Bar Upířího tesáka

Kdyz uvidel ze si k ni nekdo prisedl jen se zamracil ale dale to neresil a tak se vydal zpet i s objednávkou a jen se proklinal ze ji nemuze zamordovat mel ji rad . A tak pripravil koktejl a prilil do nej krev aby si to uzila vedel ,ze brzy bude mit hlad a tak ji chtel trochu vyprovokovat a tak vracel s novou objednavkou

Souhlasila. Počkat, souhlasila? No tak super! Široce jsem usmál, až jsem cítil, že se mi v tvářích tvoří ďolíčky. Děkuju. Kývnul jsem hlavou a usadil se. Brýle jsem si položil na stůl - teď až mi došlo, proč je vlastně tahám v noci - a s úsměvem pohlédnul na tu ženu.
Musím říct, výrazy na své tváři měnila rychle a opravdu důvěryhodně. Vlastně, proč bych jí měl nevěřit? Vypadala mile. Než jsem se s ní ale stihl zapovídat, opět se vrátil číšník. Kouknul jsem na něj a pak zpátky na ní, takže jsem si povšimnul, že mu vůbec nevěnuje pozornost. Záměrně. Na tváři mi pohrával hravý úsměv, ale nijak jsem nekomentoval to, jak mu vrátila koktejl. Nebylo by správné se do toho míchat. Aspoň zatím ne.
Muž pokorně odešel a já nadzvednul obočí. Páni, takhle ho prohánět. Zazubil jsem se na ni, pohlédnul do davu bytostí a pl zpátky na brunetku. Vtom jsem vykulil oči. Omlouvám se, ani jsem se nepředstavil. Joe. Natáhnul jsem k ní ruku přes stůl a mile se usmál. Tohle bude ještě zajímavé.

Přkývla na Joeiho, jakože to je naprosto v pořádku. V duchu jásala, Gabe to určitě viděl a musí mít vztek. Aspoň je jí už tak jasné, proč měl Gabriel ty poznámky na každého kluka, co se kolem ní motal. Usmívala se na Joeiho. Když však prohodil poznámku, jenm mávla rukou. "Ale rozhodně si z něj příkald neberte. Vrhat se na dámu bez jejího dovolení je špatné a poté se jí snažit svést je ještě horší..." řekne to naprosto upřímně. Doufala, že on to uslyší, aspoň uvidí jak je na něj naštvaná a ještě hodně dlouho míní být.
Konečně když před ní přistál koktejl, nechala prozatimně Gaba být to se jí ale zrovna Joe představoval. Natáhla k němu ruku a se sladkým úsměvem tu jeho stiskla. "Skylar, ale můžete mi říkat Sky, mí přátelé a "přátelé" mi tak říkají. " Zasměje se laškovně a poté začne zase stírat rosu ze skleničky, ostatně jak to dělá vždy.

Slysel vsechno a moc dobre si to zapamatoval ale ani se nehodlal nad tim pozastavovat mel v planu neco.jineho ale to se vyresi casem az se setkaji sami . Dale se venoval hostum a sem tam se podival na ty dva ano ona umela provokovat ana dneska jak se zda vitezila.

Něco se mezi nimi stalo? To mě mohlo napadnout. Nechtěl jsem se v ničem vrtat. Konec konců, znali jsme se asi tak minutu a přišlo mi blbé, hned se vyptávat na její osobní život a vztah s tím zvláštním číšníkem. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že tohle měl slyšet. Ale to je dobře. Je, ne? Podle její chování si asi pravdu uměl představit, ale takhle to bylo jisté.
Podala mi ruku a já jsem se nemohl ubránit pocitu, že je její kůže chladnější, než ta má. A to jsem měl kvůli svému původu studenou kůži už přirozeně. Když se mi představila, uvědomil jsem si, že mi vyká. Pustili jsme ruce a mně o chvilku později vystřelila na pusu. ,,Já, tykám ti- teda Vám, omlouvám se." Ruku jsem si nervózně vrazil do vlasů a cítil, jak se mi hrne krev do tváří.
Byl jsem tak zvyklý všem tykat, že jsem naprosto zapomněl na to, že cizím se vyká. ,,Já, kdyby Vám to nevadilo, můžem si tykat? Pro mne je to jednodušší." Nervózně jsem se zasmál a měl chuť zalézt do lístku a už nevylézt.
Skylar byla hezká, to nepochybně, hnědovláska s krásnou postavou, jiskrou v oku a přitažlivým úsměvem. Ale já už byl pár let sám a celkem mi to vyhovovalo. Nechtěl jsem vztah, a nebo možná nenašel tu ,,pravou". Když jsem tak sledoval její pohrávání s rosou, měl jsem úplnou chuť z kapiček vody tvořil ledové diamanty. Ale to se nehodilo. Teda, já už dneska udělal tolik nehodících se věcí, že už to asi bylo jedno.
Mile jsem se pousmál a natáhnul ruku k její sklenici. Kapky rosy se držely na skle a nebo stékaly dolů. Prsty jsem se lehce dotknul skleničky a nechal její vnějšek zmrazit. Koktejl jí nechám bez újmy. Kapky se proměnily na malé kousky ledu, které už jsem se naučil mrazit tak, že připomínaly diamanty. Stáhnul jsem ruku zpět k sobě a věnoval jí zářivý výraz (o něco méně zářivý než ty diamantíky, ale realističtější). Zkazit už jsem ro stejně nemohl.

Gabriela teď už neřešila, i sklenička jí právě přišla zajímavější. Docela se jí líbilo, jak byl z ní nervózní, ale rozhodně nebyl první ani poslední a on to uměl tak roztomile, že jí to nutilo k úsměvu. Proto použila gesto, které všechny omráčila. Lehce mu položila ruku na rameno a pousmála. "To je v pořádku, Joe, jen jsem už stará tak dlouho, že jsem zvyklá, lidem prvně vykat... Ale musíš uznat, že je to lepší, než onikání..." Prohlásí a zase se věnuje rose na její skleničky, pak se ale Joe natáhne k její skleničce, že se jejich ruce dotknou, proto ji nenápadně stáhne a čeká co udělá. Sleduje tu podívanou a doširoka otevře oči. Sehne se ke skleničce a pozoruje ty kousky ledu ze všech stran. "Božíčku, vypadají jako diamanty." prohlásí a zalápá po dechu. Tohle je neuvěřitelný. "Jak jsi to...?" nedokončí větu a fascinovaně se na něj podívá. "No pokud se mě snažíš ohromit, tak to funguje..." Prohlásí nakonec a zvedne zmrzlou sklenku do rukou a napije se. Překvapeně zamrká. "Pane jo! Chutná to... Ani to nedokážu popsat, ale jako by diamanty zlepšovaly všechno... dokonce i chuť koktejlů..."

Napila se a on to viděl a tak se jen pro sebe zasmál a jen dále se věnoval tomu co ho bavilo a to obsluhování . V klidu nalíval a míchal koktejly a sem tam si pokecal i s hosty . Bylo tu rušno a on se nedivil byla sobota a tak si všichni odpočinout přišli a on z toho měl velké peníze .

Nevím proč, ale po tom, co mi položila ruku na rameno, jsem maličko zamrznul. Nejprve jsem se pokusil pohlédnout na své rameno, ale pak jsem toho nechal a jen jí hleděl do tváře. Mohla být démon? Nebo? Sakra, přišel jsem si jak omráčený. Párkrát jsem zamrkal a nervózně se usmál nazpět.
Z jejích slov jsem pochopil, že si můžem tykat, což mi dost ulevilo. Vydechnul jsem a uvolnil se. Zbytečně jsem se stresoval. Je pravda, že ten její dotyk mě na chvilku opravdu vykolejil. Joe, přestaň stresovat. Nic se neděje. Jo, to opravdu je. Tykání je ale nejpříjemnější. Prohodil jsem s úsměvem.
Musím přiznat, že jsem měl radost, když fascinovaně sledovala skleničku. Skoro by se to tak dalo nazvat. Tiše jsem se zasmál a nechal ji, ať se dál kochá. Když na mě pohlédla s otázkou, zatřepotal jsem prsty ve vzduchu a pak si přiložil ukazováček na rty.  Tajemství. Zasměju se a pak překvapeně nadzvednu obočí. Chci vůbec zapůsobit? Spíš jsem chtěl, aby sis nemusela hrát jen s kapkami. Zasmál jsem se a mile usmál. Bylo to vůbec milé, dělat někomu z pití diamanty? No, Sky to očividně nevadilo.
Opřel jsem se o stůl a sledoval, jak pije. Její slova mě ale znepokojila. Že by se mi to nepodařilo. Nesnažil jsem se změnit ten- Větu jsem nedořekl, jen jsem široce rozevřel oči a sledoval žilky, které jí naběhly na krku. Upírka. Včera mi o nich vyprávěl kamarád. Může na mě zaútočit? Překvapeně jsem jí sledoval, ale nepohnul se ani o centimetr. Jen jsem si na rukou připravil led, v případě, že bych potřeboval čas na útěk.

Ucítila to téměř hned, jakmile se to stalo, ale neodkázala tomu zabránit. Rychle se odvrátila se zhluboka oddechovala, dokud nezmizely. Vyhledala pohled Gabriela a přiložila si pst ke kru a tak aby to Joei neviděl, si přejel po krku, jako narážku, že je po něm.
Poté se pomalu odvrátila a koukla na Joeiho, jeho pohled jí vyděsil, on to viděl a teď se jí bojí. Hned zvedla ruce v obranném gestu. "Ne, nemusíš se bát... já jen tak někoho nevraždím..." a kvůli jídlu už vůbec ne. Právě teď ale měla chuť zabít Gabriela. Ale na druhou stranu. Zvedla prst a ukázala na Gabriela. "Jeho sice bych zabila s radostí, ale má doma malou dceru, tak to neudělám... " pokrčí jednoduše rameny a otočí se ke Gabrielovi a pustí skleničku na zem. "Ups." Poté se se zamručením otočila zase zpět. "Promiň... ty diamanty se mi fakt líbili, ale nemíním pít drink a s krví..."

Sledoval to a viděl ten pohled a tak pomalu šel za nima s menším usměvem na tváři věděl co udělá a tak si vzal i ručník aby to utřel . Když upustila skleničku on díky své rychlosti jí chytnul a mrknul na ní " A dáte si madam něco jiného " řekl lehce veselým tónem a usmíval se dále a pak jen v klidu odkráčel a šel dělat jiný drink

Možná jsem to přehnal. Možná určitě. Neudělá mi nic. Proč by dělala? Teď jsme se seznámili, obdivovala mou magii... takže je to v pohodě. Uvolnil jsem napjaté svaly a s úsměvem kývnul. Promiň, jen jsem se lekl, nevěděl jsem, co dělat. Pronesl jsem s jemným úsměvem. Když jsem na ni teď hleděl, bylo mi jasné, že je v pohodě.
Pohlédnul jsem na dlaň a hypnotizoval ji, než se led pomaličku roztekl a na zem dopadlo pár kapek. Vzhlédnul jsem a usmál se na Sky. Pohléď jsem směrem, kam ukazovala, a pokynul hlavou. Zas ten chlápek. Byla to jeho práce, dát jí do pití krev? Ten je nemožnej.
Co tohle je za chlápka. Zamumlal jsem a zavrtěl při tom hlavou. Pohlédl jsem na Sky a pokynul hlavou. To... to je od tebe hezké. Jemně jsem se pousmál. Vyrůstat bez rodičů je strašné, nepřál bych to vůbec nikomu.
Malinko jsem nadskočil, když upustila skleničku, a podivil se, když jsem nezaslechl tříštění skla. Ten číšník to až podezřele rychle na poslední chvíli zachránil. Musel jsem se zasmát. Pokusí se rozbít cizí skleničku, ale řeší moje diamantky. Které vlastně ani nejsou diamanty. Chápu to. Prohlásil jsem s úsměvem a rozhlédnul se kolem. Na vedlejším stolku byla váza s květinami. Dostal jsem se nápad.
Zaměřil jsem se na vázu a donutil tak několik kapek oddělit se od vody ve váze a doletět k našeme stolu. Kapky dopadly na stůl a vypadaly jen jako louže na stolu. Dotknul jsem se jich prstem a z kapek se staly malé krystalky, které vytvářeli tři písmena. Sky. Zazubil jsem se na ni. Myslím, že to dnes pro kouzelnickou show stačí. Zasmál jsem se a opřel se o židli. Bylo mi potěšením tě poznat Sky. Široce jsem se usmál a zvednul se. Ale obávám se, že už budu muset jít. Snad se ještě někdy uvidíme. Z kapsy jsem vytáhnul kus papíru, rychle na něj naškrábal své číslo a papírek položil na stůl, dál od ledu. Tak zatím. Mávnul jsem na ní a vměstnil se do davu.
To bylo opravdu šlechetné, nechat ji tam samotnou s mým číslem a ledovou podobou jejího jména. Nandal jsem si brýle, i když neměly pointu a konečně se vymotal až ke dveřím. Pohledem jsem sjel na toho chlápka, ale vzápětí už jsem vycházel ven. No... to bylo fajn. Zhluboka jsem se nadechnul nočního vzduchu a vyrazil tichou ulicí domů.

Následoval Relli do baru a mezitím si nechal křídla zneviditelněná. Jako první vešel dovnitř a podíval se po nějakých volných místech. Po chvilce něco našel a vydal se směrem k volným židlím a naznačil Relli ať ho následuje.

Vešla do baru a první věc, co udělala ve dveřích bylo, že zakopla. Snažila se udržet rovnováhu, ale dvě sklenice vína pro náctiletou a k tomu její nešikovnost dělá své. Dopadla na břicho na zem a když se zvedala přemýšlela, zda jí dovolí tu pracovat. Protože, pokud opravdu někdo chce tak nešikovnou číšnici, tak klobouk dolů.
Popoběhla jsem za Jackobem.

Když se sklenka neorzbila, nakvašeně se na židli otočila a kouknula na Gabriela. "Chci jedno vlčí oko a to bleskově." Zavrčí na něj. Chvílu mu výhružně hledí do očí a pak se otočí k Joeimu, který se zrovna zvedal. Jemu věnovala úsměv, když jí napsal číslo, přitáhla h o k sobě s úsměvem a zastrčila do kapsy. "Měj se." Došla k němu a objala ho na rozloučenou, přitom mu dala jednu malou cudnou pusu na líčku a s úsměvem ho sledovala, když odcházel. Jakmile se za ním zabouchly dveře, udělá radostnou, boxovací scénu, vytáhne číslo z kapsy a začne se s ním ovívat. "Jo! Vyhrála jsem!" Zasmála se tomu , číslo schovala do kabelky. Vytáhla peníze, nechala mu tam slušné dýško. "To je v pořádku." Poplácala ho po rameni a s vítězoslavnýcm úsměvem se vydala ke dveřím.

Podíval se na ní s usměvem a pak šel k baru kde uslyšel šum a vše pak uviděl tu mladou dívku co tam stála jak hromádka neštěstí a tak se na ní jen podíval a usmál se " Copak to bude maličká ?" a všiml si taky jejího doprovodu a jen mu kývl na pozdrav . Když Sky odcházela usmál ů děkuji za náštěvu slečno mějte se " musel se smát a pak se začal věnovat opětovně té dívence a čekal co mu poví .

"Ahm... Mno..." Zaváhala a udělala kraťounký krok dozadu, k Jackobovi. "Ráda bych zkusila pracovat jako číšnice. Na dveřích je napsáno, že hledáte číšnici." U posledních dvou slov trochu zaváhala. Konečně vzhlédla k muži, co se jí ptal. Usmála se na Jackoba a přistoupila blíže k jedinému, kdo byl za barem. Nechala svůj doprovod, aby si sedl.
Začala se věnovat 'misi', kvůli které sem přišla.

"dobře takže tady máš kasu tady jsou všechny nápoje co se tu pijí není to nic složitého a děkuju že jsi teďka přišla " usmál se na ní " Beru tě a zítra si tě vyzkouším ano jsi přijata " usmál se opětovně a pak všechny vyhnal protože už je dosti po zavíračce a on musel ještě něco vyřídit. Tý co přišla dal dvě flašky " To máte za to že jste pšisli a užijte si večer já musím jít " když všichni odešli zamkl a vydal se hledat Sky .

''Víš co Relli? Nech mu tady ty 2 flašky a pojď za mnou, něco se mi tady nezdá.'' Řekl zamyšleně.

(ok)

Vchází do baru a rozhlíží se kolem sebe. Dneska má chuť se napít, proto zašla právě sem. Má na sobě bílý nátělník, přes něj rozeplou košili a upnuté džíny. Vypadá docela spokojeně a mírně se usmívá. Prohrábne si své lasy, aby si je dostala z obličeje a rozejde se k jedné prázdné židli do baru. Barman ji již zná a hned před ní leží sklenka, jejíž obsah za chvíli skončí v ní.
Otočí se na židli a sleduje lidi okolo. Vypadá dosti uvolněně. Překříží si nohu přes nohu a otočí se zpět k baru a hodí na něj pár bankovek za tu minulou skleničku.

O tom, že bych svou osobu dotáhl k táboráku na akci, která se tam konala, jsem příliš nepřemýšlel. Tuto možnost jsem zamítl prakticky okamžitě, vlastně ani nevím proč. Jednoduse jsem neměl zrovna náladu někde trdlíkovat, tím to bude. Namísto toho jsem si to namířil přímo do baru, kde mě nemohlo čekat žádné nepříjemné překvapení. Aspoň jsem v to doufal, samozřejmě osud řídit nedokážu. Zatím. No nic, tiše jako pěna se protáhnu doposud pootevřenými dveřmi dovnitř. Vzduch tu byl na můj vkus poměrně vydýchaný, ale dalo se na to zvyknout. Po stažení kapuce, kterou venku nosim skoro pořád se, se objeví mé ne zrovna upravené cosi, co vzdáleně připomíná vlasy. Párkrát si jimi projedu prsty v doufání, že to něčemu prospěje. Možná trochu ano a to mi stačí. Automaticky zamířím k barpultu, u kterého se rovnou posadím. "Whisky" oznámím pouze jen co na sebe připoutám barmanovu pozornost. Zatímco nedlouho vyčkávám na objednávku, kouknu okolo. Jen o pár míst vedle sedí mladá slečna, sama. Nedá mi to a přesunu se blíž, ať tu na ni nehulákám. "Omlouvám se, že ruším. Čekáte na někoho? Nechce se mi věřit, že by tu krásná dívka jako vy byla sama" i když, jeden nikdy neví. Sice zním nejspíš jako otřepaná filmová hláška, ale na tom mi nezáleží.

Mávla jsem ještě jednou na barmana a ten mi přinesl malou sklenku něčeho barvy zlatého karamelu. Nechala jsem to před sebou stát a jen to sledovala. Byla jsem na té akci, ale popravdě mě to tam moc nebavilo. Prostě moc lidí, kteří dělají všechno možné a předstírají, že se baví. To nebyla zrovna má parketa, takže jsem byla zase rychle pryč. No a teď jsem tedy tady. Mohla jsem zavolat té dívce. Vypadala, že sem chodí celkem ráda... V přemítání mě vyrušil nějaký člověk. Otočila jsem hlavou a usmála se na něj.
"Ještě se zeptejte, jestli to bolelo, když jsem spadla z nebe a bude to jako v nějakém romantickém filmu," zasmála jsem se a pak lehce zavrtěla hlavou, "Nene. Jsem tu sama. Ale mám takový pocit, že mi teď tu budete dělat společnost. Mýlím se?" Naklonila jsem trochu hlavu na stranu a prohlédla si ho. Nebyl zas tak špatný.

"To by byla hned další otázka. Bohužel, nebo snad bohudík, předběhla jste mne. Nicméně, když už jsme u toho, bolelo?" Zazubím se, ani neočekávajíc odpověď. S potěšením zjistím, že se ke mně dostala má objednávka a já tak můžu sevřít prsty kolem chladivého skla, plného kýžené tekutiny. Která mi měla dopomoct k tomu, abych si dnešek aspoň trochu užil, i když bavit se dokážu i bez alkoholu. "Rád bych řekl, že ano. Tedy, pokud vám to nebude vadit. Zase nechci být za vtěrku" což už beztak jsem, ale to nechme nyní stranou. "Můžu se zeptat, co to pijete? Vypadá to jako.. popravdě ani mě nenapadá co. Možná roztavené zlato?" Asi. Nejsem zrovna nejlepší v přirovnáních.

Jen jsem na jeho otázkou protočila očima, ale nijak jsem neodpovídala. Předpokládala jsem, že má reakce vyjádřila všechny mé pocity. vypadal jako milý chlapík, takže jsem se otočila víc na něj. "Vůbec mi to nevadí. Alespoň nebudu sama. A vy snad ani neumíte být vtěrka." Mrkla jsem na něj a pak se podívala na pití. Přemýšlela jsem, co to vlastně je, a pak odpověděla. "Něco jako rum. Whiski je na mě moc silná." Dodala jsem ještě, když jsem viděla, co to on má před sebou. Hodila jsem obsah své skleničky do sebe. Ihned jsem pocítila to teplo od alkoholu, a pak jsem dostala něco jako nápad. "Mohu se zeptat na vaše jméno? Já jsem Angelika. Angelika Clarkson." Řekla jsem jak obrácený James Bond a podívala se svýma očima, barvy letního nebe, do těch jeho a čekala na jeho odpověď.