Vodopád sirén

Stála ve vodě a pozoroval ho. Musela využít toho, že ona byla napřed, tak mohla si prohlížet každý kousek jeho těla. Vážně by to byla škoda, kdyby nešel.
Zasměje se nad tím, jak vyjekne, skoro mu to připadá jako ječení malé holčičky. "Ale, ale vodička je studenoučká?" zasměje se, ale nemyslí to zas tak vážně, jen to nedokáže tak prožívat, protože ona jako upír víc už chlad cítit nemůže. Je chladná dost.
Obezřetně jej sleduje když je ve vodě, dokud ji nezasáhne sprška voda.Efektivně si skryje obličej. Chvíli zůstane tak jak je a počítá do deseti, nechce přece jen vyletět. Když se otočí je pod vodou. Protočí oči, jako by se nakonec neměl vyplavit. Dojde k němu a zírá na jeho temeno, čouhajíc z vody. Trochu se přičupne a za rameno ho vytáhne zase na hladinu, zatím ho ještě nepouští. "Opravdu škoda, že jsi tohle udělal." prohlasí doopravdy lítostivě, během vteřiny na něj přimáčkne své tělo a nahne se k jeho ústum. "Protože jsem chtěla udělat něco takového." pouze lehce jej líbne na rty, přitom potáhne za jeho dolní ret. Hned však se stáhne a pokrčí rameny. "Ale díky té spršce... nevím nevím, možná bych se měla přesunout k tomu vodopádu..." jistě mohla by se tam přesunout upíří rychlostí, ale proč by měla. Bylo mnohem lehčí jej obejít a pomalu se od něj ploužit pryč.

"Je, a pořádně!" postěžuju si ještě, ačkoli s drobným přeháněním. No co, přece nemusím být dospělák na plný úvazek. Krom toho, to mi není ani trochu podobné. Mám pocit, že ani za dalších sto let se prakticky nic nezmění. Alespoň ne ve mně, protože jedna z nejméně oblíbených věcí jsou právě změny. Na druhou stranu, celkem jsem se za ty roky přizpůsobil. Víceméně. Ale to už jsou myšlenky na jindy, rozhodně ne na chvíli, když tu mám polonahou holku, která mě na nějakou chvíli nehce zabít. Což se potvrdí ve chvíli, kdy se octne opět příliš blízko. Jsem snad nějakej magnet nebo co? Ne, že by mi ti vadilo, naopak. "Pff, jen se nedělej. Stejně jsi to chtěla udělat už dlouho. Ukazováčkem pravé ruky si přejedu po spodním rtu. "Klidně, jen když půjdu s tebou. Rád bych viděl zblízka, pod jakým přesně úhlem dopadne voda na tvoje... hmm, na hladinu vody" zašklebím se. "Mimochodem, doufám, že máš v záloze i lepší pusy. Jinak nehraju" nato se o kousek vzdálím, blíže k samotnému vodopádu.

Na kluka nějak moc mluví, ale co. Ona mlčí a užívá si ten výhled. Někde v polovině jeho monologu ho vážně začne poslouchat. On chce jít s ní? Fajn. Během vteřiny se upíří rychlosti ocitne těsně u vodopádu.
"Proč nejdeš sem a nezjistíš, co v záloze ještě mám?" vyzve ho hlasitě, aby ji slyšel a založí si ruce na prsou. Avšak díky vzdálenosti, co je právě dělila, mu to bude trvat, tak by mu měla dát motivaci.
Využije toho, že je ještě tak daleko a sundá si i podprsenku, stejně bude mít vše zakryté pod hladinou vody. A proč se namáhat nosit ji zpět. Jediným rychlým pohybem ji jako prak odstřelí na břeh ke svým věcem. Potopí se a objeví se přímo za vodopádem.Spraví si vlasy a sedne si na takový kamínek ve vodě. Za vodopádem byla malá skalka, kam občas chodila přemýšlet, teď však nevylezla až nahoru, pouze si opřela hlavu vzadu o kámen a zavřela oči.

Notnou chvíli zůstanu zticha,zřejmě aby to vypadalo, že přemýšlím. I tak už jsem se dávno rozhodl, protože... prostě proto. Jsem chlap, to asi mluví za vše. A Sky je holka k nakousnutí, o tom není pochyb. Nemusí mě tedy dlouho přemlouvat. Přesto jsem ji nechal trochu vysušit, než jsem se odebral jejím směrem. Samozřejmě mé pozornosti neunikne, že si sundala podprsenku. Inu, dnešek zjevně buxd čím dál lepší. Zanedlouho se octnu zase vedle ní, v podobné pozici. Což mi dlouho nevydrží, pohledem po ní musím stále pokukovat. Nezáleží na tom, jestli si mých pohledů všimne nebo ne, je mi to jedno. Nakonec se však neudržím, vztáhnu ruku a přejedu jí od lícní kosti přes krk dolů až na hrudník mezi ňadra. Celou dobu ji pozorně sleduji. Asi pro případ, že by mě chtěla zabít nebo tak něco. Pokud vše klapne dobře a mně se tak nic nestane, pokročíme dále. Nejspíš není třeba rozebírat, co se odehrálo. Já, očividně dobře naladěný a má společnice, trochu ostřejší, ale snad můj šarm zapracoval dostatečně.

V klidu oddechoval, posluchajíc hučící vodu, skoro ani nemohla zaregistrovat jeho příchod. Vypadala dosti uvolněně, takže když se dotknul její tváře, brala to jako další výzvu. Usmála se a schválně co nejpomaleji otevřela oči. Podívala se na něj, jedno obočí jí vystřelilo, až k vlasům, přitom si zachvávala svůj překrásný úsměv. Odtrhla se od stěny a připlula před něj. Bylo jí jasné, že teď už ho má ve svých drápkách, vyhoupla se trochu výš, přičemž opřela své vnady o jeho hruď.
Nepotřebovala svolení k tomu, aby ho políbila, nepotřebovala k tomu nic víc, než jeho rty.
Po pár vteřinách se vyhoupla na skalku pod vodopádem, ostatně ani se nemusela už přesvědčovat, jestli jí bude následovat. A tam přesně to taky spáchali.
Poté co byl po všem se z něj svalila do prachu a hlasitě oddechovala. Chvíli hleděla na jeskyni nad ní, nakonec však neodolala a podívala se na něj. "Díky, že jsi mě vyrušil od mé koupele," řekne se smíchem. Kdyby jí vyrušil, až by byla ve vodě, k tomuhle by nedošlo, protože by se v ní probudila ta hysterka, ale tohle je nejlepší možný scénář, co se mohl odehrát. Otočí se na bok a prsty na jedné ruce mu začne chodit po břišácích, druhou si podpírá hlavu. "A teď ti řeknu jednu věc... asi ji říkám dosti často, že mi příjde ohraná, ale radši varuju dopředu... že jsem s tebou spala nemysli si, že na mě máš jakékoli práva dobře....? Ale pokud si to někdy budeš chtít zopakovat, jsem ti plně k dispozici..." mrkne na něj a zvedne se, popadne jediný kousek oblečení, co na sobě měla, ale jak zjistila, on jí ho roztrhl. "To vážně? TO mám jít domů naostro?" položí řečnickou otázku, zavrtí nad tím hlavou a nyní už jen kousek látky letí za ni. A proč mi chlapy trhaj ty nejdražší kusy mého oblečení? Kdo ví...
Do vody skočí šipku a plave ke břehu, kde se začne oblíkat, očividně ale bude potřebovat ještě pomoct do trička.

"Tím líp. Beztak nejsem ten typ, co se vyžívá v dlouhodobých vztazích" je pravda, že takovéto rozložení je pro mě více než vyhovující. Když se tak válím po zemi, napadne mě, že dnešek snad ani nemohl dopadnout líp. Přirozeně si nedělám žádné dlouhodobější plány co se..ehm, děvčat týče, ale jak jsem řekl. Příležitostné rozptýlení po náročném dni se bude hodit. "Máš snad jinou možnost?" ušklíbnu se, než ji nechám jít napřed. Přibližně o pět minut později se i já zvednu, obléknu se - částečně, a vrátím Se zpátky. Právě včas, abych zpozoroval, že je potřeba mé pomoci. "Pojď sem" mávnu rukou a zapnu zip zezadu na tričku. "Zatím" mrknu na ni, bleskově se oblíknu a zanedlouho už jsem na cestě domů.

Když se otočila, aby zjistila, jak daleko ještě je, protočila oči, ten než se vyškrábe do vody, by využila ten čas pro to, aby mu na lístek napsala své číslo a jméno, které si zatím uchovala pro sebe, pro případ, že by si to někdy chtěl zopakovat. Strčila mu to do kapsy od kalhot.
První si navlékla kraťase, s tričkem jí on musel pomoct, což mu došlo, dále si jej však nevšímala. Opřela se o kámen, aby si mohla nazout jehly, zatímco se on teprve oblékal, ona popadla svou tašku. Upravila si vlasy a rozešla se pryč. Když se s ní rozloučil, ona jenom zvedla ruku, přece jen dostala už co chtěla a teď je spokojená.
Teď už jenom jí zbývá vyřešit Gabriela...

Byl doma kde nenasel svoji dcerku a tak usoudil ,ze bude na te akci nechal ji veci na postely a sam se dosel.uoravit vykoupal se vzal.si obleceni pro.nej typicky v cerne barve . A pak vyrazil . Uz z dalky slysel jak hraje hudba a vse zarilo kdyz dosel byl asi prvni a tak.si vzal kelimek a nalil si nealko a sel.zkoumat co tam vse je a neni.

Domů došla jenom na otočku se převléci a upravit se a dojet zpět. Když dorazilo, již tu pár lidí bylo. Zaparkovala několik metrů od místa akce. Ladně vystoupila z auta a zavřela dveře. Podívala se na tu akci a usmála se. Trochu moc, ne? Ušklíbla se tomu, vzala klíčky od auta a rychle auto zamknula. Malou kabelku si přehodila přes prsa a bundu za ní zahákla. Vydala se, dneska vyjímečně bez podpatků, ladně a vznešeně doprostřed toho dění. Jako první se samozřejmě zastavila u pitího. Nalila si plný kelímek a vydala se dál mezi dav, aby viděla kdo všechno tady je. Sem tam upila ze svého drinku. Nakonec se zastavila u hry lovení jablek, sice už soutěž probíhala, ale to jí nebránilo skandovat a fandit naprosto cizím lidem. Když soutěž skončila, měla chuť se začít smát, jak všichni vypadali ujetě, když měli obličej zepředu mokrý a vzadu vlasy suché. Radši se otočila a vydala se dále. Zastavila se u házení kroužků, vzala si jeden a začala házet na nejvzdálenější flašky.

Dlouho jsem zvažoval, zda jet taxíkem nebo ne. Ale od čeho mám nohy, že. Mohl bych sice připlavat a pak přijít z pláže, ale na druhou stranu, nemám ponětí, jak bych si přenesl oblečení. Byl jsem z moře, ale navykl jsem si na souš. Svižně jsem kráčel vedle silnice, můj nadšený krok občas přerušilo nějaké to poskočení či malá piruetka. No co, měl jsem rád večírky. A nové bytosti. Čím víc přátel jsem měl, tím jsem byl šťastnější.
Už z dálky jsem slyšel hlasitou hudbu. Nemusel jsem znát místo konání, stačilo jít za světlem a zvukem. Naskytnul se mi pohled na vodopád, který nyní představoval jakousi stříšku pro DJe. Musel jsem pootevřít pusu v úžasu. Někdo se opravdu snažil. Tolik lidí snad nebývalo ani v baru. Bez problémů jsem se proplétal mezi lidmi a nakonec se objevil přímo u ohně. Prohlédl jsem pár tváří a zamířil ke stolku s pitím. Vzal jsem si nealkoholické mojito a s kelímkem zamířil blíž k vodě.
Chvilku jsem pozoroval tančící bytosti a sám se jen lehce pohupoval do rytmu. Přece jen si nechci vylít to pití. Usadil jsem se trošku dál od lidí na plácek vody a s kelímkem v ruce sledoval tu světelnou show. Ještě jsem nebyl úplně připraven jít do davu. I když, bude lepší je zastihnout ještě v rámci možností střízlivé. Vypil jsem obsah kelímku, zvednul se a zamířil do davu, kde se nejvíc tančilo. A jakmile jsem začal vnímat hudbu, do těla se mi vlila čerstvá krev a já začal nadšeně tancovat do rytmu hudby. Neříkám, že jsem nejhorší tanečník, ale mé poskakování a mávání rukama se často nedalo k tanci přirovnávat.

Konečně měl práci hotovou a mohl si dát chvilku oddech.
Zjistil že se u vodopádů pořádá nějaká párty s opékačkou, jak dětinské. Ale co jiného by mohl dělat. Prostě se vydá mezi lidi, potká známé i nové tváře. Prostě se bude bavit, povinností měl až nad hlavu.
Oblékl se pohodlně, nahodil rifle, šedé tričko a přes to koženou hnědou bundu. Své kudrnaté vlasy si nedbale upravil, přece nemohl vypadat jako čert. I když k němu neměl daleko, že ano.
Došel na místo konání a rozhlédl se. Lovení jablek, házení kruhů, skákání přes ohně a střelba...to je jak na matějské. Založil si ruce do kapes a začal se procházet po okolí a sledoval při tom tváře lid kolem sebe.

Již pár chvil o tom usilovně přemýšlel. Vážně se tam měl přidat, i když věděl, že to bude akce typu ‚Zajdi, opij a odejdi‘? Avšak pro něho bylo již příliš pozdě, už byl na cestě a pro něho jsou otáčky jako voda- nenávidí je.
A tak, s foťákem kolem krku, se pomalu toulal k vodopádu. Každý jeho krok ho doslova více zpomaloval a každičká věc, která se pohnula, se musela vyfotit. Ano, třeba se mu vážně nechtělo, ale to on už řešit nehodlal, nutil své tělo, aby se tam i tak dostalo. Ale kdyby nebylo těch krásných ptáků… V životě jich už viděl tisíce, mnohem hezčích a v pestrobarevnějších, ale teď je bral jako poklad, který se musel ukázat celému světu. Možná i to křoví vedle by stálo za pár jeho fotek. Když už se vážně rychle blížil k paloučku, rychle si narovnal své tričko, ve kterém ho každý malý vánek polechtal na zádech a nepřetržitě si ho musel upravovat tak, aby si ulevil do toho nepříjemného pocitu svědění. Vlasy si jen prohodil na bok- snahu o jejich učesání vzdal již dávno. Avšak kromě tuny her a alkoholu, který mimochodem čekal již od samého začátku, ho zaujal vodopád, který byl přerušen, a k vidění byly jeho malé skalky, ze kterých občas zakapalo. Ihned se posadil k místu nejblíže vodopádu, vytáhl svůj fotoaparát a začal pořizovat jednoduché fotky. To se jen tak nevidí.
Okolních lidí si zatím nijak nevšímal, ale očekával, že brzo bude muset.

Na pár dní se vztáhl do ústraní a ani moc nevycházel jen pro potravu. V práci měl do dneška volno a dneska tam šel. Celkem poklidnej den a dozvěděl se, že má být nějaká akce u vodopádu. Na akce moc není, ale nemá žádný plány a tak se rozhodl, že tam zajde. Po práci se šel dom vysprchovat a oblíct. Vzal si černý džíny a bílou košili, kterou nechal mírně rozeplou takže odhalovala kousek jeho hrudi na který má tetování. Až měl vše potřebné tak sům zamkl a vydal se na místo konání. Nemusel ho ani hledat hudba a všechny ty světla mu ukazovala cestu. Prošel davem a šel kousek bokem a sledoval jak ostatní tančí.

Dorazila s Marcusem k vodopádu. Vyrazilo jí to na první pohled dech. Ty barvy, to všechno, ti lidé, hry...Byla z toho opravdu nadšená. Zadívala se a vodopád a na to, jak se barvy odrážely a házely prasátka. Bylo to jak v pohádce...Jak v jejich vzpomínkách.
"Takhle si to pamatuji...něco podobného se mi objevuje ve snech. Vodopád, barvy a elfové." lehce zesmutní, stále nechápe, že nepotkala žádného dalšího...to není možné.
"Promiň, už budu v pořádku. Co takhle si jít dát něco k pití? Vím, měli jsme kávu, ale něco silnějšího by bylo fajn." zasměje se.

Neměl moc rád ženy, co musel několikrát přemlouvat furt dokola, aby něco udělaly, vlastně jej to dost iritovalo, celou cestu se snažil však uvolnit, proto pustil rádio.
Jel v tichosti, dokud nezaparkoval mezi auta a vypnul motor. Podíval se na ni a poté na akci. Páni... řekl si v duchu a vystoupi z auta, musel počkat, až vystoupí i Annie, aby jej mohl zamknout. Pomalu se vydal mezi lidi, samozřejmě s Annie, nechtěl jí odstrkovat a pokud někam bude chtít jít sama, půjde. Sám však vyrazil k pití, vzal si kelímek a pár marshmallows, aby si je mohl u ohně opéct.

Celou cestu bylo ticho. Seděl v autě, řídil a ani nepromluvil. Ona tam jen seděla a dívala se z okýnka. Sledovala cestu a jak pomalu zapadá slunce.
Když dorazili na místo vystoupila z auta a rozhlédla se kolem sebe. Páni, tolik lidí ani nečekala. Chtěla něco říct, ale to se Josh rozešel ke stánku s pitím a bombonama na opékání. Udělala pár kroků za ním, ale rozmyslela si to. Nechce být jeho stínem a obtěžovat ho, když jde jasně vidět, že on se s ní dneska už bavit nechce.
Snažila se vymyslet něco smysluplného..."Joshi omluv mě, támhle vidím jednu známou." mile se na něj usměje a odběhne si k vodopádu. Stoupne si před něj a zahlední se do padající vody. Vodní pára na ni nasedá a lehce chladí na kůži. Je to příjemné...jen škoda, že tady zatím nikoho nepoznala. Snad se Josh nebude dívat, jinak zjistí, že lhala...no, a co. Stejně se s ní bavit nechtěl. Je dospělá.
Posadila se na jednu lavičku. Kolem moc lidí nebylo, jen jeden chlapík s fotoaparátem. Jinak všichni hráli hry nebo se opíjeli.

Za chvíli jí to přestane bavit. Všechny trefila a to po chvíli přestane být zábava. Usměje se na toho, co to tam obsluhoval a se svým kelímkem se vydala do davu. Zastavila se tam, kde měla všechny na dohled a napila se. Zastavila jí hlava plná kudrlinek, naklonila hlavu na stranu a mírně se pousmála. On ještě žije? Zasmála se a se zavrtěním hlavy zahodila kelímek.
Pomalu se k němu vydala zezadu, pomalu rukama vyjela po jeho ramenech až na hruď a usmála se. "Ale, ale... Anthony..." zavrní mu do ucha a poté si stoupne před něj. Jak je to dlouho? No ... kdo ví... Podívá se na něj od shora dolů. "Doufám, že si vzpomínáš, byla bych totiž dosti zklamaná, kdyby ne." řekne a zatváří se dela roztomile, pak se usměje se a zadívá se mu do těch modrých kukadel.

Po chvilce, která mu připadal jako hodina, se rozhodl skoncovat s vodopádem. Otočil se na davy lidí, kteří stáli u různých her, nebo jen posedávali u pití a pořádně si je prohlédl. Nikoho nepoznával, ale v těch davech se vážně skrývali zajímaví lidé. Někteří zcela oplývali krásou, někteří již stáli v pózách na focení a někteří se na něho i dívali a usmívali se. To on měl na focení vážně nejraději, ty možnosti. Jako první začal fotit u stánku, pak přesunul hledí k lidem u alkoholu. Ke konci se zaměřil na lavičky. Hodně lidí, nebo spíše zajímavých lidí tam nebylo, a tak se zaměřil na osamělou dívku, která posedávala u lavičky blízko k němu. Lehce se usmál a pustil se do práce.

Byl v udivu jako ona a lehce vzbudili pozornost nebot prisli jako par a.on se jen usmival a sledoval ty barvy a vnimal i hudbu . Pak uslysel jeji hlas a tak j obratil k.sobe a pohladil ji po tvari a usmal se " Ja vim ale tak uzijem si to " pak kdyz uslysel omluvu " Nemas nac se omlouvat chapu te " na chvilku se zamyslel " Ja nejsem proti a urcite nam to pomuze " vzal ji uz za ruku a vedl k pitimu sobe namichal dzus s vodkou 1:1 a pak.nechal ji aby si vybrala sama " Na co si pripijem?"

Jen tak prochazek a vnimal energie a pachy ostatnich a pak uvidel i Sky ale nesel za ni jen ji pozoroval jak se tam prochazi ,vedel ze neco neni v poradku ale na to.prijde cas pozdeji a tak poposel kousek dale a sedl si na jeden z kamenu a pozoroval mel rad spolecnost ale dnes se citil lehce pod.psa ale veri ,ze po.par drincich ho to prejde

Postává opodál a sleduje lidi, tak nějak se mezi ně nechce vměšovat. Má svůj osobní prostor a nemá rád když mu ho někdo ruší.
A v tu chvíli to někdo udělá. Za sebou uslyší známý hlas a o vtřinu později její ruce na svém těle. Musí se zasmát, očekával ji tady, kde jinde by taky mohla být. Město není tak velké.
Ale trochu si s ní pohraje. "Ale ale kohopak to tady máme? Jessica? Né, Petůnie!" při fingovaném přemýšlení nahodí velice zamyšlený výraz a potom se začne smát.

"Ne omlouvám se, je mi jasné, že jsi to ty Sky. Nikdo jiný by se ke mě totiž neodvážil dojít a ještě k tomu se mě dotknout." zasměje se.

Seděla na lavičce a přemýšlela co by tak mohla dělat. Dovezl ji sem Josh, má to ocela dlouhou cestu zpátky a ani se jí domů nechce. Že by se šla něčeho napít? opéct si taky bonbon? Nebo si zahrát nějakou hru?
Podívala se na svou nohu, která byla sice ještě trochu modrá, ale jinak vypadala naprosto normálně a zdravě. Docela dobré mít sílu andělů, ale občas dokáží být docela sebestřední. Jako to ona taky, ale přece jen ji to docela mrzelo.
Najednou blízko sebe uslyšela cvaknutí fotoaparátu, rychle se začala rozhlížet kdo koho fotí. Otočila se na pravou stranu a hleděla přímo do objektivu. Docela se zděsila toho, že by ji mohl někdo fotit, nebo spíše proč by ji někdo fotil. "Mohla bych tu fotku vidět, prosím?" řekla mile. Nevadilo jí to, jen ať si fotí kdo chce co chce, ale zase ráda by vedela zda se fotka povedla nebo ne.

Docela ji jeho chování přivádělo do rozpaků. Neustále na ni sahal, hladil ji a teď ji dokonce vzal za ruku. Ano byl to gentleman ale přece jen, ho neznala. Tak nějak se z jeho doteku vycukla, ale opatrně aby ho neurazila. Přitom si prohrábla vlasy, aby to nevypadalo tak okatě, že nechce aby se jí dotýkal.

Došli spolu ke stánku s pitím a nechala si namíchat mojito. Když jí ho barman podal, pěkně poděkovala a otočila se na Marcuse. "Vypadá to tady docela dobře. Až mě to překvapilo." usměje se a lehce upije. "Jo a na co si připijeme? Co třeba na tenhle večer?"

Založí ruce na hrudi, když začne vyjmenovávat jména, ale ani jedno není její. Zakroutí hlavou, ale na tváři jí hraje pobavený výraz.
Když si on může hrát ona taky. Miluje hry a s ním je to zajímavé. "Ale v klidu, taky jsem ti asi tak padesát let nemohla přijít na jméno," pokrčí jednoduše rameny a udělá svůj klasický pohyb hlavou.
"Nebo že by to bylo dýl?" Na chvíli se odvrátí jakoby nad tím skutečně přemýšlela, pak se ale zadívala na toho jediného člověka, kterému se tu chtěla dnes vyhnout a radši hned zpět stočí pohled k Tonymu. "Já zapomněla, to ty jsi ten odminant, co musel dokázat, že je král v posteli." prohodí jako by to nic neznamenalo. Pravda u něj jí to nevadilo. Zavrtí hlavou a naschvál sek němu ještě víc přiblíží. "Řekni, našla se už některá která si pro sebe utrhla tvé démonní srdce?" vztáhne dlaňk jeho srdci, kde se zastaví pohledem a nakonec pomalu stočí své kukadla k němu.