavil.

Mám ráda růže celkově ale nejvíce se mi líbí červené a černé ale ty jdou sehnat hodně špatně. Kouká na tu růži kterou vytáhla z vázi. Usmívá se pořád. Od nikoho růži nedostala. Je to hezký pocit něco od někoho dostat. Děkuju moc.

Líbí se ti černé růže?Není to trochu smutná barva pro květiny?Pozvedne lehce obočí.Chápe,že každý má jiný vkus a všem se líbí něco jiného,ale nerozumí tomu,co se někomu líbí na černých kytkách.Jako by ten svět nebyl už tak dost smutný.Nemáš za co.To byla maličkost.Usměje se.

To možná jo. Mě se líbí,
že je nemá každý jako třeba i modrou růži. Viděl jsi tady ve městě modrou nebo černou růži. Já teda ne. Ale mít černé růže doma a pěstovat je to asi ne. Růže krásná květina. Jakákoliv barva růže je krásná. Černá, červená, modrá, fialová, růžová. To je jedno.

Ne,neviděl jsem ve městě modrou,ani černou růži.Ale to taky může být tím,že já po květinách moc nekoukám.Stejně ani nemám nikoho,komu bych nějaké květiny dával.Pokrčí lehce rameny.Pro sebe si květiny kupovat nebude a tak nemá ani potřebu po nich koukat.Já koukám spíše po knihách,kde se dozvím něco zajímavého nebo užitečného.Pousměje se.

No tak vidíš. Tady nikde nenajdeš černou a modrou růži, jenom když potkáš květinářku čarodějku a je ochotná ti to dát. Řekne smutným tónem. Štve ji, že takové růže tady nejsou k sehnání. Jednoho dne budeš dávat růže. Neboj se. Po knížkách. To proto jsem tě potkala v knihovně. Pousměje se docela smutně.

Ty máš květny asi hodně ráda,co?Pozvedne obočí a pousměje se.Líbilo se mu víc,když se usmívala.Zvedne proto ruku a i když to normálně nedělá,pohne trochu prsty,opět něco zašeptá a během vteřiny se v té váze objeví růže modré a černé barvy.Ten pohled na tu černou se mu vážně moc nelíbí,ale pro úsměv na její tváři udělá cokoliv.Jo,proto jsi mě potkala v knihovně.Ale tak je jistota,že mě nikdo nebude dlouhou hledat.Většinou mě můžou všichni zastihnout v knihovně.Je to skoro jistota.Usměje se mile.

Jo mám. Připomíná mě to šťastné chvíle s rodinou a... šťastné dětství které bylo chvilkové. Ty poslední slova řekne potichu a kouká na podlahu. Když dá hlavu zpátky a uvidí ty růže. Tak se usměje. To si nemusel dělat. Nemusíš kůli mě čarovat. Ukáže na růže. Podívá se naněho vyčítavě. I když mě mrzí, že je nikde neseženu ale člověk si už zvykl...... Takže kdybych něco potřebovala tak mám jít do knihovny a ty tam určitě budeš?

Tak to chápu.Takové vzpomínky jsou hodně vzácný.Usměje se lehce.Jak vidí ten její úsměv,rozšíří se ten jeho.Já vím,že jsem nemusel,ale já chtěl.Líbí se mi víc,když se usmíváš tak jsem s tím musel něco udělat.Řekne pravdu,proč to udělal.Ano,s největší pravděpodobností tam budu sedět s knížkou a číst si.Usměje se.Jsou dny,jako třeba dneska,kdy se mu číst moc nechce,ale stejně do té knihovny jde,aby nebyl pořád jenom někde zavřený.

Tak ty máš taky hezké vzpomínky na dětství sna nebo ne? Tak dlouho si s nikým nepovídala. Nikdy. Nemusel si čarovat. Já nechci aby si řekl, že tě jenom využívám. To doopravdy nechci aby si myslel. Měl si říct usměj se a já bych se usmála myslím.
Teda. Až se budu nudit tak mám jít do knihovny. Dobře to si zapamatuju. Teď by chtěla vědět co si myslí o mé osobě. Ptát se radši nebudu abych něco nezkazila a co potom. Hodně by mě to mrzelo. Doopravdy hodně.

Ano,mám..Proto říkám,že takové vzpomínky jsou vzácné.Usměje se mile.neřekl to jenom tak.měl k těm slovům důvod.Já přeci nic takového neříkám.Tys to po mě nechtěla,tak to vlastně není využívání.byla to moje vůle,že jsem to udělal.Pokrčí ramena a lehce se usměje.Jen myslíš,takže by tam ta jistota nebyla.Ty růže byli jistý.věděl,že jí to vykouzlí úsměv na tváři,když jí bylo tak líto,že nejde sehnat ty růže.Ano,přesně tak..Když se budeš nudit nebo když prostě budeš mít jenom chuť si povídat.Jdi do knihovny a pravděpodobně mě tam najdeš a když ne.Tak tam určitě brzo dojdu..Kývne lehce hlavou.

Je fajn být tu s ním. Jen bych šla se třeba někam projít než tu sedět. Já mu to navrhnu třeba bude souhlasit ale až za chvíli.Dobře no. Dobře. Děkuju. Děkuju za ty růže. Vezme jednu černou do ruky a přivoní si k ní. Černé vždycky hezky voní ani tyhle nezklamali. Až si budu chtít popovídat tak jdu ihned směr knihovna. To vždycky když si chceš něco přečíst tak jdeš do knihovny? To nemáš nějaké knížky doma nebo tak?

Nemáš za co.Usměje se mile.Pro něho bylo důležitější to,že jí to vykouzlilo úsměv na tváři.Mám knížky i doma,ale proč bych měl sedět doma,když můžu do knihovny,kde je ten výběr mnohem větší?Navíc tam kolem mě aspoň někdo chodí a není tam takový mučivý ticho,jako u mě doma.I když se nikdo nebaví se mnou,protože si čtu.Můžu aspoň poslouchat zvuky kolem sebe.Neposlouchám přímo rozhovory,když teda nejsou blízko mě a nedá se tomu poslouchání vyhnout,ale je tam aspoň trochu rušno.Usměje se mile.Chodí tam hlavně proto,aby nebyl pořád zavřený doma.