Čarodějná knihovna

Když ji pomohl do křesla byla to vítaná změna oproti nepohodlnému regálu za zády. Upřímně se na něj usmála a potom se podívala na svou úžasnou nohu. "Takže doufám, že je to už promlčený případ." řekne s žertem a jen ho sleduje.
Když ji donese knihu, kterou si chtěla půjčit jen se na něj vděčně podívá. "Opravdu děkuji, to jste nemusel. Nevím jeslti jsme se představovali. Jsem Annie. Jestli to už ale víte, nedávejte to najevo, připadala bych si jak hlupák. Už tak jedním jsem, neumím ani chodit." lehce zčervená.
Když jí ale vyzul botu a podíval se jí na kotník znejistěla. No jo doktorky, na ně člověk sáhnout nesmí. "Víte já jsem doktorka, proto je mi hloupé jet do nemocnice s vyvrtnutým kotníkem. Bude to chtít pouze něčím zavázat a potom chladit..." řekne klidně, ale stejně se jí ta noha vůbec nelíbí. Na vnitřní straně se jí začíná objevovat dost velká modřina a kotník začíná být větší a větší.
"Spíš, jeslti by vám to nevadilo...potřebovala bych hodit domů." řekne lehce nervózně, přijde ji to neskutečně hloupé někoho takhle obtěžovat, ale tahle situace očividně nemá jiné východisko.

To si nemyslím, že se známe. Jen mi to jméno je povědomé. Jenom shoda jmen to bude. Nic jinýho v tom není. K mýmu jménu je vtipný příběh. Mě se to jméno taky líbí lepší než to druhý co mám. Ten kluk je strašně fajn. Možná budu mít nového kamaráda když jich moc nemám. Ikdyž je to čaroděj, třeba se změnili. Ale pššš čarodějové se nesmí dozvědět to co je v naší rodině. Nebudu na to radši ani myslet. Mysli na něco hezkého.

Usmál se, když viděl, jakou jí udělal radost z té knihy, snažil se stejný úsměv i nechat, když se mu znovu představila. Ano věděl, jak se jmenuje, když se jí v parku ptal na jméno. Pokusil se to však přejít z grácií. "Těší mě Annie, já jsem Josh." Jen doufám, že se mi taky nebude snažit vymyslet přezdívku. zhluboka se nadechl, dobře si všiml, že zčervenala, z nějakého důvodu mu to přišlo roztomilé.
Pořád držel její nohu, cítil, jak znejistěla. Nadzvedl proto jedno obočí. Botu jí vložil zase do klína, nehodlal riskovat, že jí to bude bolet když jí ji bude zase nazouvat. Přikývl, rozuměl jejímu postavení. "Ale na druhou stranu, co byste řekla pacientovi, kdyby za vámi došel, s tím, že si vyvrtnutý kotník vyléčil sám?" prohodil jakoby nic. Přišlo mu to trochu od ní trochu neodpovědné, ale přece jenom jí do toho nemíní kecat.
Všiml si té modřiny, která se mu přestávala líbit. "Dohodneme se? Fackuj mě, až se ti ta noha zahojí." oznámil jí pouze a pak jí s jejím nákladem v klíně zvedl na rukách a nesl jí ven z knihovny. Přitom dával pozor, aby se nikde nepraštila. Takhle ji nesl až k autu. "Mohla bys?" ukázal na dveře, aby je otevřela. Nechtěl jí pokládat, aby mohl otevřít.

Jen shoda jmén,aha..Už jsem se bál,že mám průšvih.Usměje se zeširoka.Byl by trapas,kdyby zjistil,že už se někdy viděli a on na ní opravdu zapomněl.K tvému jménu je vtipný příběh?Pozvedne lehce obočí a mile se usměje.Ten příběh bych rád slyšel.Rád poslouchá příběhy.Někdy je to mnohem lepší,než si číst knihy nebo si příběhy vymýšlet v hlavě,aby byla trochu zábava.Máš v plánu být tady a dočíst si celou tu knihu nebo tě můžu pozvat na drink?Nechce se mu nikde moc chodit,proto jí chce pozvat na drink místo nějak procházky.Jen nechce sedět celý den v knihovně,kde je to samá knížka a zvědavost ho láká k tomu,aby šel najít rodinnou knihu.

Ty a bál se? Uchechne se a potom se začne smát ale né moc nahlas. Po chvíli přestane. Ano vtipný příběh. Když mi to mamka povídala, když jsem byla menší tak jsem ji nevěřila. Ten den kdy mě to povídala poprvé tak mě od smíchu hodně  bolelo břicho. Klidně ti ho řeknu. Jestli máš čas a náladu. Mrkne na něho. Stejně si myslí že číst už nebude. Takže je to jedno jestli by seděla doma nebo někam s někým šla. Dlouho si takhle nepopovídala. Nad tím se usměje.Klidně mě pozvat můžeš. Nikdo ti v tom nebrání.
Číst se mi stejně už nechce. Když tak to dočtu příště, až si udělám čas. Zavře knihu která je celou dobu otevřená. Přejede prstama přes knihu kde je vyraženo její příjmení.

Pokrčí s širším úsměvem ramena.Co se divíš?Bylo by hodně zlí,kdybych zapomněl na to,že jsem tě někdy viděl a nevzpomínám si.Nebyl by na sebe hrdý,kdyby na ní zapomněl.Času mám dost a náladu taky.Usměje se mile.Nešlo o to,že by mi v tom někdo bránil.Jen jsem tě nechtěl tahat od čtení,když bys měla v plánu to přečíst celý a ještě dnes.Ale že to necháš na jindy,až budeš mít čas,jsem rád.Usměje se a vydechne.Sjede očima na tu knihu,kterou zavře a všimne si toho nápisu,čímž zjistí i její příjmení.Hned potom oči zase zvedne a koukne zpět na ní.Tak půjdeme?Zeptá se mile a pozvedne obočí.

Ano divím se. To mi někoho připomíná. A ten člověk  jsem já. Ale máš pravdu. Mě by to taky štvalo kdybych na někoho takhle zapomněla. Podívá se na něho. Je ráda, že ji někdo chce vytáhnout ven. Tak já to stejně četla a ne jednou. Já  odnesu tu knihu a můžem jít. Podívá se na něho. Zvedne se ze židle a vezme si rodinou encyklopedii.

Dobře,tak já na tebe počkám před vchodem.Usměje se.Nebude za ní chodit jako ocásek,aby věděl kam vlastně jde a kde je její rodinná kniha uložená.Zvedne se pak taky ze židle a zastrčí jí pod stůl.Tak před knihovnou.Zopakuje s milým úsměvem a rozejde se pomalu pryč od toho stolu.Dojde až před vchod knihovny a zatím se tam opře o zeď s rukama založenýma na hrudi.Doufá jen,že na ní nebude čekat moc dlouho,protože si tam připadá trochu divně,i když kolem skoro nikdo není.

Dobře. Rozejde se do zadní části knihovny. Dá knihu do poličky a vrátí se ke stolu kde omylem nechala telefon a všimla si toho až teď. Když má všechno tak jde směr ke vchodu. Cestou mávne na pár lidí které od vidění zná. Až dojde ke vchodu kde se Joshua opírá o zeď. Zastaví se a kousne si do rtu ale pochvilce si uvědomí co dělá tak toho nechá. A zase se pomalým krokem rozejde k němu. Už jsem tu. Doufám, že si nečekal dlouho.

Ne,nečekal jsem dlouho.Abych pravdu řekl,čekal jsem,že to bude trvat déle.Usměje se.Neví,kde tu knihu má a jak daleko to vlastně bylo od toho stolu,proto čekal,že to bude delší.Tak půjdeme?Oddálí se zády od té zdi a ruce spustí zase podél těla.Kam bys šla raději?Bar nebo restaurace?Ještě jí moc nezná a tak ani neví,kam chodí raději a nerad by jí vzal někam,kde by se jí nelíbilo nebo se tam nijak necítila.Vím,že jsem tě zval na drink,ale to drink se dá namíchat i v restauracích.Navíc tam je to podle mě klidnější,ale výběr nechám na tobě.Vydechne s milým úsměvem na tváři.

Tak to je dobře, že si nečekal dlouho. Jsem jako blesk. A jo půjdeme. Restaurace nebo bar co si má vybrat. Ikdyž ráno nejedla a má už hlad. Ale bar tam dlouhou dlouhou dobu nebyla. Nevadí. Já bych šla do té restaurace. Můžeme si dát i nějaké jídlo jestli ti to nevadí. A jestli máš taky na něco chuť, protože já jo. Zasměje se. V tom ji zakručelo v břiše. Bylo to vtipné v téhle situaci tak se začala smát.

Nevadí mi to.Kdyby mi vadila restaurace,ani bych se tě neptal a rovnou by jsme šli do baru.Řekne popravdě.Jemu je jedno,kam si půjdou sednout.Zasměje se společně s ní,když jí zakručí v tom břiše.Tak jo,tak jdeme do restaurace na drink a něco k jídlu.Kývne s úsměvem.Když půjdou do restaurace,nejspíše si taky něco dá.Rozejde se tedy pomalu s ní do restaurace,aby si mohla dát něco k jídlu a on slyšel ten její příběh o tom jméně.Vážně se těší,až ho uslyší a doufá,že se zasměje stejně,jako se smála ona,když ho slyšela prvně.

Mile se na něj podívala, tenkrát v parku vypadal opravdu autoritativně a tak nějak podrážděně, ještě k tomu když došla jeho sestra, ale teď vypadá klidnější a spokojenější. „Takže Josh, těší mě.“ usměje se a schová si knížku do tašky.
Když ji položí botu do klína lehce se zasměje, jde vidět, že je opravdu všímavý. „A co bych mu řekla? Nejspíš nic, protože by s největší pravděpodobností nedošel, kdyby si ho vyléčil.“ ušklíbne se.
Potom se na něj vyděšeně podívá, tak nějak v tu chvíli nepochopila co myslel a než jí to došlo, tak už visela na jeho ramenou. „Cože? Proboha!“ vyjekne, chytne si pevně botu a tašku aby jí nespadla a odevzdaně se nechá donést ven. Lidi se na ně zvláštně dívají, ale co už.
„Určitě žádný problém.“ řekne se smíchem na rtech, lehce se nahne a otevře dveře od auta a tak nějak opatrně se tam poskládá.

Má hezkej smích. Hezké oči. Na co to sakra myslím. Ihned přestaň napomenu se v hlavě. Ale dáš si taky něco abych nejedla sama. Nemám ráda když s někým jdu a on si potom nic nedá. Je strašně moc fajn být venku s někým a né sám. No jo nezvyk. Od doby co bratr ode mě odešel  jsem šla ven vždy sama. Když se na to vzpomene tak ji ukápne slza. Vzpomněla si na to jak se vrátila  domů nikdo nikde na stolku v kuchyni papír od bratra,  že musí odejít a nemám ho kontaktovat.Nevšimne si té slzy, protože je zabraná do svých myšlenek. Zavrtí nad tím hlavou a usměje se jako by se nic nestalo.

Šel s ní ven, co na tom, že je lidi pozorovali, jemu to bylo naprosto šum a fuk. Donesl jí až ke svému milovanému autíčku a počkal až otevře dveře, následně jí položil na zadní sedadlo, aby mohla mít tu nohu nahoře. Se zvednutýma rukama se vzdaloval, aby se ujistil, že je v pořádku, až byl zase venku z auta a zavře za ní dveře.
Hned zamířil na druhou stranu na místo řidiče. Zapnul GPS a podíval se do zpětného zrcátka. "A kde bydlíš?" zeptal se jí. Jakmile mu dala adresu nahrál jí do GPS a vydal se podle ní k ní domů. Hned jak vyjeli, zapnul radio. Šlo vidět, že si hudbu užíval, byla rytmická a melodická... Prsty klepal do volantu. Sem tam mrkl do zrcátka na Annie. Několikrát se zkusil navázat řeč, ale nevěděl, co by řekl, čí se zeptal. Nakonec jí dovezl až domů.

Ano,dám si taky něco k jídlu.Stejně jsem toho dneska moc nesnědl,tak to alespoň trochu doženu.Usměje se mile.Aspoň bude mít jistotu,že ho hlad nechytne v té nejméně vhodné chvíli.Koukne na ní a pozvedne lehce obočí.Co je?Něco je špatně?Zajímá se,když vlastně nic neřekl a ona vrtí hlavou a usmívá se,jako kdyby řekl nějakou hloupost.Tedy,jemu přijde,že to tak je.Neumí číst myšlenky,aby věděl víc,proto se musí ptát a věřit v to,co mu odpoví.Někdy by si přál umět číst myšlenky,ale s touto schopností se bohužel nenarodil.

Ne ty si nic neudělal. Jen jsem si vzpomněla na osobu, která mi zlomila srdce. O tebe doopravdy nejde.
Utře si tu neposlušnou slzu. I když se znají jenom chvíli věří mu. Doufám, že se něco nezmění. Snad ji uvěří ikdyž je to pravda tak, že kdyby nevěřil tak je to jeho problém. Myšlenky, vzpomínky a příběhy. To je to co měla v hlavě, pořád dokola a dokola. Ty si chtěl slyšet ten příběh? Že jo? Chce změnit téma. Nechce o bratru mluvit.

Aha,tak dobře..Pousměje se.Ať je to jakkoliv a příčina toho byla jakákoliv,musí jen věřit.Em,ano..Rád bych slyšel ten příběh,ale to klidně počká,až se najíme.Usměje se na ní mile.Je jen na ní jestli to řekne teď nebo po jídle,on si počká.Hlavně,že má jistotu,že ten příběh uslyší.Cesta nepotrvá dlouho a ty jsi se mě ptala na čas z čehož jsem pochopil,že to nebude krátký.Takže bys musela dělat pauzy a pak přemýšlet,kde že jsi to skončila.Pokrčí ramena a lehce se usměje.

Tak dobře. Já ti to povím po jídle. Není to moc krátký to je pravda. Mám pocit, že se něco stane. Proč mám takový pocit. Nechá to být. A kouká na cestu někdy se podívá i na něho. Bude ráda, když se zasměje i někdo jiný než sama. Nikomu tenhle příběh neřekla ona po pravdě nemá komu, ale to je jiná věc. Hádá, že se bude usmívat dlouhou dobu. Nepovíš mě o sobě něco? Jestli  ti nevadí. Usměje se.

Koukne na ní,když chce vědět něco o něm.Něco o mě?Pozvedne obočí a koukne na moment před sebe.Neví ani co by jí měl říct.Koukne pak zase na ní.A co tě zajímá?Zeptá se nakonec.Máš něco konkrétního nebo tě mám nudit svou celou minulostí a doufat,že se v ní dozvíš něco,co tě právě nejvíc zajímalo.Usměje se.Byl by raději,kdyby mu položila nějaké otázky,na které by jí mohl odpovědět místo toho,aby bloudil ve svých myšlenkách a přemýšlel sám nad tím,co by jí mohlo zajímat a čím by jí naopak nejspíše unudil k smrti protože je to nezajímavé.Taky by mohl říct něco,čím by jí odradil a jídlo,ani její příběh už by se nekonal.

Ano něco o tobě. Chtěla bych o tobě něco vědět. Jestli ti to teda nevadí, že bych se chtěla o tobě něco málo dozvědět. Usměje se. Celou dobu od něho neodrhla oči. Měla by s tím začít něco dělat. Já nevím. Třeba koníčky, oblíbená barva, pracuješ nebo studuješ, proč máš tak hezký vlasy to by mě doopravdy zajímalo. Uchechne se nad tím, protože by ji to doopravdy zajímalo. Jako doopravdy. Nebo kde si koupil to tričko, protože je moc hezký. Zasměje se. Chtěla by o něm něco málo vědět, ale zase nechci vyzvídat.

Proč by mi to mělo vadit?Podiví se trochu.Nikdy ho nenapadlo mít něco proti tomu,aby ho někdo poznal víc.Zasměje se krátce nad její otázkou ohledně těch vlasů.Můj koníček je moje práce.Už od mala mě zajímala chemie,takže jsem se učil a je ze mě Laborant.Odpoví na dvě otázky najednou a lehce se usměje.Moje oblíbená barva je zelená a neptej se mě proč,protože to sám nevím.Uchechtne se.A proč mám tak hezký vlasy?To nevím..Zavrtí lehce hlavou a mile se přitom usměje.Líbí se ti to tričko?Vždyť je úplně obyčejný.Pokrčí s úsměvem ramena.Nerozumí tomu,co se jí na tom tričku líbí,jemu přijde obyčejný,ale asi na to má trochu jiný pohled jak ona.

Některým lidem to vadit může ale jestli mezi ně nepatříš tak je to jenom dobře. Na základní škole mě taky chemie bavila. Ale víc matematika.To je špatně že nevíš o těch vlasech. No právě že je hezky obyčejné. Obyčejné oblečení už moc nevidíš. S těma vlasama jí to mrzelo no, ale nic s tím neudělá.

Proč je to špatně?Nejsi spokojená se svýma vlasama?Pozvedne zvědavě obočí.Zajímá ho ta odpověď.To je nejspíše pravda.Obyčejné věci už jen málo kdy vidíš,ale ty modernější kousky jsou lepší,ne?Usměje se.Přeci jen,obyčejné věci většinou vidíš na obyčejných lidech a kdo by si začal něco s obyčejným,když si může najít něco lepšího.někoho,kdo nosí lepší oblečení,kdo si může spoustu věcí dovolit..A mohl bych pokračovat.Pokrčí lehce ramena a usměje se.

Protože by mě to doopravdy zajímalo. Nejsem. Připadám že jsou poškozený ale nechci aby byli krátký. To bych vypadala asi né moc hezky. Chytne si za vlasy a začne je hladit. Jenom některé kousky. Lepší obyčejné oblečení. Ale úplně moderní oblečení moc ne, ale na to má asi každý jiný názor.Oblečení ale o člověku někdy taky hodně řekne. Klidně můžeš pokračovat. Já si to ráda poslechnu. Usměje se.