Vílí park s jezerem

Po dlouhé směně v nemocnici si potřebovala trochu oddechnout. Měli tolik akutních příjmů, že ještě teď se jí zdá o krvi a vyhřezlých střevních kličkách. Oblečená je v přilnavýchleginách a volnějším tričku, přes to všechno má přehozený cardigan, který ji splývá až pod zadek. Vlasy má v nedbalém drdolu. V tváři vypadá strhaně, ale snažila se na sebe napatlat alespoŇ trošku makeupu, aby nevypadala jako upír nebo zombie, přece jen, je to čarodějka.
Posadí se na lavičku vedla jezera. Ihned se kolem ní začnou sbíhat kachny a sněhobílé labutě. Je z toho docela nadšená, celkově má ráda zvířata. Vytáhne z kabelky suchý chleba a začne jim ho po drobkách házet. Je skvělý pocit se dívat, jak se o malý kousek suchého chleba pere tolik zobáků. Pomalu zahazuje poslední kousek. Trošku se sveze níž, položí hlavu na opěrku lavičky a užívá si posledních paprsků dnešního slunce.

Nesnášel svou práci. Právě teď jí naprosto pohrdal. Líbila se mu, ale jen do té doby, dokud neměl noční směnu. Zůstat celou noc vzjůru - pochůzky - nuda - ... prostě tohle nikdy nebylo pro něj. Na sobě měl svou policejní uniformu, ale je pravda, že ta mu slušela. Vlastně zdůrazňovala každý sval jeho těla, ale on sám tohle nikdy neřešil. Celkově se mu zdálo, že tahle situace v které jsou je nespravedlivá. Chápal, že tu jsou démoni, upíři, vlkodlaci a možná i draci... ale proč tu jsou andělé, proč jsou tu elfové, proč jsou tu víly? Tyhle rasy by nikomu nikdy neublížili, snad jen temné víly a temní andělé, ale proč jsou tu i ty hodní? Nedává to žádný smysl.
Zaparkoval služební auto u parku a vydal se na pochůzku v parku. Nečekal, že by se tu mělo něco stát, ale nikdy nevíš... Mohl by tu nějaký upír vraždit nebo nějaká čarodějka provádět rituál. Ale nic z toho tu nebylo, kromě jedné dívky, co u jezera krmila labutě a kachny. Okamžitě k ní zamířil. "Policie Veritely, strážník Rivers." Ohlásil se dívce a vytáhl svůj odznak. "Vy nevíte, že se tu nesmí labutě krmit?" ptal se jí docela přísně, přece jen musel budit respekt.

Byla zamyšlená,znovu myšlenkama v práci, kde jinde také, takže ji hluboký a přísný hlas vyděsil. Trhla sebou směrem odkud pocházel a napřímila se na laviččce. "Omlouvám se, já...netušila jsem, že se to nesmí a ony vypadaly tak vyhládle." Zněla opravdu vylekaně, nevěděla že se tohle nesmí...nikdy s tím nebyl problém. Nebo spíše nikdy neměla to štěstí aby narazila na strážníka.
Postavila se a zadívala se na něj a na jeho odznak. Byl pravý o tom žádná. "Takže dostanu velkou pokutu?" Dneska neměla sílu se přehadovat o výši pokuty. Začala pomalu vyhrabávat z kabelky peněženku a přepočítávat kolik peněz jí v tom zůstalo.

Jakmile se k němu otočila, překvapeně zamrkal. Nedal na sobě však nic zdát, jak mu přišla krásná od pohledu. Podíval se za ní na labutě a letmo se pousmál hned to však umně zamaskoval. Pomalu došel až k ní a vzal si od ní kousek chleba a začal ho v ruce převracet. Jakmile se zeptala na pokutu, chvíli mlčel no nakonec ten jeden jediný kousek vhodil do jezera a sledoval jak se na něj všechny sletěly. Docela se nad tím zasmál. "Pro tentokrát to nechám být, pokud mě neprásknete, že jsem jim taky jeden kousek hodil." Mrkne na ni spiklenecky a sedne si na lavičku vedle. Zhluboka se nadechne se a rozhlédne se po parku. Nikdo tu ani nebyl, jeho noční služba bude velmi záživná.

Už jí nudilo, být doma sama. Tak se rozhodla, že si vyjde do parku. Vzala si na sebe růžové tepláky, a k tomu žluté tričko. Bylo poznat, že jí to bylo celkem malé, ale zpět do reality. V ruce držela knihu, a usmívala se od ucha k uchu. Jen co zaznamenala bratra, tak mu zamávala. "Ahoj, Joshi!" Posadila se na lavičku, a dál se věnovala pouze knížce.

Sledovala ho a jeho pohled jí samozřejmě neunikl. Přivřela oči, ale nekomentovala to. Ale když si od ní vzal chleba a hodil jej labutím taky jen zakroutila hlavou.
"Takže vy mě tady vystřašíte, málem k smrti tím, že se to nesmí a nakonec to uděláte sám, strážníku?" tomuhle se musela zasmát. Plus nikde nebyla žádná cedule ani upozornění, že se to nesmí takže se nejspíš chtěl pouze zabavit ve službě.
"Tohle byste ale civilistům dělat neměl. Dělat si z nich legraci." zasměje se a posadí se vedle něj. "Takže tahle vy pracujete? Žertujete a potom posedáváte u jezera? Myslela jsem si, že policejní práce je více vytíženější."

Sledoval ji nechápavě a poté ukázal na ceduli, kde ten zákaz byl napsaný. "Ale pokud chcete, radši vám napíšu tu pokutu, bude to jen pár set..." řekne výhružně vytahovat bloček na pokuty. "Jméno a vaše doklady?" řekne, pak ale někdo zavolá a on se nechápavě otočí. Uvidí svou malou střeštěnou sestru. "Sáro! Okamžitě pojď sem! Co tady děláš, máš být doma už je pozdě..." řekne. Nesnáší, když tohle dělá. Má strach když se uprostřed noci vyplíží a to ke všemu sama. Tenhle svět je plný démonů a upírů a ona si tu chodí sama. Zhluboka oddechuje a otočí se k Annie. "Omlouvám se." omluví se jí slušně, přece jenom se jí jejich rodinné drama netýká.

Nechápavě se na něj podívá, ale v tu chvíli kdy začne vytahovat bloček začne nesmlouvavě točit hlavou. " Ne ne to není nutné. Pro příště si to rozhodně zapamatuju." řekne vážně, možná až příliš. I její výraz tomu odpovídá, tohle ona obvykle nedělá. Rozhodně neporušuje zákony...ona zachraňuje lidské životy.
"Ale jestli je to vážně tak nutné, tak Annie Thompson" a začne vytahovat peněženku s doklady, v tu chvíli ale uvidí malou roztomilou holčičku. Zadívá se na ni a když ona pozdraví onoho strážníka dojde jí že se znají.
Nechce se do toho plést, ale po malých holčičkách by se nemělo tak křičet. "Nechci vám do toho vztupovat, ale určitě to neudělala naschvál, takhle ji jen vystrašíte." řekne mírně a otočí se na malou a hezky se na ni usměje. "A nemusíte se omlouvat, znám děti, v práci jich kolem sebe mám tunu."

Když na ní bratr promluvil, okamžitě se zvedla, a zamířila směrem k němu. "Ježkovi oči, aby jsi se nezbláznil." Řekla jsem dost mrzutě. "Já chápu, že máš strach. Ale snad si taky mohu někdy vyrazit ven, ne?" Zeptala jsem se ho, už dost naštvaně. Nenávidím, když mě pořád komanduje. To je věc, která mě velmi vytáčí.

Čeká až se k němu Sarah vydá se založenýma rukama, co předtím říkala Annie, moc nevnímal, kromě jejího jména samozřejmě. Jakmile ale se do téhle situace začala plést, otočil se na ní. "Dovolte, slečno "porušuju zákony" mojí sestře je pouze 13 let, bloudí takhle pozdě v noci sama v parku, když tu po městě běhaj upíří a démoni, víte že vraždí kdy se jim zachce, navíc to má zakazané?" Mávne nad ní rukou, nemíní se s ní o tom bavit, radši jde naproti Sarah.
Vůbec se mu nelíbil její tón. "Jak to se mnou mluvíš?" zeptá se jí a snaží se udržet klidný tón, co jim zemřeli rodiče, to s jejich vztahem jde z kopce, i když se snaží se starat o ní. Proto hodně pracuje, aby se o ní mohl starat, proto dělá práci co nenávidí. Sám by se uživil, ale dokud má nějakou práci, zůstává do té doby, dokud ona se nedokáže postavit na vlastní nohy a klidně jí bude pomáhat i dál, ale ona mu to neulehčuje. "A to nemůžeš chodit ven za světla?"

*Zjeví se a leží na zemi. Rychle zařve* Pomoc! Prosím, pomoc!

"Dobrá dobrá, už se k tomu vyjadřovat nebudu." řekne lehce zaskočeně a posadí se znovu na lavičku a zadívá se na labutě. Nehodlá se do toho plést, přece jen nezná ani jednoho z nich.
Zahledí se na jezero a zjistí že uprostřed pluje labuť, ale moc se nehýbe, jakoby jí něco trápilo nebo nedejbože umírala.
Vytáhne z kabelky svou hůlku a lehce máchne na vodní hladinu. Otočí se ještě za těma dvěma, ale nechá je aby si to vyřešili. Nejdřív lehce zkusí sílu kouzla, položí jednu nohu na hladinu a když zjistí, že ji to udrží pomalými kroky dojde až k labuti a skloní se k ní. Opatrně na ni sáhne a zjistí, že má nalomené křídlo. "Neboj malá to bude v pořádku." Stojí takhle uprotřed jezera na vodní hladině a snaží se pomoci labuti. Doktorka jak pro nadpřirozené bytosti tak očividně i pro zvířata.

*Leze po zemi a křičí* Je tu někdo, prosím? *Rozhlíží se a uvidí lidi a zakřičí* Vy tam, pomozte mi prosím.

*Naštve se a rozzáří se mu ruka. Pak vystřelí do nebe světlici, aby ho viděli. Pak se pokusí doplazit se k nim, což jde zatím dobře, ale ubývá mu sil. Je od nich asi 50 metrů a už nemůže dál a zařve* Pomozte mi, prosím!

Zaplatil jsem taxikáři a vystoupil. Prošel jsem brankou a pokračoval po vyštěrkované cestičce parkem. Nikoho jsem tu neviděl. Tonyho jsem neznal, třeba nesnášel park, a zrovna teď byl doma. Ale za pokus nic nedám. Šel jsem po cestě a rozhlížel se. Prošel jsem velkou část parku, a nikoho nenašel. Třeba by mohl být v altánku, ne? Zamířil jsem tedy tam. Ale v té krásné stavbě, určené hlavně pro páry, nikdo nebyl. Zamračil jsem se a rozhlédnul se. Altánek byl na kopečku a já měl výhled na park.
Mohl by být třeba u jezera. Tam bych byl já. Já teda nejsem Tony, ale nic jiného, než si zkusit jeho aktuální polohu představit, mi nezbývalo. Šel jsem po cestičce z kopečku a sešel na cestu kolem jezera. Spatřil jsem několik labutí, ale to bylo jediné živé, co jsem tu spatřil. Už jsem prošel dost velký kus, pravděpodobně tu není. Ještě obejdu jezero, a když ho náhodou neuvidím, přesunu se někam dál.  Pokračoval jsem po cestě a na pár minut vlastně nevnímal nic jiného, než své kroky. Ani to, že by mne v téhle tmě mohl třeba někdo pronásledovat.

Procházel se venkem, od té doby, spíše od toho konce a od té hádky nešel domů. Prostě byl venku a šel, jen chodil. Což je u něj divné, on i na záchod v domě používá teleport.
Došel až do parku. Procházel se kolem jezera a kolem toho velmi romantického altánku, ze kterého mu bylo akorát špatně. Když ale zaslechl kroky zastavil se a otočil aby zjistil kdo v tuhle dobu ještě může být venku. A to co spatřil, tomu sna ani nevěřil. Ryba. Neskutečné jak je opovážlivý. Nemá snad být teď doma s Sky, a dělat bůhví co? Udělalo se mu špatně, nechce nad tím ani přemýšlet. Ale tentokrát svůj teleport použil, portnul se přímo před jeho nos a zastavil se.
"Ztratil jsi se, mám pocit že tvůj dům s výhrou je jinde než tady." zavrčel na něj a sledoval ho jako kořist. Měl chuť mu rozbít hubu, uškrtit ho, přinutit ho udělat něco hrozného, třeba utrhnout větev ze stromu a probodnout se jí. Byla by to vlastně sebevražda a Tony by z toho vyklouzl nevinně. V hlavě se mu odehrávalo tolik možností co by s ním mohl udělat. Na ničem mu už nezáleželo. Neublížil mu předtím kvůli Sky, ale teď tu není, už s ním nechce nic mít, takže i jemu je jedno, co se tady rybině stane.

Fajn, prostě tady není. Co by tady vlastně někdo, jako on pohledával? Co vlastně byl? Tipoval jsem to na démona, protože jinou bytost, která by se uměla teleportovat, neznám. Ale je možné, že se pletu. Je pro mě vlastně nebezpečný? Co to je za blbou otázku, jistěže je. Ke všemu tady se mnou není Sky. Mohl jsem jen doufat, že se zvládnu obránit sám. Pochybuju, že bych ho kdykoli přepral, ale útěk bych zvládnout mohl. Co by mi taky zbývalo? Na druhou stranu, vždyť se teleportuje, jak bych před ním utekl? Začal jsem přemýšlet, zda tohle nebyl trošku nepromyšlené rozhodnutí. Chci ho najít, abych mu pomohl, ne aby mne zabil.
Ucouvnul jsem o krok, když se přede mnou zase zjevil. Bože, co to je za zvyky, objevovat se lidem před nosem? Nazvednul jsem obočí nad jeho naštvanou poznámku. Sky není žádná moje výhra, je to moje kamarádka. A neztratil jsem se, naopak, hledal jsem tě. Čekal jsem, že tím ho asi dost překvapím. V horším případě rozzuřím, což už se mi stejně dle jeho výrazu podařilo, a to jen přítomností mé maličkosti. Nevěděl jsem, jestli rovnou mluvit k věci, a nebo s ním trošku před tím pohovořit. Ale něco mi říká, že čím dřív se s ním pobavím, tím větší mám šanci na přežití. Nikomu bych nepřál, aby na něj hleděl démon tak, jako Tony koukal na mě.
Zhluboka jsem se nadechnul a ruce vyndal z kapes. Nevím detaily o vašem vztahu, a ani nemám právo je vyžadovat. Je to váš vztah. A mrzí mě, že se to pokazilo. Nebude mi věřit, že to myslím vážně a hlavně upřímně, ale co. Teď už jsem musel pokračovat. A kvůli Sky chci pomoct ho napravit. Ty mne nesnášíš, ale stále máš něco společného se Sky. Chtěl jsem s tebou mluvit. Sky tě má ráda, ale něco ji chybí. Hleděl jsem na něj se zvednutou hlavou, ačkoli mně naháněl hrůzu. Jeho výraz mě prostě děsil. Ale já chtěl pomoct. Musel jsem, už kvůli Sky. Její slzy mne ničily. Bylo dost možné, že mne nebude poslouchat, ale já to zkusit musel.

Stojí před ním, přemýšlí co mu udělá, opravdu nad tím uvažuje. Tak moc by ho rozmáčkl, určitě by se cítil hned lépe. Když začal mluvit poslouchal ho, času má stejně až moc, tak proč ne. Rozbít ho může kdykoliv.
"Tebe mrzí, že se to pokazilo? Ty nemáš právo vyžadovat nic. Nechápu tvůj nedokrvený mozeček, že jsi se vůbec odhodlal sem dojít. Že jsi na to měl vůbec kuráž, po tom všem sem dolézt a snažit se dát něco dohromady? Jsi snad nemocnej?...Nevšiml jsis snad náhodou, že mě Sky poslala do hajzlu? Očividně ji vadím už jen tím že existuju! Jak vidím, tak se raději bude lísat k tobě než aby strávila jeden debilní ples se mnou!" zvedne hlas.
Poslední věta ho ale dorazila. Něco ji chybí a očividně tenhle floutek toho ví mnohem víc o jejich vztahu a o tom co Sky chybí. "Takže ji něco chybí jo? Tak já jí to nejspíš dát nemůžu, tak běžela za tebou." řekne opravdu naštvaně. V ruce mu škube, stále se ale drží, nejraději by mu jednu natáhnul. Za to všechno, nesnáší takové lidi, nesnáší ty pozitivní, sluníčkoidní magory, kteří nemají mozek a ani netuší co všechno podělali. A teď se to snaží napravit? To si snad z něho dělá srandu.

Dobré znamení bylo, že mne poslouchal a nepřerušoval. Špatné bylo to, že se tvářil každou chvíli ještě víc naštvaně. Hodlal jsem jeho urážky mé osoby přehlédnout, ostatně jako vždy. Dnes to ale bylo těžší, protože se urážka nacházela v každé větě, ne-li slovu. Můj výraz se nijak neměnil. Prostě jsem ho poslouchal a v hlavě snažil přijít na to, jak někoho tak paličatého dostanu na svou stranu. Trápit se nad tím, že o mne má to nejhorší mínění, na to teď nezbýval čas. Nemohl jsem si nevšimnout toho, že zdvihnul hlas. Nehodlal jsem reagovat na každé slovo zvlášť, čekal jsem, než domluví, a pak jsem hodlal zas mluvit já.
Poslední věta už zněla opravdu naštvaně, ale mě spíš přišla únavná. Kolikrát mu to budu vysvětlovat? Podívej se prosím na sebe a řekni mi, zda by se ti někdo jako já mohl někdy rovnat. Tahle otázka malinko směřovala k jeho egu a bylo mi jasné, že ji buď přehlédne, a nebo mě zasype urážkami. Tak či tak, bude vědět, že já se mu nerovnám. Skylar chybí mnoho věcí, a já ji mohu dát jen jedno z toho. Balancoval jsem na okraji ledu. Jeden krok a Tony mohl vybuchnout. Já jí dávám přátelství. Zašeptal jsem a snažil se nevnímat jeho ruce, které mě očividně chtěly na místě zabít. To ty jí nedáš, protože ty ji dáváš mnohem víc. Lásku, vztah. Jsme přátelé, aby se měla komu svěřit, ne aby měla za kým jít podvádět, když ji její současný přítel naštve. Ano, riskuju. Ale musí prostě hned na začátku pochopit, že já a Sky jsme jen přátelé, a tak to prostě je a bude.
A poslala tě do hajzlu, protože byla naštvaná. A víš, co se stalo z toho vzteku? Smutek. Na malinkou chvíli jsem se odmlčel, než jsem nalezl vhodná slova, jak pokračovat. Co já vím, pro Sky jsou ty vztahy vždy složité. Když se na to ale podíváš, byla kvůli tobě smutná. Trápila se kvůli tobě. A to neříkám proto, abych ti způsobil výčitky svědomí. Proč by se trápila kvůli člověku, na kterém jí nezáleží? Má tě ráda, a i když tě poslala pryč, ta hádka ji zničila. Mluvil jsem tiše na rozdíl od něj, nebylo třeba křičet. Jediná věc, která byla potřeba, je, aby mne pochopil. Poslouchá mě, to je dobrý základ, teď už jen musí pochopit, že já nejsem proti němu. Že jsem se nikdy nesnažil jejich vztah poničit.

Jeho první větu tak nějak odignoroval. Co mu na to měl říct. Že neví? Že očividně ano, když ona za ním šla místo aby zůstala s ním.
Může jí dát jen jedno? Tak toho vážně vytočilo. Ruka mu vyletěla a narazila přímo Joeovi do obličeje. "Nebudeš mi tady říkat, co ty jí můžeš dát a já ne. Byť by to bylo přátelství! Co si to doprdele dovoluješ? Přijdeš tady a začneš mě obviňovat?" Protřepal si ruku a znovu se k němu přiblížil.
"Ano, očividně jsem ji naštval. Očividně měla důvod mě poslat do hajzlu a ani mi to nevysvětlit. A to jsem si myslel, že mě od ní už nic nepřekvapí. Ale víš co ty chytráku? Já neudělal nic špatného. Takže já mám svědomí čisté. To ona zase přepla, to ona se zbláznila z ničeho. Jestli tedy nevíš proč tohle udělala, tak mi už nemáš co říct." stále nemluví normálně, spíše ještě lehce křičí. Opravdu ho to štve. Jak může tenhle prcek toho vědět tolik a přitom nic? Vypráví mu tady o tom, jak je Sky smutná, jak ho má ráda a jak ji ta hádka zničila? Tak proč ji sakra začínala? Proč ho poslala pryč, proč ho už nikdy nechce vidět. To jsou věci, které by rád věděl, ale nejspíš na něj nezná odpověď ani tenhle ploutvák.
"Ještě jedna věc. Ví Sky že jsi tady? Podle mě ne. Jsem jí už totiž uplně jedno, než aby posílala nějakého poslíčka na to aby to mezi náma napravil. A víš co? Napravit to už nejde. Ona si vybrala." řekne naštvaně. Nemyslel teď že si vybrala Joa, myslel tím všechno. On se snažil, byl hodný, snažil se opravdu moc a co udělala ona? Najednou odešla a potom se už nevrátila a už nevrátí. Skvělý.

Než jsem stihl jakkoli uskočit, setkala se jeho pěst s mým obličejem, a já měl dost práce, abych se nesetkal se zemí. Držel jsem si dlaně na obličej. Takhle silně mě ještě nikdo nikdy neudeřil. Vzhlédnul jsem k němu a dlaně odtáhnul od obličeje. Když ho tak baví mne mlátit, jen ať vidí úplný výsledek. Na dlaních jsem měl krev, která se mi okamžitě spustila z nosu, a cítil jsem, že jen tak téct nepřestane. Já tě z ničeho neobviňuju, jen ti chci pomoct! Stále jsem nekřičel, ačkoli už jsem ani nešeptal. Já nikdy nekřičel. Přiblížil se ke mně a já zas o krůček ucouvnul. Stojím vedle jezera. Jestli na mě znovu zaútočí, už se musím bránit, a ne jen argumenty.
Bez vysvětlení odešla? Úplně jsem si vzpomněl na Zoe a její odchod. Ale hrát tady na city? To jsem ani nehodlal zkoušet. Říkat mu, že vím, jaké to je, i když v mém případě to není u mé přítelkyně? Vysmál by se mi, a nebo bych dostal další ránu. Mohl jsem na něj zaútočit ve chvíli, kdy čekal, že budu mluvit, ale já nechtěl. Tím bych naši debatu nikam neposunul. Přimhouřil jsem oči a vzhlédnul k němu. Vždy budu mít, co říct, jde jen o to, jak dlouho mne budeš poslouchat. Z kapsy jsem vytáhnul kapesník, abych aspoň utřel tu krev, co zrovna byla na mém obličeji. Chceš znát její důvod? Vysměješ se mi. Je naprosto stejný, jako ten tvůj. Nesnášíš si mě, protože si asi stále myslíš, že ohrožuju váš vztah. A ona si myslí to stejné. Bavíš se s jinýma holkami a věřil bych, že to neznamená nic víc. Ale ono to tak někdy může vypadat. Sky tě poslala pryč, protože si myslí, že ji podvádíš, ale ty si myslíš úplně to stejné! Mluvil jsem naléhavě. Samotnému mi teď došel ten problém. Neměli k sobě pevně vybudovanou důvěru. Nevěřili si. Jejich důvěra byla tak křehká a byla hlavní příčinou jejích krize ve vztahu.
Ne, Sky to opravdu neví, protože spí. Ano, byla to moje volba tě najít a nechat se zmlátit. Oba jste příliš hrdí to, abyste se o tom normálně pobavili, proto se o tom musí bavit někdo, kdo přežije nechat se urážet. Sky mě sem neposlala, ale ani mic nezakázala. Prostě to nevěděla. A mě docházelo, na co tím Tony naráží, ale lhát mu? K čemu by mi to v tuhle chvíli bylo, teď šlo jen o upřímnost. Lehce jsem znejistěl, když řekl, že to napravit nelze. Zkousnul jsem rány, urážky… ale jestli to chtít napravit nebude, tak má ,,oběť‘‘ ničemu nepomůže. Nejde to napravit, nebo to nechceš napravit? Zeptal jsem se tiše. V hádce by nikdy neustoupila, protože nemůže prohrát. Ale pak ji to mrzí! Byla naštvaná, naprosto rozhozená! Nic si nevybrala. Můj hlas se měnil od tichého na naléhavý, na rozdíl od jeho který se měnil z naštvaného na křik.

"Chceš mi pomoct? Moc ti to nevychází." řekne již klidněji a naposledy si protřepe ruku. Má chuť mu natáhnout ještě jednou, ale podle toho jak teď vypadá jeho obličej by další ránu asi nepřežil.
"Takže ona mě chce mít doma zavřeného v kleci abych se nemohl s nikým jiným bavit? Ty jsi naprosto něco jiného. Jsem na tomhle světě už dost dlouho abych viděl jak kamarádství rychle přejde do vztahu. Ještě k tomu když ty jsi tak hodný, bože je mi z toho zle!" Takže ona nechce aby se bavil s jinýma? Takže ona ho viděla jak se baví s Angelikou. Ale proboha co udělal špatně? Bavil se, ani se jí nedotkl, teda ne nějak špatně, pusa na ruku je přece normální, tak se to dělá. Bože! Protočí oči a podívá se zpět na Joa.
"Teď mě chceš snad ještě více naštvat? Nechci to napravit? A co to divadlo venku před sálem? Málem jste si o mě rozbili nosy, potom jsem dokonce zastavil taxika! Nepřipadám si jako člověk, který se nesnažil. Ale co ona? Jen na mě řvala, jen mi řekla že mě už nikdy nechce vidět. Ale chápete to oba dva? JÁ NIC ŠPATNÉHO NEUDĚLAL!" zařve, poslední větu už doslova zařve. Má toho dost, jeho síly na snažení jsou menší a menší. Ano předtím se snažil, ale když viděl, jak je to k ničemu, vzdal to. Jeho trpělivost má také své meze. Za ten den si toho se Sky proskákal tolik, ale tohle bylo moc i na něj.

Když se probudila, neležela na gauči. Ležela v něčí posteli. Hned se napřímila a začala se rozhlížet. Proboha. Kde to jsem? Kouknula pod peřinu. Pořád měla Joeiho oblečení. Pohled jí padl na stolek vedle. Strhla ze sebe peřinu a jako opilá se soukala z postele. Přečetla si vzkaz. To se jí nelíbilo. Kam mohl jít? Netrvalo však dlouho než jí ta myšlenka napadla. "Ach Joe, co jsi to provedl?" Vyletěla z postele jako píchnutá včelou a šla si pro své věci. Celou cestu k sobě běžela a to jen protože jí první napadlo, že šel Tonyho hledat tam, ale nikdo tam nebyl. Odhodila tedy svoje věci a převlékla se. Poté šla hledat do města. Běhala upíří rychlostí snad po všem místech, dokud nenašla to správné.
Už se chtěla k nim rozeběhnout, ale zarazil ji Joeiho rozbitý nos. Co to sakra? Vždyť jí slíbil, že na něj nešáhne. Schovala se do křoví, ostatně ti byli tak zaujati sami sebou, že by si ji nevšimli a takhle nešla ani vidět, protože ji z části zakrýval strom, z části keř. Jenom je pozorovala.