Bar Upířího tesáka

Byla rád,a že ti dva souhlasili. Už začala vytahovat z kabelky číslo a podala ho Caroline. Joeiho číslo už ostatně měla, ale on její neměl, tak mu jej podala a na oba se usmála. "Výborně, už se budu těšit."
Když jí však Tony zavrčel do ucha, úplně se ho lekla. Nechápala jeho postoj ani vůči Joeimu, vždyť mu nic neudělal. Uměl být hrubý, ale teď k tomu doopravdy něml důvod. Tvářll se jako by mu někdo zabil morče a ona ho provrtávala nechápavým pohledem od té jeho věty. Zavrtěla hlavou a trochu se od něj odtáhla.
Ani nevěděla proč, bylo jí z toho smutno, v její představách už to šrotovalo tak, že tohle je prostě Tony a už to není ten muž kterého poznala před lety. Změnil se a tyhle změny se jí nelíbili.
A pak ty jeho narážky na čarodějnice. Boello jí z toho srdce, ale na druhou stranu, ona ho alespoň měla. Dívala se na něj nechápavě, ale její trpělivost už došla.
"Tak a dost ty bručoune, já jsem si tu chtěla v klidu posedět s vámi čtyřmi, ale pokud míníš být zlý na Joeiho, hned se budu poroučet." už se chtěla kolem něho protáhnout, když jí zase uzemnil svou další větou. Podívala se na něj a odsekla mu. "Ne!" ale on jí nedal ani m ny výběr. Za vteřinu byla veku a i když to bylo ven jenom pár metrů, odstrčila ho od sebe. "proč jsi to udělal? Víš že nenávidím teleport!" utrhne se na něj a poté si promne čelo.
Chvíli se snažila v klidu odechovat. Ačkoli to vůbec nepomáhalo. Došla k němu a zavčela mu do obličeje. "Ale na druhou stranu mi teď můžeš vysvětlit, co máš sakra proti Joeimu, jenom k nám došel a ty jsi byl hned nabručenej, co ti udělal? Nebo se snad mstíš mě? I když teda nevím za co... Kromě toho že jsem odešla není to důvod k tomu, aby jsi si to vylíval na něm, tak mi řekni jediný důvod, proč mě tak nenávidíš!" vykřikne zoufale. Ostatně poslední slova křičela všechna a při každém přidala na hlasitosti. "PROČ?!"

"Neřekl bych, že přímo stará. Jednoduše změna preferencí, na tom není nic špatného." Pokrčím rameny. Stává se to většině. Osobně jsem velkým oslavám nikdy příliš neholdoval, ale to už poněkud odbočuji. "Vím, že nemusím. Ale já chci. Další drink je na mě" a tečka, už jsem se rozhodl a tak jsou jakémkoliv protesty zbytečné. Namísto toho se zaposlouchám do zkrácené verze příběhu. "Nejspíš je fajn, moct jen tak zmizet, přesunout se. I když je pravda, že mně to nijak zvlášť nevadí" dopiji sklenku a prázdnou jí chvíli studuji. Další už si ale neobjednam. "Já jsem přistěhovalec, pokud se to tak dá říct. Poslali mě sem asi před pěti lety. Narodil jsem se ale tam nahoře" na malý moment vzhlednu vzhůru. Odsud je to sice dost blbé posuzovat, Allen občas mě napadlo, jaké to je asi pro klaustrofobiky. Jasně, je ti celé město, ale pořád jsme na dně oceánu. Z podobných úvah mě vyruší zvonění telefonu. "Promiň, to musím vzít" slezu že stoličky a poodejdu kousek stranou, abych Angie nerušil. Úplně jsem zapomněl, že mi má přijít objednávka, kvůli čemuž mi také volali. Neprodleně se vrátím k Angelice s mírně posmutnělým výrazem. "Moc se omlouvám, ale budu muset jít. Práce" povzdechnu si. "Moment" zabručím a vyzadam si od barmana kus papíru, na který načmárám své číslo. "Tady, kdybys někdy něco potřebovala. Nebo tak" pousměji se a rovnou zaplatím. Jak za sebe, tak za její víno. Přeci jsem to slíbil Nee. "Ještě jednou se omlouvám, snad se brzo uvidíme!" Sice mě to štve, že musím takhle nečekaně odejít, ale když jsem holt debil, nedá se nic dělat.

V tom baru byla Sky tak klidná, teda do té doby než si z ní začal utahovat. To ona nesnášela a on to moc dobře věděl. Ještě že ji stihl přemístit než mu utekla, i když to by mohl jít za ní.
Moc dobře věděl co teleporty dělají s její hlavou. Ale to ho jednoduše nezajímalo. Potřeboval se dostat co nejdál od té ryby, která si hrála na tak nevinného a určitě mel určité záměry jak dostat Sky. Přece tichá voda břehy mele. A Sky na hezké řečičky vždycky skočila.
Když na něj začala ječet zvedl oči a zadíval se na blikající světlo, docela ho znervoznovalo. Nechal Sky ať se vyječí aby mohl v klidu argumentovat i když mu v těle vřela krev, na ni by nekřičel. Ona ať si ječí jak chce, na to byl zvyklej.
Když na něj naposledy vykřikla dokonce praskla i ta žárovka nad nimi a oni zůstali ve skoro naprosté tmě. Jen je zdálky ozařovalo pouliční osvětlení.
"Už jsi se uklidnila?" podívá se na ni a i v té tmě vidí ty její oči, které by ho nejraději rozsápaly. "Co mi udělal? No to si nejsem ještě tak uplně jistej, ale dost jste se k sobě měli a popravdě? Je mi z toho špatně!" řekne upřímně a jen lehce zvedne hlas, křičet na ni vážně nehodlá.
"Já že tě nenávidím? Tak to jsis špatně převedla děvče moje zlaté. Ale bylo mi jasné o co tomu rybákovi šlo, už si ani nepamatuju jeho jméno...chce si získat co nejvíc kamarádů? Prosímtě tohle napadne jen naprostého troubu. Je mi jasné o co mu jde, s ty to musíš taky vidět. Sama jsi mu skočila do náruče? Kdy jsi skočila naposledy do náruče mě?" už začíná opravdu zuřet. Popravdě pořádně ani neví proč, štve ho přítomnost Joeho, nejraději by ho prohodil oknem. Ale proč? Protože se baví se Sky, přesně tak. Jednoduše ho to štve, ale z jakého důvodu? Na to zatím odpověď nezná.
Musí si prokřupat klouby na rukou a nejraději by si zapálil, ale to by dlouho netrvalo, moc dobře ví co by mu za to Sky provedla.

Zaožila si ruce na hrudi, její výraz rozhodně neodpovídal o tom, že by se uklidnila, to ona ne. Že praskla žárovka to jí nezajímalo, přece jenom pořád měli světlo z vnitřku baru. Poodešla kousek dál, aby tak nestáli ve vitríně a nedělali lidem divadlo. Přesto jakmile byla lidem z dohledu neustále chodila sem a tam, tedy do té doby, dokud neřekl, že je z ní jemu špatně. Auch to bolelo.
Zamračila se a naklonila hlavu na stranu.

Čím víc mluvil, tím více měla chuť mu utrhnout hlavu, ale nemluvila do té doby dokud neskončil. Bolelo ji, že urážel nejenom Joeiho, ale i ji. Urážel ji už jenom tím, že by si myslel, že by to co cítila k němu, mohla cítít k někomu jinému, že by Joe by mohl být její milenec. Joe je přece její kamarád. A podruhé se stalo něco co Tony pořádně u Skylar ještě neviděl. První to byly vypnuté emoce, dneska slzy v jejích očích. A tentokrát brečela kvůli němu. To co bylo na párty bylo nic, to ani neplakala, spíš jí nostalgicky stekla slza. Ale na druhou stranu, kdyby nebyla tak naštvaná, dojalo by ji, jak žárlil. Bylo by to roztomilé, kdyby neurážel ji a Joeiho.
On domluvil a ona přesto několik minut zůstávala potichu, Nakonec k němu zničehonic vykročila ruce založené na hrudi. Došla k němu a natáhla se k jeho obličeji, aby vnímal každé slovo, co mu chce říct. "Joe je jenom kamarád..." vypadne z ní nakonec. Tak aby to viděl zavrtěla hlavou a odstoupila zase o krok dozadu. "A jediný důvod proč skáču svému kamarádovi do náruče a ne tobě jsi jen ty sám... Uvědom jsi co jsi mi vlastně řekl."

vytkne mu, obejde jej. Neodpustí si do něj strčit a jde ke svému autu. Samozřejmě, že pomalu. Chtěla mu dát šanci to napravit nebo ještě zhoršit.

Sledoval ji a její cévku, která jí vždycky vyrašila když byla neskutečně naštvaná. No teď očekával vážně bouři, protože opravdu nevypadala klidně. Ale on si stál za svým, prostě veděl proč byl takový a to mu nikdo nerozmluví.
Její slzy v očích ho ale lehce vyvedly z míry. Ona přece nebrečí. Přes vypnuté emoce se nebrečí, teda co tak zjistil za svou existenci. Tady něco nehraje. Nedostal ale prostor se nad tím pořádně zamyslet, protože ona na něj znovu spustila salvu.
Takže to byl pouze kamarád? A jak se to má jako poznat? Ona nemívá kamarády nebo o tom nevěděl. S ním taky nedokázala být jen kamarádka, i když to on ani nečekal, ale přece jen...Nějak mu to nedocházelo. Nejspíš absence srdce a tím také emocí mu občas zatemňovalo mysl.
Když mu vyčte i to co řekl, chvilku nehybně stojí, tak nějak neví co by řekl. Ale když se od něj začala vzdalovat, prostě to nevzdal. Automaticky se teleportoval před ní, běh pro něj nikdy nebyl. Tím ji zastavil a položil ji ruce na ramena. "Opovaž se teď odejít. Na tvůj účet jsem neřekl nic špatného. A jestli jsem urazil tvého kamaráda, tak se omlouvám." sám si nebyl jistý tím jestli tu omluvu myslel vážně, ale řekl to. Držel ji a díval se jí do očí, beze slova tam tak chvilku stáli. Lehce přivřel oči a prohlížel si ji.
"Chceš vědět pravdu? Nevím proč jsem se k němu tak choval. Prostě to ve mě vřelo jen co jsem ho uviděl jak se k tobě nasáčkoval." zavrčí.

Tu cévku cítila sama a nezmizela jí ani, když odcházela. Ta nezmízí ještě nějakou chvíli. Jakmile se teleportoval před ní, dělala jakože nic. To ji rozhodně nezastaví. Ne dneska, ne takto. Jenom ho obešla, očekávala, že půjde za ní, ale nenechala se zase koupit tak lacino.
Nuceně se k němu obrátila. "Neměl jsi žádné právo takto s ním jednat. Ještě že on je dospělejší než ty a nechová se jako malé dítě, narozdíl od tebe." odsekne mu. Nechce být v jeho blízkosti, rozhodně tak blízko, aby ji mohl jenom tak objímat. Ví, že při jeho dotycích ztrací kontrolu. Proto ustoupila nejméně dva metry daleko.
"Nic jsi proti mě neřekl? Vážně ne... A co ta část, kdy jsi byl tak prtivný na joeiho jenom protože ti mohla prdnout guma u trenek, že jsem v tvých představách s Josephem spala... Nespala a jenom to, že si myslíš, že ádm každmu mě uráží... Nedám a jsem schopna mít přátele... Alespoň je tady důkaz, že mě nikdo na světě nezná... Ani ty ne... Jinak bys věděl, že mám hranice, ale ty pro oči nevidíš... Jediné co vidíš jsi jenom ty a ty... My ostatní jsme proště jenom vzduch, prostředke aby ses nenudil... A opovaž se to popřít, kdybych nevešla do baru, už by ses pelešil s Caroline... tak kdo tady má komu co vyčítat." oboří se na něj a jde ke dveřím svého auta. Jedním tlačítkem odemknula a otevřela si dveře, aby mohla nastoupit a odjet.

Po jejím obvinění, že se chová jako malé dítě si oddechl. "Nechová se jako malé dítě. Dobře, ale já se tak choval protože... no to máš vlastně jedno, ty už máš jasno proč jsem se tak choval. Protože jsem sebestředný, egoistický machr, který myslí jen sám na sebe. Halo! Kdybych myslel jen sám na sebe tak je mi nějakej Jo uplně ukradenej." řekne víc nahlas než předpokládal, už se pomalu přestává držet. Začíná ho její postoj štvát.
"Nevíš jak by to s Caroline dopadlo a tobě to je přece uplně jedno, ty máš kamaráda a jsi spokojená." řekne a přibouchne před ní dveře u jejího auta. Stoupne si znovu před ní, teď ji rozhodně nenechá odjet.
"Nejdřív mi říkáš jak jsi na mě myslela, ale očividně je ti přednější a důležitější nejakej malej blonďáček, který sotva vyrostl z plínek." řekne znechuceně. Opravdu je naštvaný. Naštval ho Jo, zároveň je naštvaný sám na sebe. "A myslíš že nevím, že máš hranice? Neřekl jsem, že se pelešíš kde s kým, jen jsem říkal že on by si to nenechal ujít." zahledí se jí do očí. Myslí to vážně, štvě ho to. Sakra on ví čím vším si prošla a bůhví co tenhle kluk je? Co kdyby ji ublížil? Ksakru! Musí se odmlčet, rozhodně před očima neměl vájev toho jak spolu spí, ale toho co by jí mohl udělat. Doprdele. Ano ona je silná, ale i přes to se dá lehce dostat. A tenhle maník rozhodně věděl jak na to. Tím, že je na ni hodný.

"Nevím, proč se chováš tak jak se chováš. Nikdy totiž nedáváš smysl. Nic co děláš nedává smysl a už je to že nemáš srdce věci kompikuje, člověk pak neví podle čeho se řídit..." odpoví mu, ale už neječí. Mluví v klidu a normálně, což jí ale dlouho evidentně nevydrží.
Při zmínce o Caroline k němu zase příjde o kousek blíž. "Slyšela jsme část vašeho rozhovoru, než jsem přišla. Takže jo mám představu co jsi s ní chtěl" převálcuje ho svou upíří dovedností a to jest upíří sluch. Kdžy jí přibucne dveře, nakvašeně se na něj otočí ale pokusí se o to znovu a poté ještě jednou, i když ví, že ji ja zasep řibouchne. Takhle ji odjet nenechá, ne dokud nedosáhne svého.
Je sice o pár centimetrů menší, ale teď se cítí o tolik vyšší. Když řekne, že je jí Joe přednejší, napne se na špičkách, aby zaregistroval, že stojí před ním. "Joe je můj kamarád a ano záleží mi na něm, ale tebe jsem milovala... Nemůžu uvěřit jaká naivní husa jsem byla." odesekne a zase udělá dva kroky od něj. Pak se ale zastaví a vrátí se, aby mu jednu vrazila, už je za to, že zase urazil Joeiho.

"Nemám srdce! Nemám prostě ho nikdy mít nebudu. Jsem démon, myslíš že jsem si to vybral? Sama moc dobře víš že démonem se nenarodíš. Staneš se jím...jsi nejdřív člověkem a potom se staneš démonem. Myslíš že si nepamatuju na dny kdy jsem jím byl? Kdy jsem měl pocity a všechno bylo jednodušší?" zvedna hlas. Tohle jí nikdy neřekl, nikdy se jí nezmínil o jeho životě jako člověka. Ale ona moc dobře ví, jak funguje proměna, tak jí to mohlo dojít, že i on někdy to srdce měl.
"Očividně ti nejsem tak úplně volný, když posloucháš mé rozhovory s cizími dívkami." zadívá se jí do očí, teď si není jistý jak to má brát. Zajímá se o něj nebo to slyšela jen náhodou? Ale ona přece nedělá věci jen tak náhodně.
Její poslední věta se ho dotkne, popravdě kdyby to srdce měl, zabodla by se přímo do něj. Poté dostal takovou ránu, že ani nevěřil, že Sky má takovou sílu. Hned si položil dlaň na rozpálenou tvář, potom ji oddělal a podíval se jí do očí.
"Milovala a co si myslíš že já? Myslíš že jsem tě měl jako panenku? Miloval jsem tě...tak jak jsem to nejvíc dokázal!" přizná se, prostě to z něho vyletí. Teď nevěděl co říct,  tohle muselo jít ven. Tak moc ho naštvalo, že ho nechápala. V jeho očích se zračí jasné dotčení a zmatek.

Už při jeho první slovech vytřeští oči. Ona na ni řve, doopravdy křičí, založí si ruce v bok a posluchá ho dál, to ale vztek nijak nemírní. Nic z toho co dělají jim neprospívá. Přesto ale neměla jak reagovat ani na jeho další slova ani nechtěla. Jenom by zase křičela a jaký to má smysl. Už chtěla odejít, tentokrát snad i nadobro, ale pak z něj vypadne ta poslední věta. Pomalu se k němu otáčí a v hlavě jí to z ní pořád dokola, snad jen aby skutečně uvěřila, že to je pravda. Vím, nemohl mě milovat naplno, ale přesto to v sobě našel... Hledí na něj neuvěřeně, její post se kompletně změnil. Dobrou minutu na něj jenom hleděla, než se rozeběhla a skočila mu do náruče, ostatně jak si to přál, přesto ale udělala něco co u Joeiho ne a to, že ho na konci ještě vášnivě políbila. "Takhle se přátelé nevýtaj." řekne pouze. Neví jak bude reagovat, je jí jedno že má zásady, je jí jedno, že nikdy nebyla tou holkou co je naivní a nemá žádnou důstojnost. Možná to nyní odporovala všemu, co Skylar kdy řekla, či udělala, ale něco to znamenalo a pro ni to znamenalo dost.

Hned po tom co to řekl, věděl že to říkat neměl. Měl to v sobě udržet, teď si o něm bude akorát myslet jaký je to slaboch. No jo očividně nechápal ženskou logiku. Chlap.
Když se na něj jen dívala už očekával další její odchod očividně i bez auta. Rezignoval. Chtěl se obrátit, pustit ji k autu a prostě jít k čertu, kéžby to tak šlo.
Ale ona udělala něco co nečekal, vrhla se na něj, ale v tom dobrém slova smyslu. Překvapeně na ni zůstal civět. Po její větě se musel zasmát. "To máš pravdu, to nevítaj."
Objal ji kolem pasu a díval se jí do těch jejich hnědých očí. Teď mu v hlavě problesklo, jaké oči by asi mělo jejich dítě. Anthony, proboha prober se, magore! Zanadával si v duchu. Jak ji tak držel, jak byla blízko něj a jejich rty ještě před chvilkou spojeny, neodolal a znovu ji políbil. V tuhle chvíli netušil jestli dělá dobře nebo ne, jednal prostě tak jak chtěl.

Usmála se, když s ní souhlasil. Ruce mu ovinula okolo krku a držela se na špičkách, aby mohla stejně tak držet svůj obličej u jeho, aby viděl, že se usmívá. Pak si něco uvědomí a zasměje. "Já ti předtím lhala, ale myslím si, že už to stejně víš, že jsi to právě poznal a to, že  moje srdce buší všemi emocemi." Vezme jeho dlaň a položí si ji na hruď, aby slyšel její divoký tep. Ten co způsobuje jenom on. "A teď chci abys poznal další moji stránku c ještě neznáš." dosedne na špičky, předtím si ovšem vychutná jeho polibek. "Nasedni do auta. Vezmu tě na místo, kde jsi ještě nebyl." Ano chtěla ho vzít k sobě. Ne proto, aby se spolu vyspali. Předtím když spol u byli, neukázala mu kde bydlí, protože věděl,a že vědění, kde ona tráví nejvíce času by mu pomohlo ji vystopovat. To démoni přece umí ale teď... Teď to bere jako začátek důvěry. Ostatně teď jí taky ukázal svou jinou stánku.

Sledoval ji a když se mu přiznala musel se usmát. Sice mu tenhle fakt došel před pár minutami, ale nemohl ze sebe udělat naprostého hlupáka. "To jsem poznal hned jak ji mi to řekla, to by se muselo stát něco opravdu hrozného aby jsi je vypnula." pozvedna obočí, jako mistr světa amoleta, že na to prostě přišel sál. No jo to jeho sebevědomí.
Je docela překvapen jeho nabídkou, chvilku mu trvá co asi myslela, ale stejně si svou myšlenku nechá pro sebe. "Stránku, kterou jsem ještě nepoznal? Mám se snad něčeho obávat?" ušklíbne se na ni. Docela rychle mění nálady, ale to mu vůbec nevadí, hlavně že ho už nefackuje, ještě teď cítí její dlaň na své tváři. Automaticky si ji ještě promne.
Nasedne ale okamžitě po její výzvě do auta a čeká až nastoupí také ona. Měl plno představ jak její dům může vypadat. Popravdě taky se několikrát snažil ji najít, ale nepodařilo se. Město je opravdu velké, ani se to nezdá.

Zavrtěla hlavou a snažila se ho utnout v půli věty. "Ale já je měla vypnuté... A ano stalo se něco strašného.. Opouštěla jsme jediného muže které ho jsem milovala přesně 168 let..." řekne, čímž mu přinzá další lež. Moc dobře si pamatovala jak dlouho to je co od něj odešla. "osm měsíců, 4 dny, ale hodiny ti už fakt neřeknu." zasměje se nevinně, ale tentokrát tu nevinnost nepředstírá. Je opravdová.

Bylo jí z toho trochu trapně, že to znala tak zpaměti. "A ta bolest... ta se nedala vydržet. Chtěla jsme se vrátit, ale bála jsem se že bys mě zpátky nevzal, že bys nenáviděl, za to co jsem udělala, tak jsem si řekla, že nejlepší způsob jak to zvládnout je necítit nic. A do smrti toho budu litovat."
Rozejde se radši k autu a posadí se na místo řidiče, poté se rozjede směr její dům.

Podívá se na ni a jen se při chůzi do auta zasměje a otočí se na ni. "To si přece nemůžeš takhle pamatovat. Já si pomalu nepamatuju co jsem měl včera na oběd."
Když se dostanou k autu jen se na ni zadívá. "Myslím, že bude nejlepší se v minulosti nehrabat. Nikdy se nedozvíme jak bychom reagovali a co bychom udělali." řekne vážně, protože on to vážně neví. Neví jestli by ji vzal zpátky nebo ne. Tohle nedokáže říct, ale pro něj to nemá význam. Pro něj má význam dnešek a to co se děje teď.
Nasedne do auta a čeká než ho Sky zaveze ke svému asi nejvíce utajenému tajemství a tím byl její domov.

Já tam půjdu, jen si musím sehnat nějaký kostým. Odpovím s úsměvem Caroline a pohled zaměřím na Anthonyho a Sky. Chápu to, překážím tu. Ale proč to musí dávat tak najevo? A co jsem mu vlastně udělal? Jestli je tohle všechno o žárlivosti, tak je žárlivost ta nejhorší vlastnost, o které jsem kdy slyšel. Protože nesnášet mě za to, že se s ní kamarádím? Urážet a sarkasticky odsekávat, protože mám kamarádku, na kterou se on pravděpodobně vykašlal? Mrzelo mne to. Fakt že jo, nechtěl jsem si dělat nepřátelé, ale nechápal jsem, proč mne hned odsuzuje.
Chápu. Máme vypadnout. Dobrý, já klidně půjdu. Prohlásím tiše a zvednu se k odchodu. Ale než bych mohl stihnout říct cokoli jiného, jsou pryč. Prostě ji chytnul a zmizeli. Teleportace. Překvapeně hledím na místo, kde ještě před chvílí stála Skylar. Klesnu na pohovku a frustrovaně si prohrábnu vlasy. No tak to byla celkem podpásovka. Já se sem ženu, a nějaký namyšlený chlápek s neexistujícím problémem ji zas odnese. Co teď? Vím úplně přesně. Musím ji najít. Ne kvůli sobě. Ale co když by jí ublížil? To asi ne, vždyť ona si poradí. Vždyť... ona to vždycky zvládne. Nemusím ji chránit, vždyť bych to ani nezvládnul.
Omluv mě, ale už musím jít. Malinko se pousměju na Caroline a rychle vstanu. Tak zas někdy. Pronesu nervózně a podrbu se zezadu na krku. Pak už vystřelím pryč. Projdu kolem stolků, té stejné party opilých lidí a vyjdu z baru. Nikde tu nejsou. Určitě už jsou někde spolu. Má se dobře, užívá si. Co mě to vlastně napadlo? Zavolám si taxíka. Díkybohu je tu hned a já tak mohl okamžitě odjed. Nadiktoval jsem taxikáři mou adresu a opřel se o okýnko dveří. Z ničeho nic jsem se cítil tak strašně sám, jako ještě nikdy před tím.

,,Aha tak třeba něco najdeš" poví s mírným úsměvem na tváři.
Pozorovala je a přišlo jí že ho Tony chce čím dál tím víc pohledem zabít. Během chvilky Tóny a Sky zmizeli teda spíš on ji vzal a přenesl se s ní. Než stihla něco říct tak i Joe odešel jen kývla. Je na to zvyklá zaplatí a jde pryč jen doufá že né všichni v tomhle městě jsou takový.

Po práci si zašel na skleničku do Upířího tesáka. Moc dobře ho tu jako starostu znají, takže jakmile vstoupí, vidí na sobě hned pohledy plné respektu. Bylo to svým způsobem směšné. Ve městě bylo mnohem více starších a mocnějších lidí, proto se někdy až divil, že se k němu chovají takhle s respektem. usedne k baru a objedná si skleničku whiskey. Koukne se nalevo a uvidí nějaké dva chlápky jak se hádají o nějaké peníze. Koukne se na druhou stranu a uvidí nějakého vlkodlaka jak se sápe po nějaké démonce. Ušklíbne se tomu a barman mu v tu chvíli donese pití. Napije se a zadívá se zamyšleně před sebe.

Dnes si vzala v práci volno. Po večírku musela vystřízlivět. Rozhodla se jít ven. Tak si na sebe oblékla top a jeanse. Obula se a vyrazila. Šla prvně do parku, kde chvíli strávila. Potom se šla podívat na náměstí. Přemýšlela nad tím co bude dělat doma. Na nic nepřišla tak se rozhodla jít do baru. Dlouho tam nebyla tak třeba se tam něco změnilo.
Když došla k baru tak šla ihned k pultu. Sedla si na jednu židli a objednala si Bourbon. Než jí ho donesly rozhlídla se kolem.

Vedle něj se posadila nějaká žena. Podívá se na ní a pousměje se. Neznal ji. CHvíli ji jen tak pozoruje, jestli ho náhodou nepozná ona, ale moc ji v tom nedá prostor a osloví ji sám. "Zdravím vás." Lehce se usměje a pootočí se lehec k ní. "Nevadí mi, že jste se tu posadila. Kdyby vám to snad nějak nedalo spát." Řekne trochu ironicky, ale myslí to jako žert. "Dělám si legraci, samozřejmě mi to nevadí. Jsem Victor Blackshade, starosta města." Pousměje se a podá ji ruku s lehkým úsměvem. Lidé většinour eagují překvapeně, když se dozví, že mluví se starostou. Je zajímavý jak zareaguje na toto zjištění tahle žena.

Přemýšlí nad tímhle městem popravdě by chtěla být zase na světě. Povídat si s kamarády, které tam nechala. Když ji z jedné strany se ozve hlas a otočí se za hlasem. Taky zdravím. Usměje se. Je docela překvapená když řekne, že je starosta tohohle města. Nemyslela si, že tohle město má starostu nebo něco podobného nad tímhle se uchechne. Ale jestli vám vadí, že tu sedím tak já si půjdu sednout jinam. Zasměje se. Těší mě pane starosto. Já jsem Isabela Parker. Přijme nabízenou ruku.

Usměje se její ráznosti. Stiskne ji jemně ruku a po chvíli ji pustí a napije se ze své skleničky. "Vypadáte překvapeně Isabelo. Řekněte, jste tu nová? Znám tu dost lidí. Jistě, tu a tam se stane, že jsem pro někoho někdo cizí, ale tak krásnou ženu jako jste vy bych si jistě pamatoval." tajemně se usměje a znovu se napije. "Nebojte se přiznat, že jste tu za nováčka. Mým cílem je zde vytvářet harmonii mezi rasamy ať už dřív provedli cokoliv. Každý jsme tady z nějakého důvodu." Usměje se spíš nuceně. Tohle místo nenáviděl. Naštěstí si zde dokázal prosadit tak dobrou pozici, že na tuhle nenávist občas i zapomene.

Mezi tím jí barman donese skleničku s bourbonem tak se jí napije. Jsem překvapá. Přizná se. Jsem tu jenom pár dní. Překvapuje mě, že tohle místo má starostu. Tak že to tady funguje jako tam venku? No nováček asi jsem znám tu jenom pár lidí.  Důvodu? Jak to myslíte? Jestli tady bude... Nemysli na to! Prudce se nadechne. Ještě jednou se napije. Nenávist. Nebude na to myslet. Usměje se na něho.

Kouká se na ní. Uhodl. Je tu nová. Nad její otázkou, zda to tu funguje jako tam venku, se ale zamyslí. Jednoduše řečeno ano, funguje. Jsou tu ale úplně jiná pravidla a zákony, než ve světě lidí. Proto neví, jestli ji o nich má říkat, nebo ji má nechat si na to přijít sama. Chvíli se rozmýšlí a poté se lehce a nepatrně usměje. "Funguje to tady tak, jak to funguje. Musíte si uvědomit, že je zde nespočet různých bytostí a tak je nelehké tady dodržovat nějaký řád. každý si chce dělat to, co chce. Bez limitů. Mou prací a prací našeho úřadu je tyto nálady v krajní formě omezovat." Řekne a vyhne se tak větším detailnostem jeho práce. "A co vy? Našla jste si tu už něco, co vás baví?" Pousměje se a napije.

Čte jeho myšlenky i když nechce. Není zvyklá někomu lézt do hlavy. Mezi lidmi se to dalo překousnout a zvládat to, jak se tomu ubránit.Ale tady. Tady je tolik nadpřirozených bytostí. Já to nezvládám. Ale zase se usměje. Aby se neřeklo. Hned po druhé návštěvě baru narazí na starostu. To je docela vtipné. Takže je to tady na stejný princip jak tam venku? Jenom tady máte asi jiný pravidla? Ale na to asi mám přijít sama, že ano?..... Protože tady jsem jenom pár dní, tak ještě nebyl čas něco takového najít. Zasměje se. Je pravda, že tady na to nebyl čas. Musí se prvně tady rozkoukat. Je to pro ni nové.