River´s vila

Když jej doběhne, jenom se na ni pokusí usmát. Otočí se na ni a poslouchá její proslov. Co jej ale překvapilo, jí to věřil, jí jené z mála ano. lehce jí obejmul okolo ramen, jemně ji k sobě přitáhl, ale hned ji zase pustil. "Ani ti nedokážu říct, jak si toho vážím." přiznal ji. Meitím co šly ke garáži, nakoupil alkohol, bez něj by slavit nemohli. Naložil to všechno do auta, tedy samozřejmě, až jej otevřela. Posadil se na místo spolujezdce a čekal až se rozjede po cestě jí navigoval.
Vzpomněl si na to, jak ji nesl k ní domu, to se opravdu bavili. Usmál se nad tím. "To je pravda." opravdu s ní nebyla skoro žádná řeč.
Jakmile dojeli k němu domů, vylezl a poté se zastavil před dveřmi a zamyslel se. Ona už tudma neprojde. Už tu nikdy nebude, zůstanu tu sám.
Pomalu odemkl a vešel dovnitř. Podržel jí dveře, aby mohla projít. Hned za ní zavřel dveře a uvedl jí do obývacího pokoje. Jak hned zjistil, mají podobný vkus na nábytek, ale jeho to jen potěšilo. Pokynul jí, aby se posadila, dokud nepřinesl skleničky a nezačal nalívat alkohol. "Tak na Sarah, snad je na lepším místě." Hned vypil celý obsah skleničky a nalíval si druhou. Annie samozřejmě taky pokynul aby si nalívala jak jen může.

Když s ji k sobě přitáhl docela ji to překvapilo, takhle otevřený snad nikdy nebyl. Teda rozhodně by si tohle nepředstavovala po tom jak se odcizili na akci. Ale překvapení to bylo příjemné i když trvalo jen pár sekund. "Nemusíš říkat vůbec nic. Tohle kamarádi dělají. Teda doufám, že jimi jsme." řekne lehce tázavým tónem. Když nakoupili alkohol a nasedli do auta konečně vyjeli.
Jela asi deset minut po hlavní cestě než zabočila na vedlejší a zastavila před jeho velkým domem. Páni, tak tohle nečekala, docela velký. To ten její je oproti tomuhle jak chatička.
Podívala se na něj když vcházel dovnitř, v jeho tváři se znovu objevil smutek. Netušila nad čím přemýšlí, ale určitě to byla Sarah. Stále jí to trápilo, netušila jak zemřela a co se jí stalo a rozhodně se na to ptát nebude. To by bylo naprosto nevhodné a v tuhle chvíli je to jedno. Je pryč a ona mu musí pomoct se s tím vypořádat.
Posadí se na gauč, na velmi pohodlný gauč, převezme od nějk skleničku a přiťukne si. "Na Sarah. Rozhodně je na lepším místě. V naší kultuře se věří, že děti jakéhokoliv věku se dostanou na to nejlepší místo. Protože jsou čisté a nemají v sobě žádný těžký hřích." usměje se na něj povzbudivě a napije se ze skleničky. Lehce se zašklebí, tohle je na ni docela síla, není moc zvyklá pít trvdý alkohol, ale dnes si to situace žádá.
Poté se kolem sebe rozhlédne. "Máš to tady moc pěkné. Takové velké a dokonce podobný styl jako mám já doma." usměje se a pohrává si se skleničkou v ruce.

"Samozřejmě že jsme přáteli," potvrdil ji ještě v autě. Pak ale konečně dojeli k němu a ona začal chlastat jak pominutý. Asi po první pětce drinků se na skleničku vykašlal a vzal si už jenom láhev. Přesto ale mu to bdue dlouho trvat než se opije. On andělíček a pije alkohol. Ke všemu s těmi jeho zásadami a ke všemu je to policajt. Tohle mu přišlo ironicky vtipné. Haha.
Neřešil ale že jí to moc nejede, on to zvládal sám. "Máš pravdu, navíc mi anděle se v nebesích rodíme, takže jestli je tam a já si myslím, že je třeba dá konečně nebi grády. Nebo jí rupne v bedně a skončila v pekle a jakožto démon se vrátí do našeho světa." Hlavou padl na auč. Tohle by si ani nepřál. Nechtěl by aby se jeho sestra změnila v monstrum. Promnul si hlavu a znovu se napil. Flašku si držel v ruce na břiše umíněný ji nedat z ruky. To jej jeho milášek teˇˇd. Když zmínila jeho dům, musel se ušklíbnout.
"Jakožto že jsem anděl bys ode mě asi nečekala tmavé barvy moc co?" zeptal se jí a poté zavrtěl hlavou. Jeho slova čím dál tím dávali smysl. To mu ale nebránilo, aby pil dále.

Když se začal on sám očividně rychle opíjet nechtěla zůstat pozadu, přišla ho podpořit a tohle očividně patří k podpoře. Když si znárodnil jeho láhev musela otevřít druhou, díkybohu že to bylo víno, to jí nedělá problém pít. Se skleničkou se neobtěžovala a napila se rovnou z hrdla. Víno jí pomalu stékalo do krku a po pár hltech začínala být lehce opilá.
"Já si myslím že je tam kde má být." řekne upřímně a znovu se napije. Na chvíli láhev odloží a zvedne se aby se prošla, kdyby jen seděla byla by opilá hned. Skoro nic dnes nejedla, měla jen tu kávu a ta ji opravdu nezasytila.
"Já si myslím, že nezáleží na tom kým jsi. U mě taky uprostřed obýváku nestojí kotlík a u dveří koště nebo snad ano?" zasměje se, lehce přiopilým smíchem a houpavou chůzí se prochází po obýváku. Dívá se co všechno tady má. "Můžu se podívat ještě dál po domě? Jsem možná až moc zvědavá, ale zajímá mě jak to tady dál vypadá." podívá se na něj a usměje se. No jo opilá Annie, to on ještě něco zažije.
Začalo jí být z toho vína poněkud horko tak odložila sáčko a zůstala jen v nátělníku. Pomalým krokem se stále šourala po obývacím pokoji.

Pomalu si uvolnil knoflíky u košile a vykasal si ji z kalhot, aby se necítil tak upnutý a pokusil se převalit z gauče. Výsledek byl, že spadl a poté se začal zase zvedat i s flaškou. Došel k fotkám, kde byla celá jejich rodina. "To tu zůstane, ale budu se musez zbavit dětské zahradníh nábytku, nechat zmizet její věci, aby mi to nepřipomínalo, možná je věnovat někomu kdo je potřebuje víc, sbalit její oblečení... pfff... zabil bych toho bastarda, co zabil malou holčičku a nechal ji hnít někde v parku." vyzradil jí konečně co se s ní stalo. Ostatně jak jinak by tady mohla zemřít.
Když vstala ona otočil se k ní. Taky už z něj mluvila opilost. "Řekl bych, že já taky zrovna nejsem anděl strážný, i když tvůj bych moch bejt ale létat umím.. ." řekne jí se smíchem, když chce ukázat dům. Mávne na ní rukou, aby šla a pomalu jí začne přiopile ukazovat místnosti dole. Nahoře to bylo trochu slžitějšjí,, už jen protože měl problém vyjít schody. Ale i tam jí ukázal. U Sářiného pokoje se zstavil. "Tady asi naše prohlídka končím její pokoj ti neukážu, nezvládnu tam ještě jít." Na dveřích bylo úhledným napsané její jméno. Jenom na ty písmenka hleděl a zase mu bylo smutno.

Když začal mluvit zastavila se a poslouchala ho. Už chtěla říct, že mu s věcmi ráda pomůže, když se dostal k pasáži o její smrti. Tohle nečekala, netušila, že to bylo až tak hrozné. To si malá holčička nezasloužila.
Dojde k němu a jednoduše jej obejme, beze slova. Tak nějak jí dojde, že to možná znovu potřebuje, ani neví proč. Když ale řekl co se malé stalo, otřáslo to s ní mnohem více.
"Můj si rozhodně." řekne s milým úsměvem když ho pustí. "Bez tebe bych v té knihovně ležela ještě teď." zasměje se a začne se znovu procházet po místnosti.
Když se doškrábe do prvního patra rozhlédne se. Zrak ji spočine na dveřích s krásným vyrytým barevným jménem SARAH. Lehce rozmrká slzy, stále to nedokáže pochopit. A nejspíš nikdy nepochopí. "Nenutím tě do toho to vůbec ne." řekne upřímně a jde chodbou dál. Vejde do jednoho pokoje. Neví jestli je to ložnice nebo pokoj pro hosty, ale lehce se jí zatočí hlava a musí se posadit. Sedne si tedy na postel a záhy tam sebou praští celá. Sleduje pouze strop. "Na chvilku si musím odpočinout, nejsem zvyklá pít. Myslím, že piješ za nás oba." řekne s lehce přiopilým hlasem a sleduje lustr.

Byl zaskočený že ho objala. Chvíli jen stál jak socha, no nakonec jí pomalu přiložil dlaň na zada druhoh na týl. Jemně ji pohladil. "Pokud já jsem tvůj anděl tak ty jsi zase můj. Nevím, co bych dneska bez tebe dělal." přiznal jí potichu, no nakonec ji pomaku neochotne pustil.
V patře když hleděli na písmena, je pohladil. Byl jí vděčný, že nechtěla jít dál. Nedokáhal by to a nejspíš by rozházel všechno dokola co by mu přišlo pod ruku. Otočil se na ni, ale ona tam už nestála. Nechápavě se rozhlédl a viděl jak mizi v jeho pokoji. Šel tedy za ni. Ve dveřich viděl, jam mj skočila do postele. Došel z druhe strany a seděl ležel na druhe straně.
"mám hezký lustr v pokoji, Že? " zeptal se když už dlouho hleděli na jedno místo.

Jeho reakce ji trošku zaskočila. Nečekal takové přiznánía rozhodně ani tak něžné objetí. Musela se z toho trošku otřepat, ale zvládla to.
Když tak ležela ani ji nedošlo jak dlouho tam asi tak leží. Po jeho větě se musela začít smát. "Ano to určitě, ale myslím, že bychom tady neměli ležet, přece jen...měl jsi v plánu se opít a tímhle toho moc nedosáhneš." ušklíbne se na něj a dloubne mu prstem do ramene a potom se zvedne a přehodí nohy přes okraj postele. Prohrábne si vlasy, které si docela přeležela i za tu chvíli.
Po chvilce ji dojde, že mu vlastně bez dovolení skočila do postele. "Proboha promiň já jsem strašně nevychovaný člověk. Tohle se přece nedělá." zasměje se a chytne se za čelo.
"Takže co teď podnikneme?" podívá se na něj a rychle se zvedne z postele a začne ji po sobě upravovat.

Jakmile se začala smát, přidal se k ní. Otočil k ní hlavu, snad jen proto, aby využil, že ji má tak blízko a ještě ke všemu v posteli, ale nebyla mu dána pořádná příležitost. Jakmile se začne zvedat, napřímí se, tohle nechtěl. Když už byli tady, chtěl si to užít. Ne jako se hned s ní vyspat, ostatně ... nemám teď chuť ještě ke všemu když je to pár hodin co Sarah... chápeme jeho trauma ne?
Když zvedne a začne mu upravovat postel. Přehodí nohy na její strany a vstane těsně před ní, takže jsou jí ještě blíž. "A co bys chtěla dělat?" pošeptá jí do obličeje, vezme jeden pramínek co jí padal do obličeje a zastrčí za ucho. Poté se posadí na postel a rukama se zapře za zády. Pobaveně nakrčí obočí.

Tak nějak se zabrala do upravování peřiny, že se probrala až když na ni promluvil a byl od ní maximálně na deset centimetrů. Docela se ho lekla, ale zamaskovala. Zrychleně zamrkala a sledovala ty jeho modré oči, ten pohyb rukou jak ji upravil vlasy ji přišel neskutečně intimní.
Poté si sedl a ona si oddychla, byla z jeho tak blízké přítomnosti dost nervózní.
"Co bych chtěla dělat? Myslím, že jsme u tebe doma, takže rozhoduješ ty. Já jsem pouze podpora. Takže co by jsi chtěl dělat? Nebo spíše, co tvůj dům může nabídnout?" řekne zamyšleně a posadí se vedle něj. No co, už si na to stejně zase sedl.

Všimnul, že z něj byla trošičku nervózní, ale to se mu líbilo to. Když se zeptala, co jeho dům může nabídnout, zarazil se a měl chuť se plácnout do čela. "Pojď se mnou." Vybídnul jí. Hned vstal z postele, jakožto anděl rychle redukoval alkohol, snad jen, aby nezůstaly žádné důkazy. Hehe. Vezme ji za ruku a vede ji ven z domu zadními dveřmi, kde je poněkud nezvykle podlouhlá kůlna, Zastavil se u dveří, ačkoli je ještě neotevřel, otočil se k ní. "Zavři oči." požádá ji a čekal dokud tak skutečně neudělá. Poté dveře otevřela a vzal ji za obě ruce. Pomalu ji vedle dovnitř. Když stáli uvnitř, na chvíli se zarazil. "Ještě neotvírat." poručil a šel zavřít dveře. Sice tu nyní byla naprostá tma, ale on zapnul světla, takže to vypadalo jako v opravdové bowlingové hale. "Můžeš." konečně svolil.

Vypadal už poněkud střízlivě, to jí naopak víno lezlo čím dál více do krve a tak nějak tomu nemohla zabránit. Předtím se rozjela a teď jí to dojíždí v těle. Trošku se jí zamotá hlava, ale ustojí to. Když ji pobídne aby šla s ním, nechápavě se na něj podívá, ale rozejde se.
Když ji chytí za ruku doufá, že ji nemá moc spocenou. No jo ženské problémy. Nechá se dovléct až ven a před nějakou divnou budovu. "Dobře dobře." zasměje se a oči zavře, teď se jí ale svět začal motat o něco více, tak mu automaticky více stiskla ruku aby to vyvážila.I na druhé ruce ucítila tu jeho, díky bohu takhle alespoň nespadne a nechala se dovézt dovnitř. "Však neotvírám." ušklíbne se a poslušně čeká na to co se před ní objeví. Absolutně neví co čekat.
Když jí dovolí oči znovu otevřít chvilku ji trvá než si zvykne na okolní světlo a zaregistruje na co se to vlastně dívá. "Cože?" vyjde z ní jen. "Ty máš vlastní bowling?" tomuhle vážně nevěří, jen se usmívá, na nic více se nezmůže.

Nemohl si nevšimnou, že chodí jako smyslů zbavená. No jo... ženy a jejich problémy. Stoupne si před ní a položí ji ruce na spánky, příčemž zavře oči. Udělá prakticky to samé kouzlo, jako z kotníkem, ale tentokrát od ní přebírá bolest co způsobil alkohol. Ostatně jemu to bude trvat jen pár minut než to rozchodí. Když bylo po všem trochu ustoupil. Stisknul jedno tlačítko a hrao bživla. Koule se začaly sunout dopředu, spustila se tabule.
Pár kliknutí a nastavil tam duel mezi Joshem a Annie. "O co budeme hrát?" zeptá se jí, když tam nastaví jména. Samozřejmě, že dá dámě přednost, aby hrála první. Přece jen on má ještě bolest k rozchození.

Trošku se ho poleká když se jí opět dotkne a tentokrát oběma rukama, má tendenci ustoupit dozadu, ale neudělá to. Najednou se jí udělá lépe. On to udělal znovu! Založí si ruce v bok a podívá se na něj. "To jsi nemusel, teď bude zle tobě." jen nechápavě zavrtí hlavou. "Ale děkuji. Zase." zasměje se potom se podívá na bowlingovou dráhu jak se probouzí k životu. Fascinuje jí to. Bowling hrála jen párkrát v životě, takže to nevidí moc dobře, ale co alespoň bude legrace.
"O co budeme hrát?" zamyslí se, ale v tuhle chvíli ji absolutně nic nenapadá. Na vymýšlení sázek nikdy moc nebyla. "Tebe něco napadá?" podívá se na něj a mile se usměje. Vypadá už mnohem lépe, nejspíš mu její přítomnost opravdu vyhovuje, je za to ráda.

Pravda teď už na Sarah nemyslel. Jediné na co myslel je ona a to co právě budu dělat. Vzal si jednu kouli a potěškal ji. Byla modrá, akorát pro něj, stoupnul si k jedné ploše, ona ostatně bude mít svou. "Neboj se, nebude mi zle. Rychle ze mě vyprchává veškerá fyzická bolest ." shcálěn řelkl fyzická, psychická bolest už tak moc ne. Změna plánu bude střílet první.. Hned na první pokus sestřelil polovinu kuželek. "Ten kdo prohraje nám dneska uvaří večeři." nabídne a podívá se vyzývavě na Annie.

"Dobře tedy, teď už stejně není cesty zpět." podívá se na něj a jde si vzít kouli. Vezme si jednu zelenou, tak akorát váhou pro ni, moc toho neunese.
Když ji předběhne aby hodil jako první sleduje jeho techniku. No tak na tohle nemá. Musí se zasmát. "Takže večeři, okay, to nezní zas tak hrozně." zasměje se a vymění si s ním místo.
Chytne kouli do jedné ruky, rozmáchne se a hodí...žlábek. Jasně. Proč ne!
Směje se své nemotornosti. "Už si můžeš vymýšlet co budeš chtít, protože myslím že budu madam šéfkuchař. Jelikož jsem na bowling neskutečné poleno." ušklíbne se.

Různě se sřídali, nemohl říct, že by byla špatná, ale upřímně ona nebyla špatná. Nechtěl ale aby se cítíla, až tak špatně, tak sem tam poslal kouli špatně, aby toho moc neschodil. Výsledek tedy byl celkem vyrovnaný, ale přesto vyhrál. Stáhl ruce nad hlavou a nasadil vítěze hodný obličej. "Jo!" vyhrál, vyhrál, on v-y-h-r-a-l! Musel se smát. No ale aby se Annie necítila zas tak špatně, objal ji kolem ramen. "Ale tys taky byla dobrá..." pochválí ji a poté začne vypínat světla. "Takže co mi uvaříš?" zeptal se jí zvědavě.

Snažila se, jakože opravdu se snažila. Ale většinou to šlo do žlábku. Buď měla ruce k ničemu nebo ta dráha byla křivá. No spíše to bude rukama. Vydechne když se na obrazovce objeví Joshovo jméno a pod tím vítěz. "No zasloužíš si to." ušklíbne se a nechá se obejmout. Jde ještě vrátit jednu kouli, kterou si dala stranou a to on už stihl zhasnout světla a oni se ocitli ve tmě. Paráda, teď je ještě k tomu slepá. Prohrála a je slepá. "No uvidím co mi nabídne tvá lednička." zasměje se a vydá se tak nějak podle orientace, kde by asi mohl být východ. Ale nějak to nevypočítá a hlavou narazí přímo do Joshovi hrudi.

Pochopil, že najít východ pro ni bude těžké, ale na druhu stranu mohla vidět, jak jeho modré oči zářily ve tmě, jako dvě modré světlušky. Vzal ji za ruku a vyvedl ji ven z místnosti. Zase za nimi zavřel. Na světle ale jeho oči už byly normální. Pousmál se na ni, evidentně si to neuvědomil, takové drobnosti on už nevnímá.
Dovede ji do kuchyně a postaví se k lince. "V9m, že máš vařit ty, ale možná bych ti mohl lehce vypomoct, jako třeba říkat, kde co mám, či držět nože nebo takové věci." Navrhne ji a pousměje se. Tentokrát už odpravdově. Jako by ani před pár hodinama na pohřbu nebyl, ale někde v hloubi duše se cítí provnile, že se usmívá, když má truchlit.

Když dojdou spolu do kuchyně podívá se na něj. Chvilku na něj zírá ani si to neuvědomuje. Ty jeho modré oči, to je něco neskutečného. A že se usmál, je pro ni dneska asi největší výhra. "Nooo, uvidíme jeslti něco uvaříme." zasměje se a rozejde se k ledničce. Otevře ji a zaboří do ní hlavu. Vytáhne kuřecí maso, zeleninu a dalších x věcí. "Takže uděláme kuření maso rodiny Thompson." řekne rozhodně a podívá se na něj. Zase se v jeho pohledu na chvilku ztratí, ale zatřepe hlavou a začne maso krájet. Pomalu aby si neublížila, dnes bylo bolesti až až. "Doufám, že ti to bude chutnat. Jestli ne, tak mi to ale musíš říct." zasměje se. "A nene prohrála jsem sázku, takže ty si pěkně tady sedneš a počkáš." ušklíbne se a ukáže mu židli.

Sedl si tedy na velký ostrůvek v kuchyni a sledoval jak ona pracuje. Samozřejmě, že neodolal, aby neobdivoval její obličej, její tělo. Rád by jí pomohl třeba od ní převzal jenom nůž, aby se mohl dotknout její hebké kůže, ale ne nemohl. Nechtěl se jí do toho plést, ale když se občas nedívala ujídal jí zeleninu, pak dělal jakože nic. "To je jako maso vaší rodiny v něčem jiné než obyčejně?" zeptá se jí zvědavě a tentokrát se nehlídal, vzal si kolečko mrkve a dal si ho do pusy, hned se chytil za pusu a pokusil se o úsměv. "Můžu si ji už nechat že?" pomalu chroustal jako králík.
"POkud mi to nebude chutnat, budeš muset odejít. Nesnesl bych totiž ten pocit, říct ti, že mi to nechutná." řeknul upřímně, i když se to pokusil odlehčit.
Víc se jí do vaření nemotal, alespoň tedy vymačkal pomeranče na šťávu.

"Samozřejmě že je jiné než obyčejné, však sám uvidíš." zahýbe obočím nahoru a dolů a začne se znovu věnovat jídlu. Periferním viděním ale vidí, jak zelenina z talířku pomalu mizí. Když ho nachytá jak jí mrkev, rychle se na něj otočí a vážně se na něj podívá. "Tak tohle bude drahé." řekne vážně, ale koutky ji pomalu skáčou nahoru. Ukáže na svou tvář. "Pusu, sem. Za každou zeleninu, kterou jsi snědl." musí se zasmát, nevěří že by to udělal, ale co aspoň to zkusila.
Po jeho další větě se ale musela zasmát. "No tak kdyžtak pojedu domů, auto tady mám. Ale samotného bych tě tady nechat nemohla, takže by to stejně nevyšlo." řekne s úsměvem na rtech, ale určitě by domů jet nechtěla.

Pomalu žvýká mrkev, ale nemůže se přestat usmívat. "Ale ale..." zasměje se, když si dá podmínku, nakloní hlavu na stranu a chvíli váhá. No nakonec sleze z ostrůvku a jde k ní. Pomalu si ji k sobě přitáhne. No než ji dá první pusu sevře její obličej v dlaních. Nemůže se přestat usmívat. Svým tělem opíše její křivky. Poté zvedne jeden prstík k jejímu rtu. "A nemůžu dát jednu velkou sem?" přejede ji palcem po spodním rtu, ale nečeká na odpověď. Pomalu, aby mohla uhnout, kdyby nechtěla se skloní k jejím rtům a políbí ji. Nejdřív jenom lehce a poté znovu, ale tentokrát více vášnivěji. Zvedne ji ze země, aby se nemusel přikrčovat a ona zvedat na špičkách. "Jsme vyrovnáni nebo ještě více?" zeptá se po chvíli když se odtrhl od jejích úst.