Andělské nákupní centrum

Rozhodl se ze dneska pujde neco si nakoupit nebot bar nechava zavreny a chce udelat jak sobe tak i Sammy radost ,ze ji neco donese domu a tak chodi od jednoho o,bchodu k druhemu a snazi se ji neco vybrat a vsima si , ze ac se snazi jak se snazi neumi moc si s tim poradit a tak blouma dal.

Jedna z věcí, kterou přímo nesnáším, je proměnlivé počasí, které se tento rok objevilo znovu. Jakoby ho snad někdo chtěl. Naštěstí pro mě byla spousta věcí, která mou náladu dokázala zachránit. Třeba jako pořádné nákupy. Hned po škole jsem tudíž zamířila rovnou do nákupáku, kde jsem jako ve svém živlu. Ani teď, po několika hodinách jsem neměla oběhnuté všechno a i kdyby, před zavíračkou mě odsud nikdo nedostane. Během pravidelné obchůzky si nemůžu nevšimnout jedné a té samé osoby. Ne, že bych měla přehled o všem, kdo nebo co se tu mihne, spíš šlo o náhodu. Po několika minutách se rozhoupám a vyjdu chlapíkovi vstříc. "Omlouvám Se za svůj vpád, ale.. hledáte něco konkrétního? Možná vám můžu pomoct, znám to tu jako své boty." A to ani nepřeháním.

Byl zrovna u obchodu s botama a, rozhlizel se po nich neco se mu libilo a neco ne . Nemohl se rozhodnout a tak trochu se za to i sam proklinal . Pak najednou ho nekdo vyrusil a on se na ni podival . "Ano hledam pro svou dceru nejakej darek hold jsem chlap a nevim co dneska frci . " usmal se na ni "vy byste byla tak ochotna a pomohla mi ?" Zeptalse nebot vedel ze jeho normalne lidi neoslovuji

"Samozřejmě, ráda pomůžu. To je maličkost" roztáhnu rty v úsměvu, přehodíc si tašku do druhé ruky, která už tak je vytížená. "Kolik je dceři? Od toho bychom mohli začít. Oblíbená barva? Pohádka? Nejsem zrovna fanda tematického oblečení či obuvy, ale proč ne" pokrčím rameny a zapluji do obchodu, kde se kousek od vchodu zastavím, vyhlížejíc společnost. "Takže, tuším, má to být překvapení. Pěkné." Automaticky zamířím do dětské sekce. "Co růžová?" zvednu jeden pár této barvy s glitrem a zapínáním na suchý zip. "Nebo něco neutrálního?" Rozhlédnu se kolem. Ať už šlo o nakupování pro mě či jiné, bavilo mě to stejně.

Podival se na ni a trosku znerzvoznel jak zacla byt akcni " moment moment moment prrr" chte nechte se musel usmat sesypala to na nej docela vse rychle a tak jen pomalu si urovnaval myslenky co ji odpovi "je ji 13 je vila a posloucha metal takze zadny ruzovy vecicky prosim " usmal see na ni "to vy pomahate kazdymu jen tak"? Zarazil se a pak jen si odkaslal "abych nezapomel jmenuji se Gabriel" odpovi ji a nabidne ji ruku

Lehké zklamání je v mé tváři na chvíli znatelné, ale prakticky okamžitě zmizí. Umím Se přizpůsobit, většinou. Tenhle případ ještě není tak hrozný. Růžové boty, které jsem až doposud držela v ruce, položím zase zpátky na původní místo. "Víla poslouchající metal? To se dost často nevidí. Ale budiž" opět s úsměvem opustím růžový úsek k něčemu méně... růžovému, dalo by se říct. "Vůbec ne každému a rozhodně ne jen tak. Ale proč jednou neudělat výjimku, no ne?" uculím se, prohlížejíc si jednoduchý černý pár pouze s drobnými a nenápadnými ozdobami. "Ach" chvíli Trvá, než má mysl pobere, o co že jde. Pak se vzpamatuji a chopím se nabízené ruky. "Alexis, těší mě." Rovněž se představím, pro pořádek.

"Poteseni je na me strane "Podival se na ni a jen nevericne kroutil hlavou . Pomalu sel za ni a podival se na ty boty "Jo to by slo "usmal se na ni a pak dale jen zkoumal kdo je ona ale nechal to zatim byt a dal jen sledoval obchod "Jeste nejake obleceni " usmal se ziskal jackpot v nekom kdo se tu vyzna a, on je tekovy negramot

"Skvěle, tak rozhodnuto" prohlásím sladce a rovnou strčím krabici Gabrielovi do rukou. "A pro jistotu ještě tyhle" tentokrát zamumlám spíš pro sebe, ale Gabrielovi stejně přibude krabice další. "Oblečení! Paráda! Ne, že bych se zrovna koukala nebo na něco soustředila, ale vím, kde mají ty nejlepší kousky." Je tohle snad sen? Zdá se mi tohle všechno? Jestli ano, nechci se probudit. Šup, nemáme času nazbyt" poznamenám jakoby mimochodem, vzápětí už jsem zase na odchodu, směřujíc k vyhlédnutému místu. "Hádám budeme vybírat podobný styl? V jejím věku už je pravda spoustu Možností. Jak se vůbec dcera jmenuje? Tedy, pokud nejsem moc vlezlá" sice na tom dvakrát nezáleželo, ale ráda bych věděla, pro koho nakupuji.

Sleduje ji a nestaci se divit a tak je berr krabice a jde za ni a vse zaplati. Po chvilce ji to zacne ne vylozene vadit a nebo lest na nervy ale prijde mu zrychlena a tak ji chytne za ruku a zastavi ji " Haloo Alex zastav se a dychej mame na to spousty casu a klidne neco koupim i tobe ale nespechej " mluvim pomalu a klidne a sleduju ji "Moje dcerka se jmenuje Sammantha a ano vse v podobnem stylu " a pak ji ukaze fotku a usmeje se

Na půli cesty, v největší ráži, jsem donucena zastavit. Dle rady se zhluboka nadechnu a dlouze vydechnu. "Dobrý. Nejsem zvyklá nakupovat ve skupinách, proto můžu být trochu, možná až bezohledná. Omlouvám se, budu si dávat pozor" rázně přikývnu na podporu svých slov. Pak Se ale zamračím. "To nebude vůbec třeba. Mám všechno, co potřebuji, možná daleko víc" povzdechnu s pohledem na tašky. "Samantha.. krásné jméno. Hlavně ji nezapomeň pozdravovat" přísně na Gabriela ukáže, načež se, značně pomaleji, opět rozejde. Nyní je shruba srovnatelná s chůzí všech okolo. "Tím líp. Co dál má ráda? Nějaká rozmanitost jistě neuškodí" ztichnu v záplavě vlastních myšlenek. Dle zvyku už teď skládá všemožné kreace. Alespoň lze s jistotou říci, že studijní obor si vybrala znamenitě.

"Nejde o bezhohlednost ale o to jak spechas a ano je videt, ze jsi samotarka"usmeje se na ni a nic vic moc neprekvapi az pak ze ma Sammy pozdravovat a co ma rada "Vis problem je v tom ze moc zajmu nevim jelikoz jsem porad v praci a mno jsem hroznej otec" sklopi trochu hlavu a rozejde se "hlidaji ji ostatni a ja.... ja jsem jen ten co pracuje " doda a jdou dale radsi nechce moc dale toto rozebirat. A pocka na ni kak ona zahne

Poklepu nehty na jednu z polic. "Ono to jde jedno s druhým. Ano, spěchám, ale to jenom proto, že jsem tak zvyklá. Čili je to pak vůči ostatním bezohlednost." Sice to není třeba, ale i tak se trochu rozvelkle vypovídám z vlastního mínění. Oprava, bylo to naprosto zbytečné, nicméně mně to velké starosti nedělalo. "To.. je mi líto. Vážně. Ale vim, že ne to třeba a Sam to určitě taky chápe" pousměji se a dal ye v očividně ožehavém tématu nerozebírám. "Tak, tudy" mávnu rukou směrem kupředu. Propletu se skrz všemožné překážky až ke svému cíli. "Tak, co tu máme. Hmm" na první pohled vyřadím zjevně nevhodné kousky. "Tohle, tohle a ještě.. jo" ve výsledku to vypadá na několik topů A triček, kalhot i kraťasů a dokonce jedny šaty. "Co myslíš? Je to moc?" S menšími obavami se kouknu na celou hromádku. "Ne. Aspoň bude mít z čeho vybírat" rozhodnu nakonec spokojeně.

Sleduje ji a nakonec se usmeje a tsk ji nechava dale vybirat a jen prikyvne . To co vybrala je uzasny a snad se to sammy bude libit . "Hmm ja bych mozja jeste neco dokoupil je to preci jenom slecna " nechtel ji urazit ale vedel ,ze zeny radi se prehrabuji a hledaji to nej v cem by mohli okouzlit chlapy. "Prijmete pozvání na obed ?" Zeptal se a ji a cekal.

"Rozkaz, šéfe. Víc, mnohem víc." Odsouhlasím nadšeně a tentokrát se na krátkou dobu vytratím pryč. Když se o pár minut později vrátím s novou várkou všeho možného. Osobně jsem vice než spokojená, jako bych nakupovala pro nejlepší kamarádku. Jen.. o pár let mladší. Tak nějak mi to připadalo. Nejspíš jsem byla tak zabraná do úkolu, že jsem úplně přestala vnímat čas. "No" houknu, zvažujíc své možnosti. "Vlastně proč ne. Něco málo by se hodilo" možná i trochu víc než málo. "Kam vyrazíme? Štěstí je že je tu z čeho vybírat." Ačkoli jsem se zde obvykle na jídlo nezdržovala, ze studování plánku jsem stihla zapamatovat mnohé.

Kdyz videl najednou jak se ji rizarili ocicka musel se usmat a sledovak jak ona beha po obchode a hleda a vybira a tak dale . Dokud toho nebylo dost .Pak spokoje.e prikyvl a podival se na ni "Hmm jakou kuchyn preferujes?"zepta "Mne je to jedno ja se prozpusobim tobe "dodal v klidu a pomaha s makpupenyma vecma a pak vyjdou ven z obchodu a jde za ni kam ho zavede.

"Jakou? No.." vlastně jsem nad tím nikdy nepřemýšlela, alespoň ne na takové úrovni, že bych si měla vybrat. Čili teď, když jsem měla rozhodnout, to nebylo tak snadné. "Italskou! To by šlo. Už dlouho jsem nic podobného neměla. Mm, jo." Spousta bylinek mě dokáže přesvědčit a jak jsem již dříve zjistila, můj výběr je pro toto ideální. Společně zamíří z obchodu ven, zpátky mezi další nakupující. "Myslím, že jsem se ještě neptala, kde vůbec pracuješ? Pokud to není tajemství" vzhlédnu vzhůru. Skrz skleněnou střechu byla vidět obloha. Všechno vypadalo normálně a přitom byli zavření hluboko na oceánském dně. Bez zjevné možnosti SS odsud dostat. Občas jsem přemýšlela, jaké by bylo dostat se pryč. Ale, tady dole mi zjevně nic nechybí.

Poprve u ni uvidel pochybnosti *ona pochybuje jak zajimave * rekl si v myslenkacha chte nechte se nad timto musel usmat a dale sel s ni dale az pak na nej vybafla ,ze italii . Zastavily u tabule a.ona nasel tu restauraci a usmal se na ni az nasel co hledal.Na jeho otazku ji odpovedel hned "Barman v upirim tesaku a ty ?" Usmal se na ni a pak vyrazil v doprpvodu ji a ovesen taskama do restaurace . Kdyz prisli usadil ji a pak si sedl on " vyber jen co chces " rekl a pak se na ni zadival ,"Kdo jsi ?" Znela jeho dalsi otazka.

Brzy se dostaneme k mnou vybrané restauraci a já jsem, opět, navýsost spokojená. "Barman? To je celkem fajn. Ne, že bych o tom něco věděla, nikdy jsem v baru nedělala" odmlčím se, uvažujíc, jestli by to byl dobrý nápad nebo ne. Spíš ne. Hodím to za hlavu a raději se ujmu odpovědi. "Ještě studuju, poslední rok. Design, pro upřesnění. Doufám, že jednoho dne ze mě bude návrhářka" trochu se ztratím ve svých myšlenkách. "No nic, to tě určitě nezajímá" zatřepu hlavou. Krátce na to už se usadíme a já si objednám specialitu, těstovinový salát s krůtím masem a spoustou bylinek, které jsou nezbytnost. "Kdo jsem? Noo..nejsem nikdo. Vůbec nikdo, haha. Obyčejná osoba" zašklebím se, což mým slovům dodá ještě méně důvěryhodnosti. "Fajn, řeknu ti to" rozhlédnu se kolem, sbírajíc odvahu. O tom, co jsem, jsem příliš nemluvila. "Jsem drak, konkrétně ledový" vydechnu nakonec. "Teď je řada na tobě" pobídnu jej. Rozhodně v tom nemíním zůstat sama.

Sledoval jí a jen v klidu přikyvoval " Hmm takže studentka" zasmál " Je pravdou , že bych tě tipoval na učitelku ale tak třeba kdo ví " pak když mu řekne o svém plánu jen pokýve hlavou " budu ti držet palce " pak když sedí v restauraci usměje se nad tím co si objednala a on si dá steak " Když začne hrát to divadlo pozvedne obočí a jen nesouhlasně hlavou "Nehraj si " upozorní a pak jen poslouchá dál . Když na něj vybafne s tím , že je drak zarazí se a pak se zazubí ." Moc hezké" pak se k ní nakloní a pošeptá jí do ouška " Hmm jen pouhý vlkodlak " pak se odtáhne a mrkne na ní začíná se mu více a více líbit .

"Upřímně, nedokážu si představit, že bych někoho měla učit. Pravděpodobně by žáci usnuli nudou" sice se zasměju, ale je to čirá pravda. Vždyť i na některých hodinách teď většina přítomných usnula. Ale to se není čemu divit, když přednášející mluví hodinu souvislým a monotónním hlasem. "Děkuju, to je od tebe milé" podobné věci mě jednoduše potěší, koho by také ne. "Milé? To jsi asi jediný. Stalo se mi, že někteří jednoduše utekli. V podstatě se nedivím, kdo by chtěl mít okřídlenou potvoru v obýváku" jakoukoliv proměnu kontrolovat dokážu, ale kdo ví, jestli nenastane situace, kdy se to změní. "Neřekla bych pouhý. Vlkodlaci jsou v jistém směru.. jedineční" pousměju se. "Určitě to není lehký" sice mé znalosti nejsou nějak obsáhlé, ale základy si pamatuju. Obrovská bolest, každičký měsíc.

"ale já myslím , že by žáci dávali pozor díky tvé kráse " usměje se a jeho oči sjedou trošku níže , ale opětovně se vrátí a pak se zaposlouchá do jejího hlasu který zní zklamaně . jemně jí pohladí po ruce a jen se dívá do očí " Nejsi žádná okřídlená potvora jsi jedna z nejužasnějších bytostí na tomto světě" zalichotí jí a usměje se a pak jim donesou jídlo " Hmm ano je pravda ,že je to nepříjemné ,proto buď utíkám pryč abych nezranil své blízké a nebo se nechám připoutat " řekne jakoby se nechumelilo a věnuje jí usměv. "A jak se ti líbí v tomto městě ??" zeptá se jí a pustí se do jídla a občas se jí podívá do očí .

Nad lichotkou se musím upřímně zasmát. Samozřejmě potěší, to není žádná novinka. "Jasně, to říkáš teď. Uvidíme, jak rychle si to rozmyslíš" mávnu rukou a pustím se do jídla, které právě dorazilo. Nikdy mě nepřestane překvapovat, jak výborné tu je. "To je trochu brutální, ale zřejmě nezbytné. Je hezké, že i při takovýchto situacích myslíš na své blízké" přece jen je to přirozené. Otázka na oblibu města mě vrátí k úvaze, kterou jsem se zabývala pár hodin nazpět. "Není to talk špatné, řekla bych. Žiju tu celý život, takže tak. Občas si i tak říkám, co je tam nahoře, nad hladinou. Byls tam někdy?" Nevím, jak by to mohlo být proveditelné, ale opět, nevím spoustu věci.

"Proč bych si to měl rozmýšlet hmm ?" usmál se na ní a jedl dále své jídlo " Jako , že se mám tě začít bát že mne budeš chtít sežrat ?" pozvedl obočí a za chvíli jídlo bylo v něm " Ano myslím a te´dka trošku více po tom co jsem se neudržel kdysi " zavzpomínal jak zabil pár kamarádů když byl mladší , protože si to nepohlídal . Pak se na ní podíval " Nahoře je to krásný ale tady je vše v pořádku i když ne takový přirozený , vše až moc umělý " pak pomalu se podívá na hodiny " Hmm dneska je nějaká akce v lese . Pujdeš semnou ?" čekal zdali to přijde a přitom upíjel pivo .

Jednoduše pokrčím rameny. "To nevím, ale nějaký důvod se určitě najde" inu, je jich celá řada stačí SJ vybrat. "Tak to ne, vlky nežeru" zavrtím hlavou. A nejen vlky, prakticky.. Kohokoliv. Těžké vysvětlit. "Tys tam někdy byl? Vyvalím NAA něj překvapeně očka. Je to jako zázrak a já se rozhodla dozvědět víc. Jasně, že ne teď a najednou, ale postupně. "Vážně? O tom ani nevím. Ale proč ne. Budu se muset ještě stavit doma. Co kdybychom se sešli tam? Nevím, jak dlouho se zdržím" zlehka se kousnu do rtu. Holt mi přípravy nějaký čas zaberou. "Což mi připomíná, že budu muset za chvíli zmizet" povzdechnu si s pohledem kamsi pryč do prostoru.