Vílí park s jezerem

Dneska má dobrou náladu. Stavba už konečně je dokončená, všechno funguje jak má a teď mu zbývá jen zařídit interiér. Chce to moderní, barevné, živé prostě takové, ať se tam zákazníci cítí příjemně a co víc jako doma. Vítani a ať se rádi vracejí. Už se docela těší, až s tím začne, zařizování bude asi největší zábava. Tedy co si on myslí, dokonce chce sám vymalovat. Jeho restaurace bude zároveň i trochu veřejná knihovna, kdy si lidé budou moct zapůjčit knihu nebo dokonce zakoupit.
Přichází do parku, kde se rozhodne si alespoň trochu odpočinou a něco nakreslit. Rozloží si docela velký stojan a přiloží plátno. Vezme paletu a dá si zde několik barev. Přemýšlí co nakreslit, když se nakonec pustí do díla, uvědomí si, že to vlastně kreslí jeho vlastní matku zamlada.

I dalsi den sla do jejiho oblibeneho parku. S fotakem na krku a blokem v tasce sla parkem. Hledala nejake dobre misto,kde by si mohla sednout a fotit. Citila se tu prirozene a klidne. Priroda ji pripominala jeji zivit,kdyz jeste nekoho mela. Nasla jedno perfektni misto. Bylo nedaleko nekoho ,kdo zrovna maloval na stojanu. Pres nej toho dotycneho nevidela, a tak si sedla a zacala fotit.

Během malování se samozřejmě dost zaprasil, ale to jej vůbec netrápilo. Měl sebou maličkou stoličku, ať si sem tam může sednout a dívat se, jak bude dále pokračovat. Všechno si to s sebou dovezl autem jak jinak. Malování je jeho druhou největší vášní hned po vaření.

Po nějaké chvíli obraz dokončí a ustoupí, ať si jej může prohlédnout. Je sám se sebou spokojen. Podívá se na své ruce. Když zjistí, jak se zašpinil, vezme štětce, ať je může vymýt a paletu a zamíří k takové té stojací fontánce, která sice slouží na pití, ale komu to ublíží. Začne vymývat štětce, pak umyje paletu. Nakonec své ruce a opláchne si obličej. Když se vrací zpět, zaznamená, že kousek dál sedí Stef. Podvědomě se nad tím usměje. Donese si věci zpět a chce jít za ní. Pak si ale všimne, že sem přichází nějaký prodejce, který prodává zmrzlinu a ledovou tříšť. Vytáhne tedy peníze a zamíří k němu. Neví, jakou Stefanie má ráda přichuť, nakonec se ale rozhodne pro to co o ní ví. Ví, že má ráda muffiny, tak se rozhodne ji objednat takovou příchuť, která se mu vybaví když se řekne muffin a to čokoladový. Muffin je přece plný čokolády. Nechce jí jej ale jen tak donést, tak se podívá na chlapce, co se zastavil u stánku také a zálibně koukal na zmrzlinu. "Poslyš chlapče, když tuhle zmrzlinu odneseš támhleté dívce, tady pán ti udělá také zmrzlinu." Podá tedy zmrzlinu chlapci a poté zaplatí zmrzlináři, plus jednu zmrzlinu navíc tedy pro toho chlapce a zamíří zpět ke stojanu. Samozřejmě před tím, řekl chlapci, když se bude slečna ptát od koho, je to od toho za stojanem. Sundá obraz a položí jej tak mu schne, nerozmaže se. Pak si tam dá druhé plátno a namíchá si nové barvy. Teď ale začne malovat Stef.

Spokojene fotila sve okoli,kdyz v tom k ni najednou prisel chlapec se zmrzlinou. Povedel,ze je pro ni. Prekvapene na nej chvilku zirala a pak se s usmevem zeptala,kdo zmrzlinu posila. Chlapec odvetil,ze pan za stojanem. Usmala se jeste vic, a tak vzala papir a tuzku a napsala vzkaz. *Proc se neukazes tajemniku?* Poda vzkaz chlapci,at ho odnese panovi a ochutnala zmrzlinu. Musela uznat,ze byla vyborna. Sedela primo k muffinu. Ze by to byl ten ze vcera?

Nerad posílá vzkazy, příjde mu to jako bych chodil na střední, navíc je celý od barvy, tak ani nemůže vít ten papír a přečist si jej, tak požádá toho chlapce a má chuť protočit oči. Která holka dostane zmrzlinu a nedojde alespoň poděkovat, ale jako první pošle vzkaz.... Ukáže chlapci špinavé ruky, že takto nemíní odepisovat a on to pochopí hned. A to je mu kolik? Maximálně deset... Nechá jej odejít a vybrat si svou odměnu a pak se radši začne věnovat kreslení.

Kdyz se ji vzkaz nevrati . Vstane a dojde k planu. Vsimne si ho a usmeje se. "Ahoj a dekuju za zmrzlinu" odpovi a usmeje se na nej. "Co kreslis zajimaveho?" Zepta se s usmevem a kouka na nej.

Pokračuje v kreslení, nyní se snaží kreslit v černobílých barvách, jelikož Stef má černé vlasy, příjde mu to tak zajímavější. Obvykle kreslí podle lidských přiznání, které mu nadpřirozeni posílají skrz stránku. Některé jsou takové jako "vyspala jsem se s ním" a on podle toho nakreslí co jej napadne, samozřejmě, žádné prasárny nekreslí.
Pak k němu dojde Stef. Mírně se pootočí a pak se zase začne věnovat kresbě. "To nic nebylo." poví pouze. Už má černý základ, jak přibližně vypadá obličej stefanie, ale něco se mu nezdá, tak odloží paletu na stoličku, popadne Stef za ramena a postaví ji vedle toho nakresleného obličeje a začne to zkoumat. "Jo, to by šlo..." poví a pak se začne přehrabovat v kufříku pro další barvy. "Jakou barvu máš nejradši?" zeptá se jí.

Ale i tak děkuju. Povím a usměju se. Najednou mě chytil za ramena a postavil vedle obrazu. Zamrkala jsem překvapeně a sledovala ho. Zkoumal mě. Cítila jsem se trochu trapně. Jakmile mě pustil podívala jsem se, co dělá. Že by kreslil mě? Pomyslela jsem si v mysli. Oblíbená barva? Modrá Pověděla jsem s úsměvem a pozorovala ho. Jaká je tvoje? Zeptala jsem se zvědavě a sedla si do trávy vedle stojanu a koukala na něj. Nenápadně jsem vytáhla foták a zamířila ho na něj. Můžu si tě na památku vyfotit? Zeptala jsem se a koukala na něj přes foták.

"Vážně Stef... Byla to jen zmrzlina..." prohodí, nemá rád, když mu lidi děkují s takovou přehnanou vděčností, když jde o takové prkotiny.
Přehrabuje se mezi barvami a čeká, až řekne jakou barvu má ráda, vytáhne všechny odstíny modré které má a nanese si je na volné místa na paletě a pak je začne nanášet na plátno, ať tomu dodá efekty, do toho stále ještě používá černou a bílou. "Oranžová a červená." po chvíli ji odpoví a nenápadne ukáže na obraz co kreslil předtím. Docela jej ale zarazí její žádost. "Právě teď?" zeptá se a odtáhne se od plátna.

"Když mám patrně barvu i za ušima?" nechápavě zavrtí hlavou. Snad ne...

To jsou pěkné barvy Usměje a podívá se na něj . Náhodou, takhle je to zajímavější, aspon budu mít fotku, kde děláš, co máš rád a kde to bude i vidět. Uculí se a prohlédne si obraz předtím. To je úžasné. Maluješ úžasně. Poví a podívá se na něj. Kéž bych měla takový talent jako ty. Poví mile a pak si zase sedne do trávy. Vtáhne z tašky pití a napije se. Bylo docela teplo. Svlékla si mikinu, pod kterou měla světle modré tílko a zavázala si ji kolem pasu.

Upřímně, jelikož už má většinu práce hotovou, tak už dělá jenom efekty a celkový vzhled. Ale už jde jasně poznat, koho to tam vlastně kreslí. "A na co ji vlastně chceš?" řekne, ale pak teda svolí, když jeho fotku tak moc chce. "Ale usmívat se nemíním." dodá hned a vezme štětec, namočí je do bílé barvy a začne na plátno stříkat malé kapičky. A už má pak hotovo. Spokoje odkročí. "Nic na tom není..." Poví skromněa pomalu přechází k fontánce ať se zase může opláchnout. Pak se i napije z fontánky.
Hned se ale vrací ke Stef. "A co baví tebe?" zeptá se hned, jak se vrátí.

Jen na památku. Povím a když souhlasí tak ho vyfotím. Zandám foták zpět a usměju se na něj. Mě baví hodně focení a kreslení. Poví upřímně a pak vstane a podívá se na obraz. Zamrká v úžasu a kouká na to. Ty si vážně kreslil mě Povím. Na obraze vypadám skoro stejně jako ve skutečnosti. Ty barvy a to všechno. Bylo to nádherné. Po chvíli jsem se na něj s úsměvem podívala. Nemaluješ náhodou lidi na zakázku? Zavtipkuju a usměju se. Hodně lidí by k tobě jistě chodilo a měl by si úspěch. Povím a trochu se protáhnu.

Nechá se vyfotit, ale ani u toho nemrkne. "Ne že se to někdy objeví v nějakém bulváru..." poví varovně.
A neříkala před chvíli něco na ten způsob, že kreslit neumí. Pomyslí si. Když se k ní vrací utírá štětečky do kufříku a poté tam sbalí i barvy a paletu. "Ano kreslil, ale ještě na to nesahej, barvy ještě nejsou doschlé..." řekne ji a pak se jde postavit vedle ní. "Ne maluju na zakázku lidská přiznání." poví ji tajemně, ale dopředu je mu jasné, že nebude vědět, co myslí.

Přejde silnici a vstoupí na pozemek parku. Vlasy má rozpuštěné a kroutí se jí přes ramena. Je oblečená do žlutých květovaných šatů. Na nohou má baleríny a na nose má sluneční brýle. V jedné ruce drží futrál na housle, který má oblepený různými nálepky. Přes rameno se jí houpe taška s folklorním motivem. Sedne si na jednu lavičku hned u jezera. Tašku a futrár položí vedle sebe a z tašky vytáhne propisku a zápisník do kterého začne psát.