Vodopád sirén

Doma jsem se hrozně nudil, a tak jsem se rozhodl vyjít do města. Po chvilce procházení se známými částmi města jsem zjistil, že mě to samotného vůbec nebaví. Já už jsem měl po vyučování, ale mí kamarádi byli stále ve škole. A navíc... stále jsem pokračoval v projektu, co jsem si vymyslel. Seznámit se s dalšími lidmi. Mí přátelé byli buďto mořské panny nebo sirény. Chtěl jsem znát víc ras. Včera jsem poznal Skyler, což bylo super. A chtěl jsem poznávat dál, další úžasné lidi.
V městě všichni pospíchali a nikdo se nezastavoval. Do žádné kavárny či restaurace se mi nechtělo, a tak jsem kráčel po hlavní ulici, naprosto unesen svými myšlenkami. Hučení vody mě opravdu překvapilo. Vzhlédnul jsem pohled od svých velmi zajímavých tenisek a zvedl s ohromeným úsměvem oči. Vodopád sirén. Tady jsem byl s přáteli často. Ale... zajímavé, dnes tu nikdo nebyl. Šel jsem ještě kousek po lávce, a když jsem byl zhruba uprostřed, posadil jsem se. Ne na jednu z laviček, které tu byli, ale prostě na dřevěný můstek.
Sundal jsem si boty a položil je vedle sebe. Dovnitř jsem zastrčil ponožky a za chvilku už jsem si máčel nohy ve vodě. Sledoval jsem úžaslým výrazem vodopád a kochal se touhle přírodní nádherou. Malinko jsem svými schopnostmi dopomohl duze, která se objevila ve spodu vodopádu, a s zářivým úsměvem vodopád sledoval. Nikdy jsem si neuvědomil, jak moc tohle místo zbožňuju. Moc času jsem tu netrávil, ale když už jsem tu byl, užíval jsem si to na maximum. Začal jsem si tiše prozpěvovat písničku. Tohle je tak úžasné místo. Bylo mi tu dobře, ale mohla by se tu zjevit nějaká dušička, kterou bych mohl přeměnit v mého kamaráda či kamarádku.

Zrovna prodala jeden dům blízko vodopádu, ten se prodal sám, jelikož mě výhled právě na něj. Jelikož měla ještě půl hodiny než jí skončí šichta, rozhodla se, že se trochu projde přímo k vodopádu. V jehlách by to kterémukoli člověku mohlo přijít jako blbý nápad, ale vzhledem k tomu, že je upír, umí chodit s jistou ladností, takže se skoro vůbec nebořila do půdy. Už z dálky viděla, že někdo u vodopadu je, tak se zastavila na kraji lesíku a opřela se bokem o jeden strom.
Zaposlouchala se a slyšela jak si ten někdo brouká. Trochu se začala přibližovat, aby viděla, kdo že to tam vlastně je. Když se blížila, poznala ho. Zastavila se pár metrů od něj. "No ne, to je náhoda." prohlásí a trochu se s úsměvem zavrtí.

(bez toho drinku)

Pohledem jsem sklouznul na hladinu vody a hypnotizoval malé vlnky způsobené větrem. Měl jsem chuť si hrát. Vytvořit tu vodní ohňostroj. Vlastně, čím déle jsem vodu sledoval, tím víc jsem se chtěl vysvléknout a zaplavat si. Voda vypadala nádherně. Ale na druhou stranu, přijdu sem, až budu mít plavky, ne v civilním oblečení. A možná bude chytré nekoupat se tu přes den, kdy tu mohou být ostatní bytosti.
Překvapeně jsem vzhlédnul hlavu a otočil se za hlasem. Nemohl jsem se ubránit širokému úsměvu. Sky! Zavýsknul jsem nadšeně a vyskočil na bosé nohy. Udělal jsem pár kroků k ní a obejmul ji. Jelikož tohle důvěrné gesto ona sama včera použila, nepřišlo mi to blbé.  Odtáhnul jsem se a zářivě jsem se na ní usmál.
Nečekal bych, že se potkáme zrovna tady. Pronesl jsem pobaveně a narovnal si na nose brýle. Nemusel jsem je nosit, viděl jsem i bez nich, ale přece jen, jestli mi to mělo odstranit nedokonalosti mého zraku... Čočky jsem nesnášel, přišlo mi divné mít něco v oku. Co tady děláš? Zeptal jsem se zvědavě. Už když jsem viděl její boty, nepřišlo mi, že by šla záměrně sem.

Sledovala a musela se usmívat, když tak vyskočil a zavolala její jméno, to jí roztáhlo úsměv do širokého úsměvu. Pomalu došla k němu , stejně jako on šel k ní. Objetí mu oplatila. "Ráda tě vidím Joe..." Pomalu jej pustila a posadila se na břeh. Tašku složila vedle sebe a stejně jako on zula boty a bosé nohy spustila do vody. Jelikož byla upír, necítila chlad, který by obyčejného člověka prostoupil z tak studené vody.
Podívala se na hladinu a rukama se zapřela za zády. ""Právě jsem vystavovala smlouvu na jeden dům blízko vodopádu, tak jsem si řekla, že se zajdu podívat sem, miluju ten výhled. Řekla pouze a jenom pozorovala, jak slunce zapadá za obzorem. "Poslyše, chtěla bych ti vysvětlit ten včerejšek, musíš být z toho zmatený." Podotkne a otočí se k němu. Její oči při tomhle světle zažily a odrážely světlo.

Ráda mě vidí? To je hezké. Možná jsem včera opravdu nepodal nejhorší výkon v navazování přátelství. No, když teď vzpomínám na to vykání... ale jinak to bylo fajn. Podivný číšník, diamanty na sklenici, smích a možná až moc důvěrné dotyky. No, to je jedno. Byl jsem rád, že jí vidím. Zlepšila mi mou průměrnou (neboli skvělou) náladu.
Společně jsme si sedli na kraj lávky, tak, jak jsem do teď já sám hleděl, a za chvilku jsme si oba cachtali nohy. Voda byla studená, ale ne tak, aby se to nedalo vydržet. Se Sky to ani neuhnulo. Josephe, upírka. No jo vlastně, ta asi moc chladu necítí. Opřel jsem se o ruce stejně jako ona a tiše ji poslouchal. Pohlédl jsem na vodopád a usmál se. Myslím, že už jsme se do té podívané taky zamiloval. Prohodil jsem k ní, ale zase se vrátil pohledem k té podívané před námi.
Její slova mě přinutila na ni znova pohlédnout. Také na mě hleděla a naše pohledy se tak střetly. Měla zvláštní oči. Nevím, zda přírodní,  nebo proto, že byla upírka, ale byly zvlášní. Zvláštně hezké. Zářily, stejně jako zmrzlé kapky vody.
O čem přesně mluvíš? Zeptal jsem s jemným úsměvem, aniž bych od ní odtrhnul pohled. Jestli mluvíš o tom muži - ano, trošku zmatené to bylo. Ale je to to vaše věc, nepřišlo mi důležité, abych se do toho nějak míchal. Asi mne trošku zajímalo, co se stalo, jaký je mezi nimi vztah, proč se Sky takhle chová a proč jí on dělá naschvály. Ale je to její soukromí a nebudu žádat, aby mi něco prozrazovala.

Opravdu se bála, že má teď o ní nějaké špatné mínění, ale zdá se, že ne, vzhledem k tomu, že se s ní baví. Když jejich pohled trval moc dlouho, vstala ve vodě a brodila se trošku víc do hloubky. Díky bohu za kraťase. Pousmála se a poté si vzala trochu vody do rukou a nechala ji protékat skrz posty. Bavilo ji si takhle hrát s vodou, vypadala u toho jako malá holčička.
Nakonec ale zvážněla a podívala se přímo na Joeiho. "To víš... Gabriel, to je ten barman... chtěl se se mnou vyspat, já mu řekla ne, on to nechtěl pochopit, tak jsem ho vyhodila ze svého domu... Pak jsme si začali dělat naschvály... a nechci aby sis myslel, že jsi byl jedna část toho naschválu, to doopravdy ne... no možná trošičku, ale pak když jsi mi dal diamanty z vody, bylo to už přece jen trochu víc... dokonce mě napadlo, že bychom mohli být přátelé." Prohlásila s úsměvem a opět se začala věnovat přeléváním kalíšku v podobě jejích dlaní.Nakonec rochu vody šplouchla na Joeiho

Celkem mne překvapilo, když vlezla do vody. Je pravda, že tím přerušila ten zvlášní kontakt, což bylo dobře. Ale stále bylo zvláštní, že tam jde. Ale já hodlal jít hned za ní. Svléknul jsem si šedou mikinu, takže jsem měl na sobě bílé tričko a šortky. Brýle s hodinkami a obsah kapes kraťasů jsem nechal na lávce a s malinko povyhrnutými krátkými kalhoty vstoupil do vody. Z dálky jsem sledoval, jak si pohrává s vodou, a musel se pousmát. Tohle přesně dělám já.
Vtom si ale najednou přestala hrát s kapkami a otočila se přímo na mě. Stál jsem kousek od ní, dobře jsem slyšel její slova. Tiše jsem jí naslouchal a po tom, co domluvila, jsem přemýšlel. Část plánu? Takhle jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Považoval jsem se - tedy, asi- za šťastnou náhodu. A děkuju, že mi důvěřuješ i po tak krátké době, co se známe. Mile jsem se na ni usmál. Mohli bychom být přátelé? Super! A ten Gabriel byl teda pěkné kvítko. Zasloužil si její chování.
Z přemýšlení mě vytrhlo pár kapek co dopadlo na mé tělo. Zamrkal jsem a s nadzvednutým obočím pohlédnul na Sky. Mně vlastně nedošlo, že neví o mém původu. Neví, že jsem z vody, a že asi není moc dobrý nápad na mě šplouchat vodu. Ponořil jsem dlaně do vody a prudce je zvednul, takže se za mnou vytvořila jakási vodní zeď. Ups. Pověděl jsem tiše a rukama pohnul dopředu, takže všechna voda letěla přímo na Skylar.
Jsem zlomyslný a rád si dělám ze svých kamarádů legraci. Ale přece jen, právě se mi svěřila s něčím vážným a navíc, umím bytosti namáčet, ne je sušit. A riskovat, že mě za trest zakousne, se mi nechtělo. Těsně před tím, než voda doletěla k ní, tak jsem jí zmrazil. Kolem ní se teda vytvořila jakási brána z ledu, která šla z vody. Ušklíbnul jsem se a rukou na ní cáknul pár kapek. Věřím, že na pevnině jsi mnohem silnější, než já, ale ve vodě být tebou bych to nezkoušel. Zazubil jsem se, doufaje, že jsem jí tou řítící se vodou alespoň malinko vylekal.

Když viděla jeho výraz, jak na něj padlo pár kapek, jen nevinně pokrčila rameny. Když ale vytvořil tu stěnu, úsměv ji zmrzl, a sledovala to opravdu trochu s obdivem trochu se zděšením. Když voda vystřelila proti ni, instintkivně dala ruce před sebe a čekala že jí ta vlna srazí do vody a ona skončí jako mokrá slepice. Ale nic takového se nestalo. Když opět zvedla zrak, zjistila, že mezi ní a Joem je ledová stěna. Obdivně hvízdla. Jeho řeči ji ale dostatečně pobavily. "Opravdu Joe?" Zeptala se a otočila se od stěny během vteřiny, byla na kameni, asi stovku metrů od Joeiho a stěny. Otočila se zpět a opět se rozeběhla, vzhledem k té rychlosti se ani nestihla nohama ponořit do vody. Stěnu bez námahy prorazila, až po ní zůstal dokonalý obrys jejího těla. Přesto ale naráz její běh zpomalil, tak se zastavila těsně před Joeim. "Jsem na světě už půl tisíciletí Joe, mě tak jenom něco nerozhodí."

Měl jsem radost. Právě jsem dokázal, že něco umím. Ještě před pár lety jsem své schopnosti vůbec neuměl ovládat. Rodiče mě na tohle nijak nepřipravili, někam si zmizeli a nechali mě poradit si samotného. Ale to už je jedno. Aspoň jsem si našel přátelé, kteří mi to vysvětlili. Nikdo, koho jsem znal, nebyl mořská panna, a zároveň ovládal led. To byla záležitost sirén. Nicméně, jelikož matka byla siréna a otec mořský muž, zdělil jsem po obou něco. Byl jsem mořská panna, nic mezi, ale dokázal jsem ovládat led. A to se teď třeba hodilo.
Obdivuhodně hvízdla, ale vzápětí mi strhla ego jedinou větou. Nelíbilo se mi, co to řekla. Najednou bylo úplné ticho, slyšet byl jen vodopád. Nadskočil jsem, když se ledem prohnala Sky a zastavila kousek přede mnou. Udělal jsem krůček dozadu a prohlédnul si perfektní obrys v ledu. Moje zeď. Stejně ji za chvilku proměním zpět na vodu.
Pohlédnul jsem zpět na Sky a hravě se usmál. To už je trošku víc, než co jsem tu já. Dělal jsem, že počítám na prstech, a pak se svatouškovsky usmál. Už bys mohla být má pra pra pra pra prababička, moje půl tisíciletí stará kamarádko. Pronesl jsem andělským hlasem a jemně se pousmál. A navíc, ve vodě jsem stále obratnější, protože při rychlosti, jakou jsi prorazila tu zeď, předpokládám, že jsi se vody téměr nedotknula. Pronesl jsem jen tak mimochodem a vzdálelil se o několik metrů dál, ke zdi.
Dlaň jsem přiložil na led a ruku přitisknul. Led se v malých kapkách přeměnil zpět na vodu a za pár okamžiků po něm nebyla ani stopa. Ale uznávám, silnější jsi určitě. Jen mi pověz, totálně zmáčené oblečení by tě nerozhodilo? Otočil jsem se na ní s nadzvednutým obočím, na rtech mi pohrával úsměv. Dlaně jsem měl stále ponořené ve vodě. Voda kolem Skyler začala zrychlovat a točit se kolem ní. Opravdu pomalu jsem jí nechával stát uprostřed víru.

Viděla, že mu zkazila radost, ale přece by ten led pouze neobešla, když jej mohla prorazit. Proč na to chodit jednoduše, když na to může složitě. Jenom nevinně pokrčila rameny a oprášila si kousky ledu ze svých ramen a přehodila vlasy přes hlavu, aby je mohla protřepat. Nakonec je zase hodila zpět zase zpět a točila se na ten obrys za sebou a blaženě se usmála. "Teda už mi říkali, že jsem jak vychřice, ale tohle překvapilo i mě." i když se snažila, nevyznělo to jak chtěla. Chtěla, aby to vyzněla tak, že tomu doopravdy věří. Noc co už.
Šla si zpět sednout na kraj lávky a zaklonila hlavu, aby si užila paprsky sluníčka. Když opět promluv, rychlý trhnutím stočila hlavu na něj a usmála se. "A jak dlouho tu jsi?" zeptala se téměř neslyšně, však dosti zvědavě. Ty řeči o pra-pra-pra-pra prababičce jí trochu urazili. Že je zaseklá v jednom věku neznamená, že je stará, když je vlastně nesmrtelná. Radši se od něj odvrátila a trochu našpulila pusu.
Když odešel ke stěně, tak vytáhla nohu a naznačila, jako kdyby chtěla kopnout Joeiho do prdýlky. Musela si přejet po dolním patře, aby to vážně neudělala. Jakmile se obrátil zase zpět, dělala jakože nic. Jeho věta ji překvapila. Chvíli na něj hleděla bez jakéhokoli výrazu. Když jí však nohy začala proudit ve, znuděně nadzvedla obočí. "Ach vážně?" prohodí a nakloní se k jeho věcem. S jeho mobilem se pak vrátí nad hladinu. Stačilo jenom uvolnit prsty a bylo by po něm. "Taky bych ti mohla utopit telefon." Teď už se zase usmívala, měla co dělat, aby se nerozesmála.


Jenom nevinně pokrčila rameny.

Dnešek je jedním z těch dnů, kdy bych nejraději zůstal zachumlaný v posteli a vůbec nic nedělal. Přesto jsem se kolem poledne, po značném sebepřesvědčování vykopal a konečně začal něco dělat. První v pořadí bylo pouklízet po včerejšku byt, což nezabralo déle než přibližně hodinu. Poté jsem se odebral o patro níž, do obchodu. Je štěstí, že mám hodiny dost flexibilní čili se nemusím příliš vázat a spoléhat na čas. Pokud bych měl nějak vyhodnotit zbytek, šlo o běžný průměr - nic extra závratného se nestalo. Nyní, když už se blížil večer, jsem pozamykal a abych se dostal také na vzduch, zamířil jsem pryč z města. Sám jsem si nebyl jistý, kam mě nohy zavedou, nechal jsem to náhodě. Nijak mě však nepřekvapilo, že jsem skončil u vodopádů. Pohledem zavadím o dvojici, které kývnu na pozdrav a odeberu se o kousek vedle. Přeci jen nejsem ten typ, co by se druhým rovnou montoval do.. schůzky? Kdo ví, to už je vedlejší.

Chvíli se ještě s Joeim přetahovali, kdo z nich že je vlastně ten mocnější, no nakonec se přišlo na to, že jsou tak nějak nastejno. I když by to Skye nikdo nahlas neřekla.
Když odešel stoupla si na lávku a ladně po ní chodila tanečními kroky. Došla doprostřed lávky a zkusila jak je pružná. Pak se zase začala vracet. Došla a vzala si bohy a pomalu si je nazula. Když si nazula i tu druhou a chtěla se zvednout. uslyšela nějaký zvuk. Na chvíli se zarazila. Čekala, jestli se třeba nevrací Joe, ale když se kroky stále přibližovali, přičupla si a skrz vysokou trávu se podívala, kdo to je. Koho ale uviděla, toho neznala. Upíří rychlostí se přemístila před Matta a přirazila ho ke stromu. "Kdo jsi?" Ruku mu drží pod krkem a pro výhružnost si nechá naběhnout žilky.

Jakkoliv klidný pobyt jsem chtěl mít, tak úplně mi to nevyšlo. Vlastně vůbec. Z původního plánu, který zahrnoval pouhé sledování padající vody se vyklabal stav, kdy jsem se ocitl zády natisknutý na kmen stromu, ani jsem nevěděl jak. Teda, došlo mi, že v tom bude mít prsty brunetka, která mě tu drží v šachu. Ani to, jak rychle se ke mně dostala ani změna v jejím obličeji mě nevystraší natolik, abych se tu klepal strachy. "Hou, zpomal. Nejsem nikdo. Vlastně jsem Matt. Ale i tak nemáš žádný důvod mě tu takhle držet. Zase se uklidníme, ano?" Raději nebudu tolik naléhat, raději. Kdyby náhodou se něco zvrtlo, chci mít dostatek síly na všechny možnosti.

Upřeně ho pozorovala těma svýma hnědýma očima, doslova ho jimi provrtávala. Když promluvil, konečně si jej pořádně prohlídla od shora dolů. Musela uznat, že vypadal doopravdy k sežrání. Kdyby jej zrovna nedržela pod krkem, dokonce by se i usmála a už k tomu neměla daleko. Když však domluvil, zamračila se. ""Takže... Matte, poslyš já si nenechávám rozkazovat." oznámila mu. Aby dodala svým slovům důraz, pár vteřin jej ještě dělala a pak jej prudce pustila a otočila se od něj pryč. Zachrčela a nechala si zmizet žilky.
Během vteřiny zase byla u svých věcí a začala se bavit. Obyčejně, když je sama, si tu plave i bez plavek, ale dneska se koupat nebude, tak tu ani být už nemusí. Měla toho týpka přerazit vejpůl.

Dobré znamení bylo, že mě konečně pustila. Špatné, že zřejmě nemá zrovna nejlepší náladu. Naštvat upíra bylo to poslední, co jsem nyní chtěl. Bohužel, zřejmě už se stalo. Zatímco brunetka se vzdálí, já, mnouc si krk, se pomalu vydám za ní. Že to není nejlepší nápad? Tse, měl jsem i horší. "Dobře, to chápu. Nenecháš si rozkazovat. Ale proč rovnou odcházet?" Zajímám se, naprosto upřímně. "Bojíš se mě snad?" Povytáhnu zvědavě obočí. To, že to tak ještě před chvílí nevypadalo je samozřejmě detail.

Dala si věci do tašky, když zrovna k ní přišel, samozřejmě, že ho slyšela, ale dělala, že ho nezaregistrovala. Jeho řeči jí ale z nějakého neznámého důvodu vyloudili úsměv na tváři. Otočila se k němu, přemýšlela jak by na tohle mohla reagovat a nakonec jí napadl jen jediný možný způsob. Došla k němu pomalu a přitom se mírně vlnila v bocích. Stejně čekala, že si ji bude prohlížet, tak proč mu nedat i něco navíc. Jakmile došla k němu položila mu prstík tam kde má srdce a pomalu s ním ve vlnvkách jela dolů.
"Dovol, abych ti řekla jedno malé tajemství." zavrněla mu do obličeje, nakonec mu věnovala jeden sladkých úsměv a ten prstík si dala k obličeji. "Jsem na tomhle světě už dlouho, abych se něčeho bála a mimoto, nejsem včerejší, vlčka poznám na míle daleko a ty máš moc jen za úplňku." zvedne ruce ve znamení nevinnosti. "A abych ti odpověděla a to dosti upřímně, chtěla jsme si dát nahou koupel a ty jsi mi ji přerušil... " usměje se na něj vítězoslavně, moc jí zajímala jeho reakce. Který chlap by nechtěl holku vidět nahatou pod vodopád.


nakonec mu věnovala jeden sladkých úsměv a ten prstík si dala k obličeji.

Výhled mám vskutku pěkný, to musím uznat. Dokud však nedojde až ke mně. Sice mám na tváři stále úsměv, ale zůstávám obezřetný. "Možná že mám moc jenom při úplňku, ale o to víc by sis měla dávat pozor. Být tebou, raději ani nevycházím z domu" uculí se na ni. O jednu pijavici víc nebo míň, na tom už nesejde. "Tak překazil. Jestli ti to pomůže, já se klidně otočím. A zakryju si oči, abys měla jistotu" lež jako věž a ještě k tomu děsně průhledná. "Každopádně je to škoda, třeba příště" zastrčím si ruce do kapes od kalhot. Uvidíme.

Líbil se jí jeho úsměv byl takový nestrojený, byl upřímný. Protočí oči,když řekne, že nemá vycházet z domu. "To by ale byla škode ne? Nemohla bych jít už sem, koupat se... a dělat jiné věci..." zasměje se a tašku odhodí na zem. Tahle debata se jí líbila.
"Ale ale, Matty, ty jsi nějaký zlobivý a navíc lhář, myslíš, že když řekneš, že se otočíš, já ti to uvěřím, svleču se a budu ti i věřit v tom, že by ses nepodíval....?" Mlaskne nesouhlasně a poté lítostivě zavrtí hlavou. Tak blbá není. "I když je pravda, že na tu koupel pod vodopádem jsem se těšila... proč příště? Kdyby jsi se přidal, možná by to bylo teprve to pravé, no ne?"

"To je vlastně pravda. Tak změna. Uvidíme, jak moc se pobavím" sice to nedávalo úplně smysl, ale v mé hlavě se už pomalu začal tvořit plán. Který nakonec stejně krachne, ale představa není hřích, no ne. Zavrtím krátce hlavou a uchechtnu se. "Prohlédla jsi mě, jsem odhalen. Nedokázal bych odolat" ono nebylo těžké zrovna tohle odhadnout. Holt už byl tolik průhledný. "Ale doufal jsem" i když jsem nepředpokládal, že mi uvěří, třeba by se slitovala. Očividně to neklaplo. "Jestli jsi mě chtěla vidět bez trička, stačilo si říct" mrknu na ni a popojdu o kousek dál. "Na co čekáš? Nebo snad nemáš dostatek odvahy?" ušklíbnu si ještě, než si rozepnu a sundám mikinu a následně i triko. Když už tu jsem, alespoň si trochu užiju.

Sleduje ho s notnou dávkou obezřetností. Vypadala jako šelma, co je připravená vyrazit knokautovat ho k zemi. Založila si ruce na prsou a mírně přimhouřila oči. Čekala, že on dostane strach a tím pádem se nic z toho nebude muset stát, ale co mohla čekat od chlapa. Když jí obešel, otočila se za ním, čímž se jí na krátkou chvíli dostalo pohledu na jeho zadek.. Musela uznat, že nevypadal špatně, celkově by stál za chřích. "Pfff a kdo by dokázal..." odrfkla si posměšně, byla si dobře vědoma svého vzhledu a rozhodně to nemínila skrývat. Ale o co víc jí zarazilo, že i on si byl toho vědom. Přejela si po dolním patře.
Já a nedostatek odvahy? Ha! To neví s kým má co dočinění... Dojde blíže k němu a jako by nic prohodí. "No tak mi ale budeš muset pomoct z toho děsného trička, sama totiž na tne zip vzadu nedosáhnu." Prohodí a otočí se k němu zády, poté si pomalu odhrne lokny z ramen, nahodí úsměv, i když on to asi vidět nemusí a i když se ona nedívala tím směrem, věděla, že si sundal mikinu i tričko, o to víc se těšila, jaký pohled se jí naskytne, až se otočí zpět.

D půli těla svlečený, založím si ruce na hrudi, sledujíc ji pobaveným pohledem. "Vážně? I když by byla sranda sledovat, jak se o to pokoušíš.. no prosím" přikývnu nakonec a jen co se otočí, chopím Se svého úkolu. V pár vteřinách je zip rozepnutý ovšem já si tu a tam neodpustím letmý, rádoby nahodilý dotek. Přirozeně tak, aby to působilo co nejméně podezřele. "Hotovo. Můžu pro tebe udělat ještě něco?" I přesto, že žert je v mém hlase dobře zaznamenatelný, přeci jen vyčkám, jestli bude potřebovat něco dalšího.

Drží si vlasy, aby se nevracely, na záda. Když ucítí na sobě jeho ruce, otočí hlavu mírně na bok a čeká, až se s tím zipem popere. Po pár vteřinách je zip rozepnutý, poznala to i díky uvolnění na hrudníku i díky tomu zvuku, přesto však zůstala ještě pár sekund tak jak je, už jen protože ucítila jeho dotek na své nyní horké a nahé kůži.
Přes ústa jí proběhl malý úsměv, který hned však zamaskovala. Raději se k němu otočila a jako první si prohlédla jeho vypracované břicho a pomalu se ploužila k jeho očím. "Jaký gentleman najednou..." prohodí sarkasticky a konečně si stáhne tričko z hrudníku, čímž odhalí krajkovanou podpsenku. Nechá ho, aby jí na pár vteřin obdivoval, načež mu konečně odpoví na otázku. "Můžeš si sundat ty kalhoty." Prohlásí jako by nic a tentokrát jej pomalu obejde ona. Jedným rychlým tahem rozepne zip u kraťasy a nechá je od boků volně spadnout ke kotníkům. Lehce z nich vystoupí a pomalu vejde do vody. Obyčejně by si svlékla i ten zbytek, ale přece jenom je tu teď on. Když je ve vodě po pás, otočí se. "Jdeš?"

"Moc si nezvykej, to byla výjimka" pronesu s naprostým klidem nezaujatě. Na výhled, kterému se mi naskytne, si nehodlám stěžovat. Navíc, když se ani nesnaží nějak zakrývat, tak proč si neužít. Kdy příště budu mít podobnou příležitost. "To si ještě rozmyslím" aniž bych se k tomu nějak zvlášť měl, pouze se otočím směrem, kterým odešla. Teprve když je ve vodě a ozve se, dojde mi, že tu celou dobu jen stojím a zírám. "No jo, přece tě tam nenechám" nu, byla by to škoda. Nakonec si sundám i kalhoty a s menším zpožděním se i já odeberu do vody. "Je studená!" Neříkej. Co jsem vlastně čekal nevím, ale už po chvíli, co mám vodu po pas, si zvyknu. Jelikož jsem celkem blízko, napadne mě, proč toho nevyužít. Napřáhnu se a zasáhnu ji řádnou sprškou vody. S vítězným šklebem se raději potopím, až mi nad hladinou čouhá jenom hlava. "To máš za to přivítání" houknu ještě. Přece jen si nemohla myslet, že jí to projde jenom tak, ne? Haha.