Vílí park s jezerem

Moc mi to nevychází? Protože mě nenecháš. Hořce jsem si pomyslel a pohledem střelil k jeho ruce. Poslouchal jsem jej, a čím déle mluvil, tím více jsem si přišel, jak kdybych úplně zklamal. Ale vždyť… to vůbec není pravda! Do háje Tony, proč to sakra nepochopíš? O to vůbec nejde. Když ty nevěříš jí ohledně mě, jak má ona tobě věřit ohledně nějakých holek? Položil jsem otázku a hleděl na něj úplně jinak, než před pár minutami. Nebylo to zoufalství, i když už se to tomu pomalu přibližovalo. Spíš to bylo čiré naléhání. Jsem tak hodný kluk, a víš, jak končí hodní kluci? Jako kamarádi. A to je přesně, co jsem. Můžeš na tomhle světě být, jak dlouho chceš, znát mnohem víc věcí a být zkušenější, ale mě neznáš! Nemůžeš mě jen tak odsoudit, ačkoli už to děláš. Vypadám snad jak někdo, kdo chce kazit vztah? Zoufale jsem mu hleděl do očí, když mi došlo, že tohle přesně je jeho problém. Asi vypadám. Pronesl jsem tiše a na pár sekund sklopil pohled. Proč mi prostě nemůže věřit? A nebo jinak, proč nemůže věřit Skylar?
Ale já neřekl, že nechce, já se zeptal! Proč moje slova stále překrucuje? Zakřičel a já sebou cuknul. Ruku jsem měl pozvednutou, ale vzápětí jsem ji zase svěsil podél těla. Z nosu mi odkapávala krev, a i když to vypadalo hrozně, byl jsem připraven vydržet více. Z nosu vždy teče hrozně moc krve. Maximálně to budu mít zlomené. Já jsem se jen ptal, nic jsem netvrdil! Já na tebe nechci shazovat vinu. Chtěl jsem si s tebou o tom promluvit, protože mne mrzelo, že je Sky smutná. Snažil ses, ale ve špatnou chvíli! No, tak tohle jsem asi úplně říct nemusel.
Já neříkám, že nic neděláš, nebo naopak děláš. Já se jen snažím to celé pochopit a pak pomoct! Chtěl jsem, abys to pochopil i ze Skyina pohledu. Vaším problémem je ta pitomá důvěra! Kdybyste si věřili, nekrvácel by mi nos a ty bys na mě neřval. Vlastně by se nic z toho nedělo. Žádné žárlivé scény, kdybyste si věřili, nemuseli byste se podezírat z nevěry! Udělal jsem krok dozadu. Věděl jsem, že jsem daleko za hranicemi. Ale já už musel říct, co si opravdu myslím, ne se jen nechat urážet. Jestli mám být zmlácený a ponížený, ať to za něco stojí. Já tě obvinuji neprávem? Jenže ty děláš to stejné! Já jsem nic neudělal, protože se držím pojmu přátelé. Bránil jsem sebe, bránil jsem Skylar, a nevěděl, jak bránit jeho. To v tuhle situaci nebylo jaksi možné.

Poslouchal ho, ale něco mu šlo uchem tam a druhým ven. Byl z toho všeho už tak unavený. Jo přišel za ním, obviňuje z toho jeho. Tohle určitě se Sky neřeší, protože ta by ho poslala tak akorát do háje, ale on se tady s ním prostě bude přehadovat.
"Ale já jsem za vámi jen přišel, ano prvotní reakce byla že je tam s tebou a se mnou ne, ale to by sakra napadlo i tebe, kdyby tě někde holka nechala a tys ji našel za desítky minut s někým jiným se objímat na gauči! Tak to zkus taky pochopit, jsi chlap!" uklidní si trochu hlas. "Já jsem nevyjel, já jsem pouze přišel, ona na mě začala bezdůvodně ječet, ona mě poslala do háje a řekla že mě už nechce vidět, nebo něco v tom smyslu.. bylo toho tolik!" promne si ruce.
"Já že jsem se snažil ve špatnou chvíli?" tohle ho rozesměje, jako doopravdy rozesměje. Už neví co na tohle říct. "Takže ještě jednou ti to zopakuju aby jsi to pochopil a třeba by jsi to potom mohl Sky přetlumočit, protože jedinej se kterým se o tom bavíš jsem já. Ona je smutná, ona spí, takže ji nebudeš budit, takže začneš obviňovat mě... Dobře. Takže tohle si zapamatuj ať nic z toho nevynecháš." nadechne se a pokračuje. "Přišel jsem na ples abych byl s ní. Všechno jsem chtěl dělat jen kvůli ní! Potom se něco podělalo, přesně nevím co, ale mám jistou myšlenku. A šlo to do hajzlu. Odešla, že jde na záchod i když upíři tohle nepotřebují, takže bylo jasné že utekla. Tak jsem ji nechal, potřebovala prostor okay. Ale nevracela se...Stál jsem tam, dobře možná jsem tři čtyři věty prohodil s tou holkou vedle, ale bože co jsem udělal zle? Osahával jsem ji? Ojel jsem ji přímo na baru? Nebo jsem si ji dotáhl domů? NE! Ona odešla a já šel Sky hledat. Kdyby mi sakra byla tak volná tak ji asi nehledám, že jo....Došel jsem celý zmatený a viděl jsem vás. Tak jsem trochu vyjel, ale ona neměla právo mě takhle odkopnout. Tak to je celé, snad jsis to zapamatoval. Možná v našem vztahu nefunguje důvěra jak by měla... ale co, žádný vztah už nemáme a já i kdybych se snažil jakkoliv, nevrátí se ke mě. Takže co se snažit." spráskne ruce a podívá se na něj. Už není vytočený, už ho to všechno jednoduše pohltilo. "Takže kamaráde, za ten nos se ti omlouvat nebudu. To jsis zasloužil, podle mě jsis to zasloužil. Sice jsem Sky slíbil, že to neudělám, ale mě už se přece nedá věřit." odfrkne si. "A měl by jsi za ní jít, v cizím prostředí má mělké spaní, určitě se už probudila." řekne mu a otočí se k odchodu, do téhle konverzace se už nemá jak zapojit.

Zaposlouchala se do jejich rozhovoru. Slyšela všechno, ale jenom díky tomu, že je upír. Hned se jí dotklo že mluví o ni, ale zároveň ji potěšilo, že se to Joe snaží za ní vyřešit, i když se ho o to neprosila. Viděla jeho výraz a bylo jí jasné, že musí trpět, už jenom protože ho Tony uhodil. Pomalu vylezla ze svého ukrytu a téměř neslyšně šla k nim. Stále však poslouchala jejich rozhovor, zatímco Joe si neuvěřitelně zachovával svoji klidnou povahu, Tony vypadal, že odlet, možná už to že Joe klidný ho štve. Usmála se nad tím.
V tuhle chvíli si ji už Joe musel jistě všimnout, protože kráčela naproti jemu, zatímco Tony k ní byl zády. Zastavila se pár metrů od nich a poslouchala zbytky jejich rozhovoru. Nijak nezasahovala, pouze poslouchala. Chtěla slyšet úplně vše. Její výraz byl naprosto nečitelný, tedy do té doby než se Tony otočil. Srdce jí při tom nebezpečně poskočilo a celá se zavrtěla. Na chvíli sklopila zrak do strany a ublíženě přikývla.

Po pár vteřinách zvedla zrak a první se otočila na Joeiho. "Hned jak jsem se probudila a viděla tvůj vzkaz, bylo mi jasné kam jsi šel... A děkuji, ale možná jsem tě měla varovat, že tohohle o své pravdě nepřesvědčíš. Vůbec nijak..." poté se otočí k Tonymu, na chvíli ji naběhne její žilka, tak si promne čelo a je pryč. "Slyšela jsem tu poslední větu správně? Už se ti nedá věřit?" pozvedne obě obočí a poté se nevesele zasměje. "Dobré vědět."

zhluboka se nadechne, jenom proto aby získala čas. Joeiho nos jí dělal starosti. Pomalu šla k němu. "Alespoň vidím, jaké to je, když se s tebou rozejdu... Tys mi přísahal, že mu neublížíš a podívej se na jeho nos. A opovažte se mi býť kterýkoli z vás tvrdit, že se to stalo jen tak z ničeho nic!" varuje je oba se zdviženým prstem. To už ale dojde k Tonymu, k jeho obličeji a zklamaně zavrtí hlavou. V očích se jí objevil náznak slz, ale neplakala, ještě ne. "Víš, jak jsme byli před tím barem a já ti řekla, že cítím všechny emoce... Pravda je, že od té doby co jsem se vrátila do tvého života jsem doopravdy k tobě cítila vše." lehce jej obejde a jde si zblízka zkontrolovat Joeiho nos. Pozvedne jeho obličej a nakvašeně zavrtí hlavou. Poté se znovu otočí k Tonymu. "Ta zkus hádat, co cítím teď... Zklamání, cítím se zklamaná, z nás obou... Ty mi nevěříš tak moc, že tady mlátíš mé PŘÁTELE, teda jednoho, co ještě mám... Kdybych s Joem spala, řekla bych ti to už dávno, kdyby mi záleželo na Joem jinak než na kamarádovi, víc než na tobě, nestáli bychom tu. Ani jeden z nás... Ale byli bychom někde jinde. To co vidíš ty jsou jenom představy. Obětí přátel není sex nebo náznak romance. Ale flirtování s někým na baru a neopovažuj se to znovu popřít, spíš buď chlap a aspoň to jednou přiznej, protože já vím, co jsem slyšela... a nebo jak výjdu zpoza rohu a vidím, jak líbáš cízí holku na ruku, i když co já vím, možná není cizí... Dobře bylo to na ruku, ale v obyčejném rozhovoru se to asi nestane. Ano odešla jsem od tebe, ale měla jsem v plánu se vrátit. Odešla jsem jenom protože jsem potřebovala vstřebat to, že každý chceme úplně něco jiného od našeho "vztahu" a pak jsem narazila tady na Olafa. Je to kamarád tak mě jenom ujišťoval, že všechno bude v pořádku a než se stihnu vrátit ty už jsi ve společnosti jiné ženy." Zavrtí znechuceně hlavou. Nejraději by teď všechno vypnula a čekala, co by udělal on. "Já ti dokážu odpustit vše, ale ne když mi lžeš." dořekne přesto však jejich kontakt nepřerušuje.

Zarazil jsem se s pootevřenými rty. Zkus to pochopit Joe. Zkus pochopit, jaké je nevěřit své drahé polovičce. Zkus pochopit něco, co jsi nikdy nezažil. Mám to pochopit, protože jsem chlap? Po těchto pár větách jsem cítil v hrudi jakousi prázdnotu. Nevím, jaké to je. Umím si to představit. Když to nepochopím, znamená to, že nejsem chlap? Asi nejsem. Asi jsem jen ubohý vodník, převlečený za sněhuláka. Kdybys hned na začátku věřil, že jsme přátelé, nekoukal bys na to tak. Ale asi to chápu. Vlastně ano. Měl jsem tolik hodin cvokařiny na to, abych pochopil, jak to funguje. Odešla, a když ji znovu našel, byla se mnou. Dobře, asi jsem to chápal. Ale i tak, nemusel… co udělal? Ano, zvýšil na mě hlas, ale jinak asi nic. Ale i to byl důvod, aby na něj Sky začala křičet. I když byl malý, byl to důvod. Musím na to hledět z obou stran. Jenže to je těžké. Skylar se mi svěřila, brečela, všechno mi řekla. Anthony mne urážel, křičel a praštil. Ono je pak těžké koukat na to objektivně.
Normálně bych byl rád, že není naštvaný, ale směje se, jenže v tuhle chvíli se mi to nelíbilo. Smál se upřímně, a na tváři byla vidět jakási únava. Už se se mnou asi opravdu nechtěl bavit. Přimhouřil jsem oči. Moc se mi nelíbilo, kam tím míří. Po jeho nadechnutí přišel dlouhý monolog. Já byl trpělivý posluchač, a jak řekl, snažil jsem se zapamatovat si všechno, co řekl. Proč se snažit? Zopakoval jsem nevěřícně. Protože ji máš rád a ona má ráda tebe, i přes ty vaše hádky. Nevěděl jsem, co dělat. A vtom jsem spatřil Sky. Myslel jsem, že sním. Jenže ona tam opravdu stála. Nechci tvojí omluvu, spíš by mě zajímalo, jak můj zraněný, ne-li zlomený nos, má vylepšit situaci. Odcházel. Tedy chtěl, ale Sky mu stála v cestě.
Do háje, do háje! Jak jsem mohl, jak se tohle všechno stalo… vždyť já to asi ještě zhoršil. Můj a Skyin pohled se setkaly. Zavrtěl jsem hlavou. Já nechtěl nikoho přesvědčovat, jen… Radši jsem už nepokračoval. Chtěl jsem něco namítnout, ale ona mě umlčela. I když… Asi jsem si to zasloužil Sky, motal jsem se do cizí věci, ačkoli jsem chtěl jen pomoct. Povím tiše, ale ona hledí na něj. Potřebují chvíli. Udělal jsem několik kroků blíž k vodě. Sklonil jsem se k hladině a umyl si obličej. Zbývající vodu jsem vrátil zpět do jezera. Vrátil jsem se blíž k nim, zrovna ve chvíli, kdy se mi Sky rozhodla  kontrolovat nos. Nic to není- Zase jsem ale rychle skončil.
Nervózně jsem poslouchal Sky. Sakra, musím to nějak napravit. Musím něco udělat. V jejich očích bylo tolik lásky, ale zároveň tolik bolesti. A nevěděl jsem, kterého bude těžší přesvědčit. Zneviditelnil jsem se a došel až k nim. Chytnul jsem jejich ruce a dal je rychle k sobě, načež jsem je spojil ledem. Rychle jsem je obešel, abych nedostál ránu od obou najednou. Zhluboka jsem se nadechnul a zviditelnil se. Minulost je minulostí. A ačkoli jste si v minulosti navzájem ublížili, nechcete to zkusit zapomenout? Je to těžké, ale jde to. Na chvilku jsem se odmlčel, abych mohl pokračovat dál.

Oba na sebe koukáte s takovou láskou. Copak se nemáte rádi? Necítíte tu lásku? V tuhle chvíli je skrytá pod zlobou, bolestí a zmatením. Ale je tam. Sakra, kdybyste se neměli rádi, tak svůj vztah pořád neřešíte. A vůbec to nesouvisí s tím, že teď jsem začal já. Já vím, že je těžké odpouštět. Ale jedna další šance. Můžete se domluvit na nějakých pravidlech, vyjasnit si nedorozumění a urovnat. Hádat se je naprosto normální věc, a když tu hádku překonáte, dokážete si tím navzájem svou lásku. A to chcete, ne? Být spolu, šťastní. Celé je to o tom odpustit chyby tomu druhému, umět naslouchat a věřit si. Když budete chtít, zvládnete všechny tři věci. Ale musíte chtít, protože jinak to prostě nikdy fungovat nebude. Domluvil jsem zoufale a rozhodil rukama.

Párkrát jsem překvapeně zamrkal. Takový monolog jsem teda neplánoval. Cítil jsem na sobě jejich pohledy. Já, asi už půjdu… Měl bych je nechat. Měl jsem pocit, že jsem to pokazil. Zároveň by si měli promluvit spolu a k tomu nejsem potřeba. Ten led na ruce byla jen malá zábrana. Když budou chtít, odejdou. To mělo být jen gesto, které by jim mělo připomenout, že chtějí být a mají být spolu.

Když se otočil a uviděl ji za sebou jen si povzdechl. Skvělé, teď všechno slyšel a znovu na něj vyraplí. Nebo jednoduše pochopí že on to nemyslel zle, opravdu to nemyslel špatně. Teď už pochopil že je Jo jenom kamarád, pozdě.
"A dalo se mi snad někdy věřit? Ty jsi mi očividně nikdy nevěřila, jinak by jsi z rozhovoru, který trval maximálně 5 minut nedělala takový závěr." podívá se na ni vyčítavě. Ano i on udělal chyby, ale nevyjel tak moc, neposlal ji pryč, nevyhodil ji z taxíku a neřekl že ji už nikdy nechce vidět.
"Já ho uhodil, ano jsem vinen, bože neumře na to." máchne nad tím rukou. "Mlátím tvé přátele, ty mě vyhazuješ z taxíku, mlátíš se mnou o zem...jsme vyrovnaní." řekne teď již klidně. Je mu už všechno jedno, v jejím výraze vidí, že ona mu už nikdy neodpustí. A nač se víc snažit? On řekl už všechno, opakoval by se. Miluje ji, ale co s tím nadělá, když ona si stále myslí svoje. On je impulzivní, ona taky, ale to o sobě vědí. Ale on má svou hrdost a nenechá se urážet za něco co neudělal a neměl ani v plánu.
"Ale já ti nelžu chápeš? Slyšela jsi vše co jsem tady Joovi řekl, stejně si jedeš to svoje a nevěříš mi." rozhodil ruce. "Nemám co bych více řekl. Jo snažil jsi se, klobouk dolů." podívá se naposledy Sky do očí, v jeho obličeji se zračí zklamání, bolest a rozčilení. Všechny emoce se prolínají a neskutečně ho dovádějí k šílenství.
Potom se otočí na Joa. "Ano proč se snažit, tady to vidíš. Stejně jsem za toho nejhoršího..." chce odejít, vážně teď už nemá co říct, ale ten malej hajzlík jim spojí ruce ledem. No to si snad dělá srandu. "Okažitě to ze mě sundej." zavrčí na něj, ale potom se podívá na Sky a vydechne, snaží se uklidnit. "Takže teď budeme spojeni ledem dokud se jeden z nás nenaštve a neroztrhne ho? Já už řekl všechno..." otočí se na Sky. "Miluju tě, ale k čemu to je? K čemu je to všechno co jsi mi ukázala a co já ti řekl, když z jednoho pětiminutového rozhovoru na baru děláš sexuální harašení? Já Joa pochopil, ano dobře, ryba neryba, ryba je kámoš. Dobře beru to.." přiznal se. Stále rukou přimrzlou k té její, bylo to docela nepříjemné, studilo to. Raději by Sky držel normálně, ale ta mu to už nedovolí.

Nejdřív zpočátku, když se jí Joe snažil uklidnit, že to nic není, ale ona viděla jak to nic není. Na jednou stranu na něj byla naštvaná, že jednal tak bláhově, Tony ho ostatně mohl zabít. I když.. to už by mu Skye nikdy v životě neodpustila, ba naopak by hledala způsob, jak jej zabít. Zhluboka oddechuje, ale stále se drží blízko Joeiho. Poslouchá ty Tonyho kecy a chce se jí křičet bolestí. "Zdaleka jsem neslyšela všechno, přišla jsem pozdě. Myšlíš si, že kdybych viděla jak Joeiho mlátíš nešla bych sem?" Zavrtí hlavou a zvedne ruce v hlubokém nádechu. Snaží se to řešit jako Joe, nevztekat se, ale je to těžké. Právě chtěla popadnout Joeiho ale zase zmizet, ale přesto stále věřila v to, že se něco změní, že něco řekne nebo něco, ale nic nepřicházelo. Jenom vztek a to z obou stran. Nakonec to už nevydržela. Došla k Tonymu blíže. "Podívej se mi do očí." zavrčela na něj, měla takový vztek, ale přesto zase plakala. "Nikdy jsme z tebe nechtěla dělat nejhoršího, ale kdybych neměla důvody k pochybnosti, asi by se tohle." ukáže kroužkem na okolí, poté se otočí a ukáže na Joeiho. Otočila se tak prudce, až Tonyho vyliskala, nyní rovnými vlasy.
Pak ale Joe udělal něcoco ani jeden z nich nečekal. Nevšimla si, že se zneviditelnil, ale cítila, jak bere její ruku. To že je ale její ruku s Tonyho spojená ledem zjistila až to uviděla. Ona přece chlad necítí. Podívala se na ten led a jediné, co cítila, byla Tonyho dlaň. Koukla na něj zpod řasy a vyschlo jí v ústech.
"To je pro tebe tak nepříjemné být se mnou spojený." zavrčela ona na něj, když zavrčel na Joeiho, aby to z něj sundal. Samotnou jí to ale bolelo říct. Píchlo jí při tom u srdce. To se vážně tak rychle dá zapomenoout na něco co ke mě cítil?
Když Joe promluvil, stočila svou hlavu k němu.

A měl pravdu. Ve všem co řekl. I když domluvil, slyšela stále jeho slova. Když tu hádku překonáte, dokážete si tím navzájem svou lásku. A to chcete, ne? Být spolu, šťastní. Celé je to o tom odpustit chyby tomu druhému, umět naslouchat a věřit si. Když budete chtít, zvládnete všechny tři věci. Ale musíte chtít, protože jinak to prostě nikdy fungovat nebude
Měl pravdu, chtěla to. Tony byl jediný kluk s kterým tohle chtěla, být s ním a být šťastná a to vlastně započalu tuhle hádku. Že přemýšlela, jestli dokáže být šťastná anížby měla dítě. Ale teď ví, že žádné nepotřebuje. Důkaz lásky, který celou dobu hledala byl před ní, jen jej slepě přehlížela a nyní tu ostatně stojí taky.
"Pochopil jsi nás, ale jak dlouho ti to trvalo, kolikrát jsi mě slepě obvinil, že jsem s ním spala." zašeptá pouze a poté začne vrtět hlavou, přičemž její hlava klesá.  Podívala se na ten led, který je u sebe teď držel. Otočila se k Joeimu. "Dej pryč ten led, prosím, sice ho necítím, ale jeho dlaň ano... A chci vědět, jaká bude má reakce, až budu mít volné ruce..." pomalu se opět otočí k Tonymu. "Jestli ho praštím, obejmu nebo si najdu jiný způsob jak naše části těla k sobě přisát." řekne a zhluboka se nadechne. Ale ona už dobře věděla,   co udělá. Napovídal o tom její úsměv. Jediné co jí teď bránilo byl ten led. "Než ale tak Joe udělá, chci vědět, co sis od našeho vztahu sliboval... Evidentně to k těm obyčejným lidským věcem nevede, jako je dítě, což je nemozné já vím, svatba nic takového... tak co sis představoval? řekni mi to teď a tady." zaprosí jej a nechá stéct jednu jedinou slzu. Byla připravena na všechno.

Tuhle reakci jsem od Tonyho čekal. Zavrtěl jsem hlavou. Nesundám to, dokud se normálně nedomluví. Nechtěl jsem ale odcházet, protože nevypadali, že by mne vyloženě chtěli zabít. Překvapeně jsem otevřel oči a sledoval Tonyho. Cože to řekl? Cítil jsem, jak se mi v očích roztančily jiskřičky. On opravdu řekl něco, co mne nemělo urážet. Ryba je kámoš… To bylo opravdu to nejhezčí, co o mne kdy řekl. A kdybychom zrovna nebyli v téhle vážné situaci, určitě bych to býval řekl nahlas. Možná jsem si to měl nahrávat, protože si myslím, že podobná chvilka by se teoreticky zopakovala až za pár tisíciletí, ale to už tu dávno nebudu. Pousmál jsem se a mírně přikývnul.

Nervózně jsem si zkousnul ret. Jen doufám, že na sebe nezačnou znovu štěkat. Ale nemohli, protože mluvil Joseph a ten se nepřerušuje. Nevím, jak moc mě poslouchal Tony, asi jen tak okrajově. Ale mohl jsem vidět, že Sky poslouchá každé mé slovíčko, což mne potěšilo a malinko uklidnilo. Vždycky je naděje, a tady byla taky. Cítil jsem, jak jsou blíž a blíž k tomu, aby se dali zpět dohromady. Stál jsem opodál, ale měl sluch napjatý, takže jsem Sky slyšel. Prosím, nepokazte si to, jste tak blízko k tomu se usmířit.
Když jsem uslyšel Sky, podezřívavě jsem si ji prohlédnul. Udělal jsem krok k nim a sledoval je. Ne, že teď utečete, a nebo ze mne uděláte rybí filet. Vzhlédnul jsem k nim pohled a malinko nafouknul pusu.

Ruku jsem položil na led. Vypadalo to, jak kdybych je oddával. Led mi pod rukou roztál a jejich ruce byly volné. Zbytky vody jsem z jejich vody přesunul vzduchem do jezera, aby byli sušší. Udělal jsem několik kroků dozadu a čekal. Doufám, že jsem to neudělal špatně. Měl jsem v plánu je nechat spojené, dokud se neuklidní, ale přišlo mi, že už se to nezhorší, ale naopak. Že už jsou kousíček od toho se dát zpět dohromady. Najednou se se mnou zhoupnul svět. Stisknul jsem si kořen nosu a několikrát se nadechnul. Ruku jsem dal před sebe a spatřil další krev. Bože, kdy to přestane téct? Trošku se mi motala hlava, ale nehodlal jsem jim nic pokazit. Jde jen o ně. Na tváři jsem vykouzlil malý úsměv a napjatě je sledoval.

Poslouchal ji a zadíval se jí do očí, chtěl něco říct ale to už je Jo spojil a ona ho znovu obvinila z něčeho co není pravda. "Neměli bychom jednat v ataku zlosti. Nesnáším led! To je ten důvod aby to dal hned dolů, ty to možná necítíš, ale mě to pálí ruku." řekne již klidněji, nechce se hádat, jen nechápe proč ve všem co řekne, tak ona hledá jen to špatné aby si to mohla otočit proti sobě.
"Jednou! Jednou jsem se zeptal jestli s ním něco nemáš, pak to byly pouze domněnky, ale nikdy jsem tě pak neobvinil. Jen pro pořádek." řekne a druhou rukou si prohrábne své vlasy, klasické gesto když už neví co dělat. "Bože Jo pohni!" řekne mu přímo do obličeje a když je konečně uvolní, promne si svou ruku, která teď vypadá že mu za chvíli upadne. Nic příjemného.
Ale neotálí a chytne Sky za obě ruce a přitáhne si ji k sobě, stojí od sebe na pár centimetrů. Ale stejně odpoví na její otázku i bez ledu. "Co jsem si představoval? Především ne to, že na druhý den na mě vyrukuješ s dítětem. Nejsem člověk který by na tohle myslel a určitě ne hned po tom, co jsme se zase potkali. Teď mě zajímá trávit čas pouze s tebou, budoucnost máme donekonečna. Jsi upír, dítě je nemožné a to ty víš ale kvůli tomu si to na mě nemusíš vylívat. Možná existuje nějaký způsob jak by jsi mohla otěhotnět, ale já ten způsob neznám." řekne vážně, přitáhne si ji k sobě ještě blíž a obejme ji. "A svatba? Proč bychom se nemohli někdy vzít, však v tom nás nic nebrání. Jen je to něco co zpečetí dva lidi dohromady, dva lidi, kteří si věří i za hrob a ne tohle co je mezi námi. Takže teď si představuji abychom byli spolu, nehádali se. Aby jsi mě neodkopávala za každou prohozenou větu cizím holkám, protože já se s nima jen bavím. Když na mě někdo promluví, odpovím." stiskne ji více. "Ale nic s nima mít nebudu, protože mám tebe jasné?" podívá se jí do očí a myslí to vážně.

Když je Joe od sebe oddělil, chtěla mu nechat svou dlaň v jeho, ale on hned uskočil, jako by ho popálilo. Nevěděla, že led v něm vyvolává takovou reakci. Nervozně přešlápla a čekala co se bude dít.
Pak si ji k sobě přitáhl za její zápěstí, ale ona sebou trochu trhla zpět, ještě u něj nechtěla být tak blízko, když jí neodpověděl na otázku. Pak ale začne mluvit a hned po prvním slově si si jistá, že tohle slyšet neche. Pevně semkne víčka. Cítí, jak se jí vlní rty. Když však ale řekne, že s tím vyrukovala druhý den, nechápavě zavrtí hlavou. Pokud je druhý den 168 let... prosím.

"Já si to ale přece na tobě nevylívala... já jen... hele oba víte o mém dítěti, ale řekni Tony, to si už nepamatuješ jaké to bylo, když jsi byl člověk, copak tě ta otázka nikdy nenapadla... Jaké by bylo tvé dítě? Já ji ani jednou nedržela v náručí a byla pryč. Celý svůj život ji chci poznat, jaká je... ale už je pravděpodobně mrtvá a já jsem ostatně taky, já už nemám žádnou další šanci, pokud tady někdo neudělá nějaké woodoo..." řekne a má co dělat aby nehysterčila. Zhluboka se nadechne, aby se uklidnila. Jednu ruku mu vytrhne a dva prsty si přiložík oočím, aby si setřela slzy, poté se narovná a podívá se mu zpět do očí. "Ale o nic z toho nestojím, protože znám tvůj názor na tohle... tak promiň, že jsem to chtěla vstřebat..." Zhluboka se nadechne a nechá se k němu přivinout ještě blíž. "A to je ten problém... Nevěříme si až za hrob, hádáme se a když se pohádáme trvá nám, než jeden druhému odpustíme... A já nevím, co už udělat nebo říct, aby se tohle spravilo, abychom si vzájemně věřili..." trhaně se nadechne a poté pomalu sklopí zrak. "Takže prosím, pokud máš nějaký nápad... svěř se."

Už cítila jeho tělo snad všude, kromě své hlavy, tak si ji vytíženě opřela o jeho hruď a semkla víčka. Cítím se tak vyčerpaná, slabá...

Poslouchá ji, on ji chápe, ona měla dceru kterou ztratila, neměla ani možnost ji pořádně vidět. Ale on nic takového nepoznal, ani když byl člověkem a teď je na to docela pozdě. "Ne neumím si to představit, nikdy jsem to nezažil. Chápu že ty ano a jsi tím otřesená a nepřeneseš se přes to, ale to po tobě ani nechci. Možná existuje nějaké východisko, ale to nenajdeme když sebou budeme třískat o zem. Mimochodem záda mě ještě bolí." řekne s lehkým úsměvem. Snaží se odlehčit situaci, ale nepůjde to to on ví.
"Můj názor není že bych nechtěl dítě, jen nevím jak ho mít chápeš?" přizná se. Možná by ho chtěl, možná by si dokázal představit sebe jako otec, ale nejde to a on nezná jedinou možnost jak by to šlo. Potom si vyslechne její poslední monolog, zamyslí se...co by tak pro ně mohl udělat. Potřebovali by pomoc. Jo jim pomohl, asi potřebují třetí osobu, ale ne Joa, ten už toho má nejspíš plné zuby, potřebují odbornou pomoc. "Zajdeme k odborníkovi, ke specialistovi. Podívej tady mořská panna nám taky pomohla. Očividně k tomu potřebujeme ještě někoho." podívá se na ni. Potom se otočí na Joa. "Jo promiň, nezvyknu si ti říkat jménem, ale tohle bylo myšleno bez urážky, jen abys věděl." podívá se na něj a potom chytí Skyinu hlavu a přivine si ji k sobě. "Co ty na to? Možná na jednu psychiatričku mám kontakt, ale jestli budeš chtít jít raději k chlapovi...vím jaký máš názor na ženy které znám."

Jasně, že ji nedokázal pochopit. Nikdo si nedokáže představit, jaké to je dát život dítěti, dozvědět se, že je to dcera, mít ji doslova na dosah konečků prstů a také mít otce co takovému spojení zabrání. Pak její dceru odvedli a ona už ji nikdy neviděla. Takže ne... nikdo si to nedokáže představit, jenom ona, protože to prožila.
Když vzpomene to, že s ním třískla o zem, zasměje se se. Opravdu se upřímně zasměje a odtáhne se alespoň hlavou a pohladí ho po tváři. "Tak promiň starouši, kdybych to věděla, dám ti spíše masáž." se slovem masáž si zvláštně pohraje na jazyku a trochu se svým obličejem přiblíží k tomu jeho.
Pak ale promluví znovu a ona se zarazí s tím co řekl. Cože? Slyšela jsem dobře, že on by chtěl dítě, kdyby tu byla možnost? Nemůže uvěřit, že to z něj doopravdy vypadlo. Jen doufá, že to neříká jenom protože ví, že něco takového chtěla Skye slyšet.
Nebyla z toho v šoku tak jak z té jeho další věty. Jít k poradci. Jako to dělají takoví ti lidi, co si o tom neumí v klidu promluvit... Jo to jsme ostatně taky. "To je zajímavý nápad. Možná bychom si měli promluvit s nějakým odborníkem, jestli si máme promluvit s odborníkem..." její věta nedávala smysl, protože ji snad ani nemyslela vážně. Když zmíní, že má na jednu terapeutku. "Ne naopak... půjdeme k ženě, k té na kterou máš kontakt... ne proto, abych mohla zkontrolovt co je zač, ale myslím, že právě takové pohlaví nám spíše pomůže a speciálně mě...." pousměje se a poté se otočí konečně k Joeimu aby mu poděkovala, ale jemu teče krev. "Proboha." upíří rychlostí se odtrhne od Tonyho a zachytí Joeiho. Nechá si naběhnout žilky a kousne se do ruky. Přiloží kousanec k Joeiho puse. "Pij to ti pomůže." Ano, upíří krev dokáže léčit, ale jen málokdo to ví.

"Masáž by bodla, píšu na seznam věcí co uděláš až dojdeme domů." zasměje se a pohladí ji po vlasech. Nikdy by tomu nevěřil, ale ten malej skrček jim pomohl. Její výraz po tom co přiznal že by dítě i bral nechtěl dále rozebírat, vypadala překvapeně, ale asi má na to důvod, proč taky ne. Přiznal to.
"No musíme, jinak to nikam nevede a my se budeme prohazovat okny a bude to jako v Itálii a to bych fakt nechtěl, tvá okna budou mega drahá." ušklíbne se a zamyslí se zda ještě to číslo na Merlii má. "Dobře dám ji co nejdříve vědět, nejlepší by tam bylo zajít třeba zítra, prostě co nejdřív. Na mě si vždycky udělá čas." řekne klidně. No je pravda že je to jeho známá, ale nikdy s ní nic neměl. Spíše se jen tak popichovali, to ona moc ráda dělá, ale neskočí do postele jen tak s někým, to ona si moc dobře vybírá. No a on se na její list nedostal.
"Určitě nám pomůže, je velice chytrá a dokáže v lidech přečíst snad všechno a to se na ně jen podívá." řekne vážně, je to opravdu profesionálka.
Když Sky odběhne k Joemu podrbe se na týlu, nejspíš mu dal větší ránu než chtěl. Ale on to zvládne, i když na to v tuhle chvíli moc nevypadá.

Možná bych měl odejít. Musel jsem se usmívat. Ti dva se normálně bavili. Snažili se přijít na společné řešení a to bylo přesně to, čeho jsem se snažil docílit. Aby spolupracovali, vykašlali se na své chyba a hádky, a místo toho si opravdu užívali svůj nádherný vztah. Chtěl jsem odejít, ale nedokázal jsem to. Přišel jsem si jako opravdový lékař. Tohle měl někdo natočit, kdybych to ukázal profesorce, jistě mi zlepšila hodnocení. Známky, nad čím to přemýšlím. Mí dva přátelé se usmířili. Ano, přátelé. Tony mohl být jakkoli nepříjemný, kvůli němu mi teče krev, ale už jsem chápal, proč tomu tak bylo. Sice mne mohl vyslechnout, než být nepříjemný, ale byl jsem rád, že se to prostě vyřešilo.
Hlava se mi motala čím dál víc, ale já to nehodlal nějak významně cítit. Blednul jsem, ale to nebylo důležité. Jenže najednou jsem cítil, jak padám. Nohy mi vypověděly službu, a kdyby ke mne Sky nepřiskočila, byl by to i dost nepříjemný pád. Přivíral jsem oči. Vadilo mi, že jsem všechno pokazil. Před očima se mi tvořily mžitky. Přede mnou se najednou objevila Skyina krev. Nechápavě jsem na ní pohlédnul. Ona byla upírka. Já pil krev lidem jen obrazně, to ona to dělala doslova. A teď to chtěla po mne? Nevěděl jsem, že jsem přišel o tolik krve, abych začal omdlívat. A nevěděl jsem, kolik času by zbývalo, než bych opravdu vykrvácel. V hlavě se mi tvořila tma, ale zvládnul jsem se natáhnout a napít se krve z její ruky.
Bylo mi z toho špatně, ale jakmile jsem se napil, najednou jako bych se celý obnovil. Vlastně jsem se cítil ještě lépe, než před tím. Krev z nosu mi přestala téct. Odvalil jsem se a chvilku seděl s hlavou dolů. Opravdu jsem vypil něčí krev? Stále jsem jí měl na rtech. Rychle jsem došel k jezeru, znovu se umyl a vypláchnul si pusu. Vrátil jsem se ke Sky a malinko se ušklíbnul. Nic proti tvé krvi, ale moc mi nechutnala. Každopádně děkuju. Chtěl jsem ji pevně obejmout, ale nechtěl přilévat olej do ohně. Krátce jsem ji objal a vstal. Když vidím, že už jste v pořádku, tak myslím, že můžu jít domů. Splnil jsem svou úlohu psychologa, teď už to určitě zvládnete sami. Pověděl jsem s širokým úsměvem.

Byl jsem tak šťastný. Povedlo se to.

"Uvidíme, co s tím budu moct udělat, ostatně už se na tvůj domeček moc těším." k ní domu teď nechce. Naopak, chtěla vidět jeho dům, jak to tam vypadá po skoro dvě stě letech. "Cože já tě neprohodila oknem!" brání se autmaticky. Jenom ho odhodila vzduchem a pak vyhodila z auta... Nebo že by to někdy udělala? Už zítra? On se zbláznil... počkat, takže mluvíme vážně... My vážně půjdeme k terapeutce rozebírat náš vztah. Další ěc, nelíbily se jí jeho narážky, že si na něj vždy udělá čas. "A tohle je jedna z věcí proč mám někdy pochybnosti." zamračí se jako kakabus.
Ale to už byla u Joeiho a pomáhala mu. Sice mu to trvalo, než se napil, dokonce se jí už ruka začala hojit. Pak ale vyrazil k jezeru a ona se nechápavě zvedla. Otočila se na Tonyho, jako by jí snad on mohl podat vysvětlení. "Jen aby bylo jasno, ne každý pije mou krev..." pak se otočí k Tonymu. "Doufám, že se nebudeš cítit dotčeně, protože Joe ochutnal něco co ty ne." Ujistí se hned, aby později neměla žádné problémy.
nechala Joeiho ji obejmout, ale jenom krátce, aby Tonymu neruply trenky a rozloučí se s ním. Když odejde, otočí se k Tonymu.
"Tak co bude s tou masáží?"

"Vypada porad stejne, tak nejak jsem s nim nic nedelal." Rekne vazne. Ani ho nenapadlo s nim neco delat. Kdyz se zacne branit ohledne prohozeni oknem jen se zasmeje. "Ja to myslel obrazne. Na tommle zapracujeme, aby jsi me nebrala porad tak moc vazne. Myslel jsem, ze jsis na muj humor uz zvykla." Usklibne se.
Jeji oblicej se po vysvetleni ke komu pujdou opet zmeni. "Proboha ne! Na s ni nic nemel." Rekne automaticky aby se nebala. "Jmenuje se Merliah E. Nevim jestli jsi o ni uz nekdy slysela. Ale je vazne dobra a pomuze nam." Usmeje se na ni, mysli to vazne. Opravdu chce aby jim to klapalo. A tohle by mohl byt krok k dobru.
Potom vidi jak Sky pomaha Joeovi vlastni krvi, ale ted je mu to tak nejak jedno. V jine situaci by mu to asi vadilo, ale ted to neresi. Je rad ze se to vyresilo a nebude delat vlny. "Myslim ze ja ochutnal mnohem vice nez Jo." Zasmeje se a na jeji otazku ohledne masazi jen pozvedne oboci. "No myslim ze bych ji uz potreboval. Jdeme ke me?" Mrkne na ni a chyti ji za ruku.

No neví, jestli bude někdy schopna, brát jeho humor s humorem, když jindy jeho humor je naprosto vážný. Jak má tedy člověk poznat kdy si dělá legraci a kdy ne?
Když se začne hned bránit že s jejich budoucí terapeutkou nic neměl jednoduše nakrčí obočí. "Pokud tě to potěší, já s ní taky nic neměla." Merliah E? Co je to ksakru za příjmení. Ale to jméno je hezké... "Obávám se, že jsem o ní nikdy neslyšela." pokrčí jednoduše rameny. Zase nezná každého člověka kolem dokola. Zná jenom ty, kterým pomáhala s nemovitostmi a žádné Merlii nepomáhala. Ostatně není v kanceláři jediná.
Když pomohla Joeimu a ten odešel vrátila se k Tonymu. "Taky že ochutnal, ale jsem ráda, že už jsi konečně pochopil, že jsem s ním nespala. Bylo to už otravné ti to vysvětlovat... Že když mě objímá, je to protože ty nejsi poblíž, aby jsi to udělal ty." pokrčí rameny a poté se přitiskne k jeho hrudi. "Pojďme, ale pozor na mou hlavu," řekne ještě předtím než pevně stiskne víčka, čekala totiž teleport.

Zamysli se nad tou predstavou Sky a Merliah. Ale hned tu myslenku odezene. "Mozna by to byla zajimava podivana." Podotkne a usklibne se.
"Nevadi, vsak ji brzo potkas. Jen ji doma zavolam a domluvim to." Rekne vazne, nevi jestli se do toho Sky chce, ale to co vi je, ze jim Mer rozhodne pomuze. Ma sve metody.
"Dobre uz to nebudeme rozebirat. Ale srandu si z nej budu delat asi naporad, ale na to je uz pripraveny." Zasmeje se a obejme ji. "Tak tri dva jedna..." skokem se teleportuji k nemu domu. Pokojska mu uklidila, takze to tam vypada jako nove, jeste aby si uklizel sam. Ani nahodou. Najal si nejakou vilu nebo co to bylo za litaci havet, moc se v tom neorientoval. "Dej mi chvilku jen ji zavolam." Usmeje se na Sky, vytahne z kapsy mobil a jde si sednout na gauc.

Po dnešním namáhavým dnu si chtěla vyčistit hlavu od všeho. Ale protože nechtěla být doma. Tak se rozhodla se jít ven projít a třeba něco vyfotit. Ráda fotila. Tam venku fotila skoro všechno, co ji napadlo. Procházela se tak městem a napadlo ji jít do parku ale, protože nevěděla kde je tak si vytáhla telefon. Najela na mapy a šla podle mapy až došla do parku. Kde zpomalila a kochala se přírodou kolem sebe. Vyfotila docela dost fotek. Nakonec si sedla na jednu z mála volnou lavičku.

Po dalším dni, který strávil prací, se opět rád vrací na místo, kde rád relaxuje. Do parku. Uvolní si u krku dokonale uvázanou kravatu, rozepne sako a opře se o zábradlí a zadívá se na řeku, která proplouvá malým mostem, na kterém stojí. Chvíli nechává své myšlenky volně plynout. Myslí na to, že si vlastně nikdy pořádně neodpočinul a že si dlouho nedal od práce volno. Po malé chvíli se ale vzpřímí a rozhlédne se. V dálce vidí tu ženu, kterou potkal včera v baru. Vyrazí k ní a za několik chvil je u ní. "Zdravím, Isabelo." Usměje se a posadí se vedle ní na lavičku. "Přemýšlela jste o tom, co jsem vám včera řekl? Přemýšlela jste nad tím, jak si tady na tohle všechno zvyknout?" Optá se jí s lehkým úsměvem na tváři.

Chvíli tam jenom tak seděla. Když se z jedné strany ozve hlas, který slyšela včera v baru. Otočila se na pana starostu. Usmála se. " Já vás taky zdravím, pane Blackshade. Přemýšlela jsem o tom co jste řekl. Taky jsem přemýšlela jak si tady zvyknout. Na nic jsem nepřišla. Takže to necháme na času. Co se stane to se stane. Jestli to bude dobré nebo né. To se uvidí. Přišla jsem ale na jednu věc. Měla bych se porozhlédnout po okolí. Zatím to tady vypadá hezky a zajímavě. Takže doufám, že se to nezmění. A ještě se jednou omlouvám za ten včerejšek. Doopravdy jsem nechtěla vám lézt do hlavy."

Pousměje se, když zjistí, že o tom přemýšlela a že to nakonec nechá na čase. Konec konců, nic jiného asi ani nezbývalo. Chce to čas. I on s tím souhlasil. "To moc rád slyším." Zazubí se na ní krátce a pak lehce zvážní. "Mám zkušenost bohužel s opačným názorem. Člověku to tady připadá stejné, jako dřív. Pravdou ale je, že jsme tu uvězněni a dovolím si říct, to si moc brzo sama uvědomíte. Jistě, můžete si tady dělat co chcete, ale za jakou cenu?" Položí řečnickou otázku s tajemným pohledem ale pak se usměje a zlehčí situaci. "Nemusíte se ale bát, je tu vše, co potřebujete. Řekněte mi, už jste si našla bydlení? myslím, něco stálého, nějaký dům, či byt." Pousměje se s pohledem v jejich očích.

Pečlivě poslouchá každé slovo co pan starosta řekne. Někdy se usměje někdy zase ne. Když mluví o tom uvěznění. Tak si uvědomí kolik lidí tam venku nechala a hodně z nich jí chybí a to je tady jenom pár dní. Není to moc lehké. Nadechne se. " Proč tady vlastně jsme?" Podívá se na něho tázavým pohledem. Tento pohled moc nepoužívala jenom když jí něco doopravdy zajímalo a chtěla znát odpověď. " Mám tu dům. Měla jsem štěstí, že jsem hned potkala makléřku. Takže mám dům. Jsem za něho ráda. Podobný jsem měla i tam venku jen trochu větší ale stačí mě to. " Zasměje se. Nemůže být pořád smutná z tohohle místa. Bude se radši smát i když by se cítila nejhůře.

Zeptá se ho na nejzákladnější otázku, co se týče tohoto světa. Popravdě, moc nerozumí tomu, co tu dělají a z jakého důvodu tu jsou. Lidé si chtěli žít život bez nadpřirozena, ale bez nadpřirozena by byl ten druhý svět ztracený. To nadpřirozeno jim pomohlo založit tuhle říši, odkud není úniku. Je to paradox, ale je to tak. "Jsme tu, abysme žili mezi svými." Zalže. Nechce ji to tady ztěžovat tím, že nás prostě ti ostatní zavrhli. Dnes má opravdu dobrou náladu. "Má to své výhody, upíři ani démoni ani jiné bytosti zde nevraždí po stovkách, jako tomu bylo předtím. Nabízí se mi teď otázka, není právě tohle ten opravdový svět pro nás? Co myslíte, Isabelo. Jsme nadpřirozené bytosti, jaký smysl mělo žít mezi obyejné smrtelníky?" zeptá se a koutkem úst se pousměje.

I když o tomhle světě nevěděla nic. Tak věděla, že ji lže ale nechala to být. Třeba mě nechce jenom vystrašit. Když jsem tu pár dní. Najde v tom něco dobrého. Pozná skoro každého když lže. Ona sama neví, jak je to možné, že to vždy pozná. "Tenhle svět.... I když jsem tady jen pár dní. Tak jsem zjistila, že je to tady jiné než tam venku. Žila jsem tam hodně dlouho. Ikdyž to tak nevypadá, tak tam venku mezi smrtelníky to mělo nějaké to plus ale i mínus. Určitě i tady to tak je. My jsme taky lidi jako venku jenom s něčím navíc. I když se tady třeba nezabijíme. Ale jsme stejní i když smrtelníci nevidí chybu na sobě tak jí dá někomu jinému. To mě na lidech tam venku vadí, že tu svoji chybu hledají na někom jiném."

Když si v knihovně vypůjčila to, co chtěla, vyrazila domů. Rychlím krokem vešla do domu. Dla si knihy do pokoje a vyrazila do parku fotit. Líbilo se jí fotit okolí nebo živočichy. Sedla si na zem a fotila stromy, kolemjdoucí. Po chvíli foták odložila, aby se napila a vytáhla z tašky muffin. Vzpomněla si přitom na Joshe a pro sebe se usmála. Zakousla se do muffinu a pozorovala vodu v jezeře, která se krásně třpytila.