Ordinace terapeutky

"Na začátku to takhle vždycky vypadá, protože ven vyjde neskutečně moc věcí. Ale postupem času se to urovná. Jde jen o to abyste to vydrželi, abyste neutekli hned jak se dozvíte něco nového, něco co vás překvapí. Nemůžete utíkat, musíte se s tím poprat." řekne profesionálně a podívá se na oba dva. "Sky chápu, že tě to teď všechno mate. Tony ti řekl novou informaci, teď je potřeba ji vstřebat. O to jde, věřit a dokázat porozumnět. I přes to co se všechno stalo. Zaprvé si nesmíte vyčítat věci, které se děly, když jste byli od sebe. To nikam nepovede. To musíte hodit za hlavu." řekne vážně. Opravdu by to neměli řešit, musí se soustředit na to co je teď a ne co bylo. S tím už nic neudělají.
Když ji Sky vyčte jistou věc jen se na ni klidně podívá, lehce přivře oči a zadívá se do těch její.
"Mám takový pocit, že to tady vidí každý. Neviděl by to pouze slepý. Jsi stejná jako já. A je to docela matoucí. Protože ta podoba je více než znepokojivá. A to musíš uznat sama, viděla jsem tvůj výraz jak jsi vešla do místnosti. Jak jsi se na mě podívala." řekne klidně, ale důrazně. Nenechá se urážet a nenechá urážet ani svou práci, moc dobře ví, že to co dělá je z nějakého důvodu.

"Ale já věřím že máme šanci, vždyť ona pomohla mě a to je už co říct. Sama víš jaký jsem." řekne s úsměvem na rtech, chce vypadat pozitivně. Když vyjede na Mer chytí ji za ruku a pevně stiskne. "Klídek, obě máte pravdu. Jste jak přes kopírku, je to až k neuvěření. To nemůžete popřít ani jedna z vás. Ale my jsme přišli abychom vyřešili náš problém a ne abychom vytvářeli další." řekne vážně. Opravdu chce vyřešit to co je mezi ním a Sky. Ale když se prořekne ohledně doby kdy nebyl s ní, nejraději by si vyliskal. Podíval se do země a začal mluvit.
"Nebylo to nic hrozné, jen jsem byl něco jako ty. Něco jakoby jsi vypnula emoce. Já je ale mám vyplé nonstop. Tak jsem neřešil s kým jsem, jak jsem, co jsem dělal. Ovlivňoval jsem ženy aby dělaly věci, divné věci...hodně z nich to nepřežilo. Sama jsi říkal aže jsi byla známá jako ten krásný netvor. Já byl netvor v temných uličkách." přizná se. Nebyl zrovna vzorný muž. spíše se z něho stal netvor. "Ale potom se mi začalo všechno vracet, otec, ty...a potřeboval jsem pomoc a Mer byla jedna z nejlepších. A pomohla. Ty věci už nedělám, snažil jsem se držet zpět a když jsem potkal tebe s nikým jiným jsem nebyl. Protože kus přání se mi splnilo, vrátila jsi se. Táta se mi už nevrátí a tebe si už vzít nenechám." zvedne k ní zrak a zahledí se do jejich očí.

Sedí v křesle a snaží se to všechno zpracovat. Pořád ale neví, co Tony těm ženám dělal. Jo ona sice byla krásné monstrum, ale nikoho nikdy nezabila, tedy alespoň když měla vyplé emoce. Dokázala se ovládat. Kdo jiný by pak vykládat o tom krásném monstrum?
Když Tony mluvil, nějaká důvěra se jí trochu vrátila. Cítila, že mluví pravdu. Věřila v to. Držela jho ruku a sevřela ji v obou dlaních. Když řekl, že si ji už vzít nenechá, usmála se na něj a přikývla. Jemně jej pohladila po hřbetu ruky, jako on ji předtím.
Když se otočila na tu kopírku, zamračila se na jejími slovy. "Fajn, jsme téměř stejné, ale tohle tu neřešíme... Máte pro nás ještě něco?" zeptá se jí usečně. Něco se jí na ní nelíbilo a nebylo to jen, to, že vypadala téměř jako ona. Jako by v sobě něco potlačovala. "Něco na uklidnění večera?" Další její mučení by asi už nepřežila. Není si však jistá, že by se sem chtěla zase vracet. Pořád hladila Tonyho ruku. Zrovna si uvědomila, že mu dluží tu masáž. Tenhle večer ale naplánuje ona. Má v hlavě plán... Protože on se jí svěřil s něčím, co pro ni hodně znamenalo. Asi stejně když ona ukázala jemu její dům.

Sledovala je, dívala se na ně a poslouchala co Tony Sky prozradil, usmála se nad tím. Sice to bylo kruté a Sky je na ni teď neskutečně naštvaná, ale snad jim pomohla. Vyříkali si co potřebovali, svěřili si své tajemství, které by nejspíš Tony dusil v sobě do konce věků. Ale řekli si to a jejich pohledy napovídali tomu, že jsou na dobré cestě k tomu aby si důvěřovali, nebo to alespoň zkusili.
Podívá se na Sky a na její nepříjemný pohled. Je zvyklá a ledacos, takže tohle ji jen tak nevytočí. Mile se na ně usměje a jen kývne hlavou. "To bude vše, jen budu potřebovat tvé celé jméno Sky, abych to mohla vypsat pojišťovně. Přece jen, z něčeho žít musím."
"Jinak si myslím, že jsem pro dnešek udělala co jsem mohla. Můžu pomoci jen těm, kteří o mou pomoc stojí." řekne suše a klidně. Vezme si jeden papír do ruky a čeká na nadiktování jména aby si to mohla potom vše zapsat do počítače.

Sledoval ten tichý boj mezi Sky a Merliah, nechtěl se do toho plést. Věděl že Mer to nebude řešit a Sky to potom taky přejde. Jen ji držel za ruku a jemně hladil. Když Mer poprosí Sky o jméno zamyslí se. On vlastně příjmení Merliah ani nezná, rád by se ho dozvěděl, ale stejně, k čemu by mu to bylo. Hlavně že ví kam jít a jak se jmenuje křestním. Ale stejně, kdo se celou dobu představuje jen jako Merliah E.? Je to cel zvláštní, tohle setkání má kromě terapie v sobě i určité tajemství, které ne a ne rozlousknout.

"Myslím, že jsi nám dost pomohla a za to ti děkuji. Bez tebe bychom to nezvládli. Bez tebe bych nejspíš nikdy neřekl a nepřiznal to, co jsem před chvílí řekl. Já osobně ti musím vážně poděkovat." řekne upřímně a mile se na ni usměje. Poté se pomalu začne zvedat z křesla a čeká na Sky. Teď by se viděl nejlépe doma na gauči u nějakého dobrého fimu. Nic by neřešil, jen by se na něj dívali, Sky by mu ležela na hrudníku a klidně oddechovala.

Zavrtí hlavou a zvedne se. Uhladí si neviditelné záhyby na sukni a sleduje ji, jak si bere jeden papír. "Skylar." opraví ji suše. Nerada opravdu poslouchá jak ji někteří lidi říkají Sky a od ní to nezní vůbec hezky. "Emerson." dodá po chvíli a vezme si svou tašku a jde ke vchodu. Když však jí Tony začne děkovat, znuděně se otočí a založí ruce na prsou.

Jo nepřiznal, jelikož říct mi to v obýváku nestačí, musíme s tím lézt ke cvokařce. Ale v něčem má pravdu. Vážně jim pomohla. Nepatrně se narovná a počká, až jí Tony dojde. I když nejradši už vyšla z těhle dveří, zarazí se než odejdou a otočí se naposledy k Merlii. Má stejný výraz jak když sem přišla, pak se jí ale změní v úsměv. "Tony má pravdu, pomohla jsi nám... Možná naplánujeme další sezení. Něco mi říká, že jsme ještě úplně neskončili." a speciálně my dvě a já zjistím, proč vypadáš jako já.
Teď trochu odbočila pohledem k Tonymu a poté se zadívala úplně jinam. "Co se snažím říct, je, že děkuju..." ona nikdy neděkuje, tak to nechá tak a poté jde ven z její kanceláře.

Tak nějak automaticky píše její jméno, když jí ale nadiktuje příjmení zasekne se, chvíli hledí a papír, ale potom znovu nahodí svůj klasický výraz profesionála.
"Nemáš vůbec zač Tony, víš že se na mě v tomhle můžeš kdykoliv obrátit." řekne mile a usměje se. Když se na ni Sky usměje, úsměv ji samozřejmě oplatí. "Kdykoliv se ozvěte, není to vůbec problém. Číslo na mě máte. Takže kdyby byl jakýkoliv problém, ozvěte se." řekne klidným hlasem a zvedne se z gauče a jde je vyprovodit.
"Nemusíš děkovat Sky, je to moje práce. Nedělala jsem nic převratného." řekne vážně a zadívá se na ni. Uhne pohledem a nahodí úsměv. "Mějte se." rozloučí se s nimi a zavře dveře. chvilku tam jen tak stojí, ve tváři nevěřícný výraz. "Emerson? To není možné. Přece se nemůže jmenovat stejně, jako já." řekne nahlas za zavřenými dveřmi, tohle ji docela dostalo.

Zvedne se z křesla a jde se Sky ke dveřím. Když se ale otočí a začne mluvit nevěřícně na ni kouká. Ona by se chtěla vrátit? Měl pocit, že tenhle dům chce spíše zapálit, než aby se sem vrátila. A ještě ji poděkovala? Že by Mer nějak pohnula Sky s duší? To je snad nemožné.
Ano pomohla jim, podle něj strašně moc. On by se to nikdy neodvážil říct, kdyby nemusel, kdyby k tomu nebyl tak trošku donucenej. Merliah je možná krutá a vytahuje staré zlo, ale pro dobrou věc. Jak ironické.
"Určitě se ozveme kdyby se něco dělo." usměje se na ni, poděkuje a vyrazí ze Sky ven. Jen co se za nimi zavřou dveře přitáhne si ji k sobě a políbí. "Byla jsi úžasná!" řekne nadšeně, chytne ji za pas a celou ji zvedne do vzduchu jako pírko.
Potom se podívá do chodníku. "A já se ještě jednou omlouvám, za to co jsem ti neřekl. Už před tebou nebudu nic tajit." řekne vážně. Uvědomil si kde nastala chyba. "A teď mě omluv, ale na taxíka nemám sílu." chytí ji pevně do náruče, její hlavu přitáhne ke svému tělu a ve vteřině se teleportují k němu domů.