River´s vila

Stojí u pultíku a čeká co on udělá, nejspíš nic, tak se začala znovu věnovat zelenině. Ale on seskočil z ostrůvku a došel až k ní. Už byla připravená na jasné ne, ale on udělal něco co nečekala. Podívá se na něj a když se jí dotkne strne, sleduje jen jeho modré, velké a pronikavé oči. Neměla ani čas odpovědět a jejich rty se setkaly. Chvilku tam stojí jak zařezaná, ale po první letmé puse přišla další a mnohe intenzivnější, kterou už opětovala.
Když ji zvednul akorát to vyšlo a ona se posadila na kuchynskou linku, samozřejmě že ne tam, kde měla rozdělané věci. Prohrábla si vlasy, mírně se usmála, její tváře se rudě rozhořely a ona sklopila oči. "Ale tohle nebyla tvář." řekne lehce potichu a promne si ruce.

Posadí ji na prázdné místo na lince a pořád ji drží za tváře. Stál mezi jejíma nohama. Rucepomalu sundal, když promluvila a nechala je po vnitřních stranách jejich stehen. Nebyl si jistý, jestli neudělal špatně, že jí políbil, tak zase pomalu ustoupil. "Promiň, " vypadlo z něj. Šel si sednou za bar a přemýšlel co by měl říct. "Jestli jsem to přehnal, tak se omlouvám, takže pochopím, když teď budeš chtít odejít. Naprosto to pochopím... " řekl, ale mrzelo ho to. Radši sklopil zrak a vydal se pryč z mínosti. Nejenom, že jej to mrzelo, cítil se trapně. Moc to s ženami neuměl, tak ho to ve výsledku ani nepřekvapilo. Idiot no...

Když sedí na lince a svou tvář má v jeho dlaních, cítí se tak nějak, dobře. Jak už dlouho ne. Proto ji docela překvapí jeho reakce s omlouvám.
Chce něco říct, ale to on se už omlouvá znova a dokonce odejde i z kuchyně. Tak tohle nechtěla a to všechno začalo pouhou hloupostí s pusou za zeleninu. Může za to ona.
Ladně seskočí z linky, jelikož je malá tak je to pro ni docela výška a doběhne za ním. Chytne ho za paži a otočí si ho zpátky k sobě. "Neomlouvej se. To já jsem si začala. A nezlobím se." řekne upřímně, stoupne si na špičky a dá mu další jemnou pusu. Teď si připadá jak v pubertě. Dlouho neměla kolem sebe muže, bývala stále jen v práci a nebo doma.

Byl na polovině cesty ke schodům, když ho zarazila jedna velká modrá pozvánka. Pomalu se k ní otočil. Tu na nástěnku připíchla Sarah, těšili se na něj spolu, už dost dlouho. Vzpomínal si, jak s tím přišla a jak plánovala za co půjdou. On měl jít za zvíře z krásky a zvíře, jenom jeho lidská forma. Ona měla jít za Annu z ledového království. Dokonce už oba mají nachystaný kostým, ale teď neví jestli tam má jít, přece jenom chtěl tam jít se svou sestrou a ta je teď mrtvá. S kým by tam měl jít? Jenom na to pomyslel a už hleděl na Annie. Pozvedl obočí a poté sklopil hlavu. Musel si promnout obě tváře. "Já se omlouvám, jen jsem prostě dneska divnej."
Snad ani nemusel vysvětlovat proč. Když mu dala pusu, pokusil se o slabý úsměv. Pohladí ji po tváři a poté kývne hlavou k pozvánce a jde si strhnout z nástěnky. "Půjdeš tam?" zeptal se jí. měl v plánu se zeptat přímo, jestli tam půjde s ním. Třeba už tam jde, jenom s někým jiným nebo je v práci nebo se jí nechce. Zkousl si dolní ret a podíval se jí do těch zvláštních hnědých očí.

Když ho doběhla ještě na ni promluvil. Teď se cítila mnohem více provinile než předtím, ale už to udělala. Podívala se na letáček na nástěnce a potom na Joshe. "Neomlouvej se. Ty určite nemáš za co." Řekne vážně a usměje se na něj povzbudivě.
Když se jí zeptá zda tam půjde vybaví se jí scéna z grilovačky. Jak tam jeli spolu a potom se oddělili. "Přemýšlela jsem nad tím. Mám doma i kostým, strašně krásné šaty!" Lehce se rozplyne ale potom se zas uklidní. "Ale jít tam samotné se mi moc nechce. Měla jít se mnou kamarádka, ale změnily se jí plány." Zavrtí hlavou. Měla jít za paní Konvičkovou a ona za Belle, byly by skvělá dvojka, ale musela vzít směnu v nemocnici za jednu nemocnou.

Kouká na ni s tím, že čeká na jeji odpověd. Chtěla jit, ale nema s kym. Tohle on nikdy neresil, pokud chce jit, tak by sel i sam ne? Zabavit se da vždy. Může se seznámit a další věci. "'Možná." začne, ale na chvíli se omdlčí "bychom se tam mohli potkat. " Navrhne ji, ale snaží se tvářit, že mu na tom až tolik nezáleží, i když záleželo a moc...
"mohla by to být zábava."
pfff zábava??? Se divim že ještě znám definici.

Dívá se na něj a přemýšlí co se mu asi teď honí v hlavě. Docela by jí to zajímalo, ale ptát se ho na to určitě nebude. Jeho nabídka zněla sice upřímně ale v jeho hlase slyšela určitý odstup. Že by to všeccjno tou pusou opravdu tak zničila? Na chvilku se zamyslí a začne si pohrávat se svým náramkem, což děla vždy když je nervózní.
"To je dobrý nápad, snad se poznáme. Neříkej mi za co jdeš, chci být překvapená" lehce se zvonivě zasměje. Tyhle tématické plesy má opravdu ráda, je to něco jiného než obyčejný bál. "Když jsme se zabavili dnes, myslím, že to zvládneme i tam." Řekne upřimně a usměje se.
"Mimochodem...jak se cítíš? Hloupa otázka, ale zeptat se musím. Pomohla trošku má přitomnost?" Podívá se mu do očí.

Líbí se mu, jak si hraje s náramkem. Připadalo mu to roztomilé. Na její žádost pouze přikývnul. "Věř mi, poznáš mě..." ujistil ji a opět se pousmál, byl si jistý, že nebude mít zase takový převlek k nepoznání. "Ale taky mi to neříkej. Budeme tak překvapeni oba." dodal ještě rychle, aby mu to dřív nevyzradila, než to řekne.
Jako by mu ten čas s ní utekl strašně rychle. Ani nechtěl, aby odešla, ale je mu jasné, že se musí nachystat na ples. Taky by ostatně měl a taky by se měl dát do svých povinností. Dík bohu teď má od práce na nějaký čas pokoj.
Další věc, teď se může soustředit na svůj sen. "Samozřejmě, že jsi pomohla, více než cokoli na světě. Dokonce i víc, než ten alkohol... Jsem ti moc vděčný a za to ti slibuju, že tě věčer nenechám ani chvíli se nudit. Bude to ten nejlepší večer jak pro tebe tak i pro mě."

Podivala se na nej a stale si mnula mezi prsty naramek po mamince. Divala se na nej a kdyz ji rekl ze ho opravdu pozna byla pripravena mu rict, ze on ji taky. Ale prerusil ji jeste dalsi vetou. "Dobra nic ti nepovim, taky si myslim, ze me poznas. A snad to bude stat za to." Zasmeje se.
Ted si vzpomene kolik je vlastne hodin a co vsechno nestihla. Treba mu uvarit tu veceri! "Paneboze, vzdyt ja ti nic neuvarila." Pleskne se do cela a jen zakrouti hlavou. "To musim napravit. Dneska te pozvu na nejake jidlo na plese, urcite tam neco bude. A ne, neberu jako odpoved." Usklibne se.
Jeho odpoved na jeji otazku ji velmi potesila. Lehce se zardela a zadivala se mu do oci. "Tak to jsem opravdu rada, sice jsem udelala par hlouposti, ale kdyz jsi spokojeny tak to je nejdulezitejsi. A ano uzijeme!" Rekne nadsene. Tohle uz opravdu vypadalo jako, ze nema v planu ji tam opet nechat samotnou a to ji popravde zvedlo naladu az na samy vrchol.

Musel se zasmát, ta holka někdy opravdu mluví víc než je potřeba, ale líbilo se mu to. U ní ano, jiné holky by za to vraždil. Většinou mají hnusná, pisklavý a strašný ječák v tom hlase. Annie ne.
Jenom na ni hleděl s obdivem, když ho zase rozesmála. "Jo to by jsi se měla stydět, že jsi mě chtěla nechat ladem, ale neboj se. Taky neberu ne jako odpověď, takže to necháš na mě, jak se to má a já koupím něco tobě.... Když už o tom mluvíme, možná bys mě alespoň mohl říct jednu barvu, kterou převážně budeš mít na sobě." kdyby se ale chtěla zeptat proč to chce vědět, neodpověděl by jí. To má být překvapení.
"Uvidíme se tedy tam." ujistil se, i když to myslel jako otázku, vyznělo to jako oznamovací věta.

Jen zakrouti hlavou nad tim jak to opet pretocil. "Ty jsi strasny vis o tom? Dobre ale stejne te ne neco pozvu. Bowling jsem prohrala a ja sve sliby plnim." Rekne na oko dulezite a rozesmeje se.
Potom se zamysli, ale jen tak, spise to hraje. Ona prece presne vi co bude mit na sobe a jaka barva bude dominovat, to je jasne jen se clovek na ty saty podiva. "Reknu ti to mozna az moc divcim stylem. Ale zlutozlata." Usmeje se. No jo neni to ani uplne zlata ani uplne zluta, takze tyhle dve barvy rict jednoduse nemohla, tak je spojila.
Zkoumave se na nej podivala, snazila se zjistit co na ni kuje za pikle, ale neptala se. "Urcite se uvidime." Usmeje se a v tu chvili ji pipne upozorneni na mobilu. Podiva se na display a jen vytresti oci. Opravdu je strasne moc hodin a jestli se ma stihnout nalicit, ucesat a oblect bude uz muset bohuzel jit. "Opravdu nerada bych te tady nechala samotneho, ale je nejvyssi cas se jit chystat, abych vsechno stihla. A verim, ze i ty se musis nachystat. Takze se sejdeme tam. Presny cas ti nepovim, ale urcite se potkame." Podiva se na nej a usmeje se. Mobil strci zpatky do kapsy.

Nerad ji popoháněl, ale také se musel obléci a ještě předtím než pojede na ples zařídit jednu. Rychle se s ní tedy rozloučil a poté počkal, až se bude klidit. Na rozloučenou ji dal ještě malou pusu s tím, že se určitě uvidí. Poté se dal do příprav.
Musle se obléct.. Vypadal skutečně jako dokonalý princ Adam z pohádky o krásce a zvíře. Vlasy měl však krátké, narozdíl od něj. Jinak byl ale stejný jako zvíře, stejné oblečení, co měl on na plese s Belle. Zhruba hodinu před začátkem akce se vydal do obchodu, koupit takový ten náramek s květinou na ruku, aby jej mohl věnovat Annie. Říkal jsem, že něco koupím.
Poté odjel na pohádkový ples.