Nemocnice andělských křídel

Dnes měl po dlouhé době chvíli čas. Tak se rozhodl. Splnit jeden slib, který slíbil. Od té doby neměl čas. Takže když ho má teď. Tak se rozhodl donést peněžní dar nemocnici. Oblékl se do kalhot, trička a kožené bundy. Obul si své oblíbené boty. Vyšel z domu. Rozhodl se jít pěšky, se prošel a aby si vyčistil hlavu. Hlavně si zkontroloval jestli má tu obálku s penězi. Pomalým krokem šel směr do nemocnice.

Už několik let ležela v kómatu v nemocnici, když jí její manžel při úplňku dosti ošklivě poranil. Snažila se jej uklidnit, protože byl rozčílený, zůstala, i když jí to ohrožovalo na životě a přesto zůstala protože jej miluje a její láska bylo silnější, ale jeho... Nedokázal se ovládnout, do nemocnice se však dostala včas, aby jí zachránili život, ale po operaci byla vyčerpaná a upadla do kóma, z kterého se ještě dnes neprobudila. Nikdo ji nikdy nepřišel navštívit, nikdo za ní nepřišel a to jen protože nikdo nevěděl, že ještě žije.

Otevřel dveře od nemocnice. Moc dobře se tady nevyznal takže šel na informace, kde se zeptal za kým má jít když chce pomoc nemocnici a kde toho člověka popřípadě najde. Když !u ta paní za přepážkou řekla že má jít za primářem. Je to v téhle budově šesté patro a tam se když tak zeptat. Kdyby nebyl u sebe v kanceláři. Řekl si, že by to mohl vyjít. I když není žádný sportovec ale těch pár schodů zvládne. Ve třetím patře se zastavil. Všiml si automatu na kafe. Vylovil z kapsy drobné. Hodil je do automatu. Zmáčkl tlačítko espresso. Vydělal kelímek sedl si na jednu z laviček, které tam byli. Popíjel kafe. Když ho dopil, vyhodil kelímek a pokračoval cestu do šestého patra.
Vyšel schody do šestého patra. Trochu mu to trvalo ale vyšel to. Podíval se na nejbližší dveře, které nepatřili primáři. Takže šel do dalších dveří. Aby našel ty správné.
Když je našel tak byl radostí bez sebe. Zaťukal na ně. Z druhé strany se nic neozvalo. Takže teoreticky tam nikdo nebyl. Rozešel ke sesterně. Kde byl rozruch něco se tam děje. Sedl si na nejbližší lavičku a čekal až se to tady uklidní.

Přístroje se začali měnit. Tedy alespoň zvuky, co začali vydávat. Změnilo se to, její tep se zrychlil. Její hruď se se zvedala pravidelněji. Maska na jejím obličeji se mlžila od jejího dechu. A pak? Otevřela oči. Nejdříve musela přivyknout jasu, co byl v místnosti. Nemohla si vzpomenout, co se stalo a kde je. Začala se rozhlížet. Samozřejmě, že poznala nemocnice, ale nemohla si nějak uvědomit, co tu vlastně dělá. Chtěla se posadit, ale nešlo to. Začala sebou házet a škubat. Bolelo to, ale chtěla pryč. Brečela, křičela do masky, přístroj, co kontroloval její srdce zrychloval, ale nikdo nepřicházel. Brečela zoufalství a pak si vzpomněla. Gabriel. Kde je její manžel? Kde je její dcera. Házela sebou a nemínila se uklidnit.

Prisla.mu zahadna sms *Tva zena je tady a zije lezi v nemocnici* hledel na tu smsku a.nevedel co delat mala jeste spala a tak si rekl ze zkusi to prozkoumat sice uz pakrat se napalil ale zivil stale nadeji ze ona zije . Nasedl do auta a vydal se do nemocnice . Kde vytahl fotku zeny a zacal se ptat . Sestricka rekla ze podobna zena lezi v pokoji v 6 patre. Kdyz Gabriel tohle zjistil bez rozlouceni bezel do 6 patra a rovnou do pokoje kde by mela ona byt .Videl jak se snazi ze vseho dostat a vse strhal a podival se na Chelsea."Ty zijes Chel jsi to ty "dokazal jen rici a pak ji jen obejmul a z oci se mu hrnuly slzy.

Přemýšlel o své rodině. Přesně o sestře, kterou od té doby co se tady objevil neviděl. To už je hodně let. Přemýšlel i tady o městě, že by si mohl podívat a něco nového zjistit. Přemýšlel taky o svém zpěvu, že by mohl udělat další texty k písničkám. Byl zabraný do svých myšlenek ale uslyšel hlas. Povědomý hlas, ale neřešil to. Asi jenom shoda náhod. Hlas který mluvil potichu hodně potichu. Jako by četl někomu myšlenky, ale o to nedělá. Vidal se za tím hlasem a slyšel ho hlasitěji a hlasitěji. Objevil se u dveří kde byl hlas silnější. Chvíli přemýšlel jestli je otevřít nebo ne. Stál u nich dlouhou dobu. Nevěděl jestli je otevřít. Ale nakonec to udělal. Uviděl tam dívku, která sebou škubala. Uviděl tam taky muže. "Já se omlouvám slyšel jsem jenom nějaký hlas." Otočil se na patě a zavřel zase dveře.

Nikdo stále nepřicházel, jako by byla sama v nemocnici. To nikoho nezajímá? Pak se ale otevřou dveře a ona po chvíli zkoprní, začne se třást. On je tady. Začíná se bát, ví že to nebyla jeho chyba, ale bála se. On jí ublížil, ale jeho slova. "Ty sis myslel, že jsem mrtvá?" zašeptá neuvěřeně. Pak začne zrychleně dýchat. Gabriel vypadá starší. Jak dlouho už tu jsem? tu větu v sobě křičela, ale nedokázala promluvit. On si myslel, že jsem mrtvá. Zakryla si obličej dlaní a kolena k sobě přitáhla, tohle na ni bylo moc.

Pak ztuhnul vzpomel si na to kdyz rekla tu vetu a jen se na ni podival a jen sedel a sledoval ji chtel se ji dotknout ale videl ze se ho boji a tak jen poodstoupil a nevedel moc ma delat "Ja ....ja ...po tom vsem ano nenasel jsem te pak kdyz jsem se vratil jen krev "rekl a jen spadl na kolena a rozbrcel se vse mu najednou vybavilo jako by to bylo vcera jako by se to stalo ale vedel ze par let uteklo pak jen po kolenou dolezl k.postely"Sammy zije je doma a ypi v klidu neboj se " rekl klidnejsim tonem i kdyz meloci zalite slzami "Myslel jsem ze jsem o tebe prisel."

Sledovala jej a nemohla uvěřit, že se to doopravdy děje. Drže si vlasy u spánkua opírá se o kolena. Je tak zmatená ze všeho co se teď djěe. Podívá se na něj po očku. [i]On pláče? On nikdy nepláče.[ /i] Automaticky natáhne ruku, aby se k ní vrátil a přinejlepším ji objal. To jak se k ní vracela, jí donutilo zase plakat, když byl blízko, popadla jej a svřela v náručí, pak se rozplakala opravdu zoufale. Drží se u jeho hrudi, chvíli to trvá, než se pokusí položit svou další otázku. "Jak dlouho...--- A co Sammy? Ona si taky myslí, že jsem..." ani jednu otázku však nedokáže dokončit.

Podíval se na ní a jen jí držel v náručí a pak když byl schopen slova promluvil " Asi 4 roky je to co se to stalo jen mi neřekl nikdo ,že tě zachránili " pohladil jí po tváři a pak pokračoval " A Sammy jsem řekl , že jsi odjela pryč za nějakou prací ,že jsem nevěděl kdy se odtamtud vracíš" tolik mu chyběla tolik ,že si to uvědomoval až teďka . a jen jí objímal pak chytl její hlavu a políbil jí .

Čtyři rok... To jsem tu ležela čtyři roky, anížby se po mě někdo sháněl, kdokoli si všiml, že jsem tady? A moje milovaná holčička... Nemůže mě tady vidět... musíme ji pomalu připravit na to, že se vrátím. "Nejlepší asi bude, když se Sammy ani pravdu nedozví..." řekne tiše a odtrhne se do něj, aby mu alespoň viděla do očí. "Je tu ještě něco co bych měla vědět?" zeptá se jej a pozvedne obočí. Přece jen, byli to 4 roky.

"hmm nejsme stále zpět na hladině" řekne jí a jen se na ní dívá" Pak vlastním bar s kterým mi pomohla Skylar což je upírka a pomáhala mi s vývhovou Sammy " poví jí to co by měla slyšet a jen se na ní usměje ů ano Sammy o tom co se stalo v té noci nic neví " koukne se jí do očí " A co jí mám říci , že ses mi ozvala ,že se vracíš z mise ??" usměje je rá , že ona je naživu .

Lehne si, přece jenom je pořád unavená, ale není si jistá, po tom co jí Gabriel udělal, jestli bude schopna s ním dále žít. Možná by měli si o tom promluvit s nějakým profesionálem, ale teď je nejdůležitější Sammy. "Já nevím, vymyslel jsi, kde jsem byla, vymysli i jak se dostanu zpět." řekne a přikryje se dekou. Vůbec se jí to tady nelíbilo. "Jak se vůbec Skylar má?"

Viděl její obavy v očích a tak se trochu stáhl a jen jí dále sledoval " Neboj se to vymyslím " usměje se a když zmíní Skylar tak jen se na ní podívá " Mno má to težké navíc teďka si našla asi démona takže Sammy byla u ní a omdlela když tam byl on , ale to si vyřeším já . Ty hlavně odpočívej " koukne na ní " A mám pro tebe kdyžtak zítra přijít a vzít tě domu nebo to chceš udělat už dneska ??" zeptá se jí

Jenom přikývne, když jí slíbí, že to nějak zařídí, ale radši ani nechce vědět, co to bude tentokrát. Netušila, že to má SKylar těžké, evidentně, byla v kómatu, ale ať si říká co chce, je to i její kamarádka, takže za ní zajde. Už jen jí poděkovat, že se starala o Sammy.
"Až konečně uvidím svou dceru, chci u toho mít čistou hlavu. A tu ztrovna teď nemám ,přece jenom jsem se před pěti vteřinami probrala z kóma."

¨"dobře dobře jak si přeješ " kouká se na ní a je tak trochu zmatený z toho všeho a tak vstane " Chceš něco nebo s něčím pomoci mám ti něco přinést ?" kouká na ní a usmívá se a drží jí za ruku .Neví co teď by měl dělat objevila se tak najednou , že to ani nečekal. ůNěkdo mi napsal sms ,že jsi tady ani nevím kdo " řekne jí a usmívá se.

"Ne nic, nepotřebuji nic děkuji." odvětí a snaží se aby to vyznělo co nejvlídněji, ale už se jí klížili zraky. Zvláštní tak dlouho spala a stejně je unavená. "Vrátíš se, až si všechno vyřešíš?" otáže se jej ale pak už únavou zavře oči. To už se prostě nedalo vydržet, jak byla unavená.

"Dobře a ano vrátím se brzičko hned zítra jen co to vše vyřeším neboj se" usměje se na ní dá jí polibek na čelo a odchází pryč ještě se na ní podívá a pak míří pomalu a jistě domu .