Dračí tělocvična

Ples byl docela zajímavý, moc lidí tam nepotkala, teda několik svých pacientů, ale s těmi se bavit nechtěla a oni s ní rozhodně taky ne, stačí když jsou spolu v ordinaci. Odešla z něj poměrně brzo ale napadlo jí, že by si mohla zajít ještě do tělocvičny.
Proč taky ne, potřebovala se protáhnout a potom se nejlépe spí. Oblékla si sportovní oblečení, růžovou sportovní podprsenku, legíny a běžecké boty.
Skočila tedy na pás, pustila střední rychlost a spokojeně se rozeběhla. Bohužel si nechala doma sluchátka, takže nemohla poslouchat svou muziku, ale aspoň tady hrálo rádio, když už nic.

Ples ho začal po chvíli nudit, tak nebylo divu, že brzo odešel. Samozřejmě, že se zašel první převléci do sportovního. Potřeboval to všechno ze sebe vytáhnout, všechno to co se mu v poslední době stalo a že toho nebylo zrovna málo. Nyní ale neměl náladu si s kteroukoli holkou něco začínat, žádná ho teď nezajímala. Chtěl být konečně svobodný, taky začal pracovat už na nové restauraci. Všechny ty úpravy a jiné věci.
Měl na sobě nátělník a kraťase. Oh a samozřejmě běžecké tenisky. Potěšilo ho, že v tělocvičně nikdo nebyl, kromě jedné holky, kterou neřešil, přece jenom neměl důvod. Odhodil tašku s jeho věcma na kraj a vzal si jenom ručník a pití. Lehce se vyhoupl na rotopet a začal běhat. Ani se nemusel držet rukama, pouze šlapal. Zbytek jeho těla se protahovat.

Běžela na páse a u toho poslouchala hudbu, která zněla z repráků. Když se v liduprázdné tělocvičně objevil muž, se zájmem si jej prohlédla. Docela pohledný, to tělo vypadalo opravdu dobře, nejspíš chodí cvičit pravidelně. Což je divné, protože ona taky a ještě ho tady neviděla. Když doběhne svou půlhodinku, sleze opatrně z pásu, napije se a přejde na jeden ze strojů. Jde kolem Joshe, zářivě se na něj usměje, pohodí vlasama a pozdraví ho. "Pěknej večer přeji, taky na uklidněnou?" poptá se a přejde na další stroj. (neznám stroje). Posadí se na jeden ze strojů a začne cvičit, pořádně se u toho soustředí aby cvičila přesně to co má.

Běhal běhal ani nevnímal čas. Co přešel na temnou stranu ho ani vyčerpání moc netrápilo. Protahoval si zrovna ruce, když okolo něj prošla ta bruneta. Nejdřív si jí jenom prohlížil, když okolo něj prošla. Zkontroloval křivky jejího těla a ušklíbl se. Jako včely na med. Zavrtí nad tím hlavou a napřímí se znovu. "Jen normální večer v posilovně," řekne jí a poté se jednoduše vyhoupne z rotopedu jako ze sedla a vezme si svou flašku. Je čas změnit stroj. Nakonec ale ke stroji nejde. Sedne si na jednu lávku a vezme si činky. Začne posilovat skoro s těmi nejtěžšími.

Když se s ní ani nehodlá bavit jen protočí oči. Klasický chlap v posilovně, samozřejmě že ho zajímá jen jeho tělo a to jak bude vypadat. Steroidy i v mozku. Jen zakroutí hlavou a cvičí dále, zvedá závaží a pomalu ho zase pokládá na zem.
Jelikož je ale Josh jediný v posilovně, tak znamená jedinou zábavu, kromě cvičení. Takže ho sleduje, jak se zvedá a jde na činky. Dokonce si vezme ty nejtěžší, jak předvídatelné. Řekne si potichu sama pro sebe a po docvičení na stroji je k boxovacímu pytli. Tak a tady se alespoň vyřádí. Nachystá si pěsti a jde do toho pěkně z vostra, potřebuje se vybít. Člověk by nevěřil jak je náročné být psychiatrička, tolik problémů...musí to ze sebe dostat.

Tu holku už neřešil, tedy do té doby dokud neuslyšel divné hekání. Zamračil se a nakrčil obočí. O můj bože nad čím to zas přemýšlíš. Pomalu však odloží čínku a jde se podívat, co to tam dělá. Dojde do sekce, kde je pouze ten pytel, tak trochu bokem a za rohem. Tak se opře o zeď a sleduje ji zezadu. "Čí obličej si tam představuješ?" zeptá se jí najednou a poté jde blíž k ní. Založí si ruce na hrudi. "Spíš vypadáš, že potřebuješ praštit do někoho ne do něčeho..." poznamená jako by nic a stáhne její ruky z pytle a o kousek ustoupí. Poté jí naznačí, aby se pustila do něj.

Bušila do pytle a nevnímala okolí, jednoduše vypla a snažila se toho ze sebe co nejvíc dostat. Ale o chvíli později za sebou uslyšela kroky a později hlas. Jasně že došel, podívat se na holku co buší do pytle. Jaká zábava. Bouchla naposledy a chytila pytel aby se přestal houpat. Otočila se na něj a změřila si ho pohledem. "To se každou minutou mění, možná jako poslední jsi tam byl ty." řekne s lehkým nezájmem a znovu se na něj podívá.
Když jí stáhne ruce z pytle a otočí se na ni tak, jakoby si měla bouchnout do něj jen pozvedne jedno obočí. "Víš nerada bych poničila tohle.." ukáže na jeho tělo. "...tohle všechno, dalo to určitě moc práce. A vím jak fitness kluci jsou na to hákliví." řekne to s lehkým opovržením, ale s úsměvem na tváři, jakoby se mu trošku vysmívala.

nakloní hlavu na stanu a musí se ušklíbnout. Auch, kočička škrábe. Ostatně proč by tu jinak bušila do pytle.
"Můj obličej? Proč to? Že jsi chtěla ze mě vidět něco víc a já ti to ještě neukázal?" zavrní jí do obličeje, přičemž se k ní nebezpečně přiblíží, až cítí její parfém. Hezkééé.

Co se mu ale líbilo, že to není žádná naivní husička. Líbilo se mu, jak jej dokázala zároveň urazit a pochválit.
"A kdo řekl, že jsem fitness kluk ?" Nadzvedne obočí a poté se zase usměje on, jako by se teď posmíval on jí. "Vážně jsi taková, že soudíš lidi dřív než je poznáš?" zavrtí hlavou, a někokikrát nesouhlasně zamlaská. "Spíše si myslím, že nechceš abych poničil tady toto." samozřejmě nemohl tušit co je za rasu dopředu. Rukama obkreslil její siuletu a poté zase zpět, prsty lehce projel konečky jejích vlasů.

Po jeho odpovědi se jen ušklíbne. "Možná, ale to se už nikdy nejspíš nedozvíš." znovu si ho prohlédne. Vypadal docela dobře, ale tak nějak jí v něčem nesedl. Postava skvělá, ale to chování, to jak se prezentoval...Jejda, začíná ho analyzovat, práce je pro ni očividně i životním stylem.
"A nejsi fitness kluk? Nemyslel jsi v posilovně jen na to, jak se skvěle nabušíš?" lehce nakloní hlavu a zakorutí jí. Každý kluk ve fitku na to myslí a tenhle určitě nebude vyjímkou.
Zvedla k němu své hnědé oči a zadívala se do těch jeho. "Mám pocit, že by jsi nebyl schopen nic z toho poničit. Přece by jsis nechtěl umazat své ruce." zvedne hlavu a prokřupe si prsty.
Začne se kolem něj procházet a celého si ho prohlížet. "Ale možná kdyby jsi odhodil to tričko, rozmyslela bych si to." řekne mu svým pronikavým sirénčím hlasem a jestli není upír ani další havěť na kterou to nefunguje, udělá to.

Zasmál se jejímu postoji. Vážně ne? Ani by se nemusel snažit a měl by ji. Díky jeho temnému já, mu také narostlo sebevědomí. Jako vážně narostlo.
"Obávám se, že ne... Nejsem. Sem chodím jenom párkrát do měsíce, ale ne, abych pracoval především na svém těle. Třeba jsem tě sem sledoval, věděl jsem, že tu budeš a proto jsem sem šel taky, abych se dozvěděl, kdo tahle kráska je." zasmál se ale pak pokrčil rameny a ustoupil. "To už se však také nedozvíme."
řekne pouze a opře se o stěnu. Zavrtěl hlavou. Prohlédl si ji od shora dolů a ušklíbl se. Docela slušná postava, krásný oči, ale chování... mhmm kdyby byla více povolnější. Ne to by si ji ani nevšimnul.
Ucítil však v hlavě podivnou věc. Když vyslovila tu jednu jedinou větu, měl pocit, že jí propadne. podívá se na ni jako v tranzu a začne si svlíkat triko.

Pak se hned probere. Podívá se na tričko v jeho ruce a odhodí jej na zem. Poté se k ní ležerně otočí a dojde těšně k ní, že mají obličej u sebe. "Tak teď už to víme, ale mohla jsi to říct normálně, že mě chceš vidět nahého." Ani o centimetr se už nehne.

Sleduje ho, jeho pohyby, jeho tón hlasu, to jak se u toho tváří. Jen se na něj mírně usměje. "Nemyslím si, že jsi tady kvůli mě. Tvůj postoj a jasná odpověď když jsem tě pozdravila tě prozradila. Tak nějak poznám, když někdo lže." usměje se, lehce ironicky.
"Možná chtěla, možná bych chtěla aby jsi tady skákal po hlavě. Spíše jsem ale chtěla vědět co jsi zač a tímhle se můj obzor o něco zúžil." ušklíbne se a zadívá se mu do očí. Lehce se k němu nahne, jejich nosy se skoro dotýkají, ale potom od něj o krok ustoupí a opře se o zeď zády a jednou šlapkou nohy, ruce si založí na prsou a sleduje ho.
"Ale ten čas v posilovně jde vidět, to musím uznat." stočí oči k jeho břichu a potom zpět k očím.

Když se opře o stěnu zatarasí ji průchod dlaněmi. I když snadno by se mu mohla vyvléknout, ale to je jedno. "Třeba jsem si to triko sundal, protože jsem chtěl. Já mám ale tu výhodu, že já si nemusím říct, aby jsi si sundala tričko, všechno co vidím, mám před sebou." Zase se k ní nahne a zahledí se jí do očí. Musí být trochu přiklopený, aby jí viděl přesně do očí. Hned se ale napřímí a zvedne ruce k jejímu krku, za který si ji k sobě přitáhl. A jednoduše jí políbil, riskoval sice, že mu dá přes držku, ale ostatně to sám chtěl.

Podívá se na něj a jen pozvedne obočí, pán hraje hry, to se jí líbí. "Ano určitě jsis ho sundal protože jsi chtěl. Nebudu ti brát tvou iluzi." ušklíbne se, jasně viděla jeho obličej, takhle se tváří jen ti, kterým něco poručí a oni to udělají.
Když ji ale zatarasí cestu jen se na něho podívá. Co jiného mohla čekat. Egoistický fitness boy, který si myslí, že se celý svět točí kolem něj. Ještě teď jí může dát neohlášenou a naprosto nežádanou pusu a bude to mít jasné. A tak se i stalo. V hlavě se musela smát, ale nevydrželo jí to jen v duchu, opravdu vyprskla smíchy a odtáhla se od něj. Sepjala ruce, které si promnula a stále se smála. "Opravdu? Teď čekáš co? Že ti padnu k nohám? Tohle zkoušíš na každou viď?" směje se. Ano potěšilo jí to, ale ani krapet nepřekvapilo.

Když se mu začala smát, urazil se to fakt že dost. Jeho tvář bublala, žádná se mu ještě nikdy nesmála, když jí políbil, ale tahle reakce jej nenaštvala. To už jsou mu příjemnější holky co jsou naivní hluppačky, než holka co se mu posmívá. Alespoň ví, co na ženách nesnáší nejvíce. Cítil se dotčený. Odstoupil od ní a sehnul se pro své tričko. Dal se na odchodu, na konci se ale ještě otočil.

"Kdyby to mimochodem nebylo jasné... tuhle příležitost už znovu nezískáš..." nechá to doznít a začne si oblékat tričko. PO cestě vezme své věci a pomalu odchází z tělocvičny.

On se urazil, ale nene. Takže měla pravdu, tohle se snaží na každou, ale když mu nic nedovolí urazí se. Typický chlap, ale ona není tak úplně typická ženská. Opře se o zeď a sleduje jeho divadýlko s tričkem a odchodem. Když se na ni ještě otočil aby ji vyčetl poslední věc mile se na něj usmála.
"Ale já si nemyslím, že to bylo naposledy. A ani si nemyslím, že by to byla nějak extra příležitost." dá se do chodu a pomalu jde k němu. "Zastav se." znovu mu poručí svou silou. Ráda ji používá, tak nějak si na ni od malička zvykla, je jak její nejlepší kamarádka, díky ní se cítí tak nějak nedostupněji a silněji. Což taky musela, její dětství nebylo zrovna růžové.
Dojde k němu a stoupne si před něj. "Opravdu jsi se naštval? Jen kvůli tomu, že jsem se smála?" podívá se na něj a v očích má otazníky, opravdu ji jeho odpověď zajímá. Jak asi myslí egoisti, přesně takhle.

Ignoroval její průpovídku a pokračoval dál v cestě. Její siréní hlas jej bohužel zase zastavil. Tak se zastavil, ale jeho výraz se vůbec nezměnil, ba naopak, cítil se ještě více rozhořčeněji. Počkal až dojde před něj, ale díval se před sebe, ne pod sebe na ni. Dokud nepromluvila. To se skutečně sklonil, ještě více se zamračením, ale pak si něco uvědomil. "Neovládla jsi mě, abych ti odpovídal... takže pokud chceš tu odpověď nebo jakýkoli můj další počin budeš mě muset ovládnout, siréno... teda pokud bys nechtěla urvat hlavu, to bych byl skutečně rád nápomocný." Ovládnutí spočívalo v tom, že se měl zastavit. Ne aby zůstal, tak jí zase obešel a šel dál.

"Nebudu tě dál ovládat, protože mi to přijde zbytečný." zavolá za ním a znovu ho předběhne. "Přece jen tak neodejdeš, myslela jsem že máš více kuráže. Teda vypadal jsi kurážněji. Ten polibek byl docela vášnivý. Ale jen co člověk trošku vyjede z tvé osy už se naštveš ale ale.." jestli se zastavil zastavila se před ním, jestli ne tak stojí před ním a couvá při chůzi aby na něj viděla, snad do ničeho nenarazí.
Vytrhne mu tričko z ruky a odhodí ho pryč, stejně ho nepotřebuje, takhle vypadá mnohem lépe. "No tak, přece se nenecháš jen tak odbýt. Myslela jsem, že budeš průbojnější." ušklíbne se a pohodí vlasy.

Nechtěl už s ní mluvit. Hodně ho urazila. A nejenom tím, že se mu vysmála, ale že ho tady ovládá, aby dělal všechno co chce a tím se mu dost znechutila.
"Průbojnější ? Ano... nenechávám se takto snadno odbít, ale nemíním být v přítomnosti někoho, kdo všeho docílí jenom ovládnutím. Proto odcházím... Abys mě už dále neovládala..." odsekne ji a zastaví se přede dveřmi. "Tak mi uhneš, ať můžu odejít nebo mi prostě budeš stát v cestě až domů?"

"Myslím, že si všechno bereš až moc osobně." řekne vážně. "Dobře, omlouvám se nebudu tě už ovládat, ale je to legrace. Předtím jsi se bavil, když jsi musel sundat to tričko." podívá se na něj a zapíchne mu prst do hrudníku a sjede s ním až na břicho.
"Už se na mě nezlob kakabusi. Fakt se omlouvám. Můžu ti to snad nějak vynahradit?" pozvedne obočí a mile se usměje. Nechce aby odešel, mohla by s ním být ještě legrace a ona se potřebuje nějak odreagovat od všeho toho stresu. Nečekala, že na to bude reagovat tímhle stylem. Jeho sebevědomí roste až do nebe. "Takže? Odpustíš mi?"

Nebre to osobně, jen nemá prostě rád takové lidi. To je vše, záhada vyřešena. "Bavil, protože mě zajímalo kam se to vyvrbí... jakou výmluvu máš na to, že jsi mě ovládla po druhé?" Zavrtí hlavou a sleduje její reakce, ale hlavně její oči. Zamračený výraz mu postupně povoloval. Jak by se mohl zlobit na tak hezkou holku?
Kouknul na své břicho, jak po něm jezdila prstíkem a trochu pozvedl jedno obočí. Vážně slečinko? Uvidíte břišáky a hned se vám to zalíbí.
"Mě by docela zajímalo, co bys udělala, kdybych řekl jo že ti odpustím. Ale možná bys mi mohla prozradit, proč tak stojíš o mou společnost?" zeptal se jí vítězoslavně.

"Vymluvu nepotrebuju, jednoduse me to bavi. Tebe by to taky bavilo kdyby jsi tu moznost mel." Usmeje se na nej a prat od nej odtahne. Zahledi se mu do oci, jeho vyraz zacina byt prijemnejsi a to se ji libi.
"Tak kdyby jsi mi odpustil byla bych rada, ne ze ne." Zasmeje se a potom se zamysli. "Proc stojim o tvou pritomnost? Vypadas zajimave. Ne jako kazdy koho potkavam. Mas neco v ocivh, takovou jiskru. To se jen tak nevidi." Zamyslene si ho znovu prohledne a ustoupi z jeho dosahu. "To je cela magie, ted je jen na tobe zda tady zustanes a budeme se normalne bavit nebo predemnou uteces." Pokrci rameny, opre se pulkou tela o zed a sleduje ho. Tak nejak veri ze neodejde, ale je pripravena radeji na vse.

"Upřímně ne, nebavilo." Odsekne jí. Lozit někomu do hlavy? Připomíná mu to ten pocit, když zvedneš kámen a na druhé straně jsou ti hnusní červi.
Nakloní hlavu na stranu a pozvedne jedno obočí. Dost jej zajímalo, jak bude reagovat. Tak ona by byla ráda? Stejně mi poleze nakonec do hlavy... Když to udělá jednou, neodolá to udělat potřetí.
"Vypadám zajímavě? Před chvíli jsem byl jenom namyšlený fitness boy jako každý druhý v posilovně... a teď jsem pro tebe zajímavý... Beru to jako pokrok." odvětí klidně a odhodí tašku na zem. Podívá se na hodinky. Měl by jít, bude mít schůzku ohledně restaurace. Založí ruce na hrudi a sleduje ji jak se opře o zeď. On se však nehne ani o píď. "A když zůstanu?"

"To prave nemuzes ted soudit, jestli by se ti to libilo nebo ne." Usmeje se na nej a posloucha ho.
"Ano byl jsi namysleny fitness boy a za tim nazorem si stale stojim, ale tva reakce byla zajimava. Necekala jsem tak prudky nezajem a nastvanost." Pozorne si ho prohledne. "A urcity pokrok to urcite bude." Usmeje se a jde k nemu bliz. "Jestli nekam spechas, nebudu te drzet. Je mozne ze se jeste uvidime." V tu chvili ji zazvoni mobil. "Omluv me..." otoci se a kdyz dotelefonuje otoci se zpet. "Bohuzel te budu muset opustit. Kdyz se budes chtit zase potkat, tak si me najdes." Rekne smyslne a nahne se k nemu. "Tak zatim." Posepta mu do ucha a ladnym, pomalym krokem vyjde z telocvicny.

Uchechtl. Moc dobře se zná, tak moc dobře ví, co by se mu líbilo a co ne. A nějaká namyšlená bruneta barbína mu to nebude říkat. Jako by se k němu ten vztek vracel.
"Dobré vědět." odsekne jí znovu a tentokrát se zase otočí k odchodu ale ona zase promluví, tak se otočí jenom hlavou. Spěchá, ale možná bych zůstal, ale co už... Ušklíbne se tomu, když jí zazvoní telefon. Jenom si založí ruce na hrudi a čeká co z ní vypadne. Jakmile řekne, že ho bude muset opustit, usmál se docela zvesela. Žádný problém. počká než se s ním rozloučí, ale upřímně on neměl důvod znovu vyhledávat její společnost. Proč by mě? "Měj se." mávne za ní a poté se dá sám na odchod.